Kubátovi z Jitkova

Dle "Historie obce Jitkova" autora Petra Kubáta patří Kubátovi k nejstarším rodům v obci. Nejspíše zde žili už v době předbělohorské. Existuje domněnka, že Kubátovi přišli kdysi do Jitkova z oblasti dnešního rybníka Velké Dářko. Rybník se vybudoval na konci 15. století. Od Jitkova je vzdálen vzdušnou čarou 12 km. Kubátovi nám předali hodně genů a máme je v rodokmenu hned v několika liniích a to nejen  ze strany mé babičky Cecílie Janáčkové, rozené Kubátové, ale i za strany jejího manžela, mého dědy Jaroslava Janáčka. Jeho babička byla také rozená Kubátová. 

Původ příjmení KUBÁT pochází ze  jména JAKUB. 

Jiřík Kubátů

(moje 10. generace v linii matky mého otce; je to však můj předek i ve vedlejších liniích, celkem čtyřnásobný)

Narodil se kolem roku 1626 v Jitkově. 

Není o něm zmínka v žádné z matrik. Ty jsou vedeny pro obec Jitkov (farnost Havlíčkova Borová) od roku 1651 pro narození, od roku 1669 pro svatby a od roku 1701 pro zemřelé. Zpočátku jde o zápisy velmi sporadické a v řadě z nich jsou uvedena jen křestní jména. O jeho existenci se dozvídáme ze dvou knih. První z nich je Berní rula z roku 1654 (podrobný soupis daňových poplatníků):

V Jitkově žili 3 sedláci původní a 2 nově příchozí, kteří přišli do obce roku 1652 do vyhořelých statků. 

I statky sedláků usedlých byly vyhořelé. Zkratka "defal." znamená, že vyhořelý grunt byl defalcírován, je tedy na určitou dobu osvobozen od daně.  Po třicetileté válce bylo mnoho statků opuštěných a snahou vrchnosti bylo, co nejdříve je obsadit. K tomu sloužilo i toto sčítání, ve světě ojedinělé. 

Číslice u Jiříka Kubátů znamenají toto: obhospodařuje polnosti o velikosti 20 strychů (1 strych je 0,285 ha). Na zimu osévá 6 strychů, na jaře také 6 strychů. Má k dispozici 2 potahy, žádného koně, 2 voli, 4 krávy, 4 jalovice, 9 ovcí a 5 sviní.

V té době byli dle Berní ruly v obci ještě 4 chalupníci, každý měl 7 strychů půdy. Jedna chalupa byla opuštěná (stavení stojí, hospodář zběhl, role ladem leží), 2 zahradníci (2 strychy a 1 strych půdy) a další lidé bez polností, pracující na panském dvoře, u sedláků, domkáři, krčmář a řemeslníci. 

Druhý zápis je v Soupisu poddaných podle víry z roku 1651 pro obec Jitkov, ze kterého je následující výňatek:

Nejsou zde uvedena příjmí lidí (dědičnost a neměnnost příjmení byla uzákoněna až roku 1780). 

Z Berní ruly ale víme, že byl v Jitkově jen jeden sedlák se jménem Jiří, takže to bude náš Kubát. 

A vidíme zde další údaje. Jiříkovi je 25 let, má manželku Alžbětu, 18 let (narozenou tedy kolem roku 1633)  a jednoho syna, dvouletého Daniela. Písmeno "n" znamená, že nejsou katolíci a značka plus znamená, že zapisovatel usoudil, že existuje naděje na obrácení se ke katolické víře. 

S tím obrácením ke katolické víře to nebylo tak jednoduché. V celé oblasti byla velká převaha nekatolíků. V Soupisu poddaných podle víry" je u panství Chotěboř tento zápis: 

Z matrik se dozvídám o dalších pěti synech Jiříka Kubátů: Martin, Jindřich, Mikuláš, Řehoř a Jiřík.  A  z nich čtyři:  Jindřich, Mikuláš, Řehoř a Jiřík jsou zároveň mými předky!

Jejich otec Jiřík Kubátů zemřel 26. listopadu 1694 v Jitkově. 

Jindřich Kubát

(moje 9. generace v linii matky mého otce; je to však můj předek i v další linii, tedy dvojnásobný)

Narodil se v Jitkově na statku, který později získal dvě čísla popisná 8 a 40, kolem roku 1667. 

Jindřich byl po svém tátovi sedlákem jednoho ze dvou velkých jitkovských gruntů. Na mapce části Jitkova je vidět jak velkou část polností (červeně orámováno) obhospodařoval. Později byly tyto pozemky rozděleny na dvě části mezi dva syny. 

Oženil se s Alžbětou neznámého příjmí, narozenou kolem roku 1673. Narodilo se jim 11 dětí:

  

Zápis v matrice  farnosti Havlíčkova Borová: úmrtí Jindřicha Kubáta: 

Rok 1737 - v obci Jitkov  2. března, pochován jest u kostela Sv. Víta  Henricus Kubát, sedlák, svátostmi zaopatřil velebný pán kaplan Antonius  Mriežinský, stáří kolem 70 let.

 

.

Jan Kubát

(moje 8. generace v linii matky mého otce)

Narodil se 8. května 1700 v Jitkově, na statku č. 8. 

2. října 1726 se oženil s Růženou Ječmínkovou z České Bělé.

Zápis z matriky svateb: 

2. října se oženil v kostele v Bělé počestný ženich Joes (zkratka od Johannes, tedy Jan), syn Henrici (Jindřich) Kubáta z Jitkova s Rosinou (Růženou) legitimní dcerou Bartoloměje Ječmínka z Bělé, rychtáře. Svědkové Matěj Čepl, Sabina Neuwürthová z Bělé. 

Narození Růženy jsem v České Bělé nenašla, nenašla jsem ani jejího otce  Bartoloměje Ječmínka nikde v okolních obcích. Ječmínkové byli v okolí dědiční rychtáři, takže je možná ještě někdy někde najdu. 

Původ příjmení JEČMÍNEK pochází z obilniny ječmen. 

Manželům se narodilo těchto jedenáct dětí:

Jan Kubát zemřel 23. listopadu 1753 ve věku 53 let. 


Václav Kubát

(moje 7. generace v linii matky mého otce)

Narodil se 28. září 1731 na statku v Jitkově č. 8. Zde také celý život sedlačil. 

Na mapce Stabilního katastru z roku 1838 je vidět půdorys statku č. 8. 

Starší fotografie statku. Za mostem jsou olše podél původního koryta potoka. Ještě dříve zde nacházel rybník zvaný "Kubátovský", jak je vidět na mapce. 

Zdroj: Historie obce Jitkova z roku 2005 od Petra Kubáta

Václav se oženil 4. listopadu 1753 s Magdalenou Halamovou, narozenou 9. března 1732 v Oudoleni. 

Zápis z matriky svateb v Havlíčkově Borové: 

Obec Oudoleň, 4. listopad u uzavřeli manželství v kostele sv. Víta počestný mládenec Wenceslaus, legitimní syn Joanise Kubáta z obce Jitkov s počestnou dívkou Magdalenou, legitimní dcerou zemřelého Mathiase Halamy z obce Oudoleň, oba poddaní panství Polná. Ohlášky byly 30. září, 7. října a 14. října. Svědci: celoláník (sedlák) Jan Musil z Oudoleně, obyvatel Mathias, syn Mathiase Dobrovolného z Jitkova, Magdalena, manželka Wenceslava Wavrouška z Oudoleně. Oddal páter Josephus Reiner, pověřenec. 

Předci Magdaleny Halamové:

Otec: Matěj Halama (1690) z Oudoleně, syn Matěje a Alžběty Halamových z Oudoleně. 

Matka: Anna rozená Janáčková, dcera mého předka Kašpara Janáčka a jeho ženy Judity z Jitkova. 

Původ příjmení HALAMA: mladík, mamlas, sedlák, člověk velké postavy. 

Našla jsem narození šesti dětí: 

Václav Kubát rozdělil svůj velký statek mezi dva syny Martina a Františka. Obě poloviny dostaly č. 8 a č. 40. 

Magdalena Kubátová zemřela roku 1803 ve věku 71 let. Václav Kubát umírá roku 1806 a dožívá  se 75 let. 


Martin Kubát

(moje 6. generace v linii matky mého otce)

Narodil se roku 1760 jako syn sedláka z Jitkova č. 8 a sám byl sedlákem  na tomto statku. 

12. ledna 1783 se oženil s Růženou Ondráčkovou (Vondráčkovou), narozenou 10. října 1757 ve Ždírci. 

Předci Růženy Ondráčkové:

Otec: František Ondráček (Vondráček) (1718) ze Sobíňova, syn Mikuláše Ondráčka a Alžběty Jelínkové, oba ze Sobíňova. 

Matka: Klára Mísařová (1722) ze Ždírce, dcera Matěje Mísaře a jeho ženy Ludmily, oba ze Ždírce.

Původ příjmení ONDRÁČEK a VONDRÁČEK pochází ze jména ONDŘEJ a jeho odvozeniny VONDRA. 

Původ příjmení JELÍNEK pochází z obecního jména jelen. 15. nejčastější příjmení v ČR. 

Původ příjmení MÍSAŘ: ten kdo vyrábí mísy.

Manželům se narodilo osm dětí: 

Foto domu č. 8 v roce 2018.

Martinem Kubátem končí působnost mých předků na tomto statku. Hospodářství se po něm ujal jeho nejstarší syn Jan Kubát. Vnuk Jana Kubáta - František Kubát byl nejen sedlákem, ale také dlouholetým starostou Jitkova. Celkem 24 let (1873-1892) a (1904-1910). U statku rostl velký kaštan (viz foto výše), proto se mu říkalo "U Kaštanu". Ten byl roku 1966 skácen. Stavení v roce 1985 vyhořelo a bylo obnoveno. Za domem také bývala velký stodola 25 x 13 m. Dnes je místo ní nový dům. Celá usedlost je stále v držení rodu Kubátů a to nejméně od roku 1651 (doklady Berní rula a Soupis poddaných podle víry). 

Martin Kubát zemřel 27 března 1800 ve věku 40 let na horkou nemoc. Jeho žena Růžena zemřela 8. dubna 1819 ve věku 61 let. 

Václav Kubát

(moje 5. generace v linii matky mého otce)

Narodil se 26. června 1793 na statku č. 8 v Jitkově. 

Zápis z matriky křtů:

Václav, syn Martina Kubáta, sedláka. 

Otec: Martin Kubát, syn Václava, sedláka. Matka: Rosalie Wondráčková. 

Kmotr a svědkyně: Štěpán Němec a Josef Němcová, familianti. 

23. října 1816 se oženil s Kateřinou, rozenou Kubátovou, narozenou dne 3. října 1791 na statku č. 6 v Jitkově.  I ona je potomkem Jiříka Kubátů z úvodu této strany. 

Zápis z matriky svateb:

Na statku č. 6 byla svatba ženicha Václava Kubáta (22), syna Martina a nevěsty Kateřiny (24 let), dcery zemřelého Martina Kubáta. Svědkové: Jan Pátek a Ignác Veselý. 

Předci Kateřiny Kubátové: 

Otec: Martin Kubát (29.10.1754 - 6.2.1816), sedlák v Jitkově č. 6, syn Václava Kubáta (1715-1790) sedláka z Jitkova č. 6 a Magdaleny, rozené Musilové (1721-1779). Všichni jmenovaní, včetně Magdaleny Musilové, jsou potomky v úvodu jmenovaného Jiříka Kubátů. 

Matka: Dorota rozená Dymáčková (24.3.1756 - 4.3.1833) z Dolní Hutě Sobíňovské, dcery Josefa Dymáčka (*1712) z Dolní Hutě Sobíňovské a Kateřiny Staré (1714-1787) ze Sobíňova. Otcem Josefa byl Pavel Dymáček (1675-1743), syn Jana Dymáčka a jeho manželky Doroty neznámého příjmí, oba z Dolní Hutě Sobíňovské. 

Manželé měli celkem 10 dětí. 

V kronice obce Sobíňov jsem se dočetla tuto zajímavost: 

Ves Huť byla založena pro potřeby těžby železné rudy. První zmínky o ní jsou  z roku 1570. V té době zde stávaly dvě tavící pece zvané dýmačky a kovárna. Celkem zde stávaly čtyři chalupy. V huti se pracovalo do poloviny 18. století. Zde je krásně vidět z čeho vzniklo příjmení Dymáček.  Žily zde dvě rodiny Dymáčků a jedna rodina Dymáků. Všichni byli příbuzní a je také jasné jejich povolání. Jejich práce je v kronice popsána: Ruda se dobývala v povrchových šachtách. Vozka ji dovezl k dýmačce, kde ji převzal kolštitér (třídič rudy) a ten ji roztloukl na menší kusy. Ruda se smíchala s dřevěným uhlím a struskovým vápencem a dýmala v dýmačce. Vzduch do dýmačky byl vháněn měchy, které pohánělo vodní kolo. Ruda se tavila na kusy železa velikosti cihly. V kovací peci pak slévači a kováři slévaly tyto kusy ve větší. Pec měla jeřáb, který z pece kusy vytahoval.  K huti patřilo velké kovací kladivo - hamr - na kterém se kovalo. Kutím se získávalo kujné železo.

Po skončení výroby železa vznikl na místě dýmaček mlýn, který od roku 1778 spravovali Janáčkovi  z Markvartic. 

Mapa ze Stabilního katastru z poloviny 19. století, Vyznačena je Huť, Sobíňov a Markvartice, kolébka rodu Janáčků. 

Význam příjmení MUSIL pochází se slovesa musit. 36. nejčastější příjmení v ČR. 

Význam příjmení DYMÁČEK pochází z podstatného jména dým. 

Václav a Kateřina Kubátovi si postavili domek, který dostal č. 46. Václav se živil jako švec. Domu se podle něj přezdívalo "U Ševců". Dodnes domek vlastní jejich potomci Kubátovi (foto)

Manželé spolu měli pět děti: 

Zápis o úmrtí manželů jsem nenašla. 

Josef Kubát

(moje 4. generace v linii matky mého otce)

Narodil se 17. října 1828 v Jitkově č. 46 jako nejmladší ze sourozenců. 

Oženil se s Annou Hejkalovou, narozenou 18. srpna 1836 v Jitkově č. 3. Svatba se konala pravděpodobně roku 1859 (digitalizovaná matrika svateb je k dispozici jen do roku 1842). Anna byla svobodnou matkou, měla roční nemanželskou dceru Marii, kterou Josef po svatbě zlegitimizoval. 


Předci Anny Hejkalové: 

Otec: Josef Hejkal (23.2.1803) z Jitkova č. 3, hostinský a čtvrtláník , syn Pavla Hejkala (24.3.1767) sedláka  z Oudoleně a Kateřiny Halamové (7.9.1780-3.7.1843) z Jitkova č. 17. 

Matka: Anna, rozená Martínková (20.2.1811) z Oudoleně č. 19, dcery Františka Martínka vulgo Plíhala (14.12.1775-31.10.1845) půlláníka z Oudoleně č. 19 a Anny rozené Němcové (1783-31.10.1829) z Jitkova č. 1. 

Maminka Františka Martínka vulgo Plíhala byla rozená Kubátová, její otec byl Václav Kubát, vulgo Pírek  (21.8.1721 - 12.10.1806) z Jitkova, vnuk Jiříka Kubátů, zde uvedeného jako mého nejstaršího nalezeného předka z rodu Kubátů. 

Podrobněji  jsou předci Hejkalovi zpracování ve složce: 

Jitkov č. 3 a 46 se nachází blízko sebe. 

V Jitkově č. 3 byl první hostinec a obchod v obci a snad i rychta, protože se zde dříve říkalo "Na rychtě".

Manželé po svatbě bydleli v domku č. 46, zde se jim narodily všechny jejich děti. Bylo jich celkem devět. Rodily se na různých místech v Jitkově (č. 15, 46 a 60). 

Josef pracoval jako domácí tkadlec. 

Anna je v matrikách občas uváděna jako nezkoušená porodní bába. Pomáhala na svět výhradně v rámci širší rodiny. 

Jejich děti:

Manželé si až po narození všech dětí koupili domek č. 15 od Jana Cimpla, který zhotovoval postroje na dobytek. Protože nebyl vyučený, říkalo se, že postroje nevyrábí, ale smolí. Domu se tak říkalo "U Smolíků".

Sčítání lidu z roku 1880, domek č. 15 

Josef Kubát s rodinou jsou v domku nájemníci. Žije zde s manželkou a pěti dětmi, které se dožily dospělosti. Marie slouží jako děvečka, Josef pracuje jako tkalcovský pomocník, František ještě chodí do školy, Antonie slouží jako děvečka ve Ždírci a Kateřina je pasačkou v Malé Losenici. V domku dále žije majitel, výměnkář  a vdovec Josef Cimpel s třem dospělými dětmi. Chovali jednu krávu a jednu jalovici. 

Sčítání lidu z roku 1890, domek č. 15

není moc čitelné. Josef a Anna stále žijí. V domku s nimi bydlí jejich svobodný syn, můj předek  František Kubát, tkadlec a dále provdaná dcera Antonie s manželem a ročním synem Františkem.  Josef Kubát vlastní jednu krávu a rodina Antonie tři kozy. 

Úmrtí manželů neznám. Josef Kubát žil ještě v roce 1896, ale ve sčítacím archu roku 1900 již není uvedený. Jeho manželka Anna v tomto archu ještě uvedená je, o deset let později již ne. 

František Kubát

(můj pradědeček v linii matky mého otce)

Narodil 22. března 1869 v Jitkově č. 46. S rodiči se přestěhoval do domku v Jitkově č. 15.

5. února 1894 se František Kubát  oženil s Marií Součkovou (na fotografii), narozenou 5. června 1873 ve Střížově č. 50. 

Předci Marie Součkové 

(podrobněji ve složce Součkovi ze Střížova:

Manželé žili v Jitkově č. 15 (foto). František byl majitel domku, domkář a faktor. 

Narodilo se jim deset dětí: 

Sčítací arch z roku 1900 je velmi špatně čitelný, tak jsem něco přepsala do této tabulky. Zde jsou obyvatelé domku č. 15. 

V chalupě žilo dvanáct lidí, dvě rodiny. Všichni měli domovské právo v Jitkově, byli české národnosti, vyznání římskokatolické. 

Oba majitelé bytů František Kubát a Josef Kubát mají uvedeného zaměstnavatele: Bukovský Chotěboř. Druh činnosti: faktor v bavlněném a vlněném zboží. Faktor byl vlastně takový investor, který nakoupil přízi, dodal domácím tkalcům, pak od nich odebíral hotové plátno a dodával do fabriky. 

Rodina se také věnuje polnímu hospodářství na pronajatých pozemcích. Mají 1 krávu, 1 prase, 6 slepic a 3 husy. 

Kubát František a jeho žena Marie jsou mými předky. V roce 1900 mají zatím tři dcery. Nejstarší Františka je šestiletá a chodí do školy. Marii jsou čtyři roky a Josefe dva roky. V rodině s nimi žije ještě maminka Františka Kubáta - Anna Kubátová, roz. Hejkalová, 64 let, vdova po Josefu Kubátovi. 

V druhém bytě bydlí sestra Františka Kubáta, Kateřina Kubátová. Ta se provdala za Josefa Kubáta z Jitkova č. 42. Žijí s nimi jejich tři děti a jedno dítě svěřené do péče. 


Zde je sčítací arch z roku 1910 (výňatek)

V chalupě žilo celkem 13 lidí. Kromě rodiny Kubátových to byla ještě čtyřčlenná rodina Vašíčkova (30, 28, 2 a 0 let). V Chalupě byla jen jedna světnice a jedna malá komora. Je s podivem, jak se sem mohlo tolik lidí vejít.

František Kubát, kromě práce na poli, pracuje jako domácí tkadlec pro továrnu na výrobu šátků. Jeho manželka Anna pracuje na poli a stará se o domácnost.  

Kubátovým přibyly další čtyři děti. Nejstarší dcery, šestnáctiletá Františka a čtrnáctiletá Marie střídavě pracují na poli a také jako domácí dělnice, vyrábějí vlasové síťky. Je u nich navíc poznámka, že navštěvují veřejnou obecní školu. Dvanáctiletá Anna a devítiletá Josefa chodí do školy. V rodině žijí další tři malé děti: pětiletá Cecílie, dvouletá Růžena a dvouměsíční František. Maminka Františka Kubáta již nežije. 

Z domácí zvířat chovají 1 krávu, 1 jalovice, 1 mladého volka ještě neupotřebeného k tahu, 15 slepic, 2 kohouty a 2 husy. 

Moje babička vzpomínala na tuto dobu, jako na dobu velké bídy, na dobu kdy měla neustálý hlad. Říkala, že kolikrát nebylo k jídlu na míse ani tolik brambor, kolik bylo členů rodiny. Ti starší byli rychlejší a tak se prý kolikrát stalo, že na ní ani žádná brambora nezbyla. Svým rodičům vyčítala, že si pořídili tolik dětí když je nedokáží nasytit. Sama sobě přísahala už jako dítě, že ona bude mít děti jen dvě, aby je uživila. A to také dodržela. 

Sčítací arch z roku 1921 (výňatek)

Co se za dalších deset let změnilo? V domku již bydlí rodina Kubátova sama. Františkovi Kubátovi je 51 let, věnuje se zemědělství a tkalcovství. Jeho manželce Marii je 47 let. 

Františka a Josefa se provdaly a již zde nebydlí, Anna roku 1918 zemřela. Zemřely i dvě další děti, které se po Františkovi narodily.

Doma s rodiči jsou Marie, 24 let a moje babička Cecílie (15 let). Obě pracují jako domácí dělnice. Pletou vlasové síťky pro faktora Františku Ondráčkovou z Oudoleně. Marie navíc pracuje jako služka. Vlasové síťky nosila na hlavě moje babička celý život. Už dávno nebyly v módě, ale já bez nich neumím svoji babičku představit. Ráda jsem ji pozorovala, když si večer rozčesávala své dlouhé, husté vlasy. To se z ní stával úplně jiný člověk. 

V domě s nimi byli ještě dva školáci, Růžena (12 let) a František (10 let). Oba dva jsou na fotografiích dole. 

Kdy zemřel můj praděda František Kubát a jeho manželka nevím. 

Cecílie Kubátová, provdaná Janáčková 

(moje babička ze strany otce)

Narodila se 18. listopadu 1905 v Jitkově č. 15. 

8. října 1923 se jí narodil syn Jaroslav, můj táta.

Můj děda Jaroslav Janáček se s babičkou oženil 3. ledna 1924. Podrobněji o nich píšu ve složce Janáčkové z Chotěboře. Po svatbě byl děda ještě rok na vojně. Od května 1925 bydlí spolu v Chotěboři. Kupují zde domek od tety dědy. Zde žijí po celý svůj život. 

Pracují jako dělníci v Chotěbořských kovodělných závodech. 

Foto vlevo je z roku 1945. 

Foto vpravo je z padesátých let dvacátého století. Moje babička, které všichni říkali Cílka, ve svém typickém posedu před domem v Chotěboři. 

29. března 1927 se jim zde narodil druhý syn František Janáček. Vystudoval vysokou školu a stal se vojenským pilotem. 

Děda Jaroslav Janáček zemřel 6. února 1966. 

Babička Cecílie umírá 14. srpna 1988. 

Já a moje babička Cecílie v roce 1951. 

Děda Jaroslav Janáček drží v náručí mě Marii, roz. Janáčkovou, můj táta Jaroslav Janáček, moje babička Cecílie Janáčková, roz. Kubátová a moje maminka Marie Janáčková. Rok 1951. 

Já Marie  roz. Janáčková, děda Jaroslav Janáček, sestra Jaroslava Janáčková, babička Cecílie Janáčková, roz. Kubátová. Rok 1964. 

Manželé Cecílie Janáčková, roz. Kubátová a Jaroslav Janáček na své zahradě v Obolcích. Rok 1964.