Janáčkové z Markvartic
První zmínka o Janáčcích v Markvarticích je z roku 1582. (Potvrdil Dr. Pavel Křivský, archivář Památníku písemnictví Praha.)
Janeček z Markvartic
V urbáři panství Polná z roku 1636 je uveden jako držitel hospodářství v Markvarticích Janeček. Jde o chybu písaře, správně má být Janáček. V té době tam bylo jediné hospodářství. Příjmení Janáček vzniklo zdrobněním jména Jan.
Z jiného zápisu ve stejném roce se dozvídáme, že sedlák Janáček spolu s dalšími sedláky ze Sobíňova je mimo jiné povinen svážet ryby z okolních mnoha rybníků do haltýřů sobíňovských. Každý čtyři fůry, za jednu fůru obdrží dva groše.
Vít Janáček
(můj předek ve dvou liniích: 10 a 11 generací)
Dle Berní ruly z roku 1654 je držitelem gruntu v Markvarticích Vít Janáček. Je to poprvé, kdy se setkáváme s písemným příjmím v této formě. V Berní rule je pochvala vůči zdejším sedlákům:"Hrubě dobře sedí a pěkné dvory mají, půda dobrá, žitná." Což je mimořádné, vesměs se v Berní rule běduje nad mizerným stavem gruntů.
Sedlák Vít Janáček obhospodařuje ze sobíňovských sedláků největší grunt. Má 58 korců polí, 1 leč lesa,4 koně, 21 kusů hovězího dobytka, 20 ovcí a 7 sviní.
Za jeho života roku 1643 se v bezprostřední blízkosti rozkládal tábor švédských vojáků a také muselo dojít k nějaké menší bitvě, protože tlupy vojáků v okolí velmi řádily. Přepadávaly vesnice a požadovaly výpalné. Při orbě polí se nad Zvolánovem a Markvarticemi nalézaly lité kouličky o průměru 3 cm a podkovy, které byly Státním muzeem v Praze uznány za švédské.
Našla jsem dva jeho syny: Jana a Pavla. Oba jsou mými předky.
Jan Janáček
(můj předek po otcovské linii: 9 generací)
Jan je uveden v Soupisu poddaných podle víry z roku 1653 jako třicetiletý chalupník v obci Jitkov. Mohl se tedy narodit kolem roku 1623. Spolu s ním žije o dva roky starší podruhyně Marjána (1621) a osmiletý syn Melichar (1645).
V Nížkově jsem našla v roce 1666 svatbu Jana, syna Víta Janáčka, s Marií, dcerou rychtáře nížkovského. V té době je tam rychtářem Václav Pujmon.
V matrikách jsem našla další jeho čtyři syny, narozené v Jitkově v letech 1653-1670: Kašpara, Ondřeje, Vavřince a Tomáše. Mým předkem je Kašpar Janáček.
On a jeho potomci jsou uváděni již v záložce "Janáčkové z Jitkova".
Pavel Janáček
(můj předek ze strany maminky otce: 10 generací)
Roku 1673 přebírá hospodářství v Markvarticích po svém otci za 120 kop grošů a roku 1714 doplácí zbytek. Hospodaří až do roku 1716. Stavení bylo velké, mnohem větší než stavení statků okolních vesnic. Odpovídá zemanskému stavení. Mělo tři velké světnice a tři komory. Po zavedení číslování domů roku 1771 dostává č. 1.
Jeho manželkou byla Anna, rodné příjmení není známé. Známí jsou jeho tři synové: Jakub (1673), Jan (1682) a Ondřej (1683).
Pavel umírá 24. února 1727, uvedený věk 80 let. Do roku 1733 hospodařili všichni tři bratři společně na gruntu, jeho velikost je 101 korců. Jako majitel je roku 1719 uveden Jakub, který umírá roku 1733. Po jeho smrti se grunt dělí na tři díly po 33 korcích. Grunt č. 1 přebírá syn Jakuba Ondřej. Grunt č. 2 přebírá Jan Janáček. Grunt č. 3 Ondřej Janáček. Mají ještě sestru, kterou musí vyplatit.
Mým předkem je Jan Janáček.
Svatba Jana Janáčka, syna Víta Janáčka ze Sobíňova dne 15. prosince 1666 v Nížkově. Matrika Polná, archív MZA Brno.
Téhož dne potvrzeno manželství potřikráte, Jan, syn Víta Janáčka ze vsi Sobíňova s Marií, dcerou Václava, rychtáře Nížkovského.
Zápis o úmrtí Pavla Janáčka dne 24. února 1727 v Markvarticích. Matrika Krucemburk, archív Zámrsk.
Jan Janáček
(můj předek ze strany maminky otce, moje 9. generace)
Syn Pavla Janáčka. Narodil se 13. listopadu 1682 v Markvarticích č. 1 (zápis v indexu farního úřadu Libice nad Doubravou). Roku 1735 přebírá v Markvarticích nový grunt č. 2. Toto číslo získává dům také po zavedení číslování domů roku 1771.
20. února 1707 se žení s Polexinou (Apolenou) Lédlovou ze Sobíňova. Její otec byl Jan Lédl.
V letech 1708-1727 se jim narodilo 11 dětí:
Jan (1708-1709)
Vojtěch - 1710
Dorota (1712-1713)
Tomáš - 1715-1719)
Dorota - 1718
Rosalie - 1719
dvojčata Tomáš a Ludmila - 1721
Marie Magdalena - 1723, můj předek, podrobnosti níže
Anna Dorota - 1725,
Eva - 1727
Jan Janáček zemřel 15. července 1759 v Markvarticích č. 2.
Mým předkem je jeho dcera Marie Magdalena Janáčková.
Zápis v matrice oddaných, farní úřad Krucemburk:
20. února se koná svatba počestného mládence Jana Janáčka s počestnou dívkou Polexinou, dcerou Jana Lévla z Pily. Svědkové: Jiří Peřina a Anna, vlastní dcera zemřelého Matěje Chlebečka. 1707.
Marie Magdalena Janáčková
(můj předek ze strany maminky otce, moje 8. generace)
Narodila se 22. ledna 1723 v Markvarticích č. 1
17. listopadu 1744 se provdala za Václava Kubáta vulgo Pírek, narozeného roku 1721 v Jitkově. Jeho děda a praděda jsou mými nejstaršími předky z rodu Kubátů.
Zápis z matriky svateb, farní úřad Krucemburk:
Dne 17. listopadu roku 1744 po třech ohláškách uzavřel manželství počestný ženich Václav, legitimní syn zemřelého Jiřího Kubáta z obce Jitkova s počestnou nevěstou Magdalenou, legitimní dcerou Jana Janáčka z obce Sobíňov, panství Polná. Svědkové: Jana Ležáková, Matěj Janáček a Magdalena Janáčková.
A tak se stalo, že o 180 let dříve se již rody Kubátů a Janáčků propojily stejně, jako se to stalo roku 1924 svatbou mého dědy Jaroslava Janáčka a babičky Cecílie roz. Kubátové. Ostatně babička je přímým potomkem Marie Magdaleny Janáčkové a jejího manžela Václava Kubáta po chalupě řečeného Pírek.
Manželé žili v Jitkově a měli spolu v letech 1745-1759 sedm dětí: Martina, Marii Magdalenu, Matěje, Annu Otýlii, Kateřinu, Janu a Růženu.
Dcera Jana, provdaná Martínková, žijící s manželem v Oudoleni, je mým předkem.
Markvartice
Markvartice jsou nejstarší osadou Sobíňova. První písemná zmínka o osadě se objevuje v listině Václava I. z roku 1242. Její název je odvozen od slova Markvart, tzn. stráž na pomezí. Nejprve zde byla zřízena strážnice pro hlídání pomezí Čech a Moravy.Hranici střežili královští rytíři. Z vrcholu Homole byl daleký výhled na všechny strany. Strážnice sloužila pro podávání znamení o blížícím se nebezpečí hlásnému, který bydlel v blízkém Zvolánově. (Sídlil zde rod Zvolánků, také moji předci.) Hlásný svolával obyvatele z okolí do zbraně. Odtud název Zvolánov, dříve psáno Swolanov. Rytíři také stavěli na stezce zátarasy, vybírali clo a za úplatu doprovázeli pocestné. Strážnice byla postavena na prastaré kupecké stezce vedoucí z Pražského hradu, přes Čáslav, Žleby, Vilémov, Libici nad Doubravou, Ždírec nad Doubravou do Brněnského župního hradu. Nazývala se Liběcká. Naše země byla od Moravy oddělena pralesem. První zmínka o Liběcké stezce je z roku 1144, ale předpokládá se, že existovala mnohem dříve. Našly se na ní totiž římské mince z 2.-5. století. Průchod temným pralesem, plným divoké zvěře, byl velmi nebezpečný. Od dob Přemyslovců na ní proto byla zřizovaná stálá, dobře organizovaná strážní místa. Liběcká stezka ztratila svůj význam ve 14. století, přesto jsou v lesích v okolí Sobíňova stále viditelné její pozůstatky. Většího významu začínala nabývat stezka Haberská, vedoucí z Čáslavi přes Habry do Havlíčkova Brodu a dále na Moravu.
Foto: Statky v Markvarticích (Zdroj: Historie Sobíňova)
Janáčkové v Markvarticích
Do roku 1735 zde bylo jedno hospodářství. Majitelé z urbáře:
1636 - Janáček z Markvartic
1654 - Vít Janáček
1673 - Pavel Janáček
1719 - Jakub Janáček
Poté se hospodářství rozdělilo na tři.
V roce 1772 jsou v Markvarticích č.1 uvedeni Jan Janáček, v č. 2 Lukáš Janáček a v č. 3 Jan Janáček.
V roce 1785 jsou zde čtyři hospodářství. Z toho tři jsou v držení rodu Janáčků. V Sobíňově, v Nové Vsi a v Sopotech hospodařilo dalších osm rodin Janáčků. Janáčkové ale žijí i v dalších okolních obcích.
V roce 1838 bylo v Markvarticích již pět hospodářství a ve všech hospodařili Janáčkové. Obhospodařují 358 korců půdy. Čtyři Františkové a jeden Jan.
Koncem 19. století přišli Janáčkové o veškerý majetek v Markvarticích při pokusu podnikat v lihovarnictví v Krucemburku. O to se postarala konkurence z pohledského lihovaru.