Z Bogoty do Prahy

Za první okamžiky návratu do vlasti můžeme asi označit čekaní se zabalenými kufry ve vile Bella Vista v Santa Fé v pátek odpoledne 21.listopadu. Vzpomínky a melancholie z ukončení návštěvy Kolumbie se již míchali s touhou po domově. Skončilo to všechno tedy tak nějak akorát. Poslední, čtrnáctý den v Kolumbii se chýlil ke konci. Přijely taxíky, nastalo rozloučení, Juan už ale byl nad oceánem směrem do Madridu. Při cestě na letiště zaujal neonový nápis Zetor. Prostě domov se už připomínal. Někdy kolem před půlnocí 21.listopadu 2014 jsme se odlepili od kolumbijské země, od Jižní Ameriky, tolik pisatelem v mládí studované a náležitě do hloubky prosněné.

Letu do Nového Yorku jsme ke spánku příliš nevyužili. Náležitě rozespalí jsme se ráno 22.listopadu vydali na prohlídku města historických mrakodrapů. Byla holomrazová nepohoda, ošklivě korespondující s chvílemi nedávnými. Ostatně doma nás čekalo něco podobného. To už je prostě listopad nad obratníkem Raka. Tak si pěkně zvykejme. Město, které se nám do soustavy výletů dostalo jen jako možnost zahnat čas čekání na letadlo se nám nakonec také líbilo. Viděli jsme slavné mrakáče, na střeše jednoho z nich jsme se dívali na ostatní slavné mrakáče, zakrmili jsme si čipmanky. Prošli se po parádním mostě a prohlédli si z něj Manhattan. Poznali jsme i místní metro, před letištěm jsme si snad ještě dali nějaké rychlojídlo. Myšlenky na návrat domů pomalu začaly převyšovat nad vzpomínkami. Kolem půlnoci jsme se odlepili od amerického kontinentu jako takového a zamířili zpět na domovskou východní polokouli. Pokusy, využít dlouhého letu k pořádnému spánky nebyly příliš úspěšné. Krátké mdloby se míchaly se sledováním Anny Kareninové, se kterou jsme se seznámili před dvěma týdny při letu opačném. 

Ve Frankfurtu nás čekalo středoevropské dopoledne a především věrný Velký Pikásek. Radostně nastartoval a radostně se vydal do Čech. Vysloveně se na nás těšil. Viditelnost byla dobrá a počasí na konec listopadu poměrně přívětivé. Bohužel brzy se tato radostná cesta změnila v nejnebezpečnější část celé akce. Víčka pisatelova i víčka Kačenky se i za volantem začala nebezpečně klížit. Zastavili jsme na nějakém parkovišti a téměř okamžitě usnuli. Nespali jsme dlouho, něco kolem hodiny, možná více. Každopádně nemírně nám tato zastávka pomohla a bez problémů se Kačenka pustila do řízení. Od Norimberku domů pak bezpečně a bez návalů spánku řídil pisatel. V neděli 23.listopadu večer vjel Pikásek do své garáže.

A zde musíme poděkovat našemu Velkému C4 Pikáskovi. Ten sice nemá tak slavné stránky jako Úplný Pikásek, ale jeho největší stránky jsou tyto. A to jsou nějaké stránky. A za pár měsíců nás Pikásek vezl do Krkonoš podívat se na štěňata cotona de Tuleár a později odsud jedno štěně i přivezl, milovaného pejska fenku Nocaimu. Takže i stránky O pejskovi fence Nokince, a to jsou nějaké stránky, jsou vlastně také stránkami Velkého Pikáska. Proto jsme mu také hned po dokončení těchto stránek udělali vlastní stránky.