Volcan del Totumo

První naši karibskou noc jsme se překvapivě dobře vyspali. Čas od času jsme sice slyšeli vytí psů a občas nás probudil zvuk deště, ale žádní komáři, žádné noční vedro. Klimatizace je geniální vynález. Ráno nám dokonce byla opravdu zima. Byl to zvláštní pocit, když jsme vyšli z ložnice do hotelového atria. Opustit chladný pokoj bez oken a vstoupit do nového dne bylo jako vstoupit do ráje. Papoušci křičeli, vzduch nádherně voněl, okouzlující recepční z řad původních Američanů se na nás usmívala a čekala na nás snídaně. Snídaně byla vydatná s tropickým ovocem, jogurtem a ovocnou šťávou. Nejzajímavější však sama byla snídaňová místnost. Kolumbijci se barevných věcí nebojí. Seděli jsme pod četnými lustry, vedle spoust obrazů, zrcadel a plakátů. Nejzajímavějším prvkem však byla malá knihovna nad jídelním stolkem. Obsahovala asi dvacet pět knih. Všechno ve finštině. Proč ne? Kolumbie je země zázraků. Cartagena de Indias nabízí dva hlavní výlety: Volcan del Totumo a Oceanio. Dnes nás čekal první z nich: výlet k bahenní sopce. A dokonce i dovnitř sopky! Autobus místní cestovní kanceláře přijel jindy a na jiné místo, ale nakonec dorazil. Průvodkyní byla upovídaná černoška a zřejmě byla velmi vtipná, protože všichni cestující se neustále smáli. Smál jsem se také, i když jsem ničemu nerozuměl. Prostě jsem se smál jako všichni ostatní. Prostě jsem se smál španělsky. V kolumbijských autobusech je zvykem se představit. Tak jsme se dozvěděli, že jsme cestovali s párem z Venezuely, párem z Chile a dokonce i s párem z Německa. Když se Němci představili, autobus vybuchl jásotem a podlaha se otřásala nadšeným dupáním. Bylo jasné, že Brazílie je ve fotbale velkým a nenáviděným rivalem. Česká republika také sklidila potlesk, i když nejspíš, kromě Němců, nikdo nevěděl, co je to za zemi. Výhled z okna nám připomíná video a slyšíme zde i vtipnou průvodkyni.

Možná bychom si mohli něco říct o kolumbijské dopravě. Dvojité čáry v Kolumbii jsou něco jako: „Pozor při předjíždění v zatáčce!“ V autobuse slyšíte jen vysoké otáčky. Ale! Kolumbijští řidiči sice nerespektují dopravní značky, ale nejsou agresivní. Turisté mohou v Kolumbii cestovat bez obav. Na místních ulicích se můžeme setkat se specialitou. Když je čas karnevalu (a Jižní Amerika je jeden velký karneval), výrostci všech barev čekají na cestovatele a snaží se je přepadnout. To vše je ale jen symbolické, často s maskami, a cestovatelé si mohou cestu z obklíčení zakoupit za drobné. Říká se, že se tyto peníze použijí na karneval. Možná?! Zkrátka čas od času na kolumbijských silnicích můžete narazit na domorodce s atrapou samopalu. Opravdu jen atrapou?

Ale teď je naším cílem sopka Volcán del Totumo. Nedaleko Cartageny de Indias, u moře, se nachází pozoruhodná podívaná. Vypadá jako pyramida z hlíny, ale uvnitř je teplé bahno. Tento úkaz je bahenní sopka. Bahno je přirozeně velmi léčivé. To je jisté, a proto je to tak velká atrakce. Vystoupili jsme z autobusu jen v plavkách a s fotoaparáty v ruce. Číňan nám podržel fotoaparáty. Pomalu jsme stoupali na vrchol. Tropické slunce nám začalo pražit do bledé kůže. Naštěstí přes mraky. Na vrcholu se nám naskytl nádherný výhled. Viděli jsme ústí řeky a tropický les s obrovskými kaktusy. Bylo to velmi překvapivé, ale zároveň přirozené a logické. Lidé si kaktusy představují jen ve stepi či na okraji pouště, ale kaktusy se někde teprve musí nesměle vyskytovat. A tady, západně od Cartageny, je přesně taková oblast. Tady kaktusy vstupují do mapy. Méně lákavý pohled však směřoval na samotný vrchol. Vypadal jako základna nějakého obrovského mostního pilíře. Ale dole se v betonu vznášeli dva domorodci. Byli to místní balneologové.

Hladina bahna v sopce je během roku velice proměnlivá. Někteří turisté zde mívají štěstí na vysokou hladinu bahna mířící až k samotnému okraji. My jsme však museli plazivě sestupovat hluboko dolů po žebříku kluzkém jako úhoř. Ale v bahně to jinak byla veliká zábava. S obtížemi jsme se poznávali a mezi námi plavalo mnoho malých žabek. Je záhadou, co tam jedí. Dole to byla náramná sranda, ale opět nahoře byl pisatel opravdu šťastný. Pryč od míchačky betonu! Vesele jsme sestupovali z temene sopky. Celá atrakce končila v sladkovodní laguně. Turisté poskytli práci masérům a fotografům, ale co jejich manželky? Ty na nás čekaly na břehu a vrhaly se na nás se svými vanami a hrnci. Byl to tam takový malý Jordán. Pisatel si vzpomněl na brožuru tropického lékařství. Plival říční vodu a v mysli se mu vybavily obrazy bakterií, virů a různých bizarních tvorů ze sklíček mikroskopů. Jinak byl ale nadmíru šťastný. Vzápětí seděl čistý v bungalovu a sledoval zajímavou turistickou podívanou. V Kolumbii si můžete zakoupit i jen jedinou cigaretu. Jako u nás dříve kusovky za padesátník. Pisatel si koupil dvě. Dvě úžasné bolonciniovky! K sopce začaly přijíždět další autobusy. Zaplatili jsme 3 000 pesos křtiteli, vlastně křtitelkám, 3 000 pesos masérům a 3 000 pesos držákovi fotoaparátů. Na účtenky si nepamatujeme. Celý lázeňský zákrok stál kolem stokoruny. Kolumbie je v turistickém světě nováčkem, ale doufáme že jí jednou Židé s jejich pitomým Mrtvým mořem budou závidět. Ostatně léčivé bahno je tu možné namístě zakoupit, vybrat si můžeme z pestré nabídky vyhozených lahví od limonád.