Nejdříve jsme se pořádně nastříkali místním repelentem. Ale na žádného komára si nevzpomínáme. Ti čekali na soumrak a to jsme už uháněli do hotelu. Výlet v pralese začal stoupáním, často po dřevěných schodištích a dřevěných chodníčcích, takže jsme si na začátku připadali jako v pěkně udělané botanické zahraně.

Často jsme našlapovali mezi obrovskými balvany, po nichž jako hadi lezly liány. Tropické vedro pomáhal pisateli zdolávat kolumbijský klobouk, ale hlavně stín stromů. Jinak den to byl málo oblačný a sluníčko se na nás vysloveně těšilo. Cesta vedla většinou vzhůru a generační rozdíl pisatele trošku mrzel. Ale nedal se a šlapal vytrvale. Nakonec nás všechny čekala odměna ve formě nádherné vyhlídky na Karibik.

Skončil stín pralesa, tropické nebe s malou oblačností slibovalo boj s vedrem, ale blízkost moře a dobrá nálada daly vše snášet. Kdybychom věděli, že půjdeme až na okraj zálivu, bylo nám na duši asi tíže, ale takhle jsme vesele šlapali v písčitých cestách. Dostali jsem se i do řidšího, zato vyššího lesa, potkali jsme kouzelné indiánské holčičky s Vlastou Burianem, nabízející kokosové ořechy. Možná je na přání Vlastík rozsekl a bylo možno se napít kokosového mléka, nevíme. Pisateli bylo hodně líto, že to nikdo nezkusil Ty děti snad ani nechodily do školy, snad ani neuměli španělsky a Vlastík dělal překladatele. Byl to tady zajímavý les., všude lezli mravenci s náklady lístečků. Šlo se už po rovince, dechu se dostávalo, ale nakonec jsme zase vyšli na otevřenou pláž.

Vlny narážely na stěny pláže docela zprudka a vytvářely docela strašidelné víry. K pohodlnému koupání nijak nelákaly. Zahlédli jsme ale pěknou scenérii s obrovskými, jakoby rozříznutými balvany s pozadím palem. K tomu se pisatel vydal, zvláště když před touto scenérií byly sladkovodní tůně, o nichž Juan tvrdil, jsou plné kajmanů. Voda se ani nepohnula, zlověstné nozdry žádné, ale bylo to tam opravdu jako z Knihy džunglí. Nakonec jsme se dostali opět do lesního stínu, a to dokonce s občerstvením. K obědu byla samozřejmě ryba, Juan doporučoval placatou s vysokým hřbetem, my jsme si s Kačenkou ale dali štíhlou dravého vzhledu a udělali jsme dobře. V klidu jsme si pochutnávali, zatímco ostatní plivali kosti. Pak následovala procházka světlým palmovým hájem, jako z pohádky o Drvoštěpovi. Našim úkolem nadále bylo vybrat si místo ke koupáni. Vybrali jsme si naprosto parádně.

Pisatel se v přírodě koupe rád. Koupaní na jezu ve Hvězdonicích nebylo nikdy překonáno, ale radost z koupání v moři jednoznačně dosáhla nejvyšší hodnoty právě zde, na pobřeží kolumbijského národního parku Tayrona. Prostředí nádherné, nikde žádní otravní prodejci, nikde bjedna baba, pouze nedaleko seděla tiše a skromně vesničanka s polystyrénovým boxem, od níž jsme s chutí zakoupili pitíčko a snad i nějakou tu mraženinu. To tu v klidu tedy chutnalo. Vzdálenost mezi jednotlivými koupajícími se pohybovala v řádu desítek metrů. Vlny, které budily na začátku výletu strach, se rozbíjely o hradbu mělčiny vpovzdálí, která zde vytvářela poklidný mořský rybníček. Obrovský bělostný dělený kámen byl obeplouván zajímavými rybkami, zejména zaujala barevná rybka štikovitá. Pisatel se těchto chvil nemohl nabažit a o Kačence se jistě dalo říct totéž. Pisatel občas plážičku opustil a navštívil pár kroků odsud vesničku bungalovů, aby se hned zase vrátil na píseček nebo do vody. Nechtělo se odsud, opravdu nechtělo.

Všichni jsme se setkali opět u občerstvení a dali si opět rybu a nějaké to tropické pitíčko. Pak už následovala cesta na autobus. Kudy vedla si nepamatujeme po jedenácti letech, kdy píšeme tento text, ale dost jsme v tom tápali i tehdy.  Po nějaké době jsme zjistili, že jdeme blbě, začali se vracet na místo, odkud by se dalo začít znovu a správně, osvěžení, získané koupelí bylo pryč. Naštěstí jsme nakonec potkali Filipa a panečku to tedy byla úleva. A hned na to jsme dokonce ve větvích uviděli opice. Poprvé jsme viděli opice v divoké přírodě. Další radost, ale bohužel na podrobný zoologický výzkum nebyl čas. 

Na parkoviště jsme dorazili na hranici čekacího limitu, nasedli a motor okamžitě nastartoval. Pln dojmů si pisatel večer pořídil kolumbijský suvenýr v podobě umělého deště a zaposlouchal se do harmoniky a bubínků hotelových pláží. Přesně týden po odjezdu z Čech.

Taková návštěva tropického národního praku samozřejmě vyvolá představy množství fauny a flóry. Tady toho ale zas tak moc nabídnout nemůžeme. Žádný překotný zpěv ptactva, žádné větvě porostlé broméliemi. Nikde nevisel lenochod, nikde se nevalil pásovec, neproběhl nosál, natož divoký pralesní pes. Flora ani fauna nebyly perlou tohoto výletu, ale něco si na úplný závěr tohoto povídání připomeňme. 

Obratlovce začneme rybami, to je jasné. Na obědě jsme si uvědomili pestrost rybího bohatství Karibiku, ale to se nepočítá.  V křišťálově čisté vodě při našem koupáníčku jsme si prohlíželi spousty pěkných rybek, hlavně tu barevnou štičku. Obojživelníky jsme neviděli žádné, želvy připomněla návěsní tabule, ale Kačence se podařilo vyfotit ještěrku. Jestli přeletěl někdy kolem kondor už si nepamatujeme, ani žádné racky. Ale podařili se nám pěkní savci. To bylo na závěr při cestě na autobus. O jaký druh přesně šlo nevíme, ale každopádně šlo o opice ploskonosé. Fotky nic moc, nebyl jako na potvoru čas, ale v životě jsme žádné jiné opice v přírodě nefotili a tak si těch fotek považujeme.