Oceánium

Druhý den v Cartageně začal opět příjemným probuzením a příjemnou snídaní. Poté jsme si vzali taxi do přístavu, přesněji k molu pro výletní lodě. Bylo velmi obtížné koupit správné lístky a nastoupit na správnou loď. Myslíme, že bez rodilé španělštiny by to nejspíš nebylo vůbec možné. Asi po půl hodině jsme konečně vypluli. Pomalu jsme se plavili po cartagenském zálivu, míjeli jsme dokonce kolumbijskou ponorku a pozorovali stále menší a menší město. Jakmile jsme se dostali na otevřené moře, loď značně zrychlila. Bylo překvapivé, jak studený byl tropický vzduch při vysoké rychlosti! Cítili jsme se spíš jako v Baltském moři. Čas od času loď zpomalila a tehdy okamžitě nastalo velepříjemné oteplení. A pak zase zpátky do Baltu a zpátky do Karibiku. Nakonec se přeci jen loď pohybovala příjemně pomalu kolem ostrovního pobřeží. U břehu často kolem lodi plavala hejna malých kluků, kteří samozřejmě požadovali výkupné. Turisté jim házeli drobné, někdy i papírové peníze a kluci je pak ve vodě do posledních penízků lovili. Nevíme, jestli chodí do školy. Možná si malí piráti vydělali víc než jejich rodiče. Simulované loupeže a následující výkupné jsou v Kolumbii velkým zdrojem zábavy a drobných nezdanitelných příjmů. Naštěstí na našem cílovém ostrově žádní piráti nebyli. Na našem cílovém ostrově bylo slavné Oceanario Islas del Rosario. A to si můžeme prohlédnout na videu. 

Ve zbytku světa velké mořské želvy plavou pomalu a rozvážně a žraloci divoce uchvacují kořist. Kolumbie je ale kouzelná země. Zde se želvy perou o potravu a žraloci zatím procvičují s lidskými trenéry své kousky. Bylo tady na co se dívat. Nechyběla ani malá expozice s akvárii. Samozřejmě nechyběli delfíni a samozřejmě uměli úžasné kousky, třeba skákat dozadu a vypadat jako by začali skokem dopředu. Před Oceanáriem se brodí vodou oblečení prodejci mořských plodů a nabízejí tyto pamlsky z plovoucích táců. Ostrov Islas del Rosario se nám moc líbil. Museli jsme ale navštívit ještě jednu atrakci. Byl to ostrov s bílou písečnou pláží. Pláž totiž již byla mimo působení řeky Magdalény, proto ten bílý písek. Pláž byla opravdu krásně bílá, voda a vzduch příjemné, ale... žádný klid a mír. Místní plážoví prodejci jsou jako štěnice. Když se k nim otočíte zády, budou se kolem vás stejně hemžit. Dokonce ovládají spirálové oběhy s přešlapem. Takže včerejší koupání u kalné pláže bylo příjemnější. Jediný způsob, jak uniknout, bylo vběhnout do vody. A tak hurá se zase v listopadu pěkně vykoupat. Koupání nás samozřejmě děsně bavilo. Asi po hodině jsme se opět vydali na otevřené moře.

Další krátký úsek Baltského moře, krátký karibský zážitek s piráty a pak dlouhý úsek Baltu. Během posledního úseku Baltského moře začaly padat silné deště. Éra pirátů skončila, nyní začala světová válka. Mokří a prochladlí jsme se v přístavu blížili k válečné ponorce. Ale nebyla to německá ani sovětská ponorka. Druhá světová válka skončila rychle. Byla to kolumbijská ponorka. Pokojně se vznášela u městské pláže poblíž hotelů. Myslím, že si tam v noci kluci hrají na piráty.