Santa Marta

Ve středu 12.listopadu jsme s probudili naposledy v milém našem cartagenském hotýlku, naposledy se nasnídali u finské literatury a vydali se na poslední prohlídku města. Bylo zrovna milé počasí po včerejším dešti. Objevovalo se dost modrého nebe a obrázky z této procházky vypadají vesele. Lucia provedla rychlonákup klobouku, my jsme s Kačenkou obdivovali železné sochy. Bylo to hezké rozloučení. Vrátili jsme se do hotýlku, s nemalým dojetím ho opustili a složitou cestou taxíky se začali dopravovat na meziměstské autobusové nádraží. Nalezení místa odjezdu bylo vlastně největším dobrodružstvím tohoto dne. Ale dopravili jsme se kam bylo třeba a nastoupili do pohodlného meziměstského autobusu s klimatizací a televizí.

Následovala více než 200 km dlouhá cesta do posledního bodu Cesty Pražského Jezulátka ve stopách Simona Bolívara, do karibského města Santa Marty.

V autobusu jsme mohli sledovat kolumbijskou telenovelu. Muselo to být něco hodně pitomého, protože Juan se zřetelně styděl. Ale my jsme si většinou jen užívali scenérii viditelnou z okna. Cestu můžeme rozdělit na dvě části. První část skončila ve městě Barranquilla. A této části je věnováno první video.

Na začátku se ještě v Cartageně můžeme podívat na křižovatkové pouliční umění, dále trasa sledovala cestu k Volcán del Totumo, takže se nebudeme opakovat a zaznamenáme rovnou Barranquillu. Video ukončuje přejezd přes mocnou řeku Magdalénu. V tomto městě jsme měli krátkou zastávku a mohli se protáhnout venku. Tak si něco o tomto městě povězme.

Barranquilla má více než milion obyvatel. Pisatel se ani moc nestyděl, že o městě Barranquilla předtím neslyšel. Ale který Kolumbijec zná Prahu? Barranquilla je velký mořský i říční přístav na ústí kolumbijské národní řeky Rio Magdaléna. Až do začátku 20. století bylo hlavním přístavem pro koridor řeky Magdalena historické město Puerto Colombia. Ústí Magdaleny bylo pro velké lodě příliš mělké a tak se zboží muselo vykládat v Puerto Colombia. Tehdy byla Barranquilla malou a neznámou vesnicí. Regulace ústí Magdaleny byla největším projektem v kolumbijské historii. A také největším úplatkářským projektem. Ale vraťme se k naší Barranquille. V tomto městě se narodila slavná zpěvačka. Jmenuje se Shakira. Do té doby pisatel také o Shakiře neslyšel. Poprvé zde od Juana. Ostatně o populární muzikanty se pisatel nikdy nezajímal. A ještě jedna důležitá věc. Karneval v Rio de Janeiru není největší. Největší na světě je karneval v Barranquille. To ví každý Kolumbijec.

Nejmocnějším dojmem z této cesty byl pro pisatale bezesporu přejezd přes Rio Magdaléna. Milovník řek byl naprosto unešen. Proto ve spolupráci se Sebastianem Letterinim vytvořil později video s doprovodem kolumbijské písně Pescador, Lucero y Río. Romantická píseň v podání mistrů Silvy a Villaby je doprovodem velice zdařilým a v chodu času i mimořádně dojemným. Ostatně dojemný je i text písně. Český název písně zní Rybář, hvězda a řeka a píseň zpívá o rybáři, který v noci chytil do sítě hvězdu. Odnesl si jí domů a jeho domov zářil do dálky. Až jednoho dne světlo pohaslo a rybář byl nalezen mrtvý. Řeka, která na hvězdu žárlila, se rozlila ze břehů a rybáře utopila. 

Taková Magdaléna se také umí pěkně rozvodnit a zabíjet. Na nás se ale tvářila velice přátelsky, vědoma si dojmu, který zanechává. K žárlivosti nebyl důvod. Sama Magdaléna se stala hvězdou.

Z Barranquilly jsme pokračovali dále cestou, která z větší části vedla po přírodním náspu, zvaným Isla de Salamanca. Cestu dobře popisuje video, ve kterém si v titulcích můžeme přečíst, že je sice dost dlouhé, ale zase se tím pádem dá na něj déle dívat. Pohledy napravo i nalevo se dost podobaly a mířily bud do laguny Ciénaga Grande de Santa Marta nebo k samotnému moři. V závěru se stále častěji objevují vysoké sloupy kaktusů a ještě více v dáli pohoří Sierra Nevada de Santa Marta. Za ním se pak nachází již Venezuela. Nakonec jsme přijeli do místa posledního odpočinku Simona Bolívara, přístavu Santa Marta.