Guatapé

V úterý 18.listopadu jsme měli od rána dobrou náladu. Nejdříve nás nadchl kostel svatého Jáchyma v Medelínu, potom vyhlídkové místo nad Medelínem, cesta k Peňonu a samozřejmě samotný Peňon. Mezi nejvýznamnější dojmy z výletu na Peňon patří unešení z jezera zvaného Guatapé. Ostatně celý název Peňon je El Peñón de Guatapé. Takže když byla zvoleno pokračování výletu na další místo, bylo naprosto stylové, že se jednalo opět o nějaké Guatapé. Tentokráte o městečko Guatapé, ležící u jezera Guatapé. Autobusem to byla z Peňonu chvilička.

Vystoupili jsme poblíž přístaviště menších lodí, soukromých i výletních, nouze nebyla o hausbóty. Na břehu pospávali nějací turisté a těsně jejich zdravotní stav pozoroval náš oblíbenec kondor havranovitý. V jeden okamžik dokonce turistu zatahal za botu, aby se si upřesnil jak na tom turista je. Ostatně kdyby na tom ještě byl příliš dobře, mohl  by třeba něco vyhodit z batohu. Kondor havranovitý je prostě takový místní havran. Ovšem mnohem více než fauna, zaujala zde flóra. Pisatel jako milovník a dávný pěstitel bromélií byl broméliemi rostoucími na araukáriích vysloveně unešen. Byla to zde vlastně taková broméliová tečka tohoto výletu. Podnebí o vysoké vzdušné vlhkosti umožňuje bujný rozvoj epifytických druhů orchidejí a bromélií. Kolem 30 % druhů z rodu Pitcairnia, 5 % z rodu Billbergia a dokonce 4 % z rodu Tillandsia bylo objeveno právě v provincii Antioquia, a to je provincie, kde je právě Guatapé. Takto to pisatel napsal v článku o tomto místě do Wikipedie. Kde to vzal nevíme, ale asi to nevymyslel. Možná si nevymyslel ani to, že se zde často pořádají srazy a semináře botaniků. No, to si možná vymyslel. Každopádně ale pro pisatele návštěva Guatapé byla takový malý botanický seminář.

Hlavní atrakcí městečka jsou však domky s charakteristickou výzdobou. V každé uličce zajímavý domek a malbám se nevyhnuli místní nezřídka tříkolové taxíčky. Takže se tu procházelo velice příjemně. Viděli jsme sochu lýkového velblouda a u břehu kovovou sochu lochnesky. Třeba tu nějaká v jezeře bude. Pěkný kostel jsme navštívili i vevnitř. Fasáda kostela byla také dost malovaná, i když ne s obrázky. Jmenuje se Parroquia Nuestra Señora del Carmen, čili má něco do činění s Karmelitány. Prostory vevnitř světlé a optimistické, něco úplně jiného než jak ty strašidelné prostory v kostele v Bogotě. Prostě kostel korespondoval s uličkami a veřejnou dopravou, zkrátka kostel to byl veselý.

Připomeňme si ještě údaje, které pisatel soustředil do svého článku. Obec má kolem 6000 stálých obyvatel. Z tohoto čísla většina patří městské populaci, necelá čtvrtina populace patří venkovského okolí. Většinu pracovních příležitostí nabízí prudce se rozvíjející turistický průmysl. Jako osada se španělskou správou byla obec založena v roce 1611. Dějiny města jsou z velké části tvořeny řevnivostí se sousedním sídlem Peňon, se kterými obyvatelé Guatapé vedli spory o územní příslušnost ke kultovní skále El Peñón. Nejmodernějším produktem těchto čtyřsetletých dějin jsou obrovská písmena G a I (jako nedokončená část U) z pokusu napsat jméno města Guatapé na dvěstěmetrovou skálu. Tato graffiti akce byla přerušena rozzuřeným davem z konkurenční vesnice. Tohle to připomínáme i na stránce o Peňonu, ale je to tak zajímavá akce kolumbijského lidu, že se musíme zmínit i zde.

Za soumraku jsme navštívili restauraci poblíž vody, kolem pobíhal pejsek, vyslovený Bobík. Bobíci jsou prostě všude a Míšánci nás při tomto putování také doprovázeli. Co jsme si v restauraci dali k večeři si pisatel už nepamatuje, pamatuje si ale toho Bobíka a pamatuje si také kanystrovité bromélie rostoucí v těsné blízkosti večeření. Když se dalo do deště, byli jsme rádi, že není náš autobus daleko. Do Medelínu jsme se vrátili za tmy a využili jsme ještě možnost na mocné dojmy z tohoto dne zavzpomínat s plechovkou piva na ulici.

Městečko Guatapé bylo posledním výletním místem celé slavné expedice, stejně jako tato stránka dlouhou nabídku kolumbijských zážitků ukončuje.