Co nového uvnitř? 👉 21.11 20x mistři světa? 10.8 a co to teda je? 26.7. "značení a modely", přichází 80. léta a drobné korekce. 20.6. CELKOVÁ AKTUALIZACE. 20.6. Co dělat při defektu? Založit firmu. 12.5. cože, nepřišly štítky?. 10.5. první recordmanka, dopis Regině a orloj z Ósaky. 3.4. gramofony z Žižkova. 30.3. jak na kolečka & kladky. 19.3 2020-1896=124 co to znamená? 17.3. kosmetika od avonu, cože? 5.3. dvojplošník z 90. let. 26.2. kdo vyhubil dinosaury? 21.2. sranda kolem řetízkáčů. 13.2 stará neklidná koza. 9.2. F1 1950. 27.1. poštolka z roku 1935. 26.1. Favorit za 750 liber. 19.1. ploché a duté. 18.12. horem ne, jedině spodem. 24.12 nový list KOLA. 21.12. oranžové devatero a žluté desatero. 20.12. stomatologický kufřík a kuriozita jménem bidon. 10.12. víte, co je Camapgnolo porta catena? 23.11. zajímavosti kolem paprsků. 14.11. přidán naskenovaný kontrolní list Walter a zajímavost kolem klik. 12.11. pěkný komentář Maďarského cyklistického magazínu o kole Favorit ZDE, v listu zahraničí něco o sadě Dura Ace. 10.11. nový list "BAZAR" a komentář o polském rámu PWB. 6.11 jak vypadá rozebraný pákový přesmyk 1.G. 5.11. jak přehazka PWB. 11.10. něco málo o sponkách Favorit a Campagnolo...

Hajek Ⓒ

Lakujeme rám favorit a vybíráme odstín

11.2020

Že i horší originální lak je cennější, než lak nový už víme dávno. My dnes ale máme rám, který je třeba přestříkaný sprejem. Co tedy máme dělat?

Při rozborce se občas stává, že na schované trubce vidlice je zbytek barvy a my se tak dozvíme, jaký měl rám barvu, i odstín. Nebo odstín zjistíme, po opatrném odstranění laku v hůř přístupných místech, kde se dříve lakýrníkovi špatně brousilo. Pokud toto selže, mé doporučení je následující. Důležité je, zda máme rám běžný, sériový, nebo závodní speciál. Půjčíme si od lakýrníka vzorník barev a zjistíme si ročník. Běžné modely se lakovaly ve velkých sériích, ale minimálně každá dekáda má odstín trochu jiný. Chybou je lakovat rám např. z roku 1960 odstínem z roku 1980, bude jiný. Zastavíme se třeba v nějaké panelákové kočárkárně, kde tu a tam favorit v org. barvě ještě visí, či stojí, porovnáme si ročníky a když +- sedí, vezmeme kolo na dobré denní světlo a přikládáme odstíny. Je fajn pozvat k tomu ženu, ženy prý vidí více odstínů, než muži (?). Vybírat můžeme z modré, zelené, červené, zlaté, stříbrné... Je také správné kolo do kočárkárny vrátit. Odstíny mají čísla a pakliže to možnosti dovolí, zkusím postupně nějaké popsat.

Hledat pořádek a logiku v odstínech rámů závodních je zbytečné. Pokud zvolíme "univerzální" hezkou, třeba modrou, téměř vždy se trefíme. Na obrázku je vidět náhodný výběr 8 speciálů, všechny jsou modré a ani jeden není stejný. Např. trikolóra, okénko 1 světlá modrá. Speciál silnička, okénko 2 modrá je podobná, ale tmavší. Dráhovka, okénko 3 modrá ještě tmavší. Časovka, okénko 4 je světle modrá, pastelová. Okénka 5, 6, 7, jsou 50. a 60. léta, samy vidíte rozdíly. Poslední okénko je tandem a odstín opět jiný. Speciály byly také červené, rudé, zlaté, modrožluté, modrobílé, ještě kombinace s chromem, nebo stříbrnou atd.

Ještě drobnost závěrem. Nesnažme se vydávat nový lak za původní, dnes to téměř každý pozná. Dříve byly technologie jiné a tak berme nový lak vždy, jako repliku. Nikoli konstrukční, ta zůstává, ale lakýrnickou. Přesto si dejte si záležet, protože kvalitní lak je drahý a čas ukáže, zda byla odvedena dobrá práce.

www.veloczechoslovakia.cz

Technická zajímavost

6.11.2020

Jaký význam má u časovkového speciálu posunutí zadního kola co nejvíce dopředu?

Tato konstrukce není ničím novým, byla vyvinuta už v letech třicátých a má to kořeny v Británii. Čím blíže jsou kola k sobě, tím jede kolo rychleji. V 60. - 80. letech nebyla dominantní časovka jednotlivců, ta se na MS nejezdila, ale časovka 100 km družstev. Kratší kolo znamená kratší vzdálenost závodníků za sebou. Proto se také začátkem 90. let přisol s malým kolem v předu. Kratší zadní stavba také zajišťovala větší tuhost. Při jízdě ze sedla na těžký převod tolik neodlehčovalo kolo zadní. Na dráze to byla velká výhoda v kategorii pevný start. Váha sportovce byla posunuta právě nad kolo zadní. Vše ale má své limity. Časem, se začal zvyšoval počet koleček a při příliš krátké zadní stavbě, se více kříží řetěz. Kolo pak hůře řadí. Proto se zase začaly rámy o trochu prodlužovat, až se došlo k optimálnímu kompromisu. To pochopitelně neplatí pro dráhu, tam převody nejsou. Elegantnější řešení, než konstrukce Favorit, byla sedlová trubka do písmene S. V repre jsme měli takové Colnaga a Daccordi. S používáním lehaček, se začala více pokládat hlava, aby se kolo lepe řídilo. Před tím byla hlava vice kolmo, než sedlová trubka a to se postupně srovnalo.


www.veloczechoslovakia.cz

Jíří Daler

24.10. 2020

„V té době jsem byl zaměstnaný ve škodovce, tehdy Fučíkových závodech, a nemyslel jsem na nic jiného, než na ježdění na kole. Ale samozřejmě mě to neživilo. Jediné úlevy na trénink, co jsem měl, bylo, že jsem dvakrát do týdne pracoval místo do dvou hodin jen do jedenácti. Jinak jsem musel těch osm hodin odpracovat.“ „Jednou se jel závod Znojmo-Brno a já jsem se na kole – to už jsem měl favorita – připletl do té skupiny závodících cyklistů. A nebylo čerta, který by mě z té skupiny dostal. Nakonec to dopadlo tak, že přijel na motorce jeden rozhodčí a vyhnal mě odtud. Ale ten spoluzaměstnanec mého tatínka, kterého jsem znal z prázdninové brigády, mě pozval na schůzi oddílu, tenkrát to byla Slavia Žabovřesky. Já tam přišel a dopadlo to tak, že v pondělí jsem byl na schůzi a v sobotu jsem jel závody. Dostal jsem takový prozatímní průkaz, že mám lékařskou prohlídku a že jsem členem oddílu Slavia Žabovřesky, a jel jsem první závody. A protože moje příprava s kamarády byla dobrá, dokonce jsem ten závod vyhrál. Bylo to v Třebíči a dodnes si to moc dobře pamatuju.“

https://www.pametnaroda.cz/

www.veloczechoslovakia.cz

Měříme rám

17.10.2020

Je docela těžké popsat něco technického, aby se spojila logika, neztratil přehled a zároveň zůstala jednoduchost. Postupuji tak, že napíši větu, slova přeskládám, následně některé nahrazuji a nakonec vyhazuji ta, která tam být nemusí. Z původní věty toho moc nezbyde, ale dostanu se až na definici, které by měl porozumět každý. Aspoň doufáám :). Prví obrázek je 48 let starý plánek rámu Colnago Eddy Merckx Messico, obrázek druhý je plánek Františka Babického.

Takže...

Výšku rámu měříme od středu středové mufny, k přímce vedoucí po hřbetu horní rámové trubky.

Délka rámu je vzdálenost průsečíků os čtyř trubek; hlavové x horní rámové a horní rámové x sedlové.

Délku zadní stavby spodní měříme od středu středové mufny, k průsečíku dvou os vedoucí středem přímky zadní spodní a zadní horní stavby.

Vzdálenost předního kola od středu rámu měříme od středu středové mufny, k středu patek přední vidlice.

Sklon sedlové roury měříme kolmicí k horní rámové trubce, od středu středové mufny k úsečce vedoucí středem sedlové trubky.

Máme naměřeno a můžeme se pustit do práce

www.veloczechoslovakia.cz

Zmapování výroby jízdních kol v České republice

11.10.2020

Tato práce si klade za cíl zmapování v komplexní formě, tj. od nejranějších počátků po současnou situaci, výrobu jízdních kol v České republice. Výroba jízdních kol měla od svého zrození vždy své poměrně stabilní místo a postupem času jsme se staly relativně významnou zemí ve výrobě jízdních kol, avšak v současnosti můžeme na výrobu jízdních kol pohlížet jako na složku hospodářství silně proměnlivou a samotnou výrobu problematicky uchopitelnou a diferenciovanou.

V první části bakalářské práce je cílem retrospektivní prozkoumání historického vývoje jízdního kola k jeho současné moderní podobě někdy na počátku 20. století. Popisujíce jednotlivé kroky vývoje sledujeme obtíže a pokroky mající za výsledek v konečné fázi uspokojivé řešení jízdního kola, které nastartovalo jeho masivní rozšíření mezi široké vrstvy obyvatelstva mnoha zemí a dnes se řadí cyklistika v obecném slova smyslu za jeden z nejrozšířenějších sportů vůbec, jejíž obliba neustupuje. Ne jinak je tomu u nás, neboť dle průzkumu společnosti Mediam se Češi nejvíce věnují právě jízdě na kole, až po ní následují plavání, pěší turistika a fotbal.

Následné dvě kapitoly nabízejí uceleně vývoj nejprve po rok 1945, od prvních objevů kola na našem území, po ustanovení prvních dílen a posléze i tovární výroby a jejich rozvoj během prvních desetiletích v Československu po omezení druhou světovou válkou. Druhá kapitola posléze popisuje vývoj mezi roky 1945 až 1989, kdy došlo k reorganizaci výroby do dvou státních podniků zastřešujících veškerou do tehdy značně roztříštěnou a mnohdy malosériovou výrobu.

V posledních kapitolách jsou popsány nelehké transformační procesy, zánik starých státních podniků a jejich nahrazení zcela jinými společnostmi a stručně nastíněn možný budoucí vývoj v samotném závěru této práce.

nalezeno na webu


www.veloczechoslovakia.cz

Technická zajímavost

10.10.2020

Michal Dorunda mi poslal pár fotek prototypových přehazovaček a přesmyku Favorit. Nedokážu potvrdit autentický stav každé mechaniky, ale technická zajímavost to rozhodně je.

Bádáme:

První model je pravděpodobně předchůdce přehazovaček se třemi dírami. Tělo je duralové, objímky čepů plastové. Spodní mechanika je z běžné přehazovačky favorit, rolny naopak staré ložiskové. Seřizovací šroubky jsou umístěny stejně, jako na nám známe přehazce Favorit. Osičky nepotřebují matky, závit je přímo v ocelové konstrukci. Dobu odhaduji na polovinu 70. let(?)

Druhý prototyp, trochu jiný než máme v oddělení přehazovaček, je ale natolik podobný Walteru, že to bude asi jeho předchůdce. Materiál vypadá stejně, jako ten, z kterého se později Waltery zpracovávaly, DuPont USA. Stejné mechaniky, čepy, závlačky... Model pro provlečení lanka kolem páček, ukončení u přehazky. Hlavičky čepů rolen už i zde jsou oválné, aby se při dotažení neprotáčely, Velmi vtipné!

Přehazovačka třetí je zajímavá tím, že je inverzní, znamená to, že lanko začíná u přehazky a končí u páček. Uchycení rolen je tvarem stejné jako Walter. Ani zde osičky nepotřebují matky, závit je přímo v duralové konstrukci, pěkné. Celá přehazka je celoduralová a taková hrubá, opravdu prototypová.

Posledním prototypem je přesmykač Favorit. Je z plechových výlisků, konstrukce, i úchop je opět podobný Walteru. Všechny tři mechaniky odhaduji na přelom 70. a 80. let.

Díky za fotografie a za případné komentáře, či upřesnění.

www.veloczechoslovakia.cz

Šestidenní pošesté

26.9.2020

V roce 1961 se v Brně uskutečnil zahajovací ročník cyklistické šestidenní dvojic. Opět let později vznikl v brněnském studiu České televize dokument Šestidenní po šesté. Tvůrci tohoto filmu z roku 1966 chtěli zachytit atmosféru na velodromu, i proto se rozhodli pro minimální komentář, který ponechali aktérům a organizátorům závodu. Poslední ročník Šestidenní dvojic uspořádal brněnský velodrom v roce 2000. V listině vítězů populárního závodu byli zapsání i tak slavní závodníci jako např. Jiří Daler, Jiří Mišík, Vladimír Vačkář, Milan Puzrla nebo František Raboň.


www.veloczechoslovakia.cz

O tomto víkendu

18.8.2020

v hospodě „U Čiláka“ v Buzicích odstartoval cyklistický sraz Tour de Battaglia. Vzpomínka na českého amatéra, jenž v sedle kola ujel kolem 935 000 km. Jeho první zahraniční cesta vedla do francouzské Marseille a skončila nehodou. Srazil se s automobilem, hrozila mu amputace nohy, přesto se vlakem vrátil do vlasti, kde se ho podařilo českým lékařům vyléčit. Na setkání se sešel i náš kokořínský tým; Marek, Míla, Radim a já. Počasí vypadalo opravdu hrozivě, bouřky a déšť. Nějakou záhadou se však udělalo krásně a tak společných 50 kiláků bylo povedených. Zdravíme fandy a těšíme se na září, Kokořín 2020


www.veloczechoslovakia.cz

Přejdeme na dráhu, podíváme se na mistry rychlosti a taktiky

26.7.2020

Závody na dráze, to je sport rychlých jízd, sérií rozjížděk, pomalého plíživého pohybu číhajících soupeřů, kte co nejdříve popadne záchvat, nazývaný sprint. A to je doba, kdy z líných plazů se bleskem stanu plnokrevní koně, pádící k cíli. Divák si řekne: "Sprint? To tam jedou dva cyklisté několik minut krokem, pak se začnou chvíli zmítat na kole a za 12 vteřin je po všem?" Proto má jen málo diváků chuť na souboje sprinterů, přestože je to disciplína, která tvoří vrchol technického a taktického umění, spojeného s nadáním a plnou přípravou. Po sprintech ale opanují dráhu další druhy dráhových jezdců, kteří jsou oblíbenější. A tak jak u veřejnosti, taky i u závodníků jsou nejoblíbenější závody rychlé a dlouhé. Dostali jsme se rázem k závodům dvojic a závodům za motorovými vodiči. Sprinter jede sice 60 kilometrovou rychlostí, ale 12 vteřin a je po závodě. Divák se shýbne pro zpadlý kapesník a zmešká rázem finálovou jízdu třeba o mistrovství světa. Proč sprinteři jedou první část závodu pomalu? Sprinterským závodům se sice říká jízda na 1 km, ale délka trati bývá třeba 800 nebo 600 m. A z těch 600 m se opravdovým sprintem jede obyčejně jenom 200 nebo 300 m. Pravidlo na to není a také pro vítězství nerozhoduje čas. Ten se pro kontrolu měří na posledních 200 m sprinterského závodu.

👍 Jaroslav Cihlář - Závodní cyklistika, rok 1952. www.veloczechoslovakia.cz

Technická zajímavost

25.7. 2020

Mnozí si ještě pamatují, jak obtížné bylo něco nafotit, nechat vyvolat, poslat a následně publikovat. Patrik Brenner perfektně zrenovoval kola Favorit, dobře nafotil, poslal, umísťuji je na web a vy si můžete kola prohlédnout. To vše lze během chvíle. Báječné :).

Kola řadím do druhé poloviny 50. let, zajímavostí je rádius ráfku, který vypadá, jako první široký galuskový, ale je plášťový. Šířka ráfku je 25mm, výška 14mm. Nejsem si jistý časovou shodou přední a zadní náby, ale práce je to pěkná a stojí za podívání.


www.veloczechoslovakia.cz

Kolem Řípu na speciálu a něco o kolech

28.6.2020

Abych se neopakoval, tak jen v číslech: 1 kafe, 2 koláče, 1 velké pivo, 1 klobása s křenem, 1 krajíc chleba, 1 malé pivo, 1 limonáda s trochou piva, 28°C, 5 hodin, 3 zastávky, 2 spálené ruce, 2 namožené nohy a ... 1 zničený, hladový cyklista. To je výsledek 100 km na rokycanském speciálu z roku 1984. Pár postřehů: Ráno příjemně, lehký vánek, odpoledne protivítr a pařák. Zpočátku je příjemné, jak to utíká, jak je kolo lehké a jak pěkně jede. Rovinatá trasa znamená téměř celou cestu velkou pilu a minimum přehazování. Posledních 20 kiláků však cítím každou nerovnost, vše mi škrtí, dře a sily jsou na úplném dně.

Je zde jedna zásadní věc a o té mám potřebu napsat pár řádků. To jsou kola. Řada z vás ví a zná, ta dál číst nemusí, ostatní mohou :). Máte-li chuť jezdit, vlastníte dejme tomu kvalitní rám, kolo bezpečně brzdí, obstojně řadí, váš zadek je spokojen se sedlem... a rádi byste kolu i sobě něco dopřáli, nějak si zpříjemnili jízdu? Začněte u kol! Kromě rámu není nic zásadnějšího, než kola. Je o tom hodně dohadů, rovnic a sporů. Správný poměr rám vs. kola; 1:4, či 1:2, zda a o kolik se zvýší rychlost přifouknutím pneumatik, kolik %, gramů, sekund a wattů ušetříte uberete-li na váze vy, nebo vaše kolo(a) atd. Nechci se pouštět do odborností, ale kola svou konstrukcí, materiálem a váhou znamenají velkou zátěž, nebo významné plus a za tím si stojím vlastní zkušeností. Nejdůležitější je obvod, tedy obutí a ráfky, méně pak paprsky a náby. Za tím vším je schovaných několik zatracených veličin; rotační hmota, aerodynamika, valivý odpor, tření... Pamatujte, uberete-li váhu na kolech, nejlépe všude, ale aspoň na obvodu, velmi velmi znatelně pocítíte lehkost s jakou pojedete. Každé šlápnutí bude lehčí, protože neroztáčíte těžký, nýbrž lehký setrvák. Až budete vybírat své kolo, nezapomeňte na tyto "maličkosti": kvalitní lehké galusky, nebo pláště, pokud jsou nutností duše, pak tenké lehké, lehké aero ráfky, na svou váhu správné paprsky a lehké náby s kvalitními ložisky. Máte-li zájem, podělte se o své zkušenosti.


www.veloczechoslovakia.cz

DEVĚT ŽIVOTŮ

20.6.2020

Když jsem začal psát tyto stránky, nikdy bych si nepomyslel, že budou mít 9 listů. Devět listů je jako devět samostatných kapitol, devět životů :). A je to tak. Fandové československé cyklistiky, ode dneška, od slunovratu je možnost probádat se novým devátým listem Katalogy a návody. Některé katalogy byly přesunuty, některé jsou nově přidané. Věřím, že se tím stránky opět o něco zpřehlední. Máte-li doma nějaký katalog, pošlete, rád ho zveřejním.

Přeji příjemné bádání.


www.veloczechoslovakia.cz

Třebešín

6.6.2020

je jméno táhlého návrší a vilové čtvrti, která se nachází v severní části Strašnic severně od ulice Počernická. V cyklistické komunitě je Třebešín znám hlavně tím, že tam od roku 1941(!) stojí velodrom. Trénovaly a závodily zde Československé hvězdy, na klubovém webu stojí: "Staráme se o malé děti a vedeme je k lásce ke sportu, ale vychováváme i mistry republiky." Moc pěkné. Cyklista a triatlonista Marek občas na oválu trénuje, tak jsem využil pozvánky s možností projet se na dráhovce. Zatáhnout tretry a helmu, uchopit utopená řídítka, dávat pozor, abyste nevjeli do dráhy někomu jinému a zvyknout si na to, že se kliky nepřestávají točit. První momenty jsou provázeny velkým respektem. Náklon dráhy totiž vypadá z lavičky úplně jinak, než když ho poprvé projíždíte. Cítíte silnou práci nohou, plic a také nadledvin. Ty vám do těla naservírují velmi vysokou hladinu adrenalinu. Po chvíli nezvyku musí srdce každého cyklisty zajásat, zážitek je opravdu, opravdu velký. Odstředivá síla mi připomíná rychlé projíždění carvingového oblouku na lyžích. Druhým, neméně velkým zážitkem je to, když se po dráze prožene moskva. To je přezdívka několika speciálů, které byly vyrobeny pro OH v Moskvě. Jedná se o špičkové dráhové rámy Favorit f2, kde bylo použito netradičního a v tu dobu vysoce moderního přístupu. Tenké ploché trubky letované na tupo, tedy bez použití mufen, objímka sedlovky na místo upínacího šroubu, speciální konstrukce vidle, odvrtané campa patky atd. V tu dobu na tyto rámy zíral celý svět. Ne snad, že by nikdo nedokázal postavit špičkový dráhový rám, ale nečekané bylo, že s touto technologii přišli Čechoslováci. Ano, jsme národ, který překvápka umí. Na rámu je vidět, že to v žádném případě není komerční věc. Sváry nejsou začištěny, na zploštělých trubkách je vidět surovost, geometrie je přísná, vše je podřízeno aerodynamice, tedy maximálnímu výkonu. Pozorný čtenář tyto modely najde galerii. Oba momenty ve mě, jako fandovi cyklistiky zanechaly velké stopy. Budete-li mít chvilku, zajeďte se mrknout na tréninky, nebo závody, stojí to za to.


www.veloczechoslovakia.cz

Kratší, nebo delší kliky

23.5.2020

Otázkou převodů, o nichž bylo hovořeno v předešlé kapitole, nejsou vyčerpány všechny problémy mechanického přenášení síly pomocí různých součástí mechanizmu kola. Úlohu hraje také délka klik, především v závodech do vrchu. Delší klika zde znamená výhodu. Normálně používáme klik dlouhých 17 cm, někdy 17,5 cm, je-li jezdec velké postavy. Dlouho byla nejpoužívanější délka 16,5 cm. Pro závody do vrchu přichází v úvahu nejvýše 17,5 cm. Rovněž pro závody na čas je možno použít delších klik, neboť usnadňují použití velkých převodu. Předpokladem je zde ovšem náležitý fyzický fond jezdce. Nebezpečí této kombinace spočíváš však v tom, že únava znamená ztrátu naděje na umístění. Naproti tomu při použití menší převodů je zde vždy možnost, že únava bude překonána. Zajímavé poznatky byly získány při používání kratších klik při závodech na dráze, kde je předepsán převod. Někteří jestli použili kratších klik a výsledky byly překvapující. Jejich kmih byl rychlejší a stejně i jízda. Krajní hranici je zde 16 cm. Je historickou skutečností, že někteří významní závodníci, vynikající rychlým kmihem, používali kratší klik. Také řetěz není tak jednoduchou záležitostí, jak by se zdálo. Pro dráhu se používá blokových řetězů, které usnadňují nástupy. Blokový řetěz také usnadňuje volbu vhodné kombinace počtu zubů převodníku a zadního kolečka, nebo jak známo, lze dosáhnout též převodového poměru různými kombinacemi. Pro nástupy je vždy lepší zadní kolečko s větším obvodem počtem zubů. Je to důsledek známého fyzického jevu, který známe pod pojmem kolo na hřídeli a který má svůj základ ve významu různé délky ramen páky. Avšak naproti tomu délka článků řetězu a tím i vzdálenost zubů zadní ho kolečka může mít tím větší toleranci, čím menší počet zubů zadní kolečko má, nehledě k odporu, vznikajícímu třením řetězu o zuby kolečka. Volí tedy ti závodníci, kteří vkládají mnoho síly do šlapání a nástupů, větší zadní kolečko. Tento problém řeší pak také blokový řetěz. Lehký plynulý kmih je jednou ze základních podmínek hospodaření silami. Vhodné převody hrají zde samozřejmě svojí důležitou roli. Pro získání kmihu je nutno používat při tréninku jen středních převodu. Používání menšího kolečka než 14 hubu by bylo zásadním omylem. Je to také prakticky dolní hranice. Naproti tomu používání příliš velkého kolečka, například více než 24 zuby, nese s sebou nebezpečí, že kolečko se deformuje, nebo dokonce zláme. U převodníků předpokládáme za maximum 52 zuby. Ještě několik poznámek používání převodu. Při stoupání obvykle snižujeme převod ponecháme-li stranou otázky délky klik ne však příliš. Ideální je takové zmenšení převodů, abychom zachovali stejný rytmus šlapání, jaký byl v rovině. Je samozřejmé, že si musí také zvyšovat úsilí při šlapání, jinak by tempo pokleslo. Do šlapání však nesmíme vkládat tolik síly, aby ztratilo svojí pružnost. Křečovitost šlapání, násilné pohyby trupu nebo hlavy, kýváním ze strany na stranu, to vše je škodlivé. Takovéto dodatečné cvičení závodníka nadměrně vysiluje. Měnič převodu byl zkonstruován proto, aby usnadnil jízdu do kopce. Není však správné její nad užívat. Jsou stoupání která překonáváme beze změny převodu, jen zvýšeným úsilím a kmihem. Teprve když nám kopec klade příliš vytrvalý odpor, sáhneme k měniči převodů. Pro zmáhání kopců používáme také jízdy ze sedla. Je možno říci, že při ní šlapeme rukama i nohama. Námaha rukou i zádových svalů je ovšem větší. Dýchání je naproti tomu snažší. Správně by měla být jízda se sedla náhradu za menší převod. Nezapomínejme také, že návrat do sedla je spojím s pocitem úbytku sil. Máme proto jízdu ze sedla volit takový moment stoupání, abychom se vrátili do sedla až na vrcholu kopce. Otázka vhodných převodu zaměstnává závodníky i trenéry neustále. Je možno říci, že řešení je zde nekonečný počet a žádné nebude konečné. Stejně jako kolo samo, zdánlivě jednoduché, ukazuje nám vždy nové a nové možnosti zlepšení svého mechanizmu.


Pokračování vybraných kapitol z knihy R. Chesala "De la Course Cycliste". Cyklistika rok 1957

www.veloczechoslovakia.cz

Nejlehčí Favorit na světě?

18.5.2020

O mnohé věci se nepokoušíme ne proto, že jsou těžké, ale těžké jsou proto, že se o ně nepokoušíme. A Radim je ten, co se pokusil. Pokusil se o nelehkou věc. Ne, on se pokusil o těžkou věc. A ta nelehká, těžká věc je nejlehčí Favorit.

Rozkaz zněl jasně, postavit nejlehčí Favorit jaký kdy svět spatřil, který však splňuje regule retro závodů. Páčky, opratě, klipsny, ocelový rám a ročník starší než sametová revoluce. Rám F1S ve velikosti 58 cm, váha 2100g. Na rámu žádné změny nejsou. Chyběla vidlice. Tu jsem nahradil z F12, zkrátil, vyměnil patky za patky s pojistkami proti vypadnutí výpletu, co šlo, vypiloval a odvrtal, až na 690g. Středové složení přišlo z New Yorku od firmy Omni Racer. Titanová osa, průmyslová ložiska, karbon prachovka a dural misky, včetně šroubů držících kliky 186g. Hlavové složení jednopalcové Javax. Koupit se dá pouze v černém eloxu, takže elox prošel kyselinou, výsledek 86g. Sedlovka no name průměr 26,2 mm. "Těžký" zámek, nahrazen zámkem lehkým dle moderních trendů, kulatina 10 mm AL 7075 a z té jsem vyrobil osičky, použil titanové šrouby, váha 180g. Sedlo je karbonové, dalo by se říct, že to není vhodné na retro závody, ale sedlo je choulostivá věc a mám stejné na silničce na kterém dost jezdím. Sedlo jsem potáhl koženkou, snad vypadá retro :-), 124g. Představec titanový 3TTT o hmotnosti 190g. Berany 3TTT Prima 220g. Omotávky textilní jen tak nalehko, měkoučko a pohodlíčko mi zatím nic neříkají, 25g. Brzdové páky Campa NR, kde to šlo, jsou odvrtány. Hmotnost 215g, obě. Brzdové čelisti Campa NR. Maximun titanových matic, seřizovací šroub bowdenu Alu 310g. Řadící páčky Campa NR, vypilované sytiče, titan matice 58g. Přesmykač Campa NR, titan matice, vodítko řetězu z SR 94g. Přehazovačka, Campa SR, lehké rolny z přehazky Favorit, šrouby držící rolny AL, 170g. Kliky jsou nezměněné Campa NR. Převodníky 52z SR Sakae odvrtaný z výroby 42z Campa SR. Matice držící převodníky dural. Hmotnost klik včetně převodníků 585g. Řetěz KMC gold 9 speed 254g. Vícekolečko Campa dural 7 speed 243g. Lanka a bowdeny 150g. Objímky bowdenu 12g. Pedály dráhové Campa SR titanové osy, celkem 245g. Klipsny Campa SR duralové + řemínky Christophe vysekané na 81g :). Ráfky Nisi 28 děr 290g kus. Špice Sapim aero CX Ray. Nyple Sapim Polyax Secure Alu. V ráfcích nerez podložky 310g. Náboje Campa NR nízké 345g oba. Rychloupínáky Tune se starým systémem zamykání 51g. Šroub sedlovky titan 9g. Galusky Tufo Elite S3 225g kus nalepeny na lepidlo, oboustranné pásky jsou těžké. Barva a polepy lehoučké. Kolo dál vyvíjím, kde to skončí sám nevím. Snad ne nehodou :).

Co Radimovi řeknou na retro závodech nevím, možná tuším kam ho pošlou. Jedno však vím, je dobrým řemeslníkem, rekordmanem, bláznem, i průkopníkem zároveň. Cyklisté, až se budete toulat kolem Přelouče a předjede vás starý ocelový Favorit, neděste se, toto kolo totiž váží 8020g.


www.veloczechoslovakia.cz

FAVORIT VÝROBNÍ ČÍSLA

8.5.2020

Tímto se připojuji k projektu pana Jindy, který píše:

Dal jsem si trochu práce a z několika internetových fotografií výrobních čísel Favoritů jsem sestavil tabulku, kdy a jak se měnil formát výrobních čísel. Některé roky chybí, ale věřím, že pro ilustraci to stačí ... V počátcích to bylo asi jen pořadové číslo v roce. Od roku 1952 se objevuje číslo roku. V letech 1953 - 58 se v čísle opakuje konstantní číslo 63, respektive později jen 3, což má asi vazbu na organizační strukturu a vyčlenění Favoritu z podniku Eska v letech 1953 až 1958. Od roku 1954 je ve výrobním čísle známé f v kroužku.


Máte-li zájem, připojte se také, je to anonymní a dobrovolné. Nikam nic nestahujeme a píšeme rovnou do tabulky. Čím více čísel nasbíráme, tím více bude statistika přesnější a třeba na něco přijdeme :). Návod je maximálně jednoduchý:

A. KOLA FAVORIT, OD ROKU 1950, DO ROKU 1990

B. POUZE SLOUPCE A - F, OZNAČENÉ ŽLUTĚ

C. PŘIPISUJI DOLU (seřadíme a okomentujeme sami)

D. POKUD NENÍ ČÍSLO 100% ČITELNÉ, NEPÍŠI NIC

E. POKUD NEZNÁM MODEL, SLOUPEC F NEVYPLŇUJI

www.veloczechoslovakia.cz

Museum Rykl

2.5.2020

Dnes méně slov, zato více obrázků. Nahlédněte do muzea dnes již nebožtíka, ale hlavně zapáleného cyklistického sběratele pana Václava Rykla. Kola, dresy, literatura, fotografie, plakáty... Nejvíce pochopitelně s Československou cyklistickou tematikou. Pan Rykl na fotce v kraťasech.


www.veloczechoslovakia.cz


Ceník velo-pneu 15. prosince 1930

30.4.2020

O. Englebert & spol. Společnost s ručením obmezeným v Praze. Praha-Karlín, Vinohradská 9, telefon 37165, 33469. Telegramy Englecord, Praha.

👉Můžete zkusit zavolat, ale asi vám to nevezmou :)


PLÁŠTĚ se záhybem "CORD". PLÁŠTĚ BALON se záhybem "CORD". PLÁŠTĚ BALON s drátem "CORD". PLÁŠTĚ s drátem pro dodávková vozidla "CORD". DUŠE. DUŠE BALON, GALUSKY atd.

👉Více najdete v 90 let starém veloceníku číslo 4.


Díky panu Moudrému www.veloczechoslovakia.cz

Zajímavá konverzace na téma "renovovat, či ne" 3/3

20.4.2020

veloczecho

Souhlasím až do posledního odstavce. Stále bude nepočetná základna lidí, kteří budou držet nálezovky a vévodit jim budou lidé, včele s panem Novákem :). A jim díky. Pak tu ale také bude pan Hájek. A ten bude také výpovědi své doby. A může se klidně stát, že můj syn vezme mého vnuka na půdu a bude říkat: "Brouku, tohle kolo kdysi zachránil děda. Na takových jezdili čechoslovaci třeba v Montrealu vr. 1976. V dukle ho v devadesátých letech chtěli sešrotovat, bylo to nekompletní torzo, chyběla tomu kola, pedály, nemělo to brzdy, kliky se netočily, ložiska zatuhlá... Děda to koupil prý od jednoho vykuka. Půl roku bádal, tenkrát na ještě pomalém internetu, babička s ním nemluvila a klepala si na čelo. Pak to celé rozebral, díly, které chyběly, nebo byly poškozené dokoupil, aby série byla kompletní. To šly ještě sehnat. Hele, děda byl trochu blázen, narezlé chromované dráty máčel do coca coly a ono to vůbec nefungovalo. Nový lak mu dělal fachman Koukal, ten už nežije. Udělal to tak, že to do dnes jezdí, ač je kolu 80 let." Není tohle příběh? Není to také výpověď své doby?

Novák

Je pane Hájek, je. A klobouk dolů. Z mého hlediska je důležitá fotodokumentace a písemná dokumentace toho, co jste s kolem dělal, včetně paragonů a faktur za díly a externí práce, psaný popis získání, uložení sundaných poškozených dílů a částí..... Pak to bude kolo s příběhem (bohužel již nikoli ze závodní éry a jeho strastiplné cesty do kovošrotu) a i muzejní kus se vším všudy. Důležité je přiznat, že to nebyl od výroby kompletní intaktní stav ale skládačka z originálních dílů, tak jak jste to popsal. Chvála za takovýto každý počin než nenávratná ztráta ve šrotu. Doufám, že chápete extrém Vašeho případu, kde je vždy vše lepší než zánik. Otázka renovací – restaurování 100% kompletních nálezových stavů, jak je lze koupit na zahraničních burzách, je trochu jiný případ.

Konverzace z roku 2015, konec třetí a poslední části Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz & https://www.motorestaurovani.cz

50. narozeniny

18.4.2020

Loni jsem psal o tom, jak probíhala stokilometrová trasa na na rokycanském speciálu z roku 1988 a na konci referátu jsem slíbil, že se příště svezeme na 50 let staré campě. Je sobota 18. březen a dnešní pohled na předpověď slibuje pěkný den. Srážky žádné, ideálních 20 stupňů, vítr minimální, navíc kalendář říká, že letos je to právě 50 let, co byl vyroben tento speciál, zkrátka "dneska by to šlo." Trasa je stejná, jako loni, Slaný, Roudnice, kanál Račice, Mělník, Kralupy a zpět do Slaného. Ráno snídám rohlíky, marmeládu a čaj. Do kol pumpuji 6 barů, smotávám náhradní duši. Láhev plním čajem od snídaně. Tedy nic zvláštního. Na boso obouvám speciální kožené tretry s plastovou drážkou. Obouvám se před domem, v tretrách nejde sejít schody😊. Než se zahřeji přes dres oblékám větrovku. Před polednem vyrážím. Žádný index na řazení, spodní úchop nižší a celkově o dost tvrdší, díky starým modelům Cinelli a tuhé plastové omotávce, pedály s klipsnami a mnohém hůře fungující brzdy jsou první pocity oproti loňsku. Naopak obrovskou pochvalu zaslouží sedlo Brooks Pprofessional namazané červenou indulonou😊. Sedlo je něco, co vám cestu dokáže hodně pokazit, anebo vás bolí nohy, máte žízeň, hlad, jste unaveni, ale problémy jak si sednout nejsou. A to umí právě kožená sedla a Brooks asi nejlépe. Kolem druhé hodiny sjíždím do Roudnice. Je tam velký kopec, připadá mi, že nejedu, ale letím. Půl století staré kolo jede neuvěřitelně klidně, víc zvuků vydává v malé rychlosti, než když se pořádně rozjede. Radar hlásí nadlimitní vjezd do obce😊. Jsem u vody a mám hlad, jenže kde bylo loni občerstvení je dnes zavřeno. Karanténa. Fotku kola s lodí říční police si nenechám ujít a jedu dál. Na kanálu Račice otevřeno je. Mají vynikající guláš s chlebem a Plzeň. Cyklistická komunita je orouškovaná a dodržuje odstupy. Žádné drama, všechno jde, když je rozum na svém místě. Chvilka oddychu, čeká mě ještě 60 kiláků. Jedu dál. Zažívám krizi; asi skřípnutý krční obratel, bolest střídá brnění levé ruky. Vzpomínám na slova Pavla Koláře, která jsem někde četl: "Táhne vám na padesát a sportujete? Pak si zvykejte na bolest." Hmm, bezva. Na 70. kilometrů musím zastavit, už nevím jak se chytit. Ve vesnici je otevřené okénko. Birell, oplatka, chvilka klidu a úlevy. Nebude to dlouho trvat a přívoz v Lužci bude asi zrušen, staví se lávka. Škoda, přívoz je něco, co se hned tak nevidí. Kralupy jsou v dohledu a nerv trochu povoluje. Ještě něco musím připomenout a to jsou kola. Co jsem psal o sedle, platí obdobně i o kolech. Byla rozebrána a znovu sestavena, ráfky Mavic, zeslabované dráty Berg, náby Record, i po letech fungují precizně. Kola rozhodně nepodceňovat, protože kola jsou nejvíc, o nich dám zvláštní článek. Z Kralup je to do Slaného dvacet kilometrů, na mapě "kousek", ale přichází únava a nejtěžší část úseku. Doma jsem v podvečer, padám únavou, bolavá záda, mravenčení v levé ruce, dřevěná chodidla od zánovních bot, ale slib splněn.

Za rukáv mi tahá speciál z roku 1966, ale já prohlašuju, že už nikam a na ničem nejedu. Nebo ne? 😊

www.veloczechoslovakia.cz

Fenomén Favorit v Národním Technickém Muzeu (2018)

13.4.2020

Jízdní kolo značky Favorit patřilo v letech socialismu mezi tzv. podpultové zboží. Dnešní mladší generace už asi naštěstí neví, co to znamenalo, ale my starší si dobře pamatujeme, jak nesnadné bylo sehnat takové kolo. Pro děti rodičů, kteří v tom "neuměli chodit", byl sportovní Favorit nedosažitelným snem. Velkým úspěchem bylo získat vůbec nějaké jízdní kolo, snad jedině s výjimkou pověstných sovětských kol Ukrajina, kterých bylo pro malý zájem kupujících, stále dost. Kola Favorit však nebyla vrcholem nabídky našeho cyklistického trhu. Tato značka totiž proslula jako úspěšný výrobce jízdních kol pro všechny druhy cyklistického sportu, od kolové, přes krasojízdu, cyklokros, dráhové závody, až po kola reprezentující naši zemi na olympiádách, či slavném Závodu míru. Speciální závodní kola byla vždy prvotřídní úrovně a zahraniční konkurenti se často pozastavovali na tím, jak to pěkná kola mají ti Čechoslováci. Tato slavná československá značka...


www.veloczechoslovakia.cz

První kozy aneb československá cyklistická průmyslová špionáž.

3.4.2020

Slíbil jsem, že až najdu jednu fotku z Berlína k tématu dotýkající dráhových koz, tak že ji zveřejním. A při tom hledání jsem našel i fotku průkopníka jízdy na těchto rohatých strojích s otočenými řídítky, takže mám ty začátky těch létajících strojů s obráceným řídítky z mého pohledu a vzpomínek komplet a předkládám je k nakouknutí.

První dráhové kozy si dovezli Švýcaři na MS 1978 v Mnichově, Urs Fleuer měl na ní absolvovat pevný kilometr a Daniel Gisiger stíhačku profíků na 5 km. Na těch kosmických kolech se už těsně před šampionátem na olympijském velodromu rozjížděli, měli jsme tréninkové hodiny spolu s nimi, takže jsme ten dosud nevídaný zázrak techniky viděli z blízka, jak se říká z první ruky a na vlastní oči. Byly to černé rakety, placatý rám a tenká obrácená řídítka na přední vidli, testované v leteckém aerotunelu, který mimo jiných používala i automobilka Porsche.

Den před startem soutěží ale po protestech soupeřů technická komise UCI tato kola zakázala, protože tehdy platilo pravidlo, že na MS nebo OH nemůže být novinka z toho roku, ale maximálně z předcházejícího, aby nebyl nikdo zvýhodněn. Kouč Švýcarů slavný Oscar Plattner pěkně zuřil, ale ani odvolání proti zákazu nepomohlo. A odnesli jsme to taky my.

Měli jsme totiž taky připravenou jednu vychytávku, i když menší, která nebyla ze žádného vývojového střediska, ale z našeho amatérského bádání v pražské Dukle, jak a co nějak v aerodynamice vylepšit. Přilby a kombinézy už měl skoro každý, stejně tak námi vymyšlené a vymazlené návleky na tretry. Ale tohle, to neměl nikdo: francouzské pochromované klipsny Christophe na našich titanových Campagnolo pedálech jsme si vpředu, v místě, kde se rozvětvovaly, zalepili lesklou černou izolepou. A legendární kouč Plattner to prásknul, protože nás při těch společných trénincích s touto inovací viděl, a že prý jde o nepovolenou kapotáž. A tak jsme izolepu odmotávali, jasně, že jsme nadávali, protože jsme ji před tím za marky, samozřejmě ty tvrdý, našetřený z mrzkých diet od ČSTV, koupili v jednom mnichovském hobymarketu.

Na dalším MS v Amsterodamu ´79 už měli Švýcaři ty kozy povolené a jeli na nich, stejně tak závodníci NDR, kteří je od nich krapet okopčili a kilometrář Lothar Thoms i stíhací mančaft na nich dolétli ke zlatu. To jejich kolo jsem si pár týdnů před tím špionážně, tedy jaksi tajně, vyfotil na předolympijských závodech ve Východním Berlíně. A tahle fotka pak taky putovala do rokycanského Favoritu, kde tamní vývojáři a mechanik se zlatýma ručičkama Franta Babický podle ní přes zimu vyrobili první kozy i pro československý dráhový nároďák.

Dlouho jsme se jim ale vyhýbali, byly vratký, špatně se s nimi startovalo, a třeba ve stíhacích mančaftech při střídání v klopení se hůř zapadalo do háku. Ale pokrok prostě nezastavíš. Takže i období československých koz pak vypuklo naplno, ale u toho jsem nebyl, naštěstí jsem už o tom jen psal do novin a časopisů.

A kdyby si někdo myslel, že se tohle vyprávění netýká československé cyklistiky a nepatří to dle daných pravidel sem, tak se mýlí. Nejenže tyhle dvě kozy byly pramáti těch koziček našich, ale navíc ten špionážní snímek fotil čs. cyklista na čs. barevný film FOMACHROM a pak to vyvolal na čs. fotografický papír FOMACOLOR. A jako další důkaz přikládám fotku z toho Mnichova, kde jsem ty první švýcarský kozy v akci na olympijském velodromu pozorně sledoval.

🤓😊👌

pro www.veloczechoslovakia.cz Petr Kocek

Austrálie - jak ji viděl cyklista a jak trénovali cizinci na dráze

1.4.2020

Na jiném místě se dočtete podrobnosti o treningu cyklistů na OH. Bude jistě dobře, když se seznámíte i s prostředím, ve kterém vyrůstají australští cyklisté.

Musíme si přiznat, že i největší odborníci v naší závodní cyklistice jsou na rozpacích, když má řeč přijít na australskou cyklistiku. A přece tento nejmladší světadíl má v cyklistice stejně starou a dobrou tradici jako kterákoliv jiná země na světě. Vychovala už řadu mistrů světa a olympijských vítězů. Nejslavnějších z nich se staly články mezinárodní historie cyklistiky, ať už to byl sprinter Bob Spears (mistr světa 1920), Sydney Tatterson, mistr světa ve sprintu i stíhačce, nebo Mockridge a Cox, olympijští vítězové 1952. Vedle nich se nesmí zapomenout na řadu jiných, kteří po celém světě od vzniku závodní cyklistiky dobývají slávu pro svoji zemi, zvláště na krytých drahách při šestidenní závodech. Austrálie naopak mnoho součástek pro závodění dováží z Evropy. Ceny galusek, nábojů a pod. jsou dosti vysoké. Jak je tedy možné, že dlouhá léta Austrálie produkuje takové mistry světa? Odpověď jsme dostali, když jsme asi 14 dní před zahájením soutěží v cyklistice navštívili místní cyklistickou dráhu. Ne tu, na níž se odehrávaly boje o olympijské medaile. Byla to dřevěná dráha s Essendonu, kde se pořádají závody i třikrát do týdne. Cyklistické stadiony jsou v Austrálii základnu rozvoje cyklistického sportu, podobně, jako je tomu v Dánsku, kde se veškerá činnost soustřeďuje na závodní dráze. Stálý vysoký zájem obecenstva je udržován vysokou sportovní úrovní závodů, nehledě k dokonalému uspořádání, zaměření na dramatický účin a stále udržení napětí diváka.

Jedním z úkolů, které jsem si uložil v Melbourne, bylo poznání způsobu tréninku reprezentantů cizích států. A tak téměř denně i když už naši jezdci byli po tréninku (naší trénovali na dráze většinou dopoledne) a odpočívali ve svých pokojích, byl jsem přítomen na dráze a se stopkami v ruce jsem sledoval přípravu našich konkurentů na OH. Prvého dne (14. 11.) našeho tréninku na dráze setkali jsme se s Francouzi. Jejich trenérem byl mnohonásobný mistr Francie profesionál Gérardin, jezdec světové třídy, který ještě dnes, ve 46 letech, patří mezi sprinterské elitu. Každý den o půl desáté dopoledne začínali Francouzové trénink rozjetím 10-15 min. Pak jak se rozjížděli individuálně po dráze a cvičili správné šlapání, techniku, nástupy a pod. Na pokyn Gérardina jeli Vidal, Gruchet, Colzi a Rosseau sprint. Vždy byl určen některý z jezdců, aby načal spurt. Jeli většinou 250m spurty. Hned po spurtu slezli s kol a odpočívali (20 až 25 min). Pak šli na řadu stíhači. Prvých dnech jezdili jen 2 km, ale ostře...

Více než 60 let starý článek připomíná jedno rčení: "Kdo zapomene na svoji minulost, je odsouzen ji prožít znovu". www.veloczechoslovakia.cz

Zajímavá konverzace na téma "renovovat, či ne" 2/3

30.3.2020

veloczecho

Pane Nováků, perfektně popsané! Rozumím a chápu. Jedna se o špatně definované téma, podobně jako předpověď počasí, nebo boj s lidskou blbosti. Nevěřím tomu, že se jednoho dne stanou veteráni původní populárnější, než veteráni "profi" zrenovovaní/ zrekonstruování(?). Stane se to, že budou firmy, které budou mít renomé, moderně "značkové", podobně, jako např. Sodomka, MTX... Nerenovovaný veterán bude mít hodnotu vždy jen pro toho, kdo tomu bude rozumět. A těchto lidí bude vždy menšina. Bohužel, bohudík? Pokud máte větrána, osobně jsem to pojmenoval "s příběhem", tak to je bez diskuze a dále není třeba se rozepisovat. Pokud ale příběh chybí a veterán je anonymní, není třeba se pohoršovat nad nedestruktivní rekonstrukci. Dokonce bych řekl, že se příběhy přeceňují. Dám jednoduchý příklad, mám indickou restauraci a mám v ní opravdového inda. Mám obdiv a lidé si o moji restauraci vyprávějí. Kde je ovšem záruka, že opravdový ind zvládá indickou kuchyni lépe, než Kanaďan, fanda indické kuchyně? Čím je zajímavý veterán, kterého poopravil technik, možná učeň, o kterém nic nevím, možná ani nebyl zručný, možná udělal na tehdejším stroji víc škody, než užitku a dnes mám pocit, že vlastním něco extra, výpověď tehdejší doby? Obchodně jsem si téměř jistý, že ke každému ortodoxnímu veteránistovi, který přihazuje v aukci "na původního", je X dalších, pseudoveteranistů, kteří chtějí vlastnit veterána "krásného", již hotového a od firmy, která má jméno. Naprosto chápu, že ve vašem okruhu není nikdo, kdo by koupil zrenovovaného veterána. Ani já bych to neudělal. Největší výzva je ta cesta, nikoli výsledek. Ovšem projet se na nepohodlném hůř fungujícím, než současné, ale závodním ultimativním stroji, který sedlali mistři je rozhodně vzrušující :) Otázku o technologií, která napodobí Monu Lisu tak, že nikdo nepozná rozdíl jsem si kladl také. A jsem si jist, že přijde. Velmi prosím, abyste bral mě názory sportovně. Jsem laik a jen se snažím střízlivě uvažovat, uznávám, že možná chybné. Vašeho názoru si velmi vážím.

Novák

Děkuji též za perfektní odpověď. Mám rád lidi, kteří přemýšlí a kterým vrtá hlavou. To, že veterány budou cennější v původním stavu jsem přesvědčen ze dvou důvodů. Pokud sledujete zahraniční prestižní aukce s veterány, již se tato skutečnost začíná projevovat. Máte ale naprostou pravdu v tom, že pokud se veterána ujme prestižní uznávaná firma a la Sodomka kdysi, bude to jistě cenná rarita, ale nikoli z historického a muzejního hlediska. Samozřejmě (a nelze jim to mít za zlé) budou zájemci, kteří budou preferovat takto obnovené stroje a kterým nebude vadit, že stav je tímto daný a není již volby cokoli změnit směrem k návratu. Z muzejního hlediska musí být veškeré zásahy reverzibilní a snadno identifikovatelné – aby šel vždy obnovit stav před zásahem. Máme tu tedy 2 směry přístupu k historickým vozidlům (pomíjím přestavby starých vozidel ve stylu hot-rod, i když mají na světě též tisíce a tisíce příznivců), které obě zastřešuje hnutí veteránismu a tyto dva směry holt musí koexistovat pospolu. Já, jako muzejník, se snažím pouze propagovat ten přístup mně bytostně bližší. Samozřejmě u silničních vozidel tyto 2 směry jde jakž takž skloubit. Něco jiného je to už u letadel a lodí. Tam asi létat nebo plout s původním lakem nelze a tam už si otázka stojí: původní stav oproti možnosti používat. Druhým důvodem je zkušenost s ostatními kategoriemi starožitností. Tam je původní stav oceněn bez vyjímek více. Je to způsobeno zejména tím, že u ostatních starožitností je potlačeno jejich užívání a pokud jo, tak jsou vybírány jen ty, které jsou schopny užívání (renesanční slonovinou vykládanou pušku nebude nikdo nikdy chtít renovovat pro to, aby z ní mohl střílet). Používání všeho jiného totiž není tak masívním fenoménem, jakým je veteránismus. Věřím, že pokud by na soutěž v žehlení žehličkami na dřevěné uhlí přijeli závodníci z celé Evropy a 5000 diváků a novinářů, pak by se i renesanční žehličky renovovaly do nova a i některá firma by se našla. Veteránismem se totiž nezabývají jen srdcaři, kteří díky obnově pár vysněných strojů nikdy nejedou na dovolenou, ale bohužel i takoví, kteří potřebují vyřvat do světa samozřejmě v patřičném lesku a s pompou. Ale ještě k příběhu a neodborným opravám. Stroj bez příběhu není. Existuje stroj a příběh a je uměním toto spojit, stroj najít a ztotožnit s příběhem, který třeba stále leží ve štosu papírů na něčí půdě. A čím je zajímavý veterán, který opravoval neznámý učeň, nebo pan Vedral v Holanech, který to ale vůbec neuměl? Třeba tím, že z těch oprav se můžeme dovědět, že na tom a tom stroji praskalo to a to, tohle se lámalo, tady byla léta konstrukční chyba, o které výrobce nechtěl ani slyšet. Osobně bych radši navštívil muzeum samo domo vyrobených traktůrků a fréz, předělaných motocyklů, dobových tuningů, než muzeum naprosto stejných sterilních motorek tak, jak vyjely z fabriky, které můžu vidět na každém kroku. Naše generace o tomto fenomenu socialistických předělávek ví. Některé lze ještě vidět v provozu. Bohužel další generaci budeme muset vysvětlit, že je bohužel neuvidí, že se všechny vrátili do původních stavů ale ať jim to nevadí, že mají na oplátku od předků o sto muzeí Jaw více. Mějte se.

Konverzace z roku 2015, konec druhé části Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz

Favorit - chlouba naší cyklistiky. Československé závodní kolo z duralu

28.3.2020

Kdyby dnes baron Drais, který téměř před půl druhým stoletím vynalezl takzvanou drasinu, spatřil kolo favorit, učinil by překvapením trojnásobný kotoul nazad. Vůbec by si svůj vynález nepoznal a kdyby na něj sednul, tak by určitě spadl na zem. To je právě proměna jízdního kola od drasiny přes vysoké kolo, velocipéd až po závodní kolo Československé konstrukce, “Favorit”, který názorně ukazuje, co je to vývoj v technice. Základní myšlenka, podstata vynálezu je sice nejdůležitější, ale neméně významné je další zdokonalování, vylepšovány, lepší a účelnější konstrukce. Automobil Laurin a Klement ujel téměř před půl stoletím trať přes polovinu Evropy a přes celou Asii, většinou v terénu, kdy nebyly silnice, a přece dnes je dobrý jen k tomu, aby byl v museu. Nejběžnějším dopravní prostředkem, známým každému z nás, je však jízdní kolo, a právě na něm si můžeme ověřit, co zlepšováni v technice znamená. Závody na kostitřasu. Staletí snili lidé o takovém dopravním prostředku, který by se rychleji než je chůze, pohyboval pouhou lidskou silou. A když úředník Drais přišel s vynálezem jízdního kola, tak se mu nejdříve vysmáli, avšak již za 30 let jezdil na drasině celý svět. Drasina byla v podstatě vyvýšená koloběžka s koly o průměru asi 50 cm. Jezdec seděl obkročmo na pouhém vrchu dřevěného rámu a po rovině jel tak, že se odrážel nohama od země, z kopce nohama brzdil a do kopce svůj stroj tlačil. Drasina byla brzy zdokonalena tím, že dostala primitivní sedlo, zaoblené prkénko, potažené látkou a řídítka, která připomínala uzdu. Dnes se nám zdá neuvěřitelné, že to trvalo mnoho let, než se podařilo mechanikům zlepšit drasínu tak, aby se jezdec nemusel odrážet nohama od země, jak jezdil i náš velký básník Jan Kollár: projel drasinou celé území polabských Slovanů a napsal na drasinu oslavnou báseň, ve které však nepravý, kolik podrážek přijíždět prošoupal. Až Michaux v šedesátých letech zdokonalil drasinu tak, že na osu předního kola namontoval pedály a tak vzniklo prvé jízdní kolo.



Objevil, naskenoval a poslal Ing. Michal Čtrnáctý 👍

Autor článku Jiří Brabenec. Děkujeme Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz

Zajímavá konverzace na téma "renovovat, či ne" 1/3

27.3.2020

veloczecho

Díky za pěkné stránky. Mám otázku. Co vede veteránisty nechávat veterány v nálezovém stavu, kdy např. rez není jen patina, ale poškození, které dál pokračuje? Dokonce jsou extremisté, kteří se bráni veterána umýt. Dokončil jsem závodní kolo a mým cílem bylo co nejvíce se přiblížit originálu se vším všudy. Nelze se ale ubránit tomu, vyjmout náboje a ošetřit ložiska novou vazelínou, protože je-li tam, píší záměrně je-li tam, může být několik desítek let stará a je jen krůček od toho náboj zlikvidovat nevratné. Často jsou vymletá futra, poškozené závity... Pokud není původní lak, je třeba nalakovat; stejný odstín a charakter je samozřejmostí. Pakliže je zahájena nedestruktivní šetrná rekonstrukce, je to podle mého vždy lepší, než veterána nechat zrzavého, ale v "původním stavu", který dál chátrá. Takto veterán přece nevypadal a jakou má vypovídací hodnotu, když ho ani nemohu vyzkoušet? :) Jaký je názor váš?

p. Novák

Zdravím. Je složité stručně odpovědět na Vaši otázku. Především ne veteránisty, ale veteránisty, kteří chápou svého veterána nikoli jen jako dopravní prostředek, ale jako předmět kulturní povahy, technickou památku a pod. Takový člověk si uvědomuje, že takovýto předmět má tzv. komplexní hodnotu. „komplexní hodnota předmětu kulturního dědictví vyjadřuje jeho kvalitu jako nositele souboru všech autentických informací, emocionálních a racionálních, které je možno dnes či v budoucnu identifikovat. Jako taková je hlavním předmětem ochrany u kategorie muzejních sbírkových předmětů. Součástí komplexní hodnoty je i výpovědní hodnota předmětu. Její rozpoznání však závisí na schopnostech zainteresované osoby. „ Vidíte, že součástí komplexní hodnoty nejsou jenom informace z okamžiku vzniku (to slavné uvádění do stavu, jak vyjely z továrny) ale informace, které lze z předmětu vyčíst z opotřebení, oprav, předělávek, to znamená z působení předmětu v čase a působení času na předmět. Tyto informace je možno získat nejen teď ale i v budoucnu. V případě kompletní renovace do fabrického stavu už nikdo nikdy nebude tyto informace moci identifikovat. Toto je jeden aspekt. Vezměte si, pokud byste Vaše závodní kolo sehnal s celou pozůstalostí po slavném závodníkovi – medaile, diplomy, startovní listiny, fotky, novinové zprávy. V jedné ze správ by bylo psáno o nehodě, která zabránila dobrému umístění. A na kole by byla odřenina, spravenina, vyměněný nepůvodní díl. Takováto odřenina má vypovídací hodnotu, která dělá z předmětu unikát. Takovýto předmět se dá i zpětně dohledat, identifikovat, ztotožnit. Pokud ho tedy nějaký Jouda neuvede do stavu, jak vyjel z fabriky. Rád byste našel stroj, který si pamatujete, že na něm děda jezdil a jste na něm ve 3 letech vyfocen? Ten co měl zavařené zlomené řidítko a urvanou přivařenou stupačku? Máte smůlu – renovován. Nikdo nikdy nic nepozná. Chápete? Druhým aspektem je to, že budoucnost přinese technologie a stupeň poznání, které si dnes vůbec nedovedeme představit. Co když bude v budoucnu vyvinuta metoda lasero-plasmatického nanášení barev, svým složením naprosto stejných, jako byly ty původní? Co když bude možno starý zašlý lak sejmout, rozpustit na molekuly a znova nanést? To si vymýšlím, ale je to jen pro příklad. U vašeho kola – zachoval jste vzorky původní barvy pro tyto případné možnosti? Prostě- máme právo vše dělat tak, jak se to líbí nám? Mají islámisti právo ničit ty asyrské sochy, jak můžeme vidět? Podívejte se na stránky na anketu. Dnes tam je 100 hlasujících, takže procenta jsou počet lidí. 95 ze sta si myslí, že by si v budoucnu měli mít možnost sami rozhodnout, jak naloží s tím co po nás zbyde, podle jejich stupně vědomí a možností. To co je dnes běžné za 100 let běžné nebude. Zatřetí, né každý snese na stroji repliky. Tím myslím repliky laku, chromů, obtisků atd. Z muzejního hlediska, každý sebehorší kousek původní barvy je cennější než lak nový. Za čtvrtý, vždy se lépe prodávají stroje nerenovované, než po renovaci. Z okruhu mých známých (motocykly 20 – 30 let. by nikdo nikdy nekoupil renovovaný stroj. Přijde doba, kdy budou renovované za zlomek ceny nerenovovaných v nálezovém stavu. Tak jako u ostatních kategorií starožitností. A nakonec, stránky jsou o postupech, jak rez zastavit a stroj konzervovat tak, aby dále nedegradoval a nechátral. Každý zásah VŽDY snižuje komplexní hodnotu. Komplexní hodnota zůstává, pokud necháme jak je, pouze zamezíme dalšímu chátrání. Šetrná rekonstrukce nezvýší nikterak hodnotu technické památky, možná cenu motorového vozidla. Ať se daří.

Konverzace z roku 2015, konec první části Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz

Spájení mosazí při výrobě kol

25.3.2020

Technika spájení rámů jízdních kol se neustále zdokonaluje. Posledním vývojovým stupněm jest zavedení indukčního ohřívání. Abychom mohli porovnat zkvalitnění uvedené práce, povšimneme si různých způsobů pájení mosazí, jak se postupem doby vyvíjely. Při stavbě jízdních kol jest spájení sestavených rámů a vidlic nejdůležitější prací. Často závisí na dobrém spojí život jezdce. S ohledem na další operace – opilování přebytečné mosazi a vyhlazení – jest tato práce také nejdražší. Proto se neustále zdokonaluje. Nejstarší způsob jest pájení ponorem. Výrobek se ponoří do roztavené mosazné pájky. Mosaz vnikne do volných spár mezi jednotlivými dílci. Přitom se celé pájené místo - například krček rámu - ohřeje na spájecí teplotu, což jest nevýhodné. Obvykle to má za následek změny ve struktuře materiálu a zmenšení jeho pevnosti. Tohoto postupu se dnes již nevyžívá. Novější je pájení v plynové, nebo elektrické peci. Při sestavování rámu se pájka vkládá ve formě plíšků nebo kolíčků do příslušných vybrání či kapsiček spoje. Va to jest ve speciální pícce zahřáto spájené místo až k bodu tání pájky. Kapilárním působením jest pájka vtahována mezi spájené povrchy a tam se rovnoměrně rozděluje. Proto jest důležité, aby mezerka mezi plochami byla všude stejná. K zrychlení práce jest někdy volena vyšší teplota, než jaká je potřebná k tavení pájky. Pájka vytéká podél styčných hran a povrch se pokrývá silnou vrstvou okují. Odstranění přebytečné pájky i okují je zdlouhavé. Ani zde se neubráníme ...


www.veloczechoslovakia.cz

Výživa a výkonnost v silniční cyklistice

24.3.2020

Může systematicky prováděná výživa zlepšit výkonnost závodníka, nebo je nutné zachovati jen nejdůležitější a základní pravidla výživy a soustřeďovati se na tělesnou přípravu na množství kvalitně najetých kilometrů? To jsou otázky které si klade mnoho závodníků a také trenérům a všech sportovců, nejen cyklistů. Dále jsou to otázky stravování před závodem, na začátku a ve druhé polovině závodu. O všeobecně známých faktech o výživě, jídle a pití bych se nechtěl zmiňovat, ale chtěl bych seznámit naše závodníky a hlavně silničáře s novými poznatky ve stravování a s přípravou speciálních jídel užívaných poslední době. Než však začnete číst tento článek odporučuji vás na článek Edmunda Koukala "Jídlo patří k přípravě" v 3. čísle ročníku 1957. Tam najdete základní pravidla a vyjmenování nezbytných doplňků stravy, které musí cyklista-závodník jíst a znát. Tak se vystříhá často se dostavujícího poklesu výkonu nejen v jarních měsících v přípravě, ale někdy i během hlavního období. Tento pokles bývá často mylně potom trenéry zaměňován s přetrénovaností. Ve skutečnosti jde o nesprávnou výživu, chudou bílkovinami živočišného původu, nedostatek vitaminů hlavně C, B a D a někdy o nesprávný poměr uhlovodanů tuků a celkového příjmu vody. Ke zvýšení výkonnosti správnou výživou potřebujeme samozřejmě zachovat zásadní pravidla osobní hygieny a životosprávy. Porušení těchto pravidel by mohlo vést k zmenšení výkonu. Hlavní látkou lidské potravy jsou bílkoviny. A z těchto nejdůležitější jsou bílkoviny plnohodnotné, zvláště aminokyseliny, nezbytné nejen pro normální život, ale tím spíš je pro organismus sportovce podávajícího zvýšenou námahu a tělesnou práci.



Komentář Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz,: Osobně tento článek považuji za velmi zajímavý. Připomínám, že jde o rok 1957. O kolik se posunuly vědomosti za 60 let, co se dnes doporučuje a co zakazuje vrcholovým sportovcům? Máte-li nějaký komentář, či námět, sem s tím.

Časopis Stadion

23.3.2020

Fandové cyklistiky, pamatujete si časopis Stadion? Byl to sportovní časopis, vycházel přes padesát let, přesněji v letech 1953–2006. Naskenovat cyklistický výběr z ročníků 1981 - 1984, který jsem dostal od známého mi dalo hodně zabrat. Snad se vám bude líbit a dobře číst.


www.veloczechoslovakia.cz

Sága rodu Hanousků

19.3.2020

Vyprávění pana josefa Hanouska je pozoruhodný životní příběh několika generací, které se od konce 19. století živly a dodnes živí jízdními koly. Není široko daleko mnoho rodinných firem, které by se mohly pochlubit tradicí sahající do předminulého věku. Obdivuhodná je i houževnatost, z níž pan Josef Hanousek odolával znárodňování. Byl možná jedním z posledních v zemi, kdo ubránil soukromou dílnu: "Jdu s tím Hanouskovi" byla okřídlená věta pražských kolečkářů, jimž s jejich favoritem nepomohly ani spojené síly všech komunálů, družstev a národních podniku. Do žižkovské dílny se zkrátka chodilo jako k poslední instanci. Můj otec, Josef Hanousek, se narodil roku 1881, jako nejmladší z pěti dětí. Měl dva bratry a dvě sestry - Antonína, Čeňka, Marii... Na jméno druhé otcovi sestry si již nevzpomínám, ale říkalo se jí tety vídeňská, protože si vzala Rakušana. Myslím, že se pak pojmenovala Fineiselová. Celá rodina žila v Uhlířských Janovicích, otec se narodil v blízké vesnici u Kraličky. Tátův otec byl Josef Hanousek, půlsedlák...









Zdroj časopis Journál

www.veloczechoslovakia.cz

Vícestupňové převody

16.3.2020

Minula doba, kdy přehazovačky byly vzácným s jevem. Národní podnik motor v Českých Budějovicích jich vyrobil tisíce a tisíce. Dnes jsou montovány nejen na lehkých kolech favorit a sport, ale cyklistický dorost montuje rád přehazovačky na všechna lehčí kola starší konstrukce, ba i na kola cestovní. Dodatečná montáž vícestupňové ho převodu není pracná. Předpokládá některé základní znalosti a dodržení montážních pravidel. Od každého kola s vícestupňovým převodem vyžadujeme: 1. aby kola držela stopu (při jízdě následuje zadní kolo přesně stopu kola předního), 2. aby osa řetězu byla souběžná se střední rovinou rámu. Oba tyto požadavky jsou samozřejmostí u jednoduchého převodu obr. 1. Je to již dáno konstrukci kola. Jakmile však montujeme trojkolečko na pevnou nábu, opatřenou původně cvrkem s jednoduchým řetězovým kolečkem, nezůstane ve většině případů zachována souběžnost se střední rovinou rámů. Řetěz padá. Předpokládejme že montáž provádí laik. Prvně přijde na myšlenku , aby rozšířil zadní vidlici tak, že řetězové kolečko a převodník budou v jedné rovině obrázek 1. 2. Provede to nasunutím různých podložek na zadní osu. Přitom se dopustí hned dvou chyb. Neúměrně vyhne rameno zadní vidlice a řetěz přesto dobře nabíhá jen na jedno a to zpravidla největší ozubené kolečko. Na středním neběží již hladce a na nejmenším jen s poruchami. Jestliže si cyklista vady nepovšimne, urovná se někdy sama sebou, a to tak, že původní vyhnutí pravého ramene zadní vidlice rozloží se rovnoměrně na obě ramena. Vzdálenost obou přírub od střední roviny rámu jest stejná.


Autor článku Zdeněk Melzer


www.veloczechoslovakia.cz

Budeme mít stroj pro sportovní cyklistiku?

15.3.2020

I když u nás cykloturistika doznává rok od roku vždy většího rozšíření, přece jenom okruh jejich přátel stále ještě není tak velký, jak by mohl být a jak by jsi sportovní cyklistika plným právem zasloužila. Jednou z příčin, proč se nestala opravdu masovým sportem je, myslím i ta skučet skutečnost, že dosud pro sportovní cyklistiku vlastně ani nemáme dokonalý stroj. Naše “Sporty” s tříkolečkovou soupravou nejsou špatné. Pro skutečné tury však plně nevyhovují. Zkuste na nich ujet několik 100kilometrových etap někde napříč Českomoravskou vysočinou, nebo malebným a kopcovitým Posázavím v turistickém oblečení a s vícekilovým cestovním vakem a nejste-li právě borec, po třech takových etapách vás přejde chuť na další cestování...

www.veloczechoslovakia.cz

Umíte dýchat?

14.3.2020

Několik slov o maličkosti, která má velký význam.

Jde totiž o správný návyk dýchání. U nás se doposud otázka správného dýchání zanedbává až na nepatrné výjimky nebyla pojata jako součást tréninku. Rozhodně na tom není nic směšného, když tvrdíme, že dýchání je nutno trénovat. Ale technika správného dýchání není tak jednoduchá jak by se na první pohled zdálo. Praxe dokázala, že nesprávně dýchání může závodníku rozhodujících chvílích způsobit mnoho nesnázích, může jej dokonce vyřadit i s rozhodujícího boje o umístění. Neumí-li silničář překonat rychlejší kritický bod při získání takzvaného druhého dechu, může se mu stát, že mu soupeři ujedou při nástupech. Nenavykne-li si stíhač na pravidelný rytmus dýchání začne velmi brzo dýchat rychleji, a tím se daleko dříve unaví než jeho soupeř, který dokonale ovládá dýchací techniku. Tato dýchací technika se získá dýchacím cvičením. Dosud jsme byli zvyklí vdechovat a vydechovat ústy. S tím nelze souhlasit zejména v době přechodného období, kdy ve studeném vzduchu jezdíme na kole a pěstujeme doplňkové sporty. Podobně je tomu v přípravném období, kdy doplňkové sporty nahrazujeme tělocvičnou, chůzí a během v přírodě. Neustálým prouděním studeného vzduchu se nám totiž v nose ochlazuji jemné žilky. Jestliže vdechujeme nosem a nikoli ústy, teplý vzduch při výdechu je otepluje a zabraňuje tak prostydnutí. Vykonává vlastně preventivní opatření proti nachlazení. S otázkou dýchacích cvičení je spojen samozřejmě tzv. rytmus dechu. Vdech a výdech nutno spojit do harmonického ladného celku bez náznaku křečovitosti. Tempo dýchání má být uspořádáno tak, aby bylo vyjádřeno zlomkem 5/3. To znamená, že závodník při chůzi na 5 kroků vydechne a na 3 opět vdechne. Při jízdě na kole počítáme na jedno šlápnutí jednu dobu. Tak si počítáme při všech příležitostech, kdy činnost můžeme dělit na doby. Zvykáme si na rytmus, až se nám dokonale vžije a nakonec ji provádíme zcela nevědomky. Při rychlejším šlapání bude nutno tempo dýchání zvětšit, což znamená prodloužit dobu výdechu a v dechu. Tím se zvýší přívod kyslíku. Při závodech je nutno dýchat nosem co možno nejdéle a teprve tehdy, když je zatížení příliš velké a dýchání nosem svou kapacitou již nestačí, musí být nahrazeno ústí. Při doplňkových sportech prováděných v zimě nás dýchání nosem ochraňuje od zimy angíny, při závodech pak zabraňuje vysychání ústní dutiny a ochraňuje od nadměrného pití. Nezapomeňte, že na technice dýchání závisí větší výkon. Proto ji již od samých začátku úplně trénujeme.

ČASOPIS CYKLISTIKA 1962

V těchto dnech velmi aktuální článek, Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz

Redakce se ptá, favorit odpovídá

28.2.2020

Dopisy, lístky, pohlednice, které dostává naše redakce od svých čtenářů, jsou hlavním pojítkem mezi nimi a současně i jakým si názorovým vyjádřím cyklistického hnutí, zejména jí mládeže. Avšak nejen to, mnohdy se redakce stává jakoby "poslední instancí", na kterou se obracejí s nejrůznějšími dotazy, prosbami a otázkami. Snažíme se všem odpovědět ale nemyslete si, ten okruh otázek je nesmírně široký: Od sdělení, že nedostal poslední číslo časopisu, kdy bude nová hustilka, až po adresu Anquetila. Jestliže jsme dnešní článek nazvali redakce se ptá, pak je třeba dodat, že se čtenáři ptají jejím prostřednictvím. A jak vyplývá z druhé části titulku – otázky se tentokrát týkají "kolařiny", výrobu kol nazývá František Pelikán, ředitel závodu favorit Rokycany, který na všechny otázky odpovídá.

Není to prozrazování výrobního tajemství, jestliže nám sdělíte, z kterých zahraničních součástek se kolo F1 skládá a které jsou naši, tuzemské výroby?

Nic tajemného rozhodně nevyzradím. Nejprve jmenuji součástky naší výroby: rám ze speciálního celé o vysoké pevnosti, přičemž přední vidlice je vylehčená; hlavové složení speciálního provedení s plným počtem kuliček; řídítka; šlapátka, přesmykač brzdy centrální soustavy: hustilka (někdy, pokud jsou na skladě - jsou z NDR); řetěz; dráty, ráfky, pětikolečko Velamos a řemínky. Dovezené součástky, italské značky Campagnolo jsou: středové složení s duralu měnič převodu, sedlovka, náboje. Sedlo je značky Brooks a třmeny francouzské značky Christophe.

👍👍👍

www.veloczechoslovakia.cz

Rychloupínací náboj favorit návod k obsluze

26.2.2020

Rychloupínací náboje vyžadují před montáži kol do rámů správnou úpravu zadních i předních koncovek rámu. Dbejte, aby koncovky rámu byly naprosto souběžná tak, aby osa náboje svírala s plochou koncovky pravý úhel podle vyobrazení.

Nesprávná poloha rámových koncovek způsobuje ohýbání osy náboje event. i prasknutí osy. Na obrázku je nesprávná poloha koncovky vzhledem k ose náboje zdůrazněna.

Při zasunutí náboje do koncovky rámů musí být upínací páka v poloze A (viz obr). Odpor při uzamykání má nastat teprve, je-li upínací páka přibližně v poloze v B. Nenastávaly odpor dříve, je nutno poněkud povolit rýhovanou matici na opačné straně náboje. Při správném seřízení náboje není nutno tuto matici před zasunutím kola povolovat. Náboj je dokonalé uzamčený, je-li upínací páka v krajní poloze, přibližně souběžná s koncovkou rámu

Náboje jsou seřízený pro kované koncovky rámů kol favorit f 12, je však možno jejich použití pro rámy se slabšími koncovkami. Nutno však do bát, aby dutá osad náboje nepřesahovala tloušťku rámové koncovky nebo naopak aby náboj nespočíval v rámové koncovce pouze na 1 - 2 závitech duté osy. Budete-li dbát těchto pokynů, budou vám rychloupínací náboje sloužit vždy dobře a spolehlivě.

Pro stránky www.veloczechoslovakia.cz naskenoval p. Drmla, děkuje Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz

Normy

21.2.2020

Norma může mít víc významů, může to být třeba ženské jméno. Pro nás fandy Československé cyklistiky je však norma, neboli standard důležitá věc. Zkrácená definice zní "požadavek na vlastnost". Zkratka pro Československou státní mormu je ČSN, Německou DIN (Deutsche Industrie-Norm) atd. Díky normám víme, že máme shánět středové složení BSA, protože Francouzské, nebo Italské misky do rámu Favorit prostě nezašroubujeme, sedlovku z eF jedničky do eF 12ky zkrátka nazasuneme a že si ru a hlavové složení favorit ne zcela rozumí s campou. Dále víme, že pravý pedál a miska mají opačné závity, díky normám konstrukce sedla správně drží v sedlovém zámku, řetěz přesně zapadá do koleček, anebo že zadní motýlky nejdou prohodit s předními. Bez norem prostě ani ránu. Dnes udávají normy hlavně Shimano, Capagnolo a SRAM. Že do této trojce někdo "vrazí vidle" se nestává často, ale třeba bratrům Crankovým se to povedlo. V příloze se můžete podívat, jak se u nás tvořily normy v roce 1960. Rozumí se, že bez počítače, pěkně tužkou, nebo perem a na rýsovacím prkně. Autorem skenu je Martin Haura, tímto díky.


www.veloczechoslovakia.cz

Klínky

14.2.2019

Nejprve trochu filozofie a moudra. Konstrukce čehokoliv jde udělat čtyřmi způsoby: Jednoduše a špatně, jednoduše a dobře, složitě a špatně, složitě a dobře. Klínkové kliky mi přijdou, jako varianta číslo tři.

Jsem přesvědčený, že obecně, teoreticky a strojařsky je jedno, jakým směrem klínek je, pakliže je symetrická osa, obě kliky k ose dávají úhel 90', máme dva totožné správné klínky a jsou vsazeny proti sobě. Správné zaklínění má 100%!! vyplnit, vytěsnit celý otvor a je tak jedno ze které strany je klínek vsazen. Jestli se pletu, byl bych rád, kdyby mi to někdo vyvrátil.

+ Některé kliky, Acier(?), Automoto (?) měly jeden otvor o nějakou desetinku menší a tak šel klínek vložit správně jen jednou stranou. Bylo to po směru; klika nahoře, matka vpředu. Bezva!

+ Ve staré publikaci stálo: "klínky po směru". Důvodem bylo, že se klínek postupně nezarve a při demontáži jde lehce vyklepnout.

+ Sheldon Brown píše o tom, že matka nahoře navíc způsobuje roztržení nohavic :)

- Běžně je vidět i opak, klínek v proti směru. Např. na cestovních kolech Raleigh

- Všechny katalogy Favorit mají vyobrazené klínky také v protisměru. Důvod(y) neznám.

Že tento systém nemám rád už víte. Když už to jinak nejde a doba si klínky žádá, dávám je po směru, jako na obrázkách. Důležité je, zvolit nový správný klínek, neklepat jej přes ložiska (grrr), neklepat přímo do klínku, ale třeba přes druhé kladivo a také, po pár desítkách kilometrů klínek přitáhnout. Proč ale vlastně klínkové kliky vznikly, když se bezproblémový čtyřhran běžně používal je mi do dnes záhadou.

Za každý postřeh, či komentář budu rád.

www.veloczechoslovakia.cz

Dobře nastavené sedlo

13.2.2020

je základem správné jízdy. A jestli je sedlo správně, zda není příliš vpředu nebo vzadu, se zjistí jednoduchým způsobem: svislice od kolena musí protínat chodidlo v polovině. Toto napsal časopis Cyklistika v 50. letech. Jak je to dnes? Můžete využít specializovaných prodejen, kde vás umístí na konstrukci, na ní lze hýbat s představcem, sedlem, sedlovkou, délkou pedálů atp. Výsledkem je tabulka, jak si na cm, možná na mm správně poskládat, či nastavit vlastní kolo. A nebo můžete vyukoušet 70 let starou, osvědčenou metodu s provázkem a závažíčkem :).

www.veloczechoslovakia.cz

Je to již čtyři roky na zpět, projíždím Litoměřicemi

3.2.2020

a vidím zajímavé kolo. Je podzim, špatné počasí a než se rozkoukám, pán mizí v ulicích. Docela spěchám a tak se ani nepokouším kolo dohnat. Leží mi však v hlavě; zahlédl jsem vysoké náby, mohlo to být něco pěkného. Litoměřice byla moje pracovní destinace a tak jsem se tam vyskytoval každou chvíli. Až o rok a půl později vidím ono kolo znovu. Tentokrát mám štěstí. Je jaro, svítí slunce a tak pána zastavuji. Má montérky, pracovní boty v klipsnách a jede snad ze zahrádky 😁. Omlouvám se a vysvětluji mou diagnózu Československých sportovních kol. Pán chápe a ochotně vypráví. Kolo je dnes (2018) 49 let staré, ovšem většina součástek je původní! Je prvním majitelem. Dřív závodil, nebyl prý úplně špatný a tak dostal na kolo poukaz. Když kolo získal, radostí nespal: "Bylo lehké a oproti tomu, na čem jsem závodil doposud, prostě letělo." Rám F1, součástky Campagnolo, sedlo Brooks, krásné hlávko, ocelovo-duralový představec první generace, dlouhá duralová pumpa, na rámu jsou stále dobře vidět linky, na řídítkách gumové návleky zakončené béžovými zátkami... My podobně postižení víme. Když pán dozávodil, časem vyměnil ráfky za modernější, plášťové, přidal blatníky, světlo, dynamo a odrazky, aby ho prý nějaký blázen nesrazil. Chápu. Dnes by prý kolo potřebovalo větší údržbu, ale tak znáte to :). Ptám se, proč na něm stále jezdí, když si dnes může koupit modernější, spolehlivější. Zadívá se na mě, nadýchne, jako, že chce odpovědět, pak ale jen vydýchne a usměje 😁 To mi naprosto stačí, už se na nic neptám. Poděkuji za to, že mi věnoval chvíli, bylo vidět, že pookřál. Přeji mnoho zdraví, vitality a ještě hodně kiláků bez havárky. Pán také poděkoval, nasedl a zmizel v uličkách sídliště. Tolik krátká jarní historka :) a možnost podívat se na opravdu autentický stav závodního kola F1.

www.veloczechoslovakia.cz

Dárek od manželky

31.1.2020

Olympijské Tokio 1964, mraky aut a lidí. Ale proplétat se na bicyklu tím mraveništěm směr volnější periferie je pro psychiku pořád lepší, než kroužit stereotypní kolečka v šedivém talíři betonové dráhy na Hačiodži. Jiří Daler vysvětluje: "Já jsem si našel takový 30 kilometrový okruh. Něco jako můj oblíbený uvozovky "Kuřimáček", po němž jsem po ránu doma jezdíval na kole do práce do Škodovky. Ale tady jsem hned zabloudil. Už se stmívalo a já jsem se motal pořád podle stejných obchodu s lampiony a nemohl se s někým domluvit. Nezbylo než zastavit u nádraží a mávat japonský napsanou kartičkou: "Jsem účastník olympiády, v případě, že se ztratím, vraťte mě tam a tam. To pomohlo, ochotně mě doručili jako balík." Na hrbolatém oválu dráhy na Hačiodži se však neztratil. Olympijské premiéře stíhačky na čtyři kilometry (10 kol) nejdřív předjel o dvě kola neznámého Libyjce, pak snadno porazil netypického stíhače, Němce Spilgelbera a byl druhý nejlepším časem ve čtvrtfinále. Tam proti Poláku Josefowiczowi si dovolil přepych vítězství téměř o sedm sekund a najednou zbyly 4: hvězda téhle disciplíny Holanďan Groen, italský rváč Ursi a dán Isakson. Právě toho dostal. Mělo ho však dobře "přečteného" z Velké ceny Brna, znal jeho rychlý závěr, věděl, že když získá náskok v první části, nedá už soupeři šanci. Tak se také stalo. "Teprve pak se to se mnou zahýbalo. Jistota stříbrné medaile. Nádhera. A co se stalo? To však měl podle expertů a tisku svými výkony předem předplacené mistr světa Grohen. Jenže pak najednou bylo všechno jinak. Temperamentní Ursi štval v semifinále bicykl tak, že Grohena v semifinále porazil. Otvírala jsem nová šance, trenér Luboš Puklický byl z toho úplně zelený. Ursi, takový hubený dlouhán, pocházel od Terstu my se spolu často domlouvali takovou "jugoslávštinou", najednou však byla mezi námi stěna velkého mlčení. Pak už jsme se domlouvali jen červeným a zeleným světlem. Ursi to nakop, po pět kol jeho světlo blikalo dřív, pak vidím po výjezdu ze zatáčky, že jsem to srovnal, vyváženým tempem jsem postupně získal náskok, vítězný závěr jsem dojel v pohodě. Bylo větrno, poprchávalo po pořádném lijáku, poloprázdný velodrom. Ludvík Uhlíř z vedení výpravy mi sdělil jmenování zasloužilým mistrem sportu. A za pět dní se od novinářů dozvěděl že má syna."

Přepsáno ze starého časopisu Stadion Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz

Z rodinného alba

26.1.2020

První vítězství v mém prvním závodě v životě! Závod pekařských učňům z celé Prahy se pořádal každoroční a měl velkou tradici. Jelo se na asi čtyř kilometrovém okruhu v Modřanech a mě se tam vůbec nechtělo. Měl jsem totiž hrozné kolo. Ale řekli mi: "Koukej jet, musíš obhájit prvenství firmy. Posledně to vyhrál Vašek veverka od nás z pekařství." Modřanech nás bylo asi 250 kluků. Nejdřív se jely rozjížďky, v té já byl druhý, pak semifinále, to jsem vyhrál a nakonec finále. Všechno v jednom dnu a s prázdnou pekař nůší na zádech. Ta na obrázku není, v cíli mi ji sundali, abych mohl mít na krku vavřínový věnec. Taky jsem ještě dostal stolní hodiny, pořád je mám schované. Tak začala moje cyklistická kariéra. Na jejím začátku sehrálo důležitou roli pekařská řemeslo. Jednou totiž přijel k nám do Plástovic, leží na trati Písek – České Budějovice, tatínkův kamarád Josef Vlček na hon a povídal otci: "Hele dej mi toho tvýho nejmladšího kluka do učení." A táta se ani moc nerozpakoval a řekl: "Tak si ho Pepíku vem." To stačilo a já se za nějaký čas chystal na cestu do Prahy.

www.veloczechoslovakia.cz

Všichni fandové tandemů zpozorněte!

19.1.2020

Ač to nevypadá, přesto je tento stroj skutečně velká rarita a anomálie. Obrázek mám v počítači roky a až teď, díky panu Nakládalovi znám historii a obrázků je víc. Rám vypadá jako zahraniční, ale není. Je to Favorit postavený v r. 1963 Frantou Babickým pro Olympijské Hry do Tokya, které se konaly o rok později. Proto má tak vyladěné mufny. Původně byl banánově žlutý, jako všechna kola na olympiádu. Startoval na něm Štark s Paarem, ti byli vyřazeni hned v první rozjížďce a první opravě. Na první fotce je bývalý majitel Československý reprezentant za vodičem Brňan Vratislav Šorm. Na druhé taktizují Štark s Paarem na tomto tandemu. V současné době je majitelem sběratel v Brně a dává jej obtížně, za pomoci pana Nakládala do původního stavu. Sledujeme a těšíme se na výsledek.

www.veloczechoslovakia.cz

Na čem jezdil Jan Kubr?

9.1.2020

Píšeme si s panem Nakládalem a rozhovor se stal tak zajímavým, že z něho musím část zveřejnit. Bořivoj Nakládal si vypráví s Janem Novákem o Haškovi, Babickém, Kubrovi, technice, Favoritu a tak dále.

Bořivoj Nakládal, je bývalý závodník na kole, dráhař, majitel a provozovatel jedné z prvních soukromých cyklodílen v České republice a také sběratel historických kol. Mistr sportu Jan Novák je bývalý úspěšný československý cyklista, startoval v letech 1955-57 na Závod míru. V roce 1955 pomohl ke druhému místu Janu Veselému, spolu s ním Josefem Křivkou, Zdeňkem Klichem, Janem Kubrem a Antonínem Švábem vyhráli soutěž družstev. Závodil za AŠ Mladá Boleslav, v roce 1956 se stal mistrem republiky.

"Právě jsem dohovořil s Janem Novákem, protože se krásně a důstojně zabýváš historií (řeč je o mně 🙂), píši Ti co jsem vyslechl, píše pan Nakládal." Vypráví Jan Novák: "V roce 1955 byl pan Hašek v továrně Favorit zařazen do kanceláře už jako reklamační technik a na výrobě rámů pro ZM se už rukama nepodílel. Měl při té funkci také na starost tým mechaniků pro reprezentaci jako jejich šéfmechanik. V továrně se rámy sériové vyráběly na progresivních poloautomatických svařovacích linkách pomocí soustavy hořáků a nejinak to bylo při stavbě závodních speciálů s tím rozdílem, že každý rám stavělo několik lidí ve specializované dílně ručně, ale za pomoci kyslíko-acetylénových svařovacích souprav. František Babický tam, jako vyučený obráběč kovu, nastoupil po ZVS v roce 1957. Jan Veselý už měl svého Periče z dřívějška a nehodlal se jej vzdát i za cenu, že bude nalakován jako všechny Favority družstva ZM, což se také stalo. Kubr žádal rám z trubek Reynolds, protože nechtěl jet na “těžkém” rámu Favorit z chomutovských trubek (poznámka, píší se 50. léta). I kdyby se našel kdokoli zkušený ve Favoritu a jistě tam byli, nemohli jeho požadavkům vyhovět, protože nákup zahraničního materiálu byl za valuty a takový nákup zajišťoval jen bolševiky kontrolovaný Podnik zahraničního obchodu, s plánováním minimálně jeden rok dopředu. I kdyby to stihli objednat, Kubr nevěřil, že by v továrně Favorit uměli švajcem (autogenem) rám postavit tak, aniž by materiál nezničili. Při vší úctě k tehdejším specialistům přece jen při pájení vzniká možnost jednak přehřátí a také následnému prudkému ochlazení spojů okolním vzduchem a tak k reálnému nebezpečí zkřehnutí trubek ve spoji. Perič rámy pájel na feldšmídě, což je dřevouhelná výheň, která garantuje konstantní teplotou v celém spoji a spoje chladil zvolna v rozpáleném popelu. To bylo hlavním důvodem, proč rám pro Kubra nestavěli v Národním Podniku závod Rokycany, ale Perič a ze svého materiálu co mu zbyl." "Něco o tom trošku vím, sám jsem rámy stavěl" dodává Nakládal. Dále Jan Novák uvádí: "Když jsme to oba naprali do hromady soupeřů, oba rozbili přední kola, měl Kubr také ohnutou vidlici a dokonce mírně poškozenou spodní trubku. To bylo důvodem proč po dojezdu ZM neusiloval jen o novou vidlici, ale žádal zcela nový rám a opět od Periče." Kdo to Peričovi platil Honza neví, ale když se chtělo, nějaká forma se našla. "Vzhledem ke skutečnosti, že po ztrátě svého žluťáku po pádu za Brnem významně pomáhá Veselému k zisku druhého místa v celkové klasifikaci a naši zvítězili v soutěži družstev, bylo v nastalé euforii Kubrovi na státní náklady beze zbytku vyhověno."

Zveřejněno se souhlasem obou pánů Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz

Ceny součástek v roce 1985

5.1.2020

Milan objevil seznam, který si zapisoval v roce 1985. My mu poděkujeme: "děkujeme Milane" a máme tak možnost se podívat, kolik co stálo. Ceny jsou v Korunách Československých, Kčs.

Rám 220, vidlice 45, hlavové složení 12, osa 7,50, misky 5, věnečky 3, přehazovačka a řazení 115, přesmykač 45, sedlo 94, sedlovka 15, představec 31, řídítka 25, brzdy a páky 140, kliky 29 a 24, klínky 5, převodníky 45, pedály 60, kola (náby, dráty, ráfky) 105 a 110, galusky 100, 6kolečko 94, řetěz 16, návleky 5,60 pumpa 50, nebo 80, blatníky 50, světla a dynamo 70, bowdeny 6, lanko brzdové dlouhé 3, krátké 2,50, lanko řadící dlouhé 2, krátké 1,50, pastorek 26z 7,50, šroub pod sedlo 1,50 atd.

Tak, seznam je hotový a teď již zbývá postavit se do fronty, vypadá to, že právě přišlo zboží.


www.veloczechoslovakia.cz

K čemu je tuk a k čemu cukr?

5.1.2020

Je po svátkách a tak je toto téma velmi příznačné.

O co přesně jde? Cukr a především tuk, je u savců obecně zdrojem energie. Jako energie v baterce. Cukr je zdrojem rychlé energie. Tuk je akumulátorem dlouhodobé energie. Potřebujeme-li krátkodobou, rychlou energii, je potřeba příjem cukru. Jak? Zvýšit příjem energie, nad výdejem. Potřebujeme-li energii na delší čas, je potřeba nahromadit, naakumulovat tuk. Jak? Opět, zvýšit příjem energie, nad výdejem. Obojí je velmi jednoduchá rovnice. Opačně je to podobné. Potřebujeme-li zbavit se cukru, je potřeba zvýšit pohyb, ale tak, že tepová frekvence (TF) musí být nad hodnotou cca 130 tepů/min. Potřebujeme-li zbavit se tuku, je potřeba zvýšit pohyb, ale tak, že TF by neměla přesáhnout hodnotu 130 tepů/min. Ovšem úplně tak jednoduché to ale není.

Tepová frekvence. Hodnota 130 je individuální, ale lze ji brát za základ. Sportovec potřebuje vyšší zátěž k dosažení 130ky, nesportovci vylétne tepovka i při nižší zátěží.

Cukr. Když se to přežene s příjmem cukru, nebo tuku, uloží se. V obou případech ve formě tuku. Cukr se spaluje pohybem ve vysokém pásmu TF a to krátce po dosažení výše uvedené TF. Jakmile se TF zvýší nad 130, začneme spotřebovávat cukr, ne tuk. Cukru se zbavíme velmi rychle. Nedostatek cukru v těle se projeví náhlým vyčerpáním, někdy i kolapsem. Ale doplněním cukru se za pár minut rychle vzpamatujeme. Cyklista zná :)

Tuk. Když se tuk ukládá, ukládá se individuálně, na geneticky daných místech. Někomu na břiše, někomu na nohou, někomu na břiše i na nohou, ale vždy tam, kde nechceme :) Když se tuk spaluje, tak téměř všude stejně. Tuk se spaluje pohybem v nižším pásmu TF až po cca půl hodině pohybu a výrazně pomaleji, ale ještě půl hodiny po výkonu. V pásmu 100 - 130 TF je spalováni tuku nejrychlejší, nejefektivnější. Čím více se přibližujeme základní TF, tedy 70 tepu/min, tím je spalování tuku delší.

Jak tedy nejefektivněji zhubnout? Opět ta velmi jednoduchá rovnice. Snížit příjem energie nad výdejem, nebo zvýšit výdej nad příjmem. Ideálně hodinka ostré chůze, pomalý běh, kolo, nejíst hned po sportu. Hlídat si TF. Když půjdu na rychlých 15 min běhu, zbavím se cukru. To není špatné, ale tuku jen minimálně.

Zajímavost na konec, chcete-li shodit jeden kilogram tuku, je nutné ujet zhruba 300 km.


A to je v kostce vše. Příště o jídle.

www.veloczechoslovakia.cz

PF 2020

31.12.2019

Jsi znám jako cyklista mladý,

rád vyjedeš si na svém kole.

Však proslýchá se věru všady,

že často z něj se octneš dole.


Jízdy bez pádů přejewww.veloczechoslovakia.cz


Fandové Československé cyklistiky,

24.12.2019

jsem rád, že se Vánoce, naše křesťanské svátky staly opět svátky klidu, střídmosti, navštívení známých, zavzpomínání, drobným obdarováním, pohody, zkrátka šťastnými a veselými.

Mrkněte na nový list "kola".

www.veloczechoslovakia.cz

Jan Smolík - Smutek z Mexika

15.12.2019

Kdybych vám měl tenkrát vypodobnit, jak vypadá třeba Jan neruda, asi bych vám toho moc nepověděl. Snad bych si ještě vzpomněl na to, že měl hrozně dlouhé vousy. Ale kdyby vás zajímalo něco o Janu Veselém, králi všech cyklistů, co se narodil tady u nás doma, řekl bych vám všechno: kdy se narodil, kolik váží, co jedl při závodech, na jakém kole jezdil, kolik vyhrál v Závodě míru etap… To vysvětlení není ani nic moc složitého. Jako Jan Neruda jsem nikdy psát neuměli a taky jsem si na něj nehrál. Ale na Honzu Veselého jsem si hrával každý den, když jsme s kluky doma v Hradci Králové závodili nejdřív na koloběžkách a pak dětských kolech. On totiž Veselý kousek od nás, v Pardubicích, vyhrál devětačtyřicátém roce první etapu Závodu míru a já mu pak držel palce, aby závod vyhrál celý. A on ho vyhrál. Takže za to všechno, co jsem později na kole vyváděl já, může vlastně on...

Z knihy Roberta Bakaláře Dukla s olympijskou vlajkou naskenováno pro Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz

Na jakých kolech se závodilo před vznikem značky Favorit

30.11.2019

Vezmeme to ode dneška. Dnes je nejmodernější materiál carbon. Ten má špičkové vlastnosti jak pro rámy, tak pro součástky; pevnost, váha, pružnost atd. Před dobou karbonovou se jezdilo na duralu. S prvními duralovými ráfky přišla firma Mavic již v roce 1934 a takto by to mohlo vypadat, že ve 40. letech již všichni závodili na duralu, ale není to tak. Dural byl v tu dobu strategický materiál a pracovaly s ním převážně zbrojovky. Dřevěné ráfky vydržely až do konce války a ještě pár let po. Měly několik výhod, i nevýhod. Dřevo, podobně, jako kůže potřebuje údržbu. Díky pružnosti dřeva byly oproti duralu velmi pohodlné a v tu dobu technologicky jednodušší na výrobu. Moho by se zdát, že váha dřeva oproti duralu musí být několikanásobná, ale ani toto pravda není. Dřevěný galuskový ráfek váží 440g, duralový kolem 300g. Matematicky to zní hrozně, ale před 80. lety nebyly takové možnosti. Zajímavostí je, že se dřevěné ráfky vyrábí do dnes. Tvůrci legendárních dřevěných ráfků Ghisallo, Giovanni a Antonio Cermenati, ukazují, jak se to dělá. Dřevo se do dnes ve sportu používá, v cyklistice ne, ale např. pro výrobu špičkových lyží je to nezbytný materiál.

Kola vypletena 36 paprsky, klasickým trojitým křížením, průměr drátů 2.0, délka 299/301cm, 25mm dlouhé nyple, třízávitové náby FB. Odhaduji 30. - 40. léta minulého století. Sada provozuschopná.

www.veloczechoslovakia.cz

Speciální prodejna kol FAVORIT

29.11.2019

Razítko: Rokycany 337 01, TJ Stadion LOUNY, Oddíl cyklistiky 44001 Louny. Dodací list č. 89/II 83, 28.2.1983. Razítko: 2.3.1983. Závodní kolo F2 spec. CAMPA, 4670.- Plus 7,60 a 6.- je 13,60 a 4 kačky, to dělá 17,60 (asi pošta?).

Zajímavý doklad z roku 1983. Můj hrubý přepočet na dnešní peníze je kolem 50 000 korun. Souhlasíte?

www.veloczechoslovakia.cz

František Babický ESKA n.p. Cheb.

29.11.2019

Mimořádná odměna z fondu vedoucího. Vyplaťte s. Babický František os.č. 3071, čís. střediska 371, čís. střediska vystavovatele 301, částku: Kčs 25.- (DVACET PĚTK ORUN) Zdůvodnění odměny: MIMOŘÁDNÁ PRACOVNÍ SOBOTA. Na tuto poukázku Vám vyplatí pokladna závodu vyznačenou částku po odečtení 10? daně ze mzdy ihned po předložení. Číslovaná poukázka je přísně zúčtovatelná cenina. Datum 17.4.1986. Přímý nadřízený - podpis, podpis vystavovatele.

Dnes se již asi nedozvíme, jak byl František v práci dlouho, zda hodinu, nebo celé dopoledne, ale věříme, že u Babických byla toho dne veselice.

www.veloczechoslovakia.cz

Starou dráhovku Favorit

28.11.2019

z poloviny 50. let restauruje známý z jižních Čech. Na ukázku mi poslal zajímavou věc. Jedná se o Československé pedály, lodičky. Na tom by asi nebylo nic zvláštního, kdyby pedály nebyly přizpůsobeny na větší nohu tak, že jsou kraje ohnuty a klipsny vypodloženy kouskem dřeva :). Dnes to může vyvolávat úsměv, ale je potřeba si připomenout, že jsme 10 let po válce a kvalitních závodních součástek je jak šafránu. O tom, že by si snad bylo možné vybírat ve velikostech nemůže být ani řeč. Bystrému oku neunikne ještě jedna zajímavost, to jsou lehké duralové klipsny. Výrobce neznámý, ale zpracování výtečné. Kdo v té době vyráběl duralové klipsny? Pravděpodobně Francouzi. Pár pedálů váží 465 gramů, ložiska se hladce točí, celý set je velmi zachovalý a krásný. Časem se podíváme, jak pokračují práce na kompletní renovaci celého stroje.

Máte-li i vy něco raritního, pošlete foto a komentář, rád zveřejním.

www.veloczechoslovakia.cz

Jiří Daler - Gratulace od Merckxe

17.11.2019

Ležel na posteli s nohama vysoko opřenýma o zeď aby z nich vyplavil únavu, která se v nich za těch tolik namáhavých dnů nastřádala. Na nočním stolku stalo rádio. Nahnul se otočil knoflíkem, aby z uší vyhnal ten vtíravý šustot galusek o beton, ten mlaskavý zvuk, který mu neustále zvučil hlavou. Japonské muzice však nemohl přijít na chuť. Na chodbě uslyšel hlas a pomyslel si, že ti belgičané, se kterými bydlí na jednom patře tokijské olympijské vesnice, dokáží vždycky udělat pěkný rozruch. Hluk se blížil a zastavil se u jeho pokoje. Za dveřmi slyšel šeptání, tichý smích. Pak se ozvalo krátké zaklepání a vzápětí se dveře rozletěly. “Bon soure...” V bílém obdélníku dveří se objevily postavy v dresech belgických barev...

Z knihy Roberta Bakaláře Dukla s olympijskou vlajkou naskenoval Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz

KDO TO BYL VILÉM MICHL?

11.11.2019

Dne 27.6.1893 se jim narodí syn Vilém junior. V tomto roce se Michl opět stává členem cyklistického klubu a hned je zvolený za jeho předsedu. V témže roce v říjnu se koná v hotelu U Bílého beránka 1. cyklistický ples, na který Michl osobně zve hraběte Clam Martinice. Zde přichází Michl s myšlenkou vyrábět bicykly. Od myšlenky nebylo daleko k činům a tak v dubnu 1894 začíná ve Slaném na Skalkách ve skromných podmínkách s vlastní výrobou bicyklů. Továrna se nachází přímo za železničním přejezdem směr ze Slaného na Louny. Michl zde zaměstnává tři dělníky a sám pracuje dlouho do noci. Velocipédy jsou vyráběné z kvalitního materiálu dováženého až z Anglie. Výrobky jdou velmi dobře na odbyt a Michl si pronajímá další prostory a to za 40 zlatých ročně, na dobu 8 let. Zájem o jeho velocipédy neustále roste a v roce 1895 začíná stavět novou továrnu. V roce 1901 již firma nabízí v podnikovém katalogu na výběr z 8 typů sériově vyráběných velocipédů. Jeho pravou rukou se stává vedoucí dílny Pachman, který pracuje v továrně od samého vzniku. Michl je technicky velmi nadaný a tak se v jeho dílně objevuje parní stroj vlastní konstrukce, který obsluhuje celou soustružnickou dílnu. Továrna je na svoji dobu již velmi dobře technicky vybavena, má vlastní slévárnu i tavicí pec. Vilém Michl po večerech kreslí a vymýšlí nové modely a zlepšení a tak od velocipédů je již jen krok k motocyklům.

Zdroj https://orionklubslany.webnode.cz


www.veloczechoslovakia.cz

Olympijské hry 1980. Cyklistika - časovka družstev na 100km

26.10.2019

Silniční časovka družstev na 100 km v Minsku, červenec 1980. Společně s Olegem Nikolajevičem (Logvinem), účastníkem tohoto závodu, mistrem sportu, šampionem olympijských her a naším hostem z Běloruska se chystáme na tuto krátkou reportáž. Řekni nám Olegu Nikolajeviči něco o tom závodu. No, už je to dávno, ale 30 let uteklo jako jeden den života. A co si pamatuješ z 80. let? Jak jste se jako družstvo připravovali? Co bylo tehdy nejdůležitější? Hlavní bylo vítězit, protože vítězství byly otevřené dveře na olympiádu...

Komentář Veloczechoslovakia: My víme, že družstvo ČSSR startuje na superspecialech Favorit a končí na 3. místě. Tento model znám jen z fotek, ale je tak zajímavý, že jestli se mi povede na něj někde narazit, věnuji tomu extra článek.

Vítězné družstvo SSSR startuje na kolech Colnago Mexico, výbava Campagnolo Super Record. Dobré je povšimnout si technických zajímavostí, např. přední kolo menší, vypleteno radiálně, na nábě s 36 otvory, ale ob díru, tedy jen 18 dráty. Bezkalíškové ráfky Nisi, řazení schované za hlavovou trubkou, řadící lanka vedena vnitřkem trubky, přední brzda otočená dozadu. Dále omotávky jen na spodních úchopech, elastické dresy, přilby ... Vše je podřízeno aerodynamice. Každá maličkost může znamenat pár vteřin a pár vteřin může znamenat rozdíl důležitého, třeba medailového umístění.

Je velmi zajímavé sledovat přelom 70. a 80. let. Počítače se ve sportu ještě nepoužívají, přesto je to období plné experimentů. Více se sleduje váha, aerodynamika, materiály, úročí se zkušenosti nasbírané za desítky let soutěží.

www.veloczechoslovakia.cz

Cyklistika ČSSR - nové profesionálne vybavenie

5.10.2019

Některé svazy, jejichž sport je materiálově náročný, řeší celý problém buď dvoustrannými smlouvami, nebo půlového zajištění materiálu, což byl do nedávna příklad lyžařů. Podobnou cestou, možná ještě náročnější se vydali cyklisté. Výsledkem je dohoda s koncorciem italských výrobců Formula Euro Padria. Na jejím základě budou všechny československé reprezentační celky vybaveny špičkovým materiálem.

Více v krátkém rozhovoru Roberta Bakaláře.

www.veloczechoslovakia.cz

Není to ani Favoritu a

2.10.2019

není to ani nic československého. Hodinu čtyřicet dlouhý, starý, nažloutlý dokumentární film, kde se moc nemluví, hodně se šlape, chvílemi hraje podivná, až indická hudba, občas prší, nebo sněží. Přesto všechno je to mistrovské dílo, plné emocí, na které je dobré udělat si čas. Věřím, že to skoukne i ten (ta?), co se o cyklistiku moc nezajímá. Jestli vás také tak vezme, napište mi. Jen se ujistím, že v tom nejsem sám :)





A, abych nezapomněl... DOKUMENT ZDE

www.veloczechoslovakia.cz

Snažím se ze všech sil. Tak mi do toho nekecejte

25.9.2019

Úspěšný cyklistický závodník Josef Wolf reprezentoval Československo na olympiádě i mistrovství světa. Josef Wolf z Brna býval kdysi sportovní hvězdou, legendou, miláčkem davů. Úspěšně závodil na dráze i na silnici. Reprezentoval Československo na olympiádě i mistrovství světa. Mohl být spokojený. Měl peníze, dům, auto, ženu a dítě. Když ale na přelomu 50. a 60. let poznal svobodný svět na Západě, rozhodl se zprvu přivydělávat si pašováním jako většina tehdejších československých sportovců, co měla možnost cestovat. V sedmadvaceti s celou rodinou poměrně dramaticky utekl do Švédska.

www.veloczechoslovakia.cz

Kokořínská klasika 2019

22.9.2019

Výborná organizace, prostředí, i značení. Letos trasa dlouhá 59km(?). Spousta známých, krásné stroje, letos zase o nějaký pěkný kousek víc. Chutné jídlo a pití, příjemná obsluha a bezva počasí. Jediné, co chybělo, byla má fizická kondice :). Zrátka letošnímu ročníku píšeme výbornou a těšíme se na příští.

a na odkazech níž

www.veloczechoslovakia.cz

Pozor, den "D" se blíží,

3.8.2019, aktualizováni 20.9.

není nutno s sebou brát tele, periskop, či mauserovku, nejedná se totiž o vylodění v Normandii, ani o Staligrad, nýbrž o termín srazu fandů a bláznů starých cyklistických závoďáků. Ten byl letos vybrán na 21.9. S sebou tedy zajímavý stroj, francovku a nastudovat mapu (a že o bloudění něco vím).

www.veloczechoslovakia.cz

Preteky mieru - príprava 1989 - cyklistika

17.6.2019

Ne, to nejsou hokejisté připravující se na Izvestije, ikdyž tohle je také reprezentace, ale cyklistická. To se patnác vybraných silničářů v Nymburce připravuje na 42. ročník Závodu míru. Jsou mezi nimi zkušení matadoři Regec, Štyks, Toman, Kozárek, Kreuziger, ale i nováčci. Tohle jsou Pekárek se Sedláčkem. Fizickou zdatnost rozvíjejí rozmanitými cestami hokeje, fotbalem, ale také posilováním, jízdou na ergometru a samozřejmě i na kole, byť to v sychravém prosincovém odpoledníi žádná příjemná vyjížďka není.

Více vám řeknou Robert Bakalář, Jiří Daler a Antonín Bartoníček.

www.veloczechoslovakia.cz

Automobiloví redaktoři často

16.9.2019

testují vůz tak, že s ním najedou sto tisíc kilometrů, pak ho rozeberou na součástky, prozkoumají, rozborku vyfotí, okomentují a uveřejní v časopisech, nebo na webu. Čtenáři si pak mohou udělat obrázek o tom, zda je auťák opotřebovaný málo, či hodně atp. Tyto testy jsou mezi fandy velmi populární. Míla Moravec se do těchto odborníků zakoukal, oblíbil si jejich práci a provedl rozborku starých komponetů favorit. Vy čtenáři máte tu možnost podívat se, jak vypadají po 60. letech provozu. Kolik mají mechaniky najeto Míla neuvádí.

Text Jan Hájek, foto Milan Moravec, Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz

Zkuste si představit, že by Šoltýsová

13.9.2019

pokořila alpské sjezdovky s lyžemi Sulov, Lendl s raketou Artis by proháněl v Paříži Borga, nebo Kratochvílová vyhrála Evropský pohár tretrách Botas. A přece všichni naši cyklističtí mistři světa od Pospíšilů přes Matouškovou, Tkáče, Vačkaře s Vymazalem, Slámu až po Fišeru dosáhli svých triumfu na kolech značky Favorit. V roce 1979 nastoupili dráhaři pražské Dukly na mistrovství ČSSR v Plzni s rámy kapkovitého tvarů, plochými nepřekříženými dráty, v černých přiléhavých kombinézách a přilbách téměř kosmických. "Kluci musí vědět, že mají to nejlepší," říkal tehdy trenér Pavel Vršecký. "Dává jim to sebevědomí, ikdyž by vyhráli na obyčejných kolech."

www.veloczechoslovakia.cz

Poznáte je?

12.9.2019

Historické fotky, osobnosti, momentky, zajímavosti, popisky. Kousek Československé cyklistické historie skrz objektivy fotoaparátů. Sesbíráno po netu a soukromých sbírek. Pokud to šlo, přidán datum, případně dekáda. Máte-li něco zajímavého pošlete, rád zveřejním. Případně, vidíte-li nepřesnost, napište, poděkuji a opravím.




Aktualizace 12.9. 2019, sbírá a seřazuje Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz

Cyklistický závod pekařských učňů

11.9.2019

a přehlídka velocypedů (1934). Reportáž Franka Výborného z léta 1934 zachytila cyklistický závod pekařských učňů na tehdejším Švehlově nábřeží, ktré se dnes jmenuje Ludvíka Svobody. Učedníci, kteří v nůších na zádech každodenně rozváželi po Praze rohlíky a housky utkali se jednou do roka o tytul nejrychlejšího z nich. Součástí tohoto závodu byla i velká přehlídka velocypédů ...

My fandové cyklistiky víme, že zde začínal jeden z nejlepších Československých závodníku Jan Veselý.

www.veloczechoslovakia.cz

Drahý Kamile,

10.9.2019

omlouváme se za zpoždění, byli jsme na Giro D'Italia a kvůli tomu se nedozvěděli o tvém úspěchu na Race of Peace s vítězným Moravcem, my vám všem blahopřejeme k technickým dovednostem. Až skončí Giro, doufám, že vás uvidím v Ravenně, při příležitosti Dilettanti Tour, jinak se potkáme v Bratislavě. Mnoho pozdravů vaší rodině a přátelům.

Armuzzi. 5/6/72

Zdravíme Kamile:

Adorni - Pambianco - Casalini - Giganti - Paolini - Armani - Cecchini - Gimondi - Polato atd ...



Za pomoci GT volně přeloženo Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz

"Babický sakra,

24.8.2019

kolikrát vám to mám říkat, když chcete, aby to bylo pořádně, musíte to nejdřív naměřit, to je důležitý. Raději dvakrát chlape mizerná. Pak to jen tak volíznout a znovu změřit. Víte, aby to nebylo křivé. Nemakejte mi na to a jenom se dívejte. Pak to napatlat tím boraxem. Když tam nedáte ten borax, tak to nebude držet, chápete? A pak, pak vopatrně prohřát, ale nespálit, nebo nejdejbóže upálit, člověče! Na konec pomalu ohřát. Říkám pomalu ohřát, ne modrou, ježišmarjá, hlavně ne modrou, plamen prostě nesmí bejt krátkej a modrej, rozumíte, to není traverza, to jsou tenký trubičky. Aby to pomalu chladlo, musíte to zahřát a povolit, zahřát a povolit. Pak to nebude praskat. Hele, když to bude pro někoho ze svazu, tak mosazí, chápete. Když pro někoho hogofogo, nebo vejš, tak mám ve skříňce pár stříbrných prutů ještě po Štantejským. Ale to všechno jsem vám říkal a ukazoval nejmíň dvacetkrát. Posloucháte mě vůbec Babický? Na co myslíte?" "Ano pane Hašku poslouchám." "Mě se zdá, že né. Já nevím Babický, co z vás mladejch jednou bude. To za nás nebylo tohleto, ta dnešní generace, já nevim. To já ve vašic letech..."

www.veloczechoslovakia.cz

100 kilometrů na kole Favorit

12.8.2019

Plán je ujet na favoritu 100 kilometrů klidným tempem, se zastávkami na jídlo a pití. Ráno snídaně, koláč, čaj a malý puding. Nepodcenit nezbytnou hygienu. Kontrola kola, nafoukáno 6barů, sedlo posunuji asi o cm dopředu, představec o to samé výš; Mír a pohodlí vítězí nad barbarstvím a krutostí :). Vše sedí. V bidonu voda s trochou šťávy. Kolem desáté vyrážím ze Slaného směr Roudnice nad Labem. Teplo, slunečno. Míjím obec Velvary a mířím na Roudnici. Za nedlouho mám již Říp po pravé straně, sjíždím do Roudnice a ještě před polednem jsem u Labe. Pivko, gulášovka, chléb, výborné. Jedu dál, na kanál Račice. Kolo bez problémů, jedná se o závodní model Favorit, nejvyšší řady F1, rok 1988, osazen kompletní dobovou sadou Shimano Dura Ace 7400. Projíždím Račici, odbočuji do prava a mířím na Mělník. Podél Labe je krásná asfaltová cyklostezka, ideální pro silniční kola. Až si říkám, kolik potkávám cyklistů na mtb a jak málo na kolech silničních. Přes řeku je vidět kaple sv. Ducha a Božího Hrobu v Liběchově. Na Knížecí si dávám rizoto a doplňuji tekutiny. Pod restauraci je vysoký pomník hladiny řeky Labe, tak jak se kdy vylilo z břehů. Nejvýš je rok 2002. Kousek před Mělníkem převádím kolo po mostě a jsem na druhé straně řeky. Je kolem půl druhé. Mělník, vinařská oblast Karla IV a soutok Labe s Vltavou, malebná, romantická oblast. Pokračuji směrem na Kralupy. Bolí mě zadek, na tomto sedle nejzdím často a tak se mačkají partie, které nejsou zvyklé. Dobře navržená sportovní krátká konstrukce rámu zaručuje kolu hbytost. Díky oceli r531 je rám lehký a pružný. Rychlost kola je dána také plášti Continental Grand Prix Classic. Jediné, co na kolo dobově nepatří jsou pedály spd, důvod je jasný, je to obuv. Obec Lužec je zajímavá tím, že je tam přívoz. Za 20 korun se dostanete loďkou na druhou stranu. Zajímavostí je, že pouze silou toku. Těsně před čtvrtou mi v Kralupech dochází cukr a sladká limonáda je nutností. Kolem páté jsem ve Slaném, cílovém městě. Zchladím se na plovárně a jdu se pořádně najíst. Unaven, spalené ruce, ale spokojen. 30 let staré závodní kolo ujelo přes 100 v kuse bez jediného zaváhání. Tyto stroje byly stavěny pro nejvyšších mezinárodní závody a tak opak by byl spíše s podivem. Mé pocity oproti moderním strojům jsou následující: Rám r531 je velmi pohodlný a pružný. Páčky jsou na rámu a tak řadím úsporněji. 8 kolečko není ani v době 12 převodů žádnou zásadní překážkou, či ostudou. Řídítka jsou hlubší a tak je úchop častěji nahoře. Brzdy s centrálním čepem jsou méně účinné, je třeba s tím počítat. Chválím Shimano za špičkovou kvalitu a přesnost všech komponentů. Váha silničního kola je na současné karbonové poměry vyšší, ale necelých 10 kilo je i dnes velmi slušné.

Příště jedeme na 50 let staré Campě.

www.veloczechoslovakia.cz

Už jim to začíná

8.2019

Téhle šestce budeme držet palce: Rudolf SCHEJBAL, pětadvacetiletý zámečník z Plzně, Jiří HÁVA, nejmaldší a nejnovější člen varšavského týmu - jedenadvacetiletý voják z Dukly Brno, Ladislav HELLER, sedmadvacetiletý svářeč z Terezína, Jaroslav KVAPIL, pětadvacetiletý instruktor z Dukly Brno, Jan SMOLÍK, třiadvacetiletý instruktor ze stejného oddílu a Pavel DOLEŽEL, pětadvacetiletý zámečník z brněnského Favoritu. Trenérem družstva Jaroslav Menhart, mechanikem František Babický, masérem Ladislav Císař a vedoucím celé naší výpravy Karel Kuneš. A nebude to jednoduché ...

www.veloczechoslovakia.cz

Převody Anquetila a rámy R. Riviéra

3.8.2019

Hodně se nyní diskutuje o časovkách silničářů, ať již družstev nebo jednotlivců. Stále jsou různá pro a proti v otázce volby převodů, množí se dotazy, jakých rámů a převodů používají přední světoví jezdci. Proto na našich dvou nákresech přinášíme rozměr kola R. Riviéra, se kterým 18. září 1957 výkonem 48,923 km/hod. vytvořil světové rekordy v hodinovce na dráze , a doplňujeme ještě údaj o kolu Jacquese Anquetila pro časovky. Pro etapové závody používá Anquetil kolo o celkové váze 11 kg/rám 2,50 kg, ráfek 35 dkg, galusky 25 dkg, délka klik 175 mm, pro časovku má kolo o 3 kg lehčí. Používá rámu o výšce pouze 57 cm a v roce 1963 používal pro časovky při Tour de France dvou převodníků 42-52 zubů a pětikolečko po zubu od 13 do 17. Pochopitelně tyto převody odpovídaly profilu tratě. Pro doplnění - popis kola Anquetila pro časovky: výška rámu 57 cm, váha rámu 1,8 kg, délka představce....

www.veloczechoslovakia.cz

Jak vysoko brzdové páky?

2.8.2019

Samozřejmě, jak kdo chce. Jedna poloha je však univerzální jak vzhledem k spodnímu, či hornímu úchopu, tak také estetickému vzhledu. Položíme-li řídítka na stůl konce brzdových pák by se stolu měly dotýkat také. Ano, špatně se to popisuje a tak viz obrázek č. 1

U moderních řídítek je to jinak, řídítka jsou tvarovaná opačně a proto je důležitá přímka horní. Na obr. 2 horní prohnutá červená.

www.veloczechoslovakia.cz

Jezdil na černé pivo

2.8.2019

Brněnský cyklista František Hanus patří ke generaci závodníků éry Jana Veselého. Absolovoval první dva ročníky Závodu míru, ale s aktivním sportem skončil poměrně brzy, v šestadvaceti letech. Mnohem víc, než vlastní závodění ho začlo zajímat kolo jako stroj. Řadu jich zrekonstruoval a desítky let věnoval svůj um v roli mechanika takovým jezdcům, jakými byli například Jan Smolík, Miloš Hrazdíra, Rudolf Lábus a také oba Svoradové, táta i syn. František Hanus zahájil svou závodní karieru v SK Židenice v roce 1942. Byla válka...

Přepsáno z kusu papíru Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz

Prv než sadneš na bicykel

1.8.2019

Preteky mieru, Okolo Slovenská aj stále vzrastajúcí počet cyklistických pretěkov značne popularizujú tento šport v radoch našej mládeže. Túžbou mnohých mladých chlapcov je jazdit na ozajstnom pretěkovom bicykli a nejednému je táto túžba aj prístupná, lenže prvé kroky na pretěkovom stroji bývajú často chybné. Správný sed, spôsob šliapania a celková technika jazdy sú pre úspech nemenej dôležité ako množstvo najezdených kilometrov. Aj prispôsobenie bicykla na tělesné rozměry cyklistu je velmi dôležité, lebo snižování námahy na najmenšiu mieru ušetrý vel'a síl.

VÝŠKA A POLOHA SEDLA Výšku sedla si určí cyklista takto: skúša šliapať na pedály pätami tak dlho, až kým sa mu boky pri šliapaní nevychylujú z jednej strany na druhú. Horná plocha sedla má byť vodorovná a sedlo treba umiestnit tak, aby sa zvislá priamka dotýkala kolena a osi pedála vo chvili, keď je noha na pedáli vpredu vo vodorovnej polohe.

UMIESTENIE NÔH NA PEDÁLOCH Namáhavá práca nôh pri šliapaní je najúčelnejšia vtedy, ak noha nie je celkom napnutá. Nohy nepracujú len pri zošliapnutí pedálu, ale pomáhajú aj tahať smerom hore. Preto používajú cyklisti svorky (klipsne), avšak tretry cyklistu sa nesmú špičkami dotýkať o svorky.

VÝŠKA A POLOHA KORMIDLA je individuálna a pre jeho úpravu niet presných pravidiel. Umiestenie kormidla dráhového prerozličné u cestného pretekára, upravujú cyklisti väčšinou takto: pri držaní za spodnú časť sú ruky v laktoch mierne zohnuté a koleno sa pri šliapaní môže mierne dotknúť vnútornej časti lakča.

SPOSOBY ŠLIAPANIA Najznámejšie sú tri spôsoby šliapania: špičkami (obr. 2), pätami (obr. 3) a kombinovaný spôsob (obr. 4). Väčšina známych pretekárov používa kombinovaný spôsob, pri ktorom poloha chodidla je vodorovná v hornom bode. Kombinované šliapanie zaručuje správnu prácu v členkoch, prekonávanie mrtvych bodov, dostatočný švih a dôležitý kruhový pohyb nôh. Osvojenie si takéhoto pohybu nôh až do jeho úplného zautomatizovania je kľúčom pre zlepšenie výkonov a tvorl aj najdôležitejšiu časť prlpravy. Lahký, rýchly pohyb, dokonalá súhra svalov, ich napínanie a uvolñovanie prináša sku- točnú radosť z bicykli jazdy na

K. MÜLLNER

Horkotěžko přepsáno z kusu papíru Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz

Cyklistika - MČSSR v silniční cyklistice Solenice 1989

27.7.2019

Mistrovství Československa 1989. Silniční závod jednotlivců v silniční cyklistice Solenice 1989 s komentářem Roberta Bakaláře. Mistr ČSSR Miloslav Vašíček - Dukla Brno.

Zda se až do začátku 90. let jezdily nejvyšší soutěže na favoritech? Ano, v té době byla na MČSSR zastoupena již celá řada světových značek, ale domácí Favorit byl v pelotonu také. A rozhodně nezaostával. Barevně jsou vidět rozstřiky "do ztracena", což byla v té době móda. Zajímavostí jsou také doprovodné žigulíky a dvoutaktní jawy.

www.veloczechoslovakia.cz

Mé poděkování za Vaše nové stránky !!!

22.7.2019

Ale hlavní věcí je Mé poděkování za Vaše nové stránky !!! Sedím u počítače již několik hodin a nemohu se ani za nic odtrhnout !!!

Některé články znám již z minula,ale tak obrovské množství nových odborných informací,fotek a vtipných postřehů a přirovnání - prostě jsem nadšen !!!!!

A ještě ta zrestaurovaná Vaše kola !

Doufám,že se mi podaří ještě něco od Vás koupit a nějak se Vám pak , za tu radost,co jste mi způsobil,revanšovat. Protože to je pro mě studijní materiál, a na dlouhé roky ! Vlastně na vždy !

Přeji Vám stálé zdraví a ať Vás kola stále těší !

S pozdravem Josef Fišer


*Na stránkách se podílí i řada mých známých, pochvala tak patří i jim, děkujeme. Nadšenci Hájek, Jinda, Klým, Moravec, Moudrý, Oliva...

www.veloczechoslovakia.cz

Závod míru jako výkladní skříň socialismu. Smolík: Poznal jsem rub i líc slávy

6.2019

Před 55 lety oslavovalo Československo vítězství cyklisty Jana Smolíka v Závodu míru. Dojezd největšího etapového cyklistického závodu v sovětském bloku byl 24. května 1964 v Praze a teprve jednadvacetiletý Jan Smolík se okamžitě ocitl v zajetí rozhlasových reportérů.

Zdroj: Hradecký denníkwww.veloczechoslovakia.cz

Carousel imageCarousel imageCarousel imageCarousel imageCarousel image

Jak se správně sedí a správně šlape

5.6.2019

I. V. IPOLITOV, zasložilý mistr sportu

POSED NA KOLE SE ŘÍDÍ PODLE ZÁVODNÍKOVY TĚLESNÉ KONSTITUCE a podle druhu cyklistického závodu. Správným je takový posed, který umožní cyklistovi nejlépe využít jeho fisických vlastností k dosažení nejvyšší rachlosti.

Sprintérský posed

V tomto směru je hlavní věcí pro cyklistu, a pro sprintéra zejména poloha sedla, která umožní závodníkovi správně šlapat. Sedlo se dává tak vysoko, aby cyklista, sedí -li na něm mohl se bosou patou (cyklistické tretry mohou mít totiž různě vysoké podpatky) natažené nohy dotknot se pedálu nacházejícího se v dolním mrtvém bodě. Toto pravidlo platí pro cyklisty, kteří nosí boty čísel 41-42, Ženy, které mají menší nohu (35-36), musí snížit sedlo o 1/2cm na každé číslo pod 41. Ve všech případech však musí noha spuštěná dolů a postavená patou na pedál, být zlehka ohnutá v koleně. Jeli sedlo postaveno správně v horizontálním směru...


Přepsáno z časopisu "Cyklistika 1954" Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz

Připravují se čtyřkolečka a přehazovačka

30.5.2019

Na jaře se čtenáři "Cyklistiky" dočetli o postupu výroby v rokycanské továrně na kola ESKA. Jaká je situace dnes a co tam mají za novinky? Napsali jsme řed. BOCHNÍČKOVI a přišla nám tato odpověď:

Čtenářům "Cyklistiky" je již známo, že ESKA, národní podnik, závod Rokycany, byl pověřen výrobou závodních kol, která ponesou jméno Favorit. Jejich výroba se pilně připravuje, hotoví nástroje a výrobní přípravky, a snaha závodu je dodávat tato kola v nejkratším možném čase. Za spolupráce našich čelných cyklistů-závodníků byly vyřeešeny všechny konstrukční detaily, a po zhotovení výkresů bylo vyrobeno ve vývojové dílně několik kusů prototipů. Tato kola byla dána zkušeným závodníkům k vyzkoušení nejen jízdních vlastností, ale i použitého materiálu. Na prototipech jezdí se v každém terénu za každého počasí a zkušenosti jízdami získané jsou cennou pomůckou konstruktérům pro jejich práci. Dosavadní zkušenosti s koly Favorit jsou dobré. Kola jsou nejen dostatečně pevná, ale i dostatečně tvrdá, při váze, která se liší jen nepatrně od váhy cizozemských výrobků. Kola Favorit byla vystavována na Pražském vzorkovém veletrhu, kde si je mohli zájemci prohlédnout.



Přepsáno z časopisu "Cyklistika 1950" Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz

Výroba jízdních kol v ČSSR

27.6.2019

ČSSR patří v objemu exportu jízdních kol mezi první desítku zemí na světě. Současné době se u nás vyrábí ročně téměř půl milionu jízdních kolo všech typů a polovina z nich se vyváží do 80 zemí. Mezi největší odběratele patří Kanada, Holandsko, Rakousko, Švédsko, Švýcarsko a Austrálie. Navíc vyváží čs. veloprůmysl asi 80% vyrobených velosoučástek, které v zahraničí slouží k montáži jízdních kol. Velká množství se například dodávají pro montovny na Kubě a Brazílii.

Historie výroby jízdních kol v Československu je spojená že západočeský městem Cheb. Archivní listy potvrzují, že se zde vyráběla továrním způsobem nízká jízdní kola už v roce 1875, vysoká jízdní z kola (řemeslný způsobem) dokonce ještě dřív. Cheb tedy patří mezi města s nejstarší výrobou jízdní kolo ne Evropy, ale na celém světě. Dnes reprezentují československý kolařský průmysl 3 podniky: Eska Cheb s pobočným závodem Favorit v Rokycanech, Velamos Petrov nad Desnou a Kovodružstvo Mladá Boleslav. Sortiment výroby jízdních kol je v ČSSR poměrně široký. Vyrábí se kola dětská, cestovní, sportovní i závodní, a to nejen pro silnice, ale i pro sálové sporty. Nejvíce jich vyrábí závod Eska v Chebu – 250 000 kusů za rok. Jeho pobočný závod Favorit v Rokycanech 54 000 speciálních jízdních kol, jako jsou silniční, závodní, dráhová, kráso jezdecká a pro kolovou. Rovněž tato sportovní kola se exportují do několika desítek zemí, zejména do USA a Kanady.

Výroba a prodej jízdních kol v Československu – ale i ve světě – už delší dobu roste. Lidé hledají náhradu za ztracený pohyb při jízdě automobilem. A tak na začátku šedesátých let přišlo do módy skládací kolo, které se stále častěji stává "příslušenstvím" k automobilům. Pro příští léto počítá čs. veloprůmysl s dalším zvýšení výroby a se zavedením nových typů.


Přepsáno z časopisu "Československý svět" Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz

Dálkový závod Vídeň – Berlín 1893

25.5.2019

Slavný závod, který přivedl národy Rakousko – Uherska a národ německý ke kolům. Vavříny dálkových jezdců na koních, dálkových chodců a běžců nedaly cyklistům spát. Tak byl připraven závod na trase Vídeň – Berlín, který měřil 582,5 kilometrů. Německý svaz cyklistů, Všeobecná unie a Saský svaz cyklistů se spojily a vypsaly dálkový závod Vídeň – Berlín. Na debakl cyklistů čekali Rakousko – němečtí důstojníci, kteří na stejné trase pořádali závody na koních. Při s posledním závodě uhynulo 30 koní a cyklistický časopis napsal o neuvěřitelném týrání zvířat s tím, že jejich ušlechtilí oceloví oři dokáží, že jsou rychlejší a v dopravě jim patří budoucnost. Závod startoval 29. června 1893 ráno od půl páté až do sedmi hodin od stanice Floridsdorf u Vídně. Na jezdce čekalo více než 250 stoupání a klesáním a to vše na bicyklech bez volnoběhu a měnitelných převodů. Ze 150 hlášených účastníků se objevilo na startu 117, kteří startovali ve skupinách po 10 cyklistech s odstupem 5 minut. Celá Vídeň se o závod velice zajímala a 29. června ráno se ke startu v Floridsdorfu dostavily tisíce diváků. Za německého favorita byl považován především August Lehr z Frankfurtu nad Mohanem, který ale nešťastně havaroval, svůj stroj poničil a závod Mladé Boleslavi musel vzdát. Mezi rakouskými účastníky nebyl výslovný favorit. Výbor závodu se postaral o dohled na celé trase, stravu i bezpečnost účastníků. Na kontrolních stanovištích se musel každý projíždějící cyklista zapsat načež dostal do svého jižního deníku odpovídající zápis. Kromě stravy měli cyklisté všude zajištěnou koupel, masáže a lékařskou pomoc. Dále byli v pohotovosti mechanici pro případnou opravu kol. Velké potíže působil účastníkům špatný stav silnic, které byly v Rakousku často jenom z drceného kamení, ještě více však mohutné bouřky které se strhly v Čechách. Bouře a déšť předčasně zastavily hodně cyklistů. Někteří ztratili cestu v noci a to navzdory všudypřítomnému značení. Přesto hlásil už 30. června dopoledne telegraf obdivuhodný výkon jednotlivých cyklistů, kteří se blížili k Berlínu. Mnoho přátel a kolegů jim pospíchal naproti, aby je se slávou doprovodili do cíle. U strážního domku na Tempelhofském poli stála čestná slavobrána ozdobená německými a rakousko - uherský mi prapory, vlaječkami a girlandami s nápisem Vítejte v Berlíně a Zdar a Sláva. Čekající dav nadšeně přivítal prvního projíždějícího. Byl to Josef Fischer z Mnichova na kole značky Opel Blitz Victoria s váhou 15 kg, statný osmadvacetiletý muž vyučený kovář s charakteristickým knírem a vousem. Do cíle dorazil 30. června po poledni v 1:10 a zvládl tak celou trasu v 30 hodinách, 1 minutě a 22 vteřinách, což znamenalo průměrnou rychlost 19 km/hodinu. O třičtvrtě hodiny později dorazil Georg Sorge z Kolína nad Rýnem, jako třetí následoval Franz Gerper ze Štýrského Hradce. Prvních 30 cyklistů dostalo ceny, přičemž Fischer jako první vítěz obdržel nádherný stříbrný korbel. Velkolepě přivítal vítěze i jeho Mnichovský klub Germania při návratu domů. Závod dokončilo 38 jezdců. Fischerův výkon vyniká zejména při porovnání – pro dálkovou jízdu na koni potřeboval hrabě Starhemberg 71 hodin a 40 minut. Rychlík překoná tuto trasu za 14 hodin a 10 minut, osobní vlak za 18 až 19 hodin


Přepsáno ze zajímavé knihy "Jízdní kolo, vynález, který sblížil svět" Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz

Jaké bude F12

20.5.2019

Ve vaší anketě "Hledáme detektivy amatéry", která probíhala v uplynulých měsících, bylo mnoho připomínek, týkající se materiálního zabezpečení jak po stránce kvantity, tak také vhodného konstrukčního řešení. Naše cyklistika trpěla uplynulých letech velkým nedostatkem jak materiálu, tak také drobných kol, vhodných k závodění. Jeden takový problém – vhodné závodní kolo – jsme řešili v roce 1963 tím, že bylo započato s výrobou kola F 12. I když se vyskytly nedostatky, jako např. poruchovost rychlouupínacích nábojů (není přímo náš výrobek – kooperujeme od Velamos Skuteč), přece jenom je to pro naší cyklistiku přínos. Dnes mohou všichni dorostenci...


Přepsáno z časopisu "Cyklista 1964" Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz

Letošní sezona na naší dráhové cyklistiky

20.5.2019

sice ještě neskončila, ale největší událostí roku i významnější zahraniční starty již máme za sebou. Požádali jsme proto jednoho z odborníků i nejzkušenějších dráhařů, mistra sportu a trenéra Slávie Praha VŠ. Jaroslava Cihláře, o zhodnocení sezóny a názor na některé další problémy. Jeho odpovědi na naše tři otázky rozebírají současný stav čs. dráhové cyklistiky, jsou jistě zajímavé a pro radu dobrovolných pracovníků a trenérů cyklistiky i podnětné:

1. V čem vidíte úspěch či neúspěch letošní sezóny čs. dráhové cyklistiky? Letos stejně jako loni dokázala naše dráhová cyklistika dobrou úroveň i z hlediska světového. Ovšem stejně jako loni nebyla tato úroveň žel prokázána na jediném mezinárodním uznávaném foru – na Mistrovství světa. A do třetice - stejnějkao loni měli i letos tuto úroveň dokazovat stíhači. Mám však zato...


Přepsáno z časopisu "Cyklista 1964" Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz

Lékaři o závodu Praha - Varšava

18.4.2019

Účastnili jsme se již loňského závodu, a to jeho větve z Prahy do Varšavy. Své zkušenosti jsme za čerstvé paměti shrnuli v článku, který byl otištěn v čas. "Cyklista 1948 č. 9, str. 132".

Příprava letošního závodu po stránce zdravotnické nerespektovala některé naše připomínky, takže jsme se opět setkali s některými loňskými nedostatky. Lékař nebyl vůbec přizván do přípravného výboru, pouze jsme byli písemně přizváni, k revisi jídelního lístku pro závodníky. Nicméně jsme své požadavky a návrhy na zařízení lékařské služby podali přípravnému výboru písemně.

1. Přípravný tréning našich závodníků

Před odjezdem do tréningového tábora v Lázních Sedmihorkách u Turnova přišlo všech 28 vybraných závodníků 2. dubna t.r. do ústavu tělovýchovy v Praze, kde byli podrobeni důkladnému vyšetření. Po obvyklé prohlídce vniřních ústrojí a roentgenu byli všichni závodníci vyšetřeni elektrokariografem. u některých pořízeny rtg. snímky srdce, u některých stanoveny krevní hodnoty a konečně všichni vyšetřeni MUDr. V. Seligerem ve fisiologickém oddělení ústavu (vliv vegetativního nervstva na srdeční frekvenci). Ve směs stav všech závodníků byl uznám za způsobilý k tak namáhanému treningu.

Při jejich pobytu provedli jsme ....


Přepsáno z časopisu "Cyklista 1949" Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz

Favority pro silniční závody a Závod míru

25.3.2019

Rokycanský podnik vděčí velkou měrou za svůj výrobní program Závodu míru. Jeho iniciátory se nestaly ani noviny Rudé právo ani noviny Glos ludu, jak se létá tvrdilo. Na podzim 1947 se při příležitosti závodu na dráze v Polsku zmínil na závěrečném večírku Miroslav Jung (záhy komunisty proskribovaný), že by bylo hezké uskutečnit závod mezi Varšavou a Prahou. Polští funkcionáři se toho chytily a obrátili se na náš cyklistický svaz. Ten odpověděl, že na takový podnik není připraven. Pak ale přišel komunistický převrat, situace se změnila a nápad dostal ideologický náboj. Až teď to "napadlo" redakce komunistických novin obou stránkách, dozajista příkazem shora. V květnu 1948 se jel první ročník. Roku 1952 přistoupil k pořadatelům orgán východoněmecký komunistů Neues Deutschland. Škoda je do logického nánosu. Závod míru se stal největším amaterským etapovým podnikem na světě vysoké sportovní i pořadatelské úrovně. V průběhu let v něm startovala řada později slavných profesionálů. Pro domácí milovníky cyklistiky měl závod jedinečný význam – díky němu se začla vyrábět silniční kola favorit, o nichž mnozí (často marně) toužili.

www.veloczechoslovakia.cz

1. máje 1948

16.3.2019

odstartoval 1. ročník cyklistického Závod míru dvěma samostatnými soutěžemi. Z Prahy do Varšavy jelo 53 jezdců, ze 7 zemí. Jelo se v 8 etapách celkem 1180 km. Pořadí: 1. Zorič Jugoslávie, 2. Krejčů ČSR, 3. Kapiak Polsko. Z Varšavy do Prahy jelo 65 jezdců, 10 zemí, 5 etap, 872 km. Pořadí: 1. Prosenik Jugoslávie, 2. Siemiňski Polsko, 3. Wójcik Pol., 4. Cibula ČSR, 5. Veselý ČSR. Tím se začaly psát první kapitoly jedné z legend naší cyklistiky. Absolutním vítězem závodu Varšava - Praha 1948 se stal Jugolsávec Prosinek. Každý ročník ZM provázela originální propagace a tak je možné sledovat nejen módu kol, dresů, součástek, ale i módu grafického designu. Autorem plakátů byl např. akademický malíř Vilém Cihelka. Bezpochyby zajímavé.


www.veloczechoslovakia.cz

Velká Británie, rok 1982 a mistrovství světa v dráhové cyklistice.

17.2.2019

Na dráze obhájci mistrů světa Pavel Martínek a Ivan Kučírek, jejich soupeři jsou Terry Tinsley a Paul Sydenham. Ani není nutné koukat na dresy. Díky počátečnímu snad až anglickému vtipu, kterými si naši okamžitě získali obecenstvo hned víte, který tandem jsou ti soutěživí a práskaní Češi :-). Ten malý podivný národ, který se dokáže prosadit po celém světě právě touto vlastností.

www.veloczechoslovakia.cz

Další zajímavostí je image

15.2.2019

Image je něco neměřitelného, neuchopitelného. První výraz ve slovníku nám říká obraz, ale v tomto případě vidím vhodnější druhý a třetí, tj. dojem, nebo reputace. Je to mimo jiné ochota lidí utratit X násobek za něco, co není třeba o moc lepší. Má ale za sebou příběh, story, legendu. Se slovem příběh se na těchto stránkách setkáváme poměrně často. Ve skutečnosti je to odměna za trápení, nápad, vývoj, práci, preciznost, i prvenství, které ti druzí nemají. Ne každému se toto povede, ale pokud se tak stane, je legendou navždy. A to i v případě, že krachne. Jsou paradoxní případy, že po bankrotu a nějakém čase vylétla díla do takových cenový výšek, že kdyby by se tak stalo před krachem, společnost by nikdy nezanikla.

V historickém katalogu je vidět, o kolik jsou dražší výrobky Campagnolo a naopak, jakou chybu udělala velmi inovativní společnost Suntour, když podsekla své vynikající výrobky a soutěžila jen s nízkou cenou. Ačkoli byly výrobky opravdu výborné, cena byla poloviční a to zařadilo součástky mezi průměrné.


www.veloczechoslovakia.cz

Columbus představuje první super zeslabované trubky

12.2.2019

SLX – výjimečné zvýšení tuhosti při minimálním zvýšení hmotnosti. Rozšířením “superbutted” konceptu (dodatečná výztuž pomocí pěti žeber, které již byly testovány Columbusem, s vynikajícími výsledky na sloupku řízení) na čtyři trubky, které podstupují největší namáhání, jsme docílili nemožného – zvýšením tloušťky trubek v zesílených zónách z 0,9 mm na 1,25 mm bez významného zvýšení hmotnosti. Výhoda ? Větší pevnost pouzdra středového složení, společně s větší tuhostí absorbující sílu šlapání a dále vytvoření vyztužené oblasti ideální pro navařování nejnovějších typů upevňovacích prvků přesmykače. Jinými slovy, zvýšení tuhosti rámu znamená snížení energetické náročnosti cyklisty a přeměnu veškeré svalové síly na pohyb vpřed. SLX sada rámových trubek je vyráběna v omezeném množství pro profesionální cyklistiku. Nová SLX super zeslabovaná (super zpevněná) sada trubek obsahuje skupinu žeber 0,35 mm silných (v nezbytné délce), které se nacházení uvnitř spodní rámové, sedlové a spodních trubek zadní stavby v oblasti přilehlé ke středovému složení. SLX sedlová trubka má vyztuženou oblast v místě návarky pro přesmykač.

Časové období letáku 80. léta, překlad Milan Moravec


www.veloczechoslovakia.cz

Kolo značky favorit, jednou vzít a zahodit.

10.2.2019

Tak takovou říkankou se bavily děti v dobách rozvinutého socialismu. Rozhodně ale neodrážela to, co si lidé o kole vyráběném v západočeských Rokycanech mysleli. Naopak. Vlastnit Favorita býval sen mnoha kluků a na kolo s berany se stály v tehdejších prodejnách dlouhé fronty. Ostatně na Favoritu jezdily všechny naše tehdejší cyklistické hvězdy. Výroba kol v Rokycanech se datuje od roku 1922 a spojená je s chebskými Němci Swetlikem a Kastrupem a Františkem Heringem. Pozdější dlouholetý ředitel rokycanského Favoritu František Pelikán, který v podniku montoval kola už v roce 1935, vzpomíná, jak se kdysi začínalo. František Pelikán: Tehdy to byly ale cestovní kola. Firma se jmenovala Tripol – Hering. A bylo to spojení s Němcema - Kastrup a Swetlik z Chebu. To byli majitelé Esky v Chebu. Chtěli obsadit česky mluvící země v tehdejší Československé republice. Jenomže se ta jejich společnost v roce 34 rozpadla, tak oni postavili ty Němci v Rokycanech novou výrobnu a o tu firmu se rozdělili tak, že Hering si udělal novou značku Tudor a používal to TH. A tu původní značku Tripol si nechali Němci a od tý doby v Rokycanech byly dvě továrny na kola.


Obr. 1 Prodejna kol, obr. 2 František Pelikán, obr. 3 miliontý favorit

www.veloczechoslovakia.cz

Život na kole - Pavel Vršecký

10.2.2019

Pavel Vršecký, legenda československé cyklistiky. Na kole projel celý svů život. Karieru začal v cyklistickém oddíle Tesla Žiškov. Dost brzy se ze závodníka stal trenérem. Trenérská práce ho brzy chytla a zůstal u ní na trvalo. Z malých oddílů se vypracoval do cyklistického ráje té doby, do Dukly Praha.

www.veloczechoslovakia.cz

Československo získalo svou jedinou olympijskou medaili

8.2.2019

v silniční cyklistice. V Moskvě si pro bronz v časovce dojelo družstvo ve složení Klasa, Kostadinov, Škoda a Konečný. Více v pěkném pětiminutovém příspěvku Petra Svěceného s Michalem Klasou.

www.veloczechoslovakia.cz

Franta Babický v rozhovoru pro časopis Motorjournal