Co nového uvnitř? 👉 2022> 22.11 časopisy cyklistika 2-5 1965. 28.10. perič 45 piste. 24.10 podpultovka z obálky. 4.10. aktualizace listu zahraničí. 25.9. kříšení starých rámů. 24.9. velká řadící revoluce. 23.9. mufna z Kdyně. 27.8. vyztužený speciál. 6.8. f1×l1=f2×l. 21.7. pět-tři-jedničky a columbusky si musí počkat. pětapadesátka v bleděmodrým. 16.7. žlutý camelky. 11.7. 53 let starý offroad. 10.7. první rokycanský lichoběžník II. 21.6. tři veličiny. 1.5. další časopisy cyklistika 60 léta. 24.4. stará láhev od octa. 9.4. přidány časopisy cyklistka 5-8 1959. 2.4. přidány časopisy cyklistika 1-4 1959. 27.3. CELKOVÁ AKTUALIZACE. 17.3. přidány časopisy cyklistika 1-4 1966. 27.2. přidány odkazy na obtisky. 1.2. jedna varšava ze stodoly, druhá z ebay. 1.2. články, vzdálenosti, velikosti. 15.1. Markova koza. 12.1. jak na 29 let staré kolo? Co nového uvnitř 2019 - 2021 až dole👇

Hajek Ⓒ

Fyziologie tréninku II.

13.11.2022

Řekli jsme si minule, že tělesná námaha klade zvýšené nároky na celý organismus. Vlivem soustavné, opakované a postupně zvyšované tělesné námahy, tedy vlastně vlivem tréninku, dochází v takto trénovaným organismu k různým změnám. Těmi se pak trénovaný organismus značně odlišuje od funkcí organismu netrénovaného. Soustavným tréninkem se v prvé řadě zdokonaluje činnost centrálního nervového systému, především pak mozkové kůry, jehož správná činnost umožňuje, že se tělesná námaha může stále zvyšovat a že se zároveň zvyšují i výsledky této námahy. Centrální nervový systém pomocí vegetativní soustavy zlepšuje i výživu všech orgánů, zlepšuje a zrychluje se odstraňování nežádoucích produktů výměny látek, reparační, obnovené pochody v tkáních jsou daleko rychlejší. Zesílením okysličovacích procesů se zabraňuje nežádoucímu hromadění kyseliny mléčné ve svalech. Markantně se mění i tvar svalů, které zvětšují svůj objem, kosti zvětšují svůj průměr, klouby a šlachy se zpevňují a zároveň se stávají pružnějšími. Výsledkem těchto změn ve stavbě a funkci svalů, kostí, kloubu a šlach je i rovnoměrný, lepší tělesný rozvoj organismu. Po soustavné námaze se objeví i změny v oběhovém aparátu počet červených krvinek a krevního barviva, které váže kyslík a dodává jej buňkám se zvětšuje a tím dochází i k lepšímu zásobení tkání kyslíkem. Známým projevem trénovanosti je i počet tepů, který se už sportovce snižuje až na 40 tepů za minutu. Přes snížený počet pulsů se nesnižuje pracovní schopnost srdce. Svalovina srdce mohutní, jeho stahy se stávají mohutnějšími a produktivnějšími. Celý oběhový aparát získává i další vlastnost, že dovede velmi rychle zesílit svou činnost, stejně jako se dovede velmi rychle uklidit po vykonané práci. Podobné změny nastávají v dýchacím ústrojí. Zvětšuje se objem plic tzv. vitální kapacita 2x až 3x. Zvětšení vitální kapacity souvisí s rozvojem dýchacího svalstva a se zvětšeným objemem hrudníku. Stejně jako oběhový systém dovede se i dýchací systém rychle přizpůsobit zvýšené námaze a opět rychle se vrátit do klidu. Kyslíkový dluh bývá u trénovaných menší, mrtvý bod bývá až na konci svalové práce, jeho projevy nemusí být výrazný a někdy se vůbec nevyskytne. Nutno se zmínit při této příležitosti o tom, co je to kyslíkový dluh, mrtvý bod a druhý dech. Svalová práce je provázena zvýšenou spotřebu kyslíku. Ten je zajišťován tím, že se zvýší počet dechů a dýchání se prohloubí, zvýší se tzv. minutový objem plic, to je množství vydechnutého vzduchu za jednu minutu. Ten bývá v klidu 5 až 8 l, může se zvýšit až 20x. Jestliže však je práce velmi intenzivní, nestačí se ani tímto zvýšeným přívodem krýt potřeba kyslíku v organismu vzniká tzv. kyslíkový dluh, který bývá vyrovnán až po skončení práce. Při dlouhotrvající velmi namáhavé svalové práci a zvláště tam, kde je do ní zapojen větší počet svalů, vzniká v organismu sportovce zvláštní stav, tzv. mrtvý bod, který je charakterizován velkým kyslíkovým dluhem. Ten se projevuje značnými subjektivními potížemi, celkovou nevolnosti, bolestmi ve svalech, hučením v uších, závratěmi, únavou. Dýchání je mělké, povrchní, rychlé. Sportovec je v depresivním stavu, ztrácí chuť k pokračování v práci. Jakmile tento stav svou vůli překoná, ihned tyto obtíže vymizí a objeví se tzv. druhý dech. Příčina mrtvého bodu tkví v narušení činnosti centrálního nervového systému a v poruše jeho souhry s vnitřními orgány. V mozkové kuře převládá útlum. Prohloubením i zesílením výdechu se tato porušená rovnováha obnoví, s organismu se odstraní hromadící se kysličník uhličitý a přivede se více kyslíku, obnoví se normální činnost centrálního nervového systému a odstraní se útlum. Velký význam jako příprava ke svalové práci má rozcvičení. Svalová práce je vždy provázena zvýšenou činností všech orgánů chtěla. Zvláště vegetativní orgány potřebuji určitou dobu – čím je trénovanost vyšší, tím bývá kratší – k tomu, aby se připravili na zvýšenou námahu. Rozcvičením se zvětšuje přívod kyslíku, minutový objem srdce, zlepšuje se krevní oběh urychlují se chemické pochody ve svalech atd. Při rozcvičení rozcvičujeme jednotlivé svalové skupiny, nejdůležitější však je, že současně probíhá v centrálním nervovém systému určitý stav celkového funkčního podráždění. Tím vznikají podmínky k uplatnění dynamického stereotypu. Náplň, intenzita a délka rozcvičení je závislá na stavu trénovanosti i na charakteru svalové práce. Rozcvičení můžeme rozdělit na část všeobecnou, která má za úkol zvýšit funkční připravenost organismu jako celku na co nejvyšší úroveň potřebnou pro sportovní výkon a speciální, která vy tváří nejlepší vzájemné vztahy mezi strukturou nastávajícího pohybu a činnosti centrálního nervového systému. Jde to vlastně o zopakování pohybového dynamického stereotypu před vlastním výkonem. Rozcvičení před prací rychlostního charakteru nemusí být dlouhé, delší bude u cvičení charakteru vytrvalostního. Zásadně však v něm musí být zařazeny prvky, které se vyskytnou pro v provádění vlastního výkonu. To znamená, že rozcvička cyklisty se bude skládat i z jízdy na kole, a nikoliv jen gymnastického cvičení a pod. Čím je sportovec trénovanější, tím může být rozcvičení kratší. Důležité je i časové zařazení rozcvičky. Nesmí být skončena těsně před výkonem, stejně tak jako nesmí končit dlouho před výkonem. Nejlépe se osvědčí rozcvičení 5 až 7 min. před vlastním závoděním či tréninkem.


Dr. Zdeněk Václavík, časopis Cyklistika 1961

Fyziologie tréninku I.

6.11.2022

Při vytvářením dynamického stereotypu má řídící úlohu centrální nervový systém. Pohybový návyk není ovšem jen izolovaným jevem, který se týká pohybového aparátu, svalů a kostí, ale při něm probíhají ve všech orgánech, tzn. jak ve svalech a kostech, taky v srdci, krevním oběhu, dýchacím ústrojí, zažívacích orgánech atd. základní životní pochody – okysličování a výměna látek. Všechny tkáně v těle potřebuji ke své činnosti kyslík a výživné látky a naopak, zplodiny výměny látek musí být opět chtěla odstraňovány. Celá tato činnost, která probíhá u všech lidí, je řízena opět centrálním nervovým systémem pomocí jeho Vegetativní složky, tzv. vegetativním nervovým systémem, jehož nervová vlákna jsou ve všech orgánech našeho těla. Je jasné, že zvýšenou svalovou činností budou ovlivněny i tyto vegetativní funkce. V průběhu zpracování pohybového návyku při svalové práci se vytvářejí nové dočasné spoje mezi činnosti vnitřních orgánů a mezi podněty, oznamujícími svalovou práci, tedy i tyto vegetativní funkce budou mít charakter podmíněné reflexní. Tím je zajišťován a souhra mezi činností svalů a vnitřní ch orgánů. Reflexy vegetativní ho nervstva se tím stávají důležitou součástí pohybového stereotypu. Svalový pohyb nelze tedy posuzovat jako samostatný jev, ale při zvýšené svalové námaze se mění i charakter a intenzita práce vnitřní ch orgánů. U každého tréninkového zatížení, zvláště pak už zatížení vytrvalostního charakteru, má právě tato koordinace, souhra svalové práce s vegetativními funkcemi, kupř. oběhem krevním, dýcháním a pod., rozhodující význam. Změny, které vznikají v průběhu tréninku v činnosti vegetativních orgánů, jsou podkladem toho, že činnost různých orgánu, dýchacího systému, srdce atd., je jiná u sportovců jak v klidu, tak i při práci, než u lidí netrénujících. Všimněte si, jak se mění při tréninku určité vegetativní funkce. Základním životní m procesem organismu je výměna látek a energie. Rozumíme tím jednak příjem základních živin – bílkovin, tuků a uhlovodanů – jednak vody, solí a vitaminů. Z nich se doplňují látky a energie, které byly vydány při životní činnosti, a nahrazuje se opotřebovaná hmota těla. Nepotřebné látky, vzniklé při těchto procesech se pak z těla vylučují. Sval při práci spotřebuje velké množství energie. Zdrojem této energie ve svalu je hlavně tzv. glykogen, který je normálně obsazen ve svalu. Při práci se však jeho spotřeba zvýší, sval jeho zásobu doplňuje pak z krve, kam jej v podobě uhlovodanů glukózy dodávají játra. Při štěpení glykogenu vzniká ve svalech kyselina mléčná, která se z velké části opět zpět přetváří v glykogen, potřebuji však k tomu velké množství kyslíku. Je-li kyslíku nedostatek, hromadí se kyselina mléčná ve svalech a vyvolává změny, které nepříznivě působí na organismus včetně nervového systému. Tělesný pohyb je Charakterizován velkými výdejem energie. Člověk který nepracuje tělesně, vydá za 24 hodin asi 2500 až 3000 cal. Při svalové práci stoupne tento výdaj asi dvojnásobně, u dlouhotrvající svalové práce, kupříkladu už vytrvaleckých závodu až třínásobné. Svalová práce však ve značné míře nepříznivě ovlivňuje i činnost zažívací ho ústrojí, sekrece šťávy žaludečních, střevních atd. se snižuje, látky dodané během tělesného výkonu nemohou být řádně zpracovány a využity. Proto se má za těchto podmínek dodávat tělu jen potrava snadno stravitelná a rychle vstřebatelná. Nejlépe tyto požadavky splňují uhlovodany, které jsou hlavním zdrojem energie. Z nich pak je nejvýhodnější glukóza, kterou podáme těsně před sportovním výkonem, případně společně s vitaminem C a B, které podporují její řádné využití. Svalovou prací je značně ovlivněny krevní oběh organismu. Krev rozvádí do všech tkání živné látky a kyslík a zároveň odvádí nepotřebné látky k vylučovacím orgánům. Čím více krve svalem proteče, tím více potřebných látek sval dostane. Přitom musí zvýšit svou činnost samozřejmě srdce, ať už zrychlením stahů nebo zvětšením tzv. minutového objemu tj. množství krve, které srdce přečerpá za 1 min. V neposlední řadě je svalová práce závislá i na správné činnosti dýchacího ústrojí. Čím je práce intenzívnější, tím jsou kladeny větší a větší požadavky na množství kyslíku. Většina buněk v těle nemůže řádně bez kyslíku žít a pracovat. Čím je práce větší, tím více kyslíku se spotřebuje. Kyslíky je však nutný i při množství různých chemických reakcí, i u těch, které pomáhají zneškodňovat nežádoucí látky vzniklé ve svalu vlivem tělesné práce. Tak jak se zvyšuje činnost všech orgánů, tak se zvyšuje i jejich látková výměna. To znamená, že se zvyšuje i množství nežádoucích zplodin látkové výměnny, jako kupř. kyselina mléčná, kysličník uhličitý a podobně, které musí být z těla vyloučeny. Zvýšené nároky při tělesné práci jsou tady kladeny i na vylučovací orgány, na ledviny, plíce i potné žlázy. Množství vylučované moče se při svalové práci zvyšuje. Při velkém zatížení se však vlivem některých látek zvýší propustnost ledvin, v moč i se nám pak objevují látky, které za normálních okolností moč neobsahuje, kupř. bílkoviny, cukr a pod. Přitom se množství moče zvětšuje, moč je koncentrovanější, obsahuje méně vody. Voda je totiž při větší svalové práci vylučována z těla potními žlázami v podobě potu a plícemi v podobě vodních pár. Toto zvýšené vylučování vody má svůj význam. Při svalové práci se v těle tvoří velké množství tepla. Aby nedošlo přehradí organismu, musí být nadbytečné teplo z těla odsunuto. Děje se tak pomocí potních žláz na povrchu těla, které při své činnosti odvádějí pomocí vypařování toto přebytečné teplo z těla.

Dr. Zdeněk Václavík, časopis Cyklistika 1961(!)

Jak jezdit kopce: v sedle nebo ze sedla?

26.10.2022

V letošním přípravném táboře na závod míru byla uskutečněna řada odborných přednášek na jedné z nich byla rozvedená otázka způsobu jízdy do kopců. Bylo zajímavé sledovat názory trenérů a representantů v této důležité cyklistické otázce. Je sice pravda, že způsob jízdy na kole nezískává závodníkovi vítězství, ale rozhodně k tomuto vítězství přispívá. Je proto důležité, abychom se zabývali všemi způsoby, jak výkon závodníků zlepšovat. Jízda do kopců je pak v našem sportu důležitou složkou a žádný odborník ji nesmí podceňovat. V některých závodech jsou to právě kopce které rozhodují o výsledku. Je nutné si všimnout nejenom prudkosti stoupání a délky kopce, ale také způsobu jízdy k jeho vyjetí. Tím jsme u kořene věci – jak kopce jezdit. Je to otázka, která byla cyklistice mnohokráte opakovaná. Mnoho odborníků tvrdí, že nejlepší a nejspolehlivější způsob jízdy do kopce je v sedle, je však také řada druhých kteří jsou zastánci jízdy ze sedla. Při řešení těchto názoru je třeba si nejprve všimnout kladů a záporů obou způsobu jízdy. Jízda v sedle která je základem cyklistické práce, je ekonomická a výhodná pro pravidelnou jízdu. Cyklistika ji užívá nejenom v jízdě na rovině a při sjíždění kopců, ale velmi často i k samotnému vyjetí kopce. Tento způsob jízdy je pohodlný a k překonání dlouhých stoupání nezbytný. Jezdec může jet na malý převod, při němž využívá plně kmihu. Vrchní část těla je v předklonu a paže závodníka jsou mírně pokrčený. Ruce svírají pevně (ne křečovitě) horní čas řídítek a jízda při tomto způsobu musí být rovná. Jízda ze sedla je v kopcích často používána téměř všemi jezdci, je však nutné si povšimnout kdy a při jaké příležitosti. Tento způsob jízdy na kole je naprosto nepřirozený a proto i namáhavý. Často však vidíme i cyklistu – nezávodníka, jak se namáhá s vypětím všech sil vyšlápnout prudký kopec – právě ze sedlat. Když jsem si řekl že je jízda ze sedla namáhavá a nepřirozená, mám pochopitelně na mysli jízdu trvající delší dobu – od 5 minut výše. Při zdolávání krátkých kopců je právě tento způsob jízdy nejobvyklejší. Je však nutno udělat si k němu po drobnější rozbor. Každý tělesný pohyb, pokud je stereotypně opakován, unaví i dobře připraveného jednotlivce a proto hledá určité uvolnění namáhané ho svalstva. Stačí krátká odchylka od stejného pohybu a sportovec se napraví – uvolní. U cyklisty je jízda ze sedla jednou s odpočinkových fází jeho výkonu. Napomáhá mu jednak lehčímu vyjetí prudkého kopce a může mu současně právě rozložení váhy těla k duševnímu i tělesnému odpočinku. Při jízdě ze sedla se používá většího převodu a závodník šlape ne kmihem, ale pákovým způsobem za pomoci mírného vychylování těla a přitahováním paží v řídítkách. Podle dosavadních zkušeností můžeme rozdělit způsob jízdy ze sedla na 3 části: 1. Jízda ze sedla odpočinková, kterou volí jezdec i na rovině. Je to jen několik šlápnutí mimo sedlo. 2. Jízda že sedla plynulá, s využitím překonání prudkých kopců nebo části (vrchní části) dlouhého kopce. 3. Jízda ze sedla nástupová, která umožní nejrychlejší způsob změny rychlosti. Používá se ve všech fázích cyklistických závodů (start, rovina, kopce, před závěrem závodu a podobně). Tím jsme si řekli základy při jízdě v sedle nebo ze sedla při této příležitosti by však chtěl upozornit na jednu důležitou otázku. Způsob jízdy na kole – styl, šlapání a pod. – je výhradně individuální věcí. Je nutné, aby si každý osvojil dokonalou pozici na kole a využil co nejlépe zákonu šlapání. Jízda do kopce je v cyklistice sice velmi důležitá, ale její způsob je závislý na těžkosti terénu, trénovanosti závodníka, jeho technice a taktice a vůbec na jeho tělesných schopnostech. Proto doporučuji všem cyklistům jezdit do kopce přirozeně. Učit se jezdit v sedle, ale nevyhýbat se ani jízdě ze sedla.


Karel Kuneš Časopis Cyklistika 1955

"Dobrý den. Našla jsem si Váš web

10.10.2022

na internetu. Co se týče kol Favorit. Mohla bych poprosit o radu co se týče kostry kola viz příloha? Mohl by to být Antonín Perič R.v. 1946? Výrobní číslo jsem přečetla jako 21566, i když to třetí číslo není zrovna moc dobře čitelné." Píše paní Petra z Moravy a pokračuje: "Mohl by jste se prosím podívat? A jelikož bych chtěla zpeněžit, poradit jakou má Kostra v tomto stavu hodnotu? Moc děkuji za jakoukoliv odpověď. S pozdravem Petra."

Tolik email, který přichází do mé redakce (do pokoje na psací stůl 😄) začátkem srpna 2022. Pak následuje vzájemná korespondence, vyjednávání a po drobných peripetiích nakonec vše dobře dopadá. "Kostra" je na správném místě, zde na webu veloczechoslovakia.cz a fandové mohou bádat. Co si tedy můžeme prohlížet? Rám je z roku 1945, výroba proběhla před 77 lety Antonínem Peričem v Praze Karlíně. Jedná se o dráhovku - piste, závodní speciál na ovály, nebo závody do vrchu, ploché dráhy a podobně. Co s rámem dál? Komentáře o výbavě a detailech zase příště. Hezké barevné podzimní chvíle.


Firma Cycle Trading Ltd, Horsham Sussex,

26.9.2022

se zabývá výrobou klínku, který by mohl být po uvolnění matice volně vytažen bez vyrážení a tím bylo zamezeno případnému poškozování závitu a ložiska v misce. Oválnost klínku dovoluje hlubší zasunutí a tím zamezení natáčení klínku v klice. Firma vyrábí i kliky duté, které jsou ve srovnání s běžným párem s klínkem Wedgelock (L 3 3 s) dražší (L 6 6 s), ale stále ještě lacinější než kterákoliv sada klik z lehkých slitin, i včetně připočtení ceny za případnou úpravu běžného hřídele (L 7 15 s)

cycling 1/66 Bab.

Historickou technickou zajímavost poslal Honza Chaluš

Kdy vznikla přilba pro cyklisty

26.9.2022

Dnes je to již přes 60 roků – přesně 62 let – kdy vznikla ochranná přilba pro cyklisty – závodníky. Přišla k nám z Ameriky, kde v roce 1903 při podzimních cyklistických závodech na závodní dráze v Bostonu se zabil výborný americký vytrvalec v jízdě za motorovými vodiči Harry Elkes. Při závodech vytrvalců Elkes po defektu zadní pneumatiky spadl z kola na cement dráhy a vodič jeho soupeře Stinson, jedoucí těsně za ním, přijel Elkesovi hlavu a doslova mu jí rozmačkal. Elkes byl okamžitě mrtev. Tragická smrt tohoto výborné ho jezdce americké sportovce velmi rozrušila. V důsledku této neblahé události výbor amerického svazu cyklistů nařídil při závodech vytrvalců za motory povinné nošení kožené přilby na ochranu před podobnými tragickými případy. Předpis byl přísně dodržován a převzaly jej později cyklistické svazy v zemích Evropy. Prvním cyklistou který se v Evropě objevil na závodní dráze vyzbrojen ochranou přilbou, byl Ital Bruni, tehdejší držitel světového hodinového rekordů. Bruni startoval na jaře 1904 na pařížské dráze Parc des Prince a svou přilbou vzbudil pozornost nejen obecenstva, ale i svých soupeřů. Po něm jí začali nosit němečtí vytrvalci Kaser, Robl, Smitter a Demeker. Švýcar Ryser, Holanďan Dickentman. Francouzi Contenent a Darragon. Angličané Wiless a Tommy Hall, jakož i v Evropě tehdy startující Američané Walthour Nelson, Butler a Leander. Během doby byla ochranná přilba hodně změněná a i zlepšená a dnes je povinnou vyzbrojí i letounů a jezdců na závodních cyklistických drahách všeobecně. Ochranná přilba je praktickou částí výzbroje závodníka a zachránila již mnoho jezdců před smrtelnými úrazy.


Podle J. Parubse (1963)

Historickou technickou zajímavost poslal Honza Chaluš

Dokonalejší kolo?

26.9.2022

Jako starý cyklista a věčný "kutil" snažil jsem se už dlouho o zdokonalení kola a byl jsem také zlákán k pokusům o nový tvar kola. Můj pokus měl též za účel seznat případné výhody tvaru známe "Velociny". Jak obraz ukazuje použil jsem dvou malých kol 20" průměru, velmi lehkého rámu s opěradlem a pneumatickým sedlem. Celek byl kratší a lehčí než obyčejné kolo a zdál se mnoho slibovat. Řízení nebylo obtížnější a nízkost sedla vůbec vylučovala pád. Také odpor vzduchu byl menší, obzvlášť proti větru; sedění bylo velmi pohodlné. Ale do vrchu bylo šlapání obtížnější než na normálním kole, jízda s vrchu za to byla velmi příjemná a bezpečná. Dlouhý řetěz ukázal se nevýhodným. Pneumatické sedlo se velmi osvědčilo. Větší rychlost nebylo docíleno při stejné námaze jako na normálním kole. Byl to zajímavý pokus a nelituji toho. Ale vcelku úplně souhlasím s p. Inž. Pozděnou, že kolo přímo křičí po zdokonalení v podrobnostech, po úsporách na váze, po odstranění všeho zbytečného a neúčelného. Jest třeba vyzkoušeti nejvýhodnější polohu jezdce vůči řídítkám, sedlu a pedálům při nichž může vyvinout nejvyšší sílu svalu nohou i rukou. Původně měl jsem v úmyslu využít síly rukou přímo k pohonu, ale dosud se mi nepodařilo spojit funkce pohonu s řízením ku spokojenosti a bezpečnosti. Je s podivem že dnes kdy technický pokrok válečnými zkušenostmi se tak úžasně rozvinul – naše výroba kol úplně ustrnula na nynějších tvarech – ač každý cyklista přímo cítí veškeré vady – které odstranit, učinilo by jízdu na kole ještě mnohem příjemnější a lehčí, při zvýšené rychlosti a snížené váze. Tedy především snížení váhy až do koleni zdokonalení detailů.

Historickou technickou zajímavost poslal Honza Chaluš

Proč právě kolo?

17.9.2022

Nevím, že by se kolo, myšleno kolo samotné a ve velké přesnosti, kdy v přírodě vyskytovalo. To si člověk vymyslel pro svou pohodlnost. Nás však zajímá to kolo, které je výsledkem podivně uspořádaných trubek. Proč je tak oslavováno? Proč je pro skupinu nadšenců tak poutavé? Proč jsou někteří z nás ochotni huntovat svá těla mnoha kilometry a pak si o tom ještě vyprávět? Mám několik odpovědí.

Na kole se lze naučit snadno a tato dovednost se nezapomíná. Na kole lze jezdit od dětských let, skoro do smrti. Kolo má relativní konstrukční jednoduchost. Dříve zestárne módně, než technicky. I slušné kolo není zvlášť drahé a servis není náročný.

Do nedávna bylo kolo absolutně mimo obzor elektriky a elektroniky, tedy pouze čistá mechanika. Pochopitelně, i dnes je možné mít plně a perfektně fungující moderní kolo, na kterém není zlomek odporů, diod, tranzistorů, baterek, nebo čipů. Lze si vybrat z různých druhů, materiálů, typů, komu co a jak vyhovuje, kde žije, kam jezdí.. Je možné ho sbalit na cestu autem, vlakem, letadlem. Kolo je zkrátka rychlý, nenáročný dopravní univerzál.

Jízda na kole je zdraví prospěšná. Chceme zhubnout? Delší časy jsou ideální a krouživé pohyby nedestruktivní pro naše klouby. 30 kilometrů týdně na kole může snížit riziko ischemické choroby srdeční o 50 %. Muži starší 50 let mají o 30 % nižší riziko impotence než ti, kteří na kole nejezdí☝️😑. Když dosáhnete určitého tempa, mozek uvolní všechny ty příjemné chemikálie (víme, známe) a vy se cítíte fantasticky.

Na kole se dá dopravit do velmi vzdálených míst. Ale možná byste se divili, kolik je toho k vidění na cyklotrasách i kousek kolem vás. Kolik jste toho ze svého auta přehlédli, nebo spatřit vůbec nemohli. Možná najdete potok, o které nevíte, že existoval, kavárnu, která prodává výborné kafe, nebo restauračku s pivem, jako křen. Možná se i seznámíte :)

Cyklistický rádius je výrazně větší, než rádius chodce, nebo běžce. Kolo je navíc velmi efektivní a rychlé; 3x víc než chůze a 2,5x než běh. Nejrychlejší chodci "jdou" rychlostí 16km/h, běžci běží 20km/h. Nejrychlejší cyklisté však jedou 50km/h.

V dnešní době je běžné, že mnoho rodin vlastní více než jedno auto, ale třeba žádné kolo. Otázkou je, zda opravdu potřebujeme více aut? Pamatujete si také dobu, kdy bylo mít dvě auta něco jako super luxus? Ovšem potřeba mít dvě a více kol, je nad slunce jasnější :)

Pěkný třídílný seriál "Znovuzrození,"

14.8.2022

je o tom, jak se zachraňuje svatý grál československé cyklistiky. Kolo z doby, kdy prý chlapi byli ještě chlapy :). V prvním dílu uvidíte, jak kolo vypadalo a jak bylo odstrojeno. Díl druhý pojednává o rámu a základní proceduře; závity, přesné zarovnání mufen. V díle třetím se kolo strojí. V hlavní roli účinkuje Marek Suchánek. Na pořadu spolupracují Karel Chmelíř a Jiří Bareš. Za povšimnutí stojí sada cyklistické první pomoci Campagnolo, díky ní je možné sledovat precizní i historickou práci zároveň. Něco mi říká, že složené kolo tímto způsobem přežije další desítky let. Seriál můžete shlédnout na odkazech níž, je to pěkné, mrkněte se.

HKL 2022

13.7.2022

"Měli bychom letos najet víc společných kiláků", čtu nedávno v naší skupině. "Je léto, pěkné cyklistické počasí a toho bychom měli využít". "Dobře pánové, příští sobotu dopoledne vyrážíme na HLK." "Výběr kol?" "Klasika Favorit f1." A opravdu, povedlo se. Je sobota dopoledne, my vyrážíme. Start je ve Slaném odtud do Kralup, Mělníka, Roudnice, Velvar a zpět do Slaného, lehce nad 100km. Trasa je známá, jezdím zde často, občas na různých strojích, hledám rozdíly v konstrukcích, charakteristiky, i pocity a ty vám sděluji na těchto stránkách. Počasí hlásí polojasno, přeháňky občasné, 40%, což je nižší pravděpodobnost. Kralupy zdoláváme rychle, zastávka není potřeba a tak pokračujeme přes Vltavu, kolem Veltrus na Mělník. Slunce svítí, trochu se honí mraky, fouká silnější vítr. Fouká do zad a my "letíme". Průměr dosahujeme ke 30 km/h. Jedeme na kolech z doby železné a to není špatné. Tuším však, že je potřeba dostat se nejen tam, ale i zpět. Do Mělníka přijíždíme kolem poledne, máme za sebou asi tak půlku a zastavujeme se "najedno" u známého. Probíráme zásadní světová, i domácí témata, jak jinak. Na trase nenasvědčuje nic, co by znamenalo nějaké problémy. Nasedáme a míříme na oběd. Obědváme u Labe. Přichází drobná přeháňka. Jsme pod plachtou, jíme a říkáme si, jak nám to hezky vyšlo. Něco kolem techniky, jedeme na speciálech f1. První, rok 1970, výbava Campa, Mavic, Cinelli váha kolem 11kg. Převody 52/42 a 24/14, žádný moderní vrchař to tedy není. Podobně druhý, rok 1976 Campa, Super Champion, Cinelli. Třetí speciál 1970 je sestaven z různých speciálních součástek za účelem co nejlehčí váhy, ta činí 8,1kg. Přeháňka je pryč, my platíme a pokračujeme dál. Projíždíme kanál Račice. Krásné vodní sportoviště, kde se konají různé domácí, i mezinárodní, závody. "Před Roudnicí si dáme kafčo, co říkáte?" Souhlasíme - zastavujeme - objednáváme - sedíme pod markýzou - vyprávíme - fotíme... Když v tom to začalo. Labe si přitahuje těžký tmavý mrak, nad řekou se zatáhlo a začíná slejvák. Teplota pěkně klesá. Na radaru to nevypadá vůbec nadějně: "Dvacet minut slejvák velkej a potom slejvák menší, ale zase dlouhej. Pánové, asi se tomu nevyhneme." Po půl hodině rozpaků nasedáme a po první stovce metrů jsme skrz. Nacucané dresy, šortky a kožená sedla. Druhá stovka znamená plné boty. Jsou momenty, kdy se vám nechce do kopce. Nám se naopak chce a honem. V kopci se zahřejete a nacucané studené oblečení prohřejete vlastním teplem. Nic jiného v tu chvíli dělat nejde. Promočený zastavit a čekat je velká chyba. Prochladnete a čas prohřátí se o dost prodlouží. Víc, než překážka fyzická, je velký letní slejvák boj mentální: "Nic nevymyslíme, není kam utéct, volat o pomoc nemá cenu. Je červenec, je to jen voda a za dvě hodiny jsme v suchu." Jedeme dál. Jsou nutné delší rozestupy, voda stříká od galusek do obličeje. Za půl hodiny náladu chmurnou střídá nálada veselá. Radim zpívá. Míjíme Velvary a silný déšť pomalu ustává. Do Slaného je to posledních asi 15 kilometrů. Přestalo pršet. Dresy usychají, jen šortky a boty jsou stále skrz. Dojíždíme do Slaného. Zdolali jsme 111 kilometrů, překonali velký liják a vlastně i trochu samy sebe. Přemýšlím.. občasné sáhnutí na dno vlastních sil není na škodu. Ba naopak! Navíc toto není dno skutečné, nýbrž povrchní, dočasné s vidinou cíle a úlevy. To opravdové je úplně někde jinde, mnohem, mnohem dál. Čaj, zapečené brambory a kousek koláče, vše je rázem zapomenuto. "Bylo to bezvadný, příště jedeme znova", čtu večer ve skupině. A ještě na něco jsem zapomněl. Co že je vlastně to HLK? Hájkovo letní kilo? Nebo Hájkova letní klasika? Zkrátka něco takového, nezapomenutelného :)

Tak zas příště.


Návštěva v Luhově 2016

11.7.2022

Bylo to v květnu roku 2016, co mě volal mi Radim, kamarád ze stejnou diagnózou, jako já, že je čas zajet se mrknout na zámek Luhov. Karlštejn, nebo Křivoklát jsou mnohem blíž a není nutno jet až někam na sever od Plzně, jenže tam není to, co nás zajímá, na co jsme zvědavi, na co se těšíme. V Luhově je totiž tou dobou výstava sbírky závodních kol Franty Babického, legendárního mechanika Československé cyklistické repre. Dorážíme - platíme vstupné - jdeme se mrknout. Neděle kolem poledního, nikde nikdo a tak je dost času vše si pořádně prohlédnout. Vše je možné z blízka prostudovat a nafotit. Uznáváme, že František toho nasbíral hodně; stroje předválečné, i kola a součástky z počátku rokycanské výroby. Dál dráhové, i silniční, či cyklokrosové speciály, nebo tandemy. Na zdi je pár dresů ze Závodu míru, i z jiných soutěží. Je zde pěkně zastoupena celá éra Československé cyklistické historie.

Protože jsou kola těsně vedle sebe a my nechceme s exponáty moc hýbat, fotím telefonem s nasazeným rybím okem. Navíc je v místnosti málo světla a telefony před 6 lety ještě neuměly to, co dneska. Čímž chci upozornit, že kvalita není žádná sláva. Je to na vás, máte-li zájem

Jakou roli hraje štěstí?

4.7.2022

Získal jste loni bronzovou medaili v olympijské Moskvě, stal jste se dvojnásobný mistrem ČSSR, byl vyhlášen nejlepším cyklistou roku, vyhrál závod okolo Slovenská (před olympijským vítězem Sergejem Suchoručenkovem), obsadil 4. místo na Tour de l' Avenir, prosadil jste se mezi 10 nejlepších československých sportovců a k tomu všemu jste se stal 4. nejlepším amatérským cyklistou této planety. Tak úspěšný rok ještě nepamatuje, ale povězte nám, jak dlouho trvá, než se člověk stane špičkovým cyklistou? "Po roce působení mezi muži jsem se dostal do reprezentace, do světové špičky 4. místem na závodě míru v roce 1977." Co je na cyklistice nejtěžší? "Odolávat vlivům počasí." Potřebujete si hodně odříkat? "Oproti některým jiným závodníkům dost. Nepatřím mezi ty, kteří by se stejně jako na kole dokázali prosadit třeba na běžkách. Také bych se jednou chtěl pořádně věnovat rodině, moc se s manželkou a jednoletým synem nevidím." Co si myslíte o manželství? Vrcholový sportovec by se neměl ženit, pokud chce dát svému sportu vše. Sám jsem na to přišel až po svatbě." Co je v životě nejdůležitější? "Rodinné štěstí, povolání, které má budoucnost. A to nemám. Chtěl bych být strojním zámečníkem, jimž jsem se vyučil. Myslím že cyklistice rozumím víc." Na co myslíte po prohrané pro po prohraném závodě? "Na to co jsem dělal před závodem, snažím se odhalit chyby v přípravě. Ale po prohraném závodě na Mistrovství světa myslím na to, že rok sportovního života je nenávratně pryč." Nejhorší vzpomínka? "Na zlomenou nohu, Předloni jsem v tréninku dostal na okraj silnice smyk v písku. Jel jsem pomalu, tak patnáct kilometrů v hodině, ale to je horší, než pád ve velké rychlosti. Od té doby...


Jak správně plánovat

25.6.2022

My lidé plánujeme mimo jiné proto, abychom pobavili boha. A tak mi jednoho dne volá Milan, že jeho plán nevyšel a že zítra by to šlo: "Mílo ocel?" "Ano Honzo, vyvětráme ocel." Je květnová sobota ráno; správné tlaky do galusek, voda do bidonů, něco sladkého do kapsy a vyjíždíme. Startujeme z Černošic. Zatím je pod 20'C, tedy cyklistické počasí akorát. Přehoupneme se přes kopec. V této lokalitě jsou obce, které snad všechny končí na ICE. Bubovice, Nenačovice, Drahlečice, Tachlovice, Nučice, chybí snad už jen pšenice. My jedeme do Loděnice, odtud na v Chrustenice, kde je krásný Caravan Camp Valek. Na Chrustenice mám i historické rodinné vzpomínky. Uhýbáme na Chýňavu. Tudy je parádní kopec, kde je potřeba zařadit nejlehčí převod a přestat si vyprávět. Najednou se pěkně oteplilo, uff. Následuje Železná a Chýňava. V dobách map jsem dostal úkol zajet pro něco do Chýně. Kouknu do atlasu a jedu. Cíl. Dlouho projíždím obcí a ptám se domorodců, kde že je ta adresa, až si jeden z místních podnik vybavil a říká: "Pane, tady nejste v Chýni, ale v Chýňavě. Chýně je půl hodiny autem na západ." No kdo se v tom má vyznat. Za Chýňavou začínají křivoklátské lesy a silnice klesá. Krásný sjezd vede lesem až do Nižboru. Nižbor leží na řece Berounce a až do roku 1946 jmenoval Nová Huť. Nižbor mi přijde lepší, co myslíte? Je zde legendární rodinná sklárna Rückl a také dva bezvadné gastro podniky. Hotel Praha, tímto zdravím Kučerovy a Zastávka, srdečný pozdrav Hanákům. Kdo tu ještě nebyl, má mé doporučení. Dnes si dáváme oběd na Zastávce. Povinná foto dokumentace pro příští generace. (Nějak mi ta koncovka "ce" vlezla pod kůži.) Z Nižboru jedeme podél Berounky, jak jinak, do Berouna a dál krásnou rovinatou cyklostezkou kolem Tetína - v právo na kopci, přes Karlštejn a dál Hlásnou Třebáň. O Třebáni zpívá Ivan Mládek, že zde bodají komáři, ale když objímá Máňu, tak to vůbec nevnímá :) Cesta vede až na Prahu západ. Jedu touto stezkou poprvé a musím napsat, tento kraj budiž požehnán. Máte-li plány a něco vám je zhatilo, udělejte si výlet. Trasa je daná, jistě budete nadšeni jako já. Milanovi dík, cyklistice zdar a zase někdy.


S radostí oznamujeme, že

19.6.2022

24. září se koná XI. ročník Kokořínské klasiky. Udrží si domácí značky převahu před značkami zahraničními? Uvidíme (se) v září :)


Nejtěžší kiláky v životě

12.6.2022

To se tak chlapcům ve středních letech stává, chtějí dokázat, že ještě nepatří do starého železa a tak vymýšlejí různé voloviny; pořídit rychlý vůz, opít se do němoty, nechat "vyložit osud od cikánky"... Je červen, rok 2022, Radim a já se rozhodujeme pokořit nejvýše položenou asfaltku v Čechách. Vrstevnice nám napovídají: "Pozor hoši, tady to není polabská nížina, tady jsme sakra blízko sebe! Krkonoše nejsou žádné kopečky." Jenže rozhodnutí jednou dané na stůl je jasné, neměnné a Máňa říkala, že směroplatné. Vyrážíme autem z Dvoraček, naší základny dolů a necháváme jej ve Vrchlabí, kde je náš start. Kousek po asfaltu, kousek po šotolině, stoupáme podél Kotelského potoka na Tetřeví boudy. Dál kolem Slovanky a boudy Pražské. Pak je kousek sjezd nad jižní stranu Pece pod Sněžkou. Zde se otvírá nádherný výhled právě na Pec a je vidět, co nás ještě čeká. Hory mají nejednu zrádnou vlastnost. Vedle proměnlivého počasí a teplot, jsou vrcholy kolem tak velké, že se vzdálenosti zdají být tak malé. Sjíždíme do Pece na oběd. Jsme si vědomi velké zátěže, dáváme jen polévku, kousek pečiva a sladkou limonádu. Guláš, nebo špekové knedlíky jsou lákavé, ale hrozí, že bychom je daleko nedovezli. Teď nás čeká výjezd přes Čertovy schody a náš cíl se jmenuje velmi příznačně, Památník obětem Krkonoš. No nazdar. Jedeme na nejlehčí převody a krokem. Krokem myslím vážně, protože nejedeme o moc rychleji, než chůze. Po pár kilometrech zastavuji. Musím kolmo ke kopci a sesedám směrem do kopce, jinak to nejde. Omývám si obličej, ruce a krk v potůčku. Stejně tak nasedám, kolmo ke svahu zacvaknu pedály a zatáčím ostře do kopce. Díky ochlazení je dalších několik set metrů o něco "lehčích", ale po pár minutách jsem na tom stejně. S názvem schodů Čertovy souhlasím, ani si nedovedu představit jiný. Dolu kolem jdoucí turistka své dceři: "Podívej se na ty elektrocyklisty, to je ale nápad". Komentář je zbytečný, nechci vypadnout z dechového rytmu, myslím si své. Zastavujeme celkem čtyřikrát. Po déle, než hodině jsme pod vrcholem. Přes 6 kilometrů strmého těžkého stoupání. Kolem jsou zbytky sněhu. Navlékáme větrovky. Ještě asi půl kiláku a jsme v cíli. Vrchol je náš, nejvyšší asfaltka v Čechách, 1500 metrů nad mořem dosažena! O sto metrů výš je vidět Sněžka, kousek vlevo Luční bouda a pod námi Pec. Výhled je fantastický, pocity euforické. Nezbytné fotografie. Sjíždíme na Rozcestí. Obědváme obrovský borůvkový knedlík a limonádu. Dlouhý, dvanácti kilometrový sjezd je odměna za velkou dřinu. Jsme u auta. Apka nám ukazuje 55 kilometrů, 1600m převýšení a já si říkám: "Tebe kolo, nechci dlouho, ale fakt dlouho vidět. Co já na té cyklistice vlastně vidím?" Jenže vy víte, že tyto řeči nemají dlouhého života a již druhý den...

Regina Corsa, rozborka a sborka

30.5.2022

Dnes historicko technické okénko. Repasujeme staré 5 kolečko a hned v úvodu je potřeba zmínit důležitou věc, jste-li nerv, tak se do toho nepouštějte :). Má zvědavost je však silná a také pořádně nevím do čeho se vlastně pouštím. Co je potřeba? Za prvé změřit zuby, pokud nemají 3,5mm, kolečka jsou ojetá, řetěz už si řádně nesedne a bude přeskakovat. Součástka je na vyhození. Jsou-li kolečka v pořádku, můžeme pokračovat. Potřebuji povolovák na stará vícekolečka; matice s dvěma čepy, povolovák na kolečka; kus řetězu s násadou, speciální klíč s dvěma trny, (viz obr. č3) nádobku, trochu nějakého rozpouštědla, ocelovový kartáč, nit, vazelínu a pinzetu. Povoluji nejmenší 5. kolečko, lehce pojistnou matku s nápisem Regina. Ta jediná má opačný závit. Pak celé vícekolečko ze zadního kola. Vkládám do nádobky, aby se nepoztrácelo 83 kuliček o velikosti 4,2mm (měřím šuplerou). Pomalu rozlousknu. Vytahuji praporky, perka, tenké vymezovací podložky. Pořádně vyčistím. Nezapomínám na ložiskové dráhy, jsou-li špatné, vytlačené, vyrezlé.. opět nemá cenu dál pokračovat. Zde je vše v pořádku. Nanáším trochu vazelíny na spodní dráhu. Ideálně nikam jinam. Nasázím 49 kuliček, nasadím praporky a pérka, "uzamknu", tedy omotám nití praporky, nit protahuji skrz horní část a přiklopím. Nit vytahuji. Není to nic složitého. Než jsem zjistil jak vycházejí kuličky, dělal jsem to 3x. To samé s horním uložením, tam mi vychází kuliček 34. Vložím zpět vymezovací podložky a dotáhnu. Hotovo a jdeme na kafe:). Takto by mechanika mohla vydržet další stovky, možná tisíce kilometrů.

Doporučuji dávat vazelínu jen na dráhy, tam patří. Vnitřek by měl být nakonzervovaný, aby nevyrezl, ale ne plný vazelíny. Oba praporky mají svižně odskakovat, zasekávat se do zubů cvak, cvak, cvak... a logicky, utemované ve vazelíně nepracují správně. Musím uznat, že ač má tato italská mechanika víc, než 50 let a princip je ještě starší, je vidět špičková, kvalitní, jednoduchá a přesná práce. Snad se mnou budete souhlasit, když napíši, že je v této 355g vážící mechanice skryto i kus umění.


Zajímavá místa v Itálii a Francii

5.5.2022

Vynálezem bicyklu stává se kolo bezkonkurenčním dopravním prostředkem a cyklistika nesmírně populárním sportem. Tu největší historii závodní cyklistiky píší především dvě ikony, dvě země, dva znaky. Červeno modro bílý galský kohout (na víně) a mezi dubem a olivou vykukující bílá hvězda. Vzniká obrovské množství značek. Jak je vidět, nebyl region, kde by nepůsobil nějaký výrobce rámů, součástek, nebo celých kol. Co je ale zajímavé není počet společností, nýbrž kvalita! Tyto značky stojí dlouhá léta za cyklistickým pokrokem a udávacelému světu nejen trendy technické, ale i módní. Některé jsou dnes doslova kultem a sběratelskou vášní. Ani Československá cyklistika ne výjimkou a tak i naši nejlepší řemeslníci dostávají výrobní licence. Například, špičková závodní kola Helyett staví firma Štantejský, ulice Vladislavova 10 Praha 2 a v Michli, Táborská 130, probíhá Bóďou Kubrychtem výroba konkurenčních kol Automoto. Některé značky zanikají, kupují je ty silnější, jiné vyrábějí do dnes, ale tak už to v silném konkurenčním prostředí bývá. Jak to skončilo u nás, zda smutně, nebo vesele je o úhlu pohledu a jak je právě nastaven azimut toho, kdo historii zaznamenává :). Část velmi zajímavé československé cyklistické historie lze dohledat i na těchto stránkách.

Abych v zápalu filozofických myšlenek nezapomněl, pojedete-li do Francie, nebo Itálie pak víte, kam se nesmíte zapomenout podívat :)


Jan veselý, A. C. Sparta c.o., nový mistr Čech

1.5.2022

Je to radostný pohled na letošní výsledky nového mistra Čech Jendy Veselého. Všechny závody, kterých se letos zúčastnil, staly se jeho kořistí. Byl to Komárovský a Hradecký okruh, XII. jarní kritérium AC. Sparta. Mezinárodní plošina v Lounech, Hvězdicová jízda kolem Prahy a poslední závod Praha_Ml. Boleslav–Nymburk–Poděbrady–Kolín–Praha, který mu přinesl hrdý titulu mistra Čech, který obhajoval rekordman Chvojka. Do dalších startu přejeme novému mistru mnoho zdaru!


Vilda Moravecký


Fotíme (nejen) kola a součástky

16.4.2022

Víme, že zrak je nejdůležitější smysl, důležitější, než například sluch, nebo hmat. Obrázkem lze tedy vyjádřit stejný moment, lépe než slovem, textem, pohybem. Fotka je více faktická a jako důkaz ji obtížněji okecáme. Snímek je zajímavá věc, je možno jím zaznamenat pouze přítomnost a ta se okamžitě stává historií. Tolik filozofické okénko.

Snímky bych rozdělil do dvou částí. Sociálky, to je nekonečné množství plevele a plívy. Ty nejsou třeba brát vážně a jsou určeny k shlédnutí, smazání a zapomenutí. Ještě jednou, SMAZÁNÍ! Druhá složka, to jsou snímky, které chceme shlédnout, ale mazat nechceme, naopak, chceme je uchovat. Mezi první a druhou hromádkou má být obrovský rozdíl. Jak v KVALITĚ, tak POČTU. V druhé hromádce má být VELKÁ, nekompromisní selekce. Počet nasnímaných snímků může být velký, technika nám to dnes umožňuje, avšak počet uchovaných, by měl zůstat velmi MALÝ. Snadno se může stát, že máme tisíce fotek a hodiny videí, ale nikdy se na ně nepodíváme. Čím méně fotek nám zůstane, čím více digitální alba promažeme, tím budou zachycené momenty vzácnější a následné prohlížení líbivější. Když někdo vymýšlel pořekadlo, že MÉNĚ JE ČASTO VÍCE, měl určitě na mysli právě počet a kvalitu snímků :). Nikoho nebaví probírat se stovkami snímků, v našem případě kol a součástek, které jsou křivé, chybně zaostřené, přepálené bleskem, rozmazané, opakující se, prostě špatné. Na ty archivní je třeba udělat si čas, počkat na dobré světlo, vybírat vhodné prostředí a naučit se základy práce s foťákem, nebo telefonem. Telefony umí čím dál víc a vůbec neodsuzuji fotky vytvořené slušným telefonem. Pro udržení rozumné kvality stránek se i já snažím dodržet výše popsané a každého, kdo mi pošle něco ke zveřejnění žádám o totéž.

O co tedy?

A, o neutrální pozadí; kus obýváku, kuchyně, boty, dílny, sousedka(?)... na fotky nepatří.

B, o správnou ostrost; jak celého kola, samotného rámu nebo součástek, tak jednotlivostí.

C, o pěkné světlo; správným světlem vyleze více detailů a naopak. Nikam nechvátáme, fotky budou na stránkách viset, dokud bude web existovat a tak je dobré počkat.

Pozor na zrcadlo, mohou se tam zachytit skutečně zajímavé věci :)

Fotky jsou deníkem, či kronikou našich životů. Fotkou lze zastavit čas. Je to vlastně takový stroj času. Fotkou si připomeneme moment, který se již nikdy nebude opakovat. Fotky zde mohou zůstat i v dobách, kdy už my nebudeme. Je dobré si toto uvědomit a tak k tomu také přistupovat.

Na fotce Karel Novák, olymp. fotograf

Byl to blázinec,

5.4.2022

popsal jízdy mezi barikádami cyklista Jaroslav Cihlář. Legenda československé cyklistiky Jaroslav Cihlář se zapojil na konci války do Pražského povstání, které vypuklo v sobotu 5. května. Po celé Praze vyrůstaly barikády a lidé v euforii vyvěšovali do oken československé vlajky. Němci se nevzdávali a stříleli na vše, co se pohnulo, v ulicích i v oknech domů. Jaroslav Cihlář jezdil na kole předávat zprávy mezi barikádami po cele Praze. „Profesor tělocviku Preininger, který měl svoji odbojovou skupinu ve Skautu, potřeboval spojovací službu. Já jsem dal dohromady asi 10 až 15 pražských cyklistů,“ vzpomínal pro Paměť národa Jaroslav Cihlář, který se začal cyklistice věnovat profesionálně v roce 1941. V sedle po zákazu Sokola. Narodil se 7. dubna 1924 v Nuslích, kde před válkou jezdilo jen velmi málo automobilů, a proto mohl od útlého věku vyrážet na výlety po okolí. Za války aut ještě ubylo a kolo se stalo jedním z nejdůležitějších dopravních prostředků. Profesionálně se cyklistice začal věnovat, když nacisté 12. října 1941 zakázali Sokol, kde Jaroslav trávíval většinu volného času atletickým tréninkem. Po úspěchu na náborových závodech SK Slavia Praha zažil sedmnáctiletý Jaroslav první pocity slávy. Během posledních dvou let války vyhrával jeden závod za druhým. „Byl jsem ztracen,“ řekl o svém rychlém vzestupu s tím, že mu tehdy sláva až příliš stoupla do hlavy. Závodní kariéru musel krátce přerušit, když byl pro své znalosti němčiny totálně nasazen k německým jednotkám civilní obrany Luftschutz v Kolíně nad Rýnem.

Nalezeno na webu, vzpomínky Jaroslava Cihláře zaznamenal necelé tři měsíce před jeho smrtí Tomáš Jungwirth. Celý článek ZDE.

Jaroslavu Cihlářovi, zakladateli moderní československé cyklistiky, by pozítří, 7.4. bylo 98 let. Spousty jeho článků můžete najít v naskenovaných cyklistikách, na listu časopisy

POZNÁMKY O VÝŽIVĚ ZÁVODNÍKA

2.4.2022

Člověk přímá potravu nepřetržitě ke dvěma účelům: 1. K uvolňování energie, kterou organismus potřebuje k látkové přeměně, dýchání práci atd. 2. Ke stavbě svého těla a náhradě opotřebovaných tkání. Lidské tělo je složeno z organických látek, z minerálií a z vody. Tyto látky mu dodává potrava. Přitom je potřeba, aby se z látek dodávaných potravou staly látky v organismu použitelné, aby se přeměnily. Z některých látek se při takové přeměně uvolňuje energie (tzv. spalování). Všechny tyto děje souhrnně nazýváme přeměnou látek. Základní součástí, které přijímáme v potravině, nazýváme živinami. Mezi ně patří bílkoviny, uhlovodany (cukry), tuky, vitamíny, minerální soli a voda. Bílkoviny jsou hlavními nositeli života a jsou nutné pro látkovou přeměnu. Plnohodnotné jsou obsaženy v mase, vejcích, rybách, mléce a mléčných výrobcích. Nemohou být ničím nahrazeny a nejsou li v potravě v určité množství, dochází u závodníka k vyčerpáním a častým onemocněním. Spotřeba má být asi 2 gr na 1 kg lidské váhy. Vážíte-li 70 kg, máte denně spotřebovat 140 g bílkovin. Pro představu několik praktických příkladů znázorňujících kolik je ve 100 g váhy ...


Časopis cyklistika 1961

Také vás zarazilo, že příkladem je člověk vážící 70 kg?

Snížení cen - radost mezi cyklisty

1.4.2022

Páté snížení stáních maloobchodních cen přineslo radostné překvapení též cyklistickému sportu, neboť byla zlevněna jak kola, tak jednotlivé součástky. V průměru byla cestovní kola snížena o 7%, sportovní od 9% a závodní stroje o 17%. Tak například silniční Favorit >F 6< prodává se nyní za 1120 Kčs, dráhový Favorit >F 22< 1150 Kčs, terénní Favorit >F 7< za 1150 Kčs, silniční Favorit >F 11< za 1245 Kčs. Kolo pro krasojízdu >K 2< je za 690 Kčs a kolo pro kolovou >B 2< za 710 Kčs.


Smaltovaný rám závodní (metalisé) stojí 220 Kčs, smaltované přední vidlice závodní (metalisé) 48 Kčs, závodní řídítka ve svorkovém představci, včetně vřetena, duralová 58 Kčs, úplné středové složení klínkové závodní, převodník připevněn pěti nebo třemi šrouby k pravé klice, s hřídelí pojistnou maticí a klínky, chromované 75 Kčs, závodní souprava klik a převodníku pro klínkový střed s převodníkem (bez šroubů) chromovaná 56 Kčs, závodní sedlo s koženým povlakem 45,80 Kčs, úplný chromovaný měnič převodů 80 Kčs, hliníková láhev žebrovaná, Zampra 25 Kčs, dvojitý koš na láhve 20 Kč, galusky Ia jakost 70 Kč, jakost B 60 Kčs a pod.

Časopis Cyklistika 1956

Ze slavných, i poučných stránek historie 75 let

27.3.2022

Začátky organizované cyklistiky

Naše ústřední sekce cyklistiky oslavuje letost sedmdesátipětileté trvání orgán. cyklistiky v českých zemích. Cyklistika, řadí se k nejstarším českým sportovním odvětvím bruslařství a vodáctví, prodělala dlouhý řetěz vývoje. Ve stručné historii Josef Erlebach, učitel ve Slaném, který byl duševním vedoucím české ústřední jednoty velocipedistů (ČÚJV), píše v lednu 1896 jako jednatel tohoto sportovního tělesa, že založení ČÚJV vyplynulo spotřeby sdružit všechny cyklisty, kteří byly příslušníky několika klubu v Čechách. Podnět k založení ČUJV vyšel v roce 1883 od několika vedoucích činovníků tehdejších klubu po vzoru v zahraničí, avšak teprve 27. dubna 1884 se konala ustavující valná hromada ČÚJV v zasedací místnosti pivovaru na Smíchově. Předsedou ČUJV byl zvolen František Kohout, jeho zástupcem Josef Drahokoupil, jednatelem Adolf Paroubek, pokladníkem Robert Tiebel, zapisovatelem J. Schneider, členové výboru: Antonín Cechner, Antonín Jál, náhradníky František Jágr, Emanuel Veselý, revizoři účtů L. Pradl a V. Daněk. Stojí za zmínku že k ČUJV přistoupili z pěti stávajících klubu čtyři, a to Český klub velocipedistů na Smíchově se 68 členy, club velocipedistů Praha se 45 členy, klub velocipedistů západních Čech v Rokycanech se 26 členy a klub bicyklistů Vrdobučických s deseti členy. Teprve 1. července se rozhodl přistoupit klub velocipedistů na královských Vinohradech bez udání počtu členstva. Zatím co cyklistický sport se vyžíval už v letech předcházejících nejen pořádáním cyklistických výletu, nýbrž i závodů, nastala teprve utvořením ČUJV nová éra činnosti, která byla patřičně hodnocena u příležitosti dvacetiletého trvání Českého klubu velocipedistů Smíchov 1880 v bohatě upraveném almanachu, vydaném k jubilejní valné hromadě tohoto klubu dne 26. ledna 1900. Působnost ČÚJV se v prvním roce trvání omezovala pouze na oblast v Čechách, avšak druhém roce se rozšířila i na oblast Moravy a Slezska, přičemž bylo celé území rozděleno na župy a v nich zřizovány stanice za účelem poskytnutí stravy a noclehu při cyklistických výletech klubu, případně cestování skupin a jednotlivců. Stanice byla označena plechovou červenou tabulkou s nápisem ČÚJV. Podle předpisů zřizoval stanice výbor ČÚJV po návrhu vrchního župního dozorce, který měl funkci zprostředkovatele a rádce mezi ČUJV a cyklistickými kluby v jednotlivých župách. Na Slovensku roku 1895 vyvíjelo činnost 5 maďarských klubů, kdežto slovenští cyklisté nebyli organizování. Nicméně udržovaly čeští a moravští cyklisté styky s vynikajícími slovenskými cyklisty–jednotlivci, kteří propagovali tento sport po celé zemi vyjížďkami do turistických vyznačených oblastí. V Martině byly známy Sigm. P. Tóht, Mil. Krčméry, Milan Pictor, dr. Ivan Thurzo-Nosický, v Dolním Kubíně Alexander Kardoš, v Ružomberku Fedor Houdek, v Banské Bistrici MUDr. Ján Kohút, v Tisovci JUDr. Jano Daxner a další


Časopis Cyklistika 1958

Další příspěvek naší cyklistice

27.3.2022

Vývojové středisko čs. veloprůmyslu dokončilo počátkem září letošního roku zhotovení dvou prototypů závodní ho tandemů – dráhovky a provedlo s nimi úspěšné praktické zkoušky.

Tvůrci tohoto závodního kola mohou být plným právem zcela spokojeni, neboť je vyrobeno z materiálu naší výroby a jak vzhledem tak jízdními vlastnostmi je důstojným konkurentem zahraničním výrobkům. V porovnání s francouzskými dráhovým tandemem Maury je sice náš výrobek od 40 dkg těší, ale jeho šlapátka jsou vyrobená třmeny s řemínky a rukojeti řídítek jsou ovinuty omotávkou, takže můžeme říci, že váhově jsou tyto dva typy rovny. Je to velkým úspěchem jak našich hutí, které zvyšováním kvality materiálu umožňují snižování váhy trubek, tak konstrukčního a dílenského zpracování, provedeného z nevšední péčí a s ohledem na vysoké požadavky, jaké jsou kladeny na sportovní stroje tohoto druhu.

Zavedení tohoto kola na naše cyklistické drahý bude znamenat obohacení našich sportovní činnosti o nový u nás dosud opomíjený obor, který má v cizině jíž dlouholetou tradici a jistě nalezneme mnoho příznivců jako řadách aktivních sportovců, tak mezi milovníky sportovních podniku z řad diváctva.


Časopis Cyklistika 1955


Cihlář a Fouček testují první tandem

Opět na "FAVORITECH"

27.3.2022

Kvalitu našich kolo "Favorit" vyzvedne nejlépe do cílená průměrná rychlost v závodě. Podle toho, jak stoupá průměrná rychlost jednotlivých ročníku Závodu míru, tak také stoupá náročnost na kvalitu kola. Kola, vyráběná pro závodníky, byla stavěná na míru podle výšky závodníků. V posledním ročníku bylo použito již některých součástí domácí výroby. Byla připravena kola jen z našeho materiálu. Na těchto kolech "Favorit" byla zajetá na našem území při závěrečném soustředění trať 642 kilometrů a kola nedoznala žádných defektů.

Po skončení jízdy prohlásili všichni jezdci, že se jim jelo dobře na těchto kolech, stěžovali si pouze na vyšší váhu kompletních kol. Výroba závodních kol je u nás stále ve vývoji oproti zahraniční výrobě, avšak řada součástí tuzemské výroby dosahuje již úrovně zahraniční, jako příkladně stavba rámů, vidlice, ráfku, řídítek, klik a jiných součástí a není daleka doba, kdy je i předčí.

Zatím se používá některých dovezených detailů, jako sedla, pětikolečka, náboje s vyhazovači, ale současně se dělají pokusy s čs. výrobky a dosahuje se dobrých výsledků. K dokreslení všeho je skutečnost, že naši jezdci měli za celý závod nejméně defektu ze všech zúčastněných jezdců. V letošním ročníku bude opět použito kolo našich osvědčených výrobků "Favorit".


Mechanik našich cyklistů při závodě míru Hašek pozorně prohlíží favorita

Časopis Cyklistika 1950(51?)

Král ve sklepě

23.3.2022

PĚTAČTYŘICET LET BÓŽI (V)OŘECHOVSKÉHO V ZAJETÍ GALUSEK

Jeho královstvím je jedna sklepní místnost v Praze 1 na Kozím náměstí. Vězní tam samé štíhlé, křehké a elegantní smaltované krasotinky. Bóža (V)Ořechovský. Mechanik a skladník cyklistického svazu. Je převodovou pákou při kontaktech s rokycanským Favoritem, zajišťuje přes Motokov nákup součástek ze zahraničí. Celá galerie reprezentantů mu vděčí za to, že se jim bedna (neboli stupně vítězů) nevyhnula.

Bóžo, není to přehnané, když se říká, že naše bicykly mají světový zvuk? "Není, zatím jsme s dodávkami z Favoritu velice spokojeni ikdyž je potřeba vědět, že kolo pro závodníky se ve fabrice jen staví z trubek a surového materiálu. Prostě tam rámy postaví opracují, nasmaltují a dál se to vybavuje do značné míry zahraničními součástkami."

Majitele normálních favoritů - pokud je sehnali - bude určitě zajímat, na kolik takové kolo přijde. "Kolo, které nám dodávají z Rokycan, myslím pro špičkové závody jako je mistrovství světa, nebo Závod míru, stoji kolem 8600 Kčs a my ho ještě dovybavujeme. Váha se pohybuje kolem 8 kil, normální kolo má 14 kilo."

Na jakou nejdramatičtější situaci si v souvislosti s cyklistikou vzpomínáte?" To bylo určitě na mistrovství světa 1974 v Montrealu. Tehdy tandemu Vačkář – Vymazal* praskla při finálové jízdě středová osa. Podle řádu UCI musí do patnácti minut nastoupit k opakovanému závodu znova. Jelikož jsme měli jen jeden tandem, muselo se to v tom čase spravit. To znamená rozebrat střed, dát novou osu. Snad nikdy jsem se tak nezapotil, pomáhal mi zástupce firmy Campagnola, všichni nám fandili. A vyšlo to. Na opraveném tandemu naši vybojovali duhové trikoty. Kdyby si místo čekání na opravu půjčili tandem od jiné dvojice - nabídek bylo dost - dopadlo by to asi špatně."

Bezesporu. Už dávno je známo, že závodní cyklista musí mít kolo takříkajíc šité na míru. "Kola na míru nám dělají v Rokycanech, rozdíly jsou velké. ...


*Vladimír Vačkář (vlevo) a Miroslav Vymazal, čtyřikrát mistři světa.

Časopis Stadion 1983. Výstřižek od pana Kábrta, díky.

Pár novinek z MS v 1979

22.3.2022


Na zkvalitňování výkonu se v posledním čase významnou měrou podílí i technické zlepšení vybavení cyklistů. Je to především otázka snižování tření při průchodu prostředím. Markantně se to projevuje ve všech disciplínách jízdy na čas. Samozřejmě, tato vylepšeními tvoří jen velmi malou část špičkové ho výkonu. Netřeba jich přeceňovat, ale ani podceňovat. Například sovětští stíhači, kteří dosáhli výrazného zlepšení právě na mistrovství světa v Amsterodamu, startovali na klasických kolech (družstvo na 4 km obsadilo 2. místo, Makarov se stal mistrem světa v stíhačce jednotlivců). Přesto se podívejme na několik novinek, které jsme v Amsterodamu viděli. Podle mého názoru se nejdále dostali Francouzi, nespali ani v NDR. Náš výrobce kol n.p. Favorit Rokycany taktéž respektoval vývoj a ve spolupráci s trenérem reprezentačního družstva dráhy J. Žákem připravil podobné stroje pro naše vystoupení na Mistrovství světa. A teď už k obrázkům. Obr. 2: Řemeslné provedení francouzského kola je bez kazu, zploštěná je i zadní vidlice. Hlavní trubky jsou kapkovitého tvaru (tyto se nevyskytují u jiného družstva na MS). Obr. 2 - 3: Celkový pohled na Diamant (NDR). Ze záběru je vidět progresivní uchycení zadní vidle k sedlové trubce. Hlavová a horní trubka beze změny, a ráfky Fiame, 28 drátů (ploché). Výplet vzadu jedenkrát křížený, zpevněný vysokými nábami. Vpředu výplet rovný, provedený zvenku. Galusky Clément-speciál 120g č. 3 - úzké (20mm). Obr. 4: Detail přední vidle kola Diamant. Z fotografie je vidět dodržení zásad aerodynamiky a plochost drátů.

Velmi pěkná technická zajímavost je od pana Ivana Sovy, díky.

Přepsáno a "přeloženo" www.veloczechoslovakia.cz

Jaká jsou letos?

17.3.2022

V závodě favorit se každým rokem hodnotí zkušenosti z uplynulé sezony a poznatky se uplatňují v následující. Není to bez obtíží, ale takový už je život, a lidé, kteří se zabývají výrobou kol, jsou ochotni přinést i nějakou oběť. Letošní rok je jubilejní – 15. výročí značky FAVORIT. Proto jsme přípravě věnovali co největší pozornost. Kola mají světle modrou barvou (kovosmalt), stejnou jako před 15 lety. Což je jediné, co zůstává stejné. Ostatní se podstatně změnilo k lepšímu. Smalt je bohatě dekorován obtisky podle návrhu výtvarníka, který dal cyklistice svou duši. Stavba rámu doznala změnu: v délce horní rámové trubky a ve změně úhlu svírajícím dolní a sedlovou trubku. Změna se projeví nejvýrazněji u nižších kol. Ověřovací vzorky zkoušené koncem minulého roku ukázaly, že kolo se lépe vodí a je rychlejší. Pravá zadní koncovka slouží současně svým prodloužením jako držák přehazovačky. Řazení je tím citlivější a stabilnější. Měnič se tím stává méně zranitelný při pádech. Rámové spojky jsou bohatě vykrajované a zeslabené na nejmenší váhu. Řídítka jsou přizpůsobena požadavkům reprezentantů. Jsou duralová s patřičně vyhnutými konci do stran. Závodník si tak může snadno volit libovolné držení, čímž si sníží bolesti v zádech při dlouhých etapách a značných výškových rozdílech. Koše mají nejmodernější tvar a mohou se připevňovat na rám nebo na řídítka. Také láhve zásluhou Plastimatu Liberec mají nový tvar. Přední a zadní náboje, střed, šlapáky a sedlovka jsou s duralu značky Campagnolo nejnovějších a osvědčených tvarů. Sedlo zn. Brooks je model profi. Galuskové ráfky jsou po stranách zdrsněné, takže brzdění bude účinnější. U galusek jsou odstraněny dřívější nedostatky a i barevně jsou dobře sladěny. Nezapomnělo se ani na jejich váhu a tvar, takže podle výškových rozdílů a stavu vozovky se volí ty nejvhodnější. Pro časovky se používají náhradní kola, jsou lehčí dále šesti kolečko tuzemské výroby s v hodným počtem zubů 12, 14, 15, 16, 17, 18. Máme přání, aby nejen tato první kola, ale i ta všechna další, na nichž se bude rozhodovat závod, byla pro naše barvy úspěšná a přivedla další zájemce cyklistiky.

František Pelikán

Časopis Cyklistika 5. 1966, foto kola f1 1966 ZDE

Časopis od Radima Klýma

Podobné články: 1950 Výrobou závodních kol... ZDE, 1964 Jaké bude f12 ZDE, 1950 Připravují se čtyřkolečka ZDE, 1968, Redakce se ptá ZDE, 1955 Budeme mít stroj ZDE, 1950 Favorit - chlouba ZDE

B-P-W

12.3.2022

18. závod Berlín – Praha – Varšava vyhrál Lebeděv a družstvo SSSR. Pavel Doležel druhý, tým čtvrtý jako loni. Němci měli zimu a lijáky, my teplo a smůlu, Poláci špatné silnice. Schejbal celkově třináctý, 29. Háva, 37. Kvapil, 48. Smolík. Sajdchužin nejaktivnějšími jezdcem, Smolík šestý. Nepovedla se nám opět jen jediná etapa.

Praha. V internacionálu je normální etapový blázinec. Bagážisté tahají po červeném plyši zaprášené celtové pytle s kufry a ostatními zavazadly, chodbami vrčí přehazovačky, mechanici se stěhují ke každodenní mu čištění a mazání a seřizování a obouvání favoritů, gitanů, céencéček a jiných značek. Ve druhém patře už je skoro ticho. Láďa Heller má na pokoji rodiče, Pavel Doležel návštěvu, Jirka Háva polonahého Smolíka. Táta Císař v bílých trenýrkách namáčí prsty do hojivé mastí a masíruje nejhubenější nohy v našem družstvu. Pro všechny je tátou, jen František Hašek, co při našich etapách pomáhá mechanikovi Františku Babickému, říká masérovi strejdo. S rostoucí úlevou ve svalech přibývá slov a masáž vrcholí mazáckým dialogem loňského vítěze s letošním nováčkem: Smolík: Ty si myslíš, že budeme bušit na špici za tebe! Celou dobu jsi byl někde zašitej a jen ses vozil. Háva: Mám přece právo se rozkoukat. Když jsi jel ty první Varšavu, tos byl taky pořád na špici, že jo! Smolík: To teda byl! To jsme tam byli všichni. Vzadu se můžeš akorát snadno vymáznout. Háva: dneska jsem se ale trápil stejně jako ostatní. Smolík: No a co má bejt. Ty si myslíš, že ti nadávám jen proto, že seš bažant. Běda ti, jestli budeš burácet! Táta vzal Smolíka za patu, natřásal mu nohu, aby se všechny svaly zaklepaly a pleskl ho na znamení, že je hotov. Bažant se v posteli otočí na druhou stranu. Vedle v pokoji usíná Pavel Doležel, zlatý věnec si opřel vedle hlavy o postel. Za další stěnou přemítá Kapitán Láďa o tom, zda rozhodčí dají Pavlovi bonifikaci nebo ne. Jestli nedají, bude to normální československé: všude jinde by se že závodníkem, který splete vyznačenou cestu vůbec nebavili – ani v Polsku ani v NDR. Toleďák jel správně, nic nezavinil, byl v cíli první - a bude potrestaný, přijde o minutu. Ale co... raději spát. dole v hale se v tu ještě chvíli baví Jan Smolík s Janem Veselým...

Časopis Mladý Svět 1965, celý výborný článek vystihující atmosféru B-P-W ZDE

nafotil a poslal Milan Moravec

Na Favoritech do Mexika

8.3.2022

Bylo to někdy v únoru, kdy mi Miroslav Jung důvěrně sdělil, že se možná podaří velká věc. Téměř jsem na ono tajemství zapomněl, až průběhu Závodu míru, právě v Hradci Králové, mi Miloš Restl předal fotografii, kterou uveřejňuji s podotknutím, že už 27. května 1968 zcela určitě se započne velká cesta na kolech z Prahy do Mexika na olympijské hry. Kolotoč Závodu míru mi už nedovolil s Milošem Restlem dále hovořit, a tak bližší informace mi podal jeden ze tří účastníků, Jaroslav Jung, syn otce Miroslava. Jezdce na speciálně upravených kolech F1 díky Františku Haškovi tedy tvoří: Jaroslav Jung, student filmové fakulty – obor umělecká fotografie, Ilija Mařan, student matematicko–fyzikální fakulty, a cyklistický funkcionář Miloš Ressel, významní pracovník ve Sportovních potřebách. Oběma studentům, kteří jsou horolezci II. tř. je jednadvacet let, třetímu šestačtyřicet let. A tak tedy pod patronaci Favoritu (dál kola), Koospolu (vybavuje potravou od města k městu), Motokovu (vysílačky, filmy psací stroj), Textilkombinátu v Liberci (oblečení), Botana Skuteč (tretry) a v USA letecké společnosti Panam a díky pochopení dr. Holubce ze zahraničního odboru ministerstva školství a ÚV ČSTV, zejména Miroslavu Hlaváčkovi a jejich finanční podpoře – vystartovala naše trojce po 10. hodině zmíněného dne ze Staroměstského náměstí do Rokycan k poslední kontrole kol. Odtud před přes Plzeň, Mnichov, Curych, Basilej, Paříž, Brusel do Amsterodamu. Tam naloží sebe i svá kola s bagáží do letadla Panam, které dopraví do New York. Protože se po amerických dálnici nedá jezdit na kolech, přepraví je přes USA dálkové spací autobusy grey–hound the až do San Franciska. Pak zase nasednou na sedla a budou šlapat! Do Los Angeles, Grand Caňon, Las Vegas, až na hranice Mexika – Ciudad Juares a odtud rovnou do Mexico City, aby tam dorazili právě 12. října, v den zahájení I olympijských her. Šťastnou cestu a těšíme se na zážitky z cest které nám trojce slíbila poslat.


Časopis Cyklistika 1968

O používání převodových stupňů

6.3.2022

V moderní době nabývá používání několika různých převodových stupňů pomocí měniče převodu stále většího významu nejen u závodních a sportovních kolo, ale i úkol užitkových a dokonce i kol pro mládež.

Stává se velmi často, že majitel nového kola nezná výhody, které mu poskytuje měnič převodu a nedovede pak v hodně využít různých převodu. Pod dojmem "převod" jízdního kola rozumíme vzdálenost, ujetou při jednom otočení klik o 360°, měřenou v metrech. Základem správného využití převodu podle nových poznatků je zvolit převod tak, aby pro různé rychlosti jízdy byl počet otáček klik cca stejný (asi stokrát za minutu), přičemž se při rychlostech jízdy pod 30 km/hod. počet otáček klik nepatrně zmenšuje.

Příklad užití převodu: na kole s pneu 27'' s převodníkem 48 zubů a pastorkovým kolečkem 16 zubů ujedeme při jednom otočení klik 6,46 m. Při pastorku 18 zubů ujedeme 5,74m. Záběry s malým kolečkem 14 zubů, t. j. 7,39m, znamená zvětšení ujeté dráhy, je proto vhodnější pro zvýšenou rychlost. Při jízdě do kopce použijeme většího pastorkového kolečka, neboť jízda je pomalejší v rovině a po větru při větší rychlosti jízdy použijeme menšího pastorku, t. j. většího převodu



Nejvýhodnější převody pro různé rychlosti jízdy

(<< viz tabulka)




Časopis Cyklistika 1957

Proč není cyklistika masovým sportem?

5.3.2022

Téhle otázce se nevyhneme. Doléhá na nás dlouho, nyní i v tezích ke II. sjezdu ČSTV. Pokusím se říci svůj názor jako cyklista, který přichází s nováčky a mladými stále do styku. Pohlédneme-li zpět do minulosti, do dob předmnichovské republiky, i do období těsně po válce a srovnáme-li tehdejší naší cyklistiku s dnešní, musíme uznat že udělala velký pokrok. Počet závodníků na našich drahách i silnicích, rozvoj veloprůmyslu, překonání mnoha čs. rekordů a některé mezinárodní úspěchy by nás mohli kolébat v domnění, že je vše v pořádku. Nestačí ovšem jen srovnávat s vlastní minulostí. Poohlédneme-li se po pořádně kolem, zjistíme, že v množství aktivního členstva je mnoho sportů před námi. Šli jsme kupředu ale druzí byli ještě mnohem rychlejší. Příčin, které tento stav způsobují je jistě více a není snadné posoudit, které jsou nejvážnějších. Chci se však zmínit zejména o těch, jejíž odstranění bude pro nás, kolečkáře, těžké. Nemá smysl zastírat že cyklistika je jedním z nejnamáhavější sportu. Závodění a trénink klade velké požadavky na čas, ještě větší na vůli a charakter jezdce. Mnoho mladých adeptů se proto odradí; jejich představa být slavným závodníkem přesáhla vůli se jim skutečně stát. To je překážka nikoli však rozhodující na cestě k masovosti. Vážnější je, že dáváme mladým málo příležitostí závodit. Opravdu závodit u nás může chlapec od 14 let, to je mladší dorostenec. To je trochu pozdě myslím. Tehdy se už většina mládeže rozhodla pěstovat jiný sport – pokud se vůbec rozhodla – a na cyklistiku toho mnoho nezbude. Bylo by tedy správné dopřát i žákům více závodů – samozřejmě přiměřeně snadných – než měli doposud. Dopřát jim to, co je vlastní mládí: závodění. Dobře pořádáme náborové závody, využíváme popularity závodu míru a získáváme řadu mladých cyklistů. Proto, abychom je však už cyklistiky udrželi jsme zatím udělali málo. Letos máme velkou příležitost se v tomto směru polepšit. Cyklistické Sportovní hry mládeže a různé velké podniky nám mohou zajistit příliv mládí. Přivést ho k cyklistice - a co je obtížnější – udržet. Způsobuje více, jeden (závodění) jsme naznačili v Zápisníku. Dobře to dělají v Praze, Brně, Plzni. Bude záležet na všech cyklistických pracovnících, pořadatelích závodu atd. Když uděláme svou práci na tomto poli dobře, nebude v budoucnu masovost cyklistiky ožehavým tématem na stránkách našeho časopisu.


Milan Perič, ústřední trenér cyklistiky. Časopis Cyklista 1961

Nemáme náhodou podobné problémy i dnes, o 60 let později?

Všechno (u nás) už (dávno) bylo

20.2.2022

aneb, 11 koleček pana profesora

Mnoho autorů žánru science fiction používá jako hrdiny svých románu zneuznané vědce, kteří v ústraní uskuteční vynálezy, které výrazně předbíhají svoji dobu. Následující řádky ukazují, že takový příběh nemusí být vždy výmyslem. Profesor Antonín Novák učí matematice na berounském gymnáziu. Jeho přístup k cyklistice je ryze vědecký a nezaujatý. Nestará se o to, zda je nová "kampa" tak nádherná a lehká, či zda je lepší GT tak skvělé a božské. Jako kdyby byl vůči všem reklamním vlivům a jiným formám davové psychózy jsi imunní. Má zkrátka svůj pohled na věc. Ke kolu přišel náhodou, dá se říci díky své nezdolné míře idealismu, která ho žene neustále vpřed. Matematika je nejnáročnějších duchovní disciplínou, stejně jako cyklistika sportem. Dokazování nemožného je zde podstatou věci. Jeho první hlubší zkušenosti byla jízda z Prahy přes Hradec králové, Olomouc až do Bánova u Uherského Brodu, odkud pochází. Dlouhá trasa na cestovním kole po celou noc ho stálá mnoho sil a když dojel domů, sotva pletu nohama. Třebaže byl nadšen a okouzlen tímto sportem, který je zároveň tvrdou zkoušku vůle, cestovatelskou horečkou i drogou, něco tady nahrálo. Pro člověka který kouká na svět jako na nekonečnou rovnici, bezmeznou hru čísel, je kolo neodolatelnou fascinaci, nerez zoraným polem, které se musí probádat. Je jen málo ideálních věcí, svět je z hlediska matematiky nedokonalý a je třeba ho neustále vylepšovat. Nejedná se o puntičkářství, ale touhu udělat věc lépe. Z hlediska dálkových jíst to nejsou jen vznešené myšlenky, ale prostá touha se méně nadřít.

Budiž kolo.

Psala se sedmdesátá léta, silniční speciály byly na výsluní, koupaly se v chromu a metalíze, štíhlé trubky se zmenšily na minimum, vše ve jménu hmotnosti. Posedlost tehdejších stavitelů "honění gramů! byla až fanatická a často hraničila s únosnou bezpečností. Svět ještě zdaleka neznal to, čím je dnes přesycen.


Vypůjčeno z časopisu Peloton, rok 1997


Otec a syn

5.2.2022

Ve sklepě pod kupou haraburdí měli Kockovi kolo. Stálo tam hezkých pár let, protože Petr Kocek byl vázán otcovým zákazem. "Až ti bude 14, tak si můžeš jezdit po pražských ulicích. Dřív ti to nedovolím." A tak Petr směl šlapat na kole jen o prázdninách u babičky. Honil se s vesnickými kluky o závod a rychlostí roztočení pedálů jim chtěl dokázat, že Pražáci nejsou žádné padavky. Moc často měl sto chutí porušit tátův zákaz, zvláště když spolužáci proháněli svá kola podél domovních bloků, ale vzor malého Petra – táta, člověk prodchnutý sportovním duchem jak má být – byl silnější; a kolo by mu přece nezakazoval jen pro nic za nic. Kocek senior nikdy nebyl slavným sportovcem, obletovaným tisícovkami fanoušků. Patřil k těm lidem, kteří nenápadnou, všední prací se starají o to, aby to na našich sportovištích klapalo. Rudolf Kocek přišel mezi armádní sportovce třiapadesátém roce. Jako ZVP vedl atlety, plavce, hokejisty a další oddíly a nakonec zakotvil mezi fotbalisty a stal se i jejich předsedou. K kopané měl také nejblíže, protože ji až do odchodu na vojnu sám hrál. Když Petr Kocek trochu vyrostl, ...

Touto historickou technickou zajímavostí

1.1.2022

začínáme nový rok 2022. Jedná se o závodní představec Favorit z druhé poloviny minulého století. Podle historických fotek to vypadá, že se tento představec dělal od poloviny 50. let do začátku let 60., tedy do doby, než přišel do výroby nám známý ocelovoduralový, který se vyráběl několik dekád. Představec má pro lepší tuhost dva upínací šrouby a delší redukci ze stočeného plechu. Dále jsou v přední a spodní části naletované matky, ty přidržují těžký dvoukošík pro párek duralových bidonů. Protože to nebyla běžná sériová součástka, tak se těchto modelů dochovalo opravu málo. Váha je 450g.

Máte-li možnosti, zkuste se někdy svézt s ocelovým představcem, dělají se dodnes. Je zajímavé, kolik otřesů je schopna taková drobná součástka odfiltrovat. Zajímavý článek třeba zde

a

Fotky poslal fanda cyklistických 50. let Ondra Slávik. Děkuji a rád přidávám do listu součástky.

Všem

24.12.2021

čtenářům, spisovatelům, sběratelům, kutilům, cyklistům, zkrátka fandům (nejen) československé cyklistiky veselé vánoce a šťastný rok 2022


ZAUJME VÁS CYKLOTRIAL?

5.12.2021

Začalo to dopisem, vcelku nenápadným, ležícím uprostřed kupy pošty došlé do redakce. Bylo v něm napsáno: "Vážená redakce, časopis ABC čtu již přes 10 let, nyní i se svým sedmiletým synovcem. Před Vánocemi jste zveřejnili zprávičku o jízdním kole pro triál. Píšete, že tuto disciplínu není zatím možno v Československu vidět. Souhlasím, ale pokud budete chtít, máte možnost, aniž byste museli do ciziny. Jsem československým reprezentantem v klasickém trialu, tedy na motocyklech. Soutěžím na španělském stroj Montesa. Při loňském zájezdu na závody do Belgie se naše mužstvo seznámilo i s cyklotrialem. Je pravda, jak píšete, že kdo to neviděl neuvěří, co lze na takovém jednoduchém kole dělat. Naše výprava byla kolem nadšená a já se rozhodl, že si ho postavím. Měl jsem trochu problémů, které se mi podařilo vyřešit. Kolo je hotové a náklady nepřesáhly 400 Kčs. S kolem vyjedu na téměř 1 m vysoký stupeň, aniž šlápnu na zem, sjedu s ním strmé skalisko, schodiště pro mě není překážkou atd. Protože jsem vše udělal takřka "na koleně", bez velkého dílenského vybavení, mohlo by vás to zajímat. Myslím si, že by cyklotrial mohl mít u nás podobnou popularitu třeba jako minikáry, možná ještě větší. Je totiž poměrně dosažitelný, bezpečný a velice zajímavý. Bude-li zájem, přijďte se podívat zdraví vás Petr Hůla Praha 10 Uhříněves.

Časopis ABC, zadáno pro techniky, ČTENÍ ZDE, zajímavý článek TADY a třeba TADY

***

Šlapačky, správně cyklotrial, zažil v 80. letech mimořádný zájem, podobně, jako skateboard, snowboard, windsurfing a další alternativní sporty. Přestože výbavy byly velmi, velmi! omezené, elán zkoušet nové sporty byl obrovský. Po garážích se laminovalo, v čékádé svařovalo, v kolech šicích strojích podplácelo, v kočárkárnách stříkalo sprejem. Ehm, vím o čem píši :). Podle zahraničních časáků vše "světově" upravovalo. Doba, která jde jen těžko vysvětlit a asi nejde zažít po druhé. Ach, jak já si trialové kolo tenkrát přál. Dnes je směr opačný, hledáme věci netknuté, moderně "v původním stavu", lidově kutilem nenapadnuté a za to již dokážeme i celkem slušně zaplatit. A jak jsem se rozepsal, napadá mne ještě jeden postřeh. Domnívám se, že není na světě druhý národ, který má obyvatel stejně jako střední světová metropole, zároveň má podobných sportovních disciplínách tak široký rozptyl a přitom pěkné výsledky; kolová, cyklokros, plochá dráha, jachting, různé orienťáky, střelba, nádechové potápění, radioamatérství, závěsné, či akrobatické létání, nebo pití piva :). Jak se objeví nějaký nový sport, v Čechách má okamžitě zelenou. A náš dvouocasý lev je také pověstný tím, že "potřebuje" špičková sportovní nářadí. I když se to nezdá, my Češi jsme zkrátka národ sportovně vytříbený, až furiantský.

🙂 👍

KOLA NA MÍRU

28.11.2021

Zná je oba – závodníka i jeho kolo. Ví přesně, co v každém z nich je, co mohou dokázat, kde jsou silní a kde je třeba je povzbudit, pomoci. Jejich vztah se zrodil u konstrukčního prkna v závodu Favorit Rokycany, který zásobuje závodními koly naše reprezentanty na Závod míru již od roku 1950. Každý náš přední sportovec, ať jezdí silniční, dráhové, cyklokrosové závody nebo třeba krasojízdu, tandemy či kolovou, když, jednoduše řečeno, potřebuje ke svému sportu kolo, sem najde cestu. Nejprve každému "vemou míru" a po rovnají jeho tělesné parametry s optimálními požadavky konstrukce. Nová jména na startovní listinách znamenají i nové karty s tělesnými údaji v archivu závodu a nové výkresy nejvýhodnějších řešení rámů. Každý milimetr je několikrát zvažován, protože může rozhodnout o setině vteřiny, která chybí v cílovém spurtu na stadionu, nebo o gram zbytečné váhy, se kterou se pak závodník mučí na dlouhých nekonečných rovinách.

Z prvního náčrtu vzniká skutečné závodní kolo jen velmi pomalu. Doslova na koleně, protože nic se nemůže svěřit strojů. Jen lidské zkušené ruce dokáží pracovat tak přesně a spolehlivě, jak si žádají podmínky těžký ch závodů. Vždyť například v některých úsecích silničních závodů sjíždějí…

… bez dokonalého speciálu by ani ty nejsilnější nohy vítězí vyšlapat nemohly. A tak se stále zkoušejí nové lehké slitiny, hledají se super pevné materiály, znovu se řeší tvary každé součástky, objevují se nové principy mechanických dílů. Základním požadavkem, který určuje úspěšnost nového řešení je váha. Proto pošilhávají "otcové" silničních závodních kol ke svým kolegům až k letectví. Dural, elektron, titan, odlehčená ocel… to jsou materiály, díky nimž dnes dokonalé kolo váží pouhých 9 kg. Ale vývoj se nezastaví ani na této hranici. Úspěchy našich cyklistů na mezinárodních závodech jen potvrzuji že právě v konstrukci a hledání nových řešení je rokycanský závod na světové špici spolu s nejslavnějším italskými, francouzskými, španělskými a v poslední době ostře finišujícími japonskými firmami. Projevuje se to i na vývozním plánu závodu. Silniční speciály se exportují do Rakouska, NSR, Finská, Švédská, Kanady…

VE STÍNU PELOTONU

"Jel jsem Varšavu dvanáctkrát, poprvé v jednapadesátém" vypráví František Hašek jeden z deseti na dílně speciálů. Jasně že jako mechanik, ale nemyslete si ona to nebyla žádná legrace...


Má-li někdo zbytek zajímavého technického rozhovoru, prosím sem s ním.

Obrázek: "Bohumil Kasl seřizuje převody na novém typu silničního závodního speciálu."

Průkaz cyklisty, roky 1933 - 1946

30.10.2021

Příjmení a jméno - Krampl Rafael

Datum narození a domov. obec - 24. srpna října 1914-Rařištorf

Povolání - t.č. vojín ženij. pluku 4 Bratislava mechanik

Klub - "K.C. Štefánik Račištorf

L.K.B + B c. o Bratislava

CK. "Štefanik" Račištorf

Bydliště - Račištorf, Hlavná 224 u nádražia


Číslo licence v roce - 1933 246, 1936 251, 1937 154 270, 1938 81, 1946 346

Nováček od 15.6 1933

Senior od 1.5. 1937


Další technická stokilometrová etapa

24.10.2021

se nevyhnula ani sparťanovi z Karlína.

Je říjnový víkend, sobota, chladno, ale slunečno. Zeleno žluto hnědé barvy znamenají, že je tu podzim. I v tomto období lze zažít nezapomenutelné cyklistické chvíle. Krátce po obědě vyrážím ze Slaného. Já, i kolo horkotěžko přežíváme děsný tankodrom Zvoleněves > Neuměřice. V Kralupech už je lépe, tepleji a živo, zahrádky plné lidí, most přes Vltavu je ještě vyzdoben květinami. Jedu v klidu, nikam nepospíchám. Před Mělníkem potkávám dvě cyklistky, Lenku a Míšu (pamatuju si to dobře?) z Prahy. Je fajn, že móda silniční cyklistiky zamířila i mezi ženy. Za prvé, je bezvadné, že se sportuje obecně a za druhé...? No je to pěkné, to je jasná věc :). Chvíli vyprávíme. Dostávám školení o sportovních cyklotrendech. Moderní je merino, jemná drahá vlna, která parádně hřeje. Už vím i jaké brýle, velké a jakou helmu, černou. Boty? Jedině s boa systémem. Vidíte, co se dozvíte na stránkách o československé cyklistice. "Dáme cestou jedno malé?" "No jasně." Pivko a cyklistická témata jsou zrádná věc a čas je u nich velmi relativní. Myslím, že si toho všiml už někdo přede mnou. Přesto se po chvíli musím zvednout a jet. Slunce už není tak vysoko, jako v létě, když zajde hodně se ochladí a setmí. Mě čeká ještě asi 60 kiláků a jedu bez blikačky.

Teď něco méně zajímavého, něco kolem kola :). Skoro 70 let staré kolo, vybaveno dobově nejlepšími součástkami, jede bez nejmenšího zaváhání. Jestli někde vidím změnu, revoluci, zlom, tak to není v geometrii, není to v délce klik, jiném řetězu, nebo třeba v počtu převodů. To jsou drobné evoluční změny. Přechod z 9ky na 11ku běžnému sportovnímu cyklistovi nepřináší nic. Pakliže mám kazetu např. 11-30 a mezi prvním a posledním kolečkem je 7, nebo 9 dalších, nevidím v tom zásadní ne/výhodu. Avšak ta největší změna je řazení. Odborníci a já(!) víme, že index a přechod řazení z rámu na řídítka je absolutně nejzásadnější pokrok v historii cyklistiky 20. století. Do té doby se pereme, předvídáme, pod kopcem zakládáme, odhadujeme i chybujeme. Od té doby, jen jednoduše cvakáme, navíc s rukama na řídítkách. Až si říkám, proč už to nevymyslel, někdo mnohem dříve? Kdyby Cimrman nefušoval do humanitních věd, ale soustředil se na cyklistiku, snad.. Rozdíl, mezi kolem z roku 1965 a třeba 1975 let není tak značný, jako mezi dekádou 1985 a 1995. Sednete-li na kolo ze 70. let; klipsny, nevalné brzdy, absence právě indexu..., technika se s vámi moc nemazlí. Dávat většího bacha, více předvídat, prostě se musíte lecos naučit. Ale na stroji z let 90.? Obrovská zásadní změna. Vše přesně a moderně funguje, i přes to, že je kolu třeba 25, nebo 30 let. Toto se mi honí hlavou cestou z Roudnice kolem Řípu do Velvar. O tyto zásadní myšlenky jsem se s vámi a světem musel podělit :).

Od Velvar je to do Slaného už jen kousek, ale do mírného kopce. Nejede to a nejede. V delší etapě jsou vždy ty poslední chvíle před cílem, jako chvíle ty skutečně poslední. Grrr! Zapadá slunce...

O rámu jsem psal ZDE, o kole samotném ZDE. A tak dnes to bylo trochu o zábavě a pocitech, které možná napadají každého z nás. Viva ciclismo!


Na Kokoříně s Antonínem

3.10.2021

Kulatý, desátý ročník klasiky si žádá něco hezkého, neobyčejného, až výjimečného. A tak to také je. Projedu legendu československé cyklistiky, legendu, která mi ležela v hlavě od té doby, co jsem se o ni dozvěděl. Jak správně předpokládáte, je to kolo Antonín Perič. Jdeme na to. Napřed zopáknu něco kolem rámu. Podle dochované knihy je to bezmála tisící, ručně vyrobený kousek. Nejlehčí historický ocelový rám, co jsem na vlastní oči viděl. Více o rámu ZDE. Kolo skládáme s Radimem týden před klasikou. Rád bych, aby součástky plus - mínus časově seděly, ale přiznávám, že ne vše je dodrženo. Perič by asi reptal, to on umí, možná by mi řekl, i pár slov, které digitální slovník podtrhává červenou vlnovkou, ale něco mi napovídá, že by nadávání nebylo dlouhé. Vybírám jen ty nejlepší součástky a ve výborném stavu. Přehazka, relativně těžký, bronzový, chromovaný Record první generace. Přesmyk, Gran Sport, s mechanikou schovanou v krabičce. Hlávko, kliky, náby, pedály, sedlovka, kola... vše Campagnolo nejvyšší řada. Ano, pozdější, prozatím. Dále, brzdíme centrálně Francouzsky, držíme se rytířských Cinellek a sedíme professionálně po Anglicku. Ladíme, chvíli to trvá. Vše vypadá, že bude celkem přijatelně fungovat. Teda až na brzdy. Přestože dáváme nové gumové špalíky, asi jsou staré a tvrdé. Kolo si při brždění lehce spletete s hasičským záchranným sborem. Hotovo, výsledek? Kompletní váha kola je 10,4kg!

Je ráno 25. září, kolo nakládám do kufru a mířím na Mělník. Přivítání s kamarády, příprava, sváča... Nasedáme, startujeme. Kolo je velmi pohodlné, tiché a přesné. Pozice jezdce není ničím odlišná od moderního stroje. Čekal jsem, že legenda pojede sama, ale nejede, musím šlapat. Překvapivě :). Geometrie je relativně krátká, hodně podobná těm nejlepším efjedničkám. Úhly nemám přesně změřeny, ale..., má to jeden háček. Rám je z roku 1954 a v tu dobu jsou závodní rámy delší a skoro o půl kila těžší. Efjedničky podobné tomuto rámu budou vyrobeny o dost později.

Něco musím napsat. Řídit kolo Perič není o tom, že nasednete, šlápnete do pedálů a užasnete, jak znatelně je rychlejší, než špičková závodní kola ostatní. Tak to opravdu není. Je to o vnímání maličkostí. Řídíte stroj, kde každá součást rámu prochází špinavou rukou zkušeného řemeslníka. Kde ruční práce v každém detailu a pájka s pilníkem jsou víc, než peníze. Kde pokrokové přemýšlení je víc, než fajfka za započatou hodinou. Kde letité zkušenosti, tradice a vítězství jsou víc, než zisk. Kde výběr materiálu prochází pouze jedním kritériem: "Chci jen to nejlepší". V dnešní době "trvalého růstu" je to něco velmi vzácného. Zkrátka řídíte závodní, přes 60 let staré kolo, které je tím nejlepším ve své době a zůstane jím ještě dlouho, dlouho po ní.

Jestli vás napadá stejná myšlenka jako mě, tedy kde by byla, a jak by vypadala československá cyklistika kdyby... Jenže my víme, že kdyby neplatí.

Nějaké shrnutí? Obdiv, výjimečnost, mimořádnost, jedinečnost, umění, přitom jednoduchost a pokora. Tato slova patří jak kolu, tak člověku jménem Perič.


Ještě poznamenám, že připravuji něco pěkného. Jestli to vyjde, bude to velmi zajímavé :)

FOTO ZDE, nebo v listu KOLA

Špicové Favál 2021

29.9.2021

Vedle cyklistických kilometrů běžných, jsou i kilometry neběžné. Mezi ty patří třeba právě Kokořín, Tour de Zeleňák, nebo Brněnský Favál. A na ten poslední zmíněný jsme se byli letos podívat. Jak Kokořín, tak Brno se letos odehráli v jednom víkendu a tak to byla sobota, i neděle pěkné cyklistiky opravdu plnááá. Uff!

Favál je něco jiného, než Kokořín. Je to také o setkání, jak jinak, historických kol a cyklistů, ale dopoledne se trochu závodí; svézt se na betonovém oválu doporučuji každému fandovi cyklistiky. Je to pěkné, je to rychlé, no stojí to za to. Následuje soutěž o nejlepší kolo a pak, pár kilometrová projížďka Brnem kolem řeky Svratky. Akci na Brněnském velodromu organizoval servis Kola Nakládal, konkrétně Nakládal Bořivoj.

Soutěž o nejlepší kolo vyhrál Milan Moravec, jako hlavní cenu dostal ponožky a dalšího favorita. Jeho radost byla nefalšovaná a bezmezná, hned volal domu :). Jméno nejrychlejšího sprintera mi uteklo, ale vítěz je na videu, odkaz níž.

Musím zmínit, že Moraváci jsou detailisté a nic jim neunikne. I mě čeká ráčna, ořech a výměna středových šroubů, aby kolo bylo "echt" :).

Některá kola najdete také na těchto stránkách. Některá historicky, jiná nově a některá časem přidám.

Nesmím zapomenout na jednu důležitou věc, na oválu jsem zapomněl můj senzační vlněný československý cyklistický svetr. Našel ho Jirka Fiala a putuje ke mně. Jirko fakt díky.



Kokořínská klasika 2021

27.9.2021

Letos je nutné poděkovat těm, kdo se starali o počasí a organizaci. Poslední zářiový víkend nám fandům historických závoďáků bylo dopřáno setkat a svézt se 55 kilometrů nádherným Kokořínským krajem za slunného letního počasí. Kokořín je krásný za každého počasí, ale když to navíc takto vyšlo, nikdo se nehněval :) Vynikající atmosféra, perfektně zvládnutá organizace, výborné občerstvení, příjemná obsluha. Na desátý ročník jak se patří.

Jsem rád, že existuje toto setkání, které se stává tradicí. Tradice je vlastně připomínkou, dědictvím něčeho, na co by se nemělo zapomínat. Tedy velký dík a moc se těšíme na další, 11. ročník.

Technickou zajímavostí je složení značek; převládá domácí značka Favorit, což je jasné a správné, jinak si to ani nedokážu představit. Na druhé místo se dostalo Italské Colnago. Tyto dva výrobci mají u nás takovou popularitu, že to vypadá, jako by ostatní neexistovali. Popularita Colnaga a počet startujících se navíc, každým rokem zvyšuje. Čím se značka zasloužila (Petře Benčíku?) a co komu provedli konstruktéři ostatní, že se na ně zapomíná? Kteří? Třeba De Rosa, Bianchi, Pinarello, Cinelli, Chesini, Wilier, Tomassini, Massi, Raleigh, Koga, Peugeot, Bottecchia... Tak doufejme, že v dalších ročnících na startu uvidíme i legendární značky jiné, či konstrukčně zajímavé.

Hrdinou byl a bronz ode mně získává každý, kdo kraj plný rybníků a kopců zdolal a že mezi námi byli i cyklisté, kteří už lecos pamatují :). Stříbro, kdo trasu pokořil na kole autentickém, pravém, původním. A zlato získává muž z Mělníka (připomeňte mi prosím jméno), jezdící pravidelně ročník co ročník na kole Favorit z roku 1950. Jeho kolo je bez zásadních úprav a pouze s jedním převodem. Velká gratulace!



Abych nezapomněl :), letošní kulatý ročník byl pro mě výjimečný ještě jedou zajímavostí, či srdcovkou, odjel jsem ho na 67 let starém kole A. Perič. O tom za nedlouho v samostatném příspěvku.


Kokořínská klasika 2021

18.9.2021

Fandové české Eroicy je tu dobrá zpráva. Pro někoho závod, pro někoho setkání a vyjížďka nádherným krajem. Ať tak, nebo tak, v sobotu 25.9.2021 v 11:00 startuje 10. ročník populární Kokořínské klasiky. Kde? Kokořínský Důl, louka vedle hospody U Grobiána.

Registrace zde:

Trasa zde:


Držme palce, ať nám klapne počasí a nashledanou na Kokoříně.

Platím! Dvě kávy, vody a palačinky.

21.8.2021

Dnes mě čeká dlouhá trasa, z vyhlídky Střekov, kde je fantastický výhled na Labe, do Slaného. Tentokrát jedu na f1 z roku 1976. Něco pro fandy techniky: rám f1 r531, výbava Record + Cinelli + Mavic + Bergy + Michelinky... Na komponentech se nejedná o přísné dodržení historického stavu, na rámu, laku a etiketách ano. Fandové mi odpustí použití spd, na autentický speciál bych je nedal. Oblékám si dres od mistra republiky :) a před polednem vyrážím. Kolem vody se jezdí vždy krásně, zvlášť v tomto srpnovém, pro cyklistiku asi nejhezčím období. Zkouším jet mimo silnici, cyklostezkou kolem Labe, ale zde prorůstají kořeny asfaltem a tak je třeba dávat pozor. Před městem Lovosice je přívoz, to je takové trochu nostalgické, starobylé, ale velmi příjemné zpestření. Kdysi byl i na Mělnicku, ale teď je tam již mostek. Zatím držím velkou pilu, jede se tempem, ale v pohodě. Před Libochovicemi se stalo něco nečekaného. Začal foukat protivítr. To si říkáte jek to dneska odsejpá, najednou stojíme a moc nám to nejede. Velká pila zůstává, ale stehna jdou do výkonu. Směřuji na Křesín, přes řeku Ohři, kopce na Peruc. Zde již řadím a jako by mi chyběly lehčí převody? Z úpatí Peruce šlapu do kopce, v půli zastavuji, fotím 500 let starý památný dub. Podle pověsti zde potkal přemyslovský kníže Oldřich Boženu. Jim se pak narodil syn, pozdější kníže Břetislav I., tolik encyklopedie. Z Peruce mířím na Sulec a Hvížďalku. Od tud je další fantastický výhled a krásná cesta lesem až do obce Bor. Kopec Milý - Bor je vyhlášený svou strmostí. Je dobře, že jedu směrem dolu. Je dobře, až do Kalivod, tam něco podobného musím vyšlapat na karlovarku. Uff! Mířím na Mšec, za ní je houpačka a dál po vrstevnici až do odbočky na Hradečno. Zde již šlapu z posledních sil. Než dorazím do Slaného, musím něco zmínit, možná zopáknout. Cestou si toho všímám velmi často a říkám, že to nesmím opomenout. 45 let starý ručně vyrobený, všude možně odvrtaný, odfrézovaný závodní rám z britských trubek, je neuvěřitelně pohodlný! Opravdu. Pokud si dám spodní úchop, opřu se do přední vidle, zadívám se na ni, je vidět její neustálá práce. Těžko se to popisuje, rám a vidle prostě pruží, žehlí, přitom jedou přesně, předvídatelně a to i ve velkých rychlostech. Je to použitou, dobře navrženou vidlicí, zde je víc zkrácena, lehce strmější a klasickou XX let používanou, do dokonalosti vypilovanou geometrií. Máte-li možnost pořídit si kvalitního oceláka, slovo kvalitního bych zdůraznil, udělejte to, čeká vás krásná cesta při jeho skládání, následně bezvadné svezení. Jsem doma, už mě chytaly křeče do stehen z nedostatku vody, soli, nebo obojího(?). Jako vždy utahaný, vyšťavený, zmordovaný, avšak šťastný.


Stavíme kolo favorit

21.8.2021

z 50. let. Co vlastně potřebujeme a jak to vše jde za sebou? To se dozvíte když se mrknete na vtipnou a pracnou dvouminutovou animaci Míly Moravce. Po Mílovi se již ptají tři bratři, konkrétně Bratři v triku :) No mrněte, stojí to za to.


Z Karlína do Vršovic

5.8.2021

Dneska jsme v Praze utekli pěknému srpnovému slejváku. Máme pozvánku na "pokec" do vývojového centra Festky. Moc se těším! Marek, Jonáš a já právě vcházíme. Festka je relativně malá česká manufaktura, kde se tvoří špičkové, především karbonové rámy od základu, do konce. Vyrobí zde kolem tří set rámů ročně. Každý rám, který se tvoří má svého zákazníka. Dostali jsme asi hodinovou dávku informací od šéfa Michaela Mourečka o sportu, o práci a především o technologii: "Kolo musí být souhrou, harmonií součástek, váhy, aerodynamiky, i jezdce. To je to nejdůležitější."

Celé povídání shrnu do několika zásadních bodů. Na prvním místě je lidský faktor, zapálený nadšený člověk. Tento první bod nelze podcenit, vynechat, vyloučit, či přeskočit. Je to to nejdůležitější, nejzásadnější, prostě nejvíc! Na druhém technologický vývoj. Paradoxně zde staré námořnické heslo "kdo chvíli stál, již stojí opodál" sedí jak zadek na hrnec. Na třetím je umění. Umění je široký pojem, ale můžeme to jednoduše a pochopitelně popsat takto: "umělec je ten, kdo umí to, co jiní neumí". Když tyto tři veličiny spojíme (veličina je vůbec moc hezké slovo), okořeníme špetkou štěstí, pak není na světě nic, co by se nedalo zvládnout. No a proč nese článek název Z Karlína do Vršovic? To se dozvíte z fotek, nebo ze staršího článku. Ještě nadšený, plný dojmů vám chci sdělit, že na fotkách můžete spatřit to nejlepší, co se u nás vyrobilo v 50. letech a to nejlepší, co se vyrábí dnes.


Technická zajímavost, váha rámu Perič 1874g, váha rámu Festka 770g. Kéž bychom šli my lidé stejným směrem.


Tak a je to za mnou :-). MORAVIAMAN 2021 je minulostí...

24.6.2021

Poslední dva roky díky téhle nové době postrádám motivaci makat v tréninku tak, jak jsem byl zvyklý. Minulý rok jen Israman a Pilman. Letos o hodně méně tréninku než minulý rok. Jediné, co dokážu natrénovat je plavání a to jen díky tomu, že jsem zimní plavec a do letošního závodu mám natrénováno 140km ve vodách o teplotě od 1°C do 21°C. Na kole díky restrikcím a nevhodným umístěním mého bydliště mám nájezd pouze 950km. Absence jarní přípravy byla znát, běh díky zranění, které přetrvává, jen 550km. Rozhodl jsem se tedy splnit "SEN", který si nechám na plonkový rok, kdy mi o nic nejde. Oprášuji starého Favorita z roku 1957, který je krom výpletu a sedla vystrojen originálními komponenty. Nejmladší díl na kole bude asi 30let starý řetěz. Ráfky staré více jak 35let. Kolo bylo původně koupeno pro mého strýce, který se na kole nikdy nenaučil jezdit. Pak něm jezdil chvilku můj děda a dalším jezdcem a zároveň závodním cyklistou byl můj táta, který na něm jezdil tuším více jak 8let závodně. Další v pořadí byl můj bratr, který na kole jezdil nějaký čas v devadesátých letech. Před pár lety jsem se ke kolu od táty dostal já a některé původní díly musel sehnat na bazarech. Povedlo se :-). A konečně, přišel rok, kdy jsem se odhodlal jet na něm železného muže. Na start dorážím se svým Medvědím bydlíkem a spím dvě noci na Štěrkáči. Pokecávám s kamarády, dávám par pivek s Tomášem Kubínem, řeč je o triatlonu a životě; předzávodní nalejvárna informací :-). Start v 7:00 - klasika, voda kolem 25°C, vzduch předpověď přes 30°C. Byly povoleny mimořádně neopreny, prý kvůli bezpečnosti, protože závodníci nemají přes zimu díky zavřeným bazénům natrénováno. Osobně mi to připadá na palici, nechci se nikoho dotknout, ale pokud člověk není schopen odplavat 3,8km na volné vodě bez gumy, tak na dlouhém triatlonu nemá co dělat. Je to tvrdý názor, ale myslím, že správný. Podle mě člověk může akorát ztratit rychlost, ale plavat přeci nezapomene. No nic, tak gumy povoleny :-). Já jako trénovaný zimní plavec volím plavbu bez neoprenu a jsem rád, že i někteří ELITE závodníci šli též bez. Je to přeci jen železný muž a nejsme přeci srágory. Plavání úplně super, plavu tak, abych doplaval v klidu. Trénink na bazénu samozřejmě chyběl, to se nedá popřít. Čas 1:11:10 ovšem byl milým překvapením a zaplaval jsem zde druhý nejlepší čas (nej čas byl 2016 za 1:08:42 v gumě). To je tedy pro mě velká satisfakce, za to jak jsem makal celou zimu v ledové vodě a poslední dva měsíce ladil styl. Ohromná radost. Kolo. Sedám na Favorita, který nezávodil posledních 50let. Mám respekt. Modlím se, aby přežily všecky původní díly a abych i já to přežil, nevím do čeho jdu, takovou dálku jsem na něm nikdy nejel. Díky skvělému plavání jsem i na mé obvyklé pozici v cyklistice a tak začínám závodit :-). Trošku pozlobím Toma Dvořáka, se kterým se rádi hecejume, i ve slavném "kvasickém stoupání" :-). Taky jednu výměnu s kamarádem Márou Nemcikem ze Slovenska, který zde zajíždí svůj 95x IM. Později došlo i k několika férovým cyklistickým výměnám v pořadí s Jardou Lapešem, včetně sprintu při předjíždění 5 závodníků na ráz :-). Prvních 72km držím průměr kolem 32,8km/h a nic mi nechybí. A asi na 100km mě předjíždí jednička Tomáš Řenč na začátku "kvasického stoupání" z té horší strany, směrem do Otrokovic. Počkám podle nových pravidel, až se vzdálí o 10m a rozhoduji se v nejtěžším bodě stoupání na něj nastoupit a "sprostě ho udělat". Buším jak hluchej do vrat, kdo to tam zná, tak ví, že nahoře u kapličky je to ostré. Předjíždím Toma a mám radost z výkonu na veteránu :-). Dole za křižovatkou do Tlumačova mě Tom vrací úder a vysekává mi poklonu, které si vážím, díky. Při průjezdu přes Štěrkoviště mi všichni stále fandí - krása. Díky moc Radimovi Leciánovi, který mě neuvěřitelně podporoval celý závod. Přichází pomalu největší vedro a já se začínám vařit. Tepy jsou líný a nejdou nahoru, značka zvaření. Na 170km je mi po projetí dvou motorek kolem mě na zvracení, tohle v triatlonu neznám. Přemýšlím co bude dál a jestli to raději nezabalím, ale tohle je myšlenka, kterou taky neznám. Dorážím do depa, rád, že jsem celej a že kolo taky :-). ÚKOL splněn, mám to zajeté na 64letém veteránu. RADOST a zároveň útrapy z přetížení vedrem, které těžko zvládám. Nemám ho rád nikdy, navíc letos je to vedro nějaké jiné. Rozbíhám to aspoň přes depo ven, pak jdu do chůze, cca 8km jsem schopen běžet indiánským stylem, ale nejde běžet více jak 150m. I 120 tepů mi připadá jako tepů 180. Chladím co to jde, přední stehna přetížená jako prase, jdou do křečí, sotva můžu jít, ale valím dál. Kolo si vybralo zřejmě taky své, jiný posed, jiná stavba kola, držet berany skoro 7 hodin nejsem zvyklý, ohnutá záda. Jeden bidon na kole taky málo. Pak už mám druhý v kapse na zádech, ale pozdě. Na 20. km mě předbíhá Pepa Křivánek, který je ve třetím kole, dnes se mu nedařilo. Nakonec ho ještě doběhnu a dáváme spolu chodeckou vložku od občerstvovačky, ke Štěrkáči, tam se rozbíháme pro diváky bok po boku a ještě spolu ven přes kruhák. Tam se s Pepou loučím, dál už běžet nejde a ja už tuším, že abych dokončil, budu to muset odejít do konce pěšky. Do závodu se mi podaří vrátit pár kamarádů, díky mě dokončili, někteří chtěli vzdát. Rád jsem jim pomohl. Mě ale nemá kdo a jak pomoci. Jsem na to sám. 20. km, myslím na to, jak skončím s dlouhým triatlonem. Poznávám tento sport z odvrácené strany. Vydržel, došel a DOKONČIL, něco se povedlo a něco vůbec, ale jsem v cíli svého 13x Železného může (8x Moraviaman). Čas 15:34:38, plavání 1:11:10, kolo 6:37:34, běh/chůze 7:38:26. Ráno ještě na Štěrkáči dávám kávu s Márou Nemcikem, mluvíme o sportu, triatlonu. Lije mi novou mízu do krve, dostávám nový rozměr, ve kterém to chci jezdit dál :-). Budu jezdit jen pro radost, kolem 11-12h a tak, jak to bude chutnat. Ale hlavně maraton chci běhat :-). Musím si doléčit zranění svalu, makat stále na plavání a kolo udržet na pro mě dobré úrovni. Druhý den už plavu 500m na relax a dnes už i 1500m. Dnes už se cítím opět v pohodě, ale v den závodu s tím počasím to nebylo úplně podle mých představ :)


Text Martin Černý, FOTKY Lidka Polišenská ❤


Pavel Vršecký (1942) je nejúspěšnější trenér

22.6.2021

československé dráhové cyklistiky. Vyrůstal v zahrádkářské kolonii na pražském Žižkově, jako malý si četl knihy o Rudé armádě. V páté třídě dostal od otce kolo a začal jezdit. V roce 1956 byl na pražském Staroměstském náměstí uspořádán velký nábor mládeže do cyklistického oddílu, kam byl vybrán. Závodil rád, nejlepší ale nebyl. V roce 1975 dostal od ředitele podniku Kovo, za který jezdil, nabídku zúročit svou houževnatost jako trenér, později trénoval cyklisty Dukly Praha. „Byl jsem důsledný a tvrdý,“ říká. „Kluci se bouřili. Mojí výhodou ale bylo, že jsem byl fyzicky zdatný. Co jsem jim řekl, snažil jsem se dělat do puntíku taky.“ Trenér Vršecký vstoupil do komunistické strany, dnes to vysvětluje tak, že díky tomu se mu dařilo „lépe prosazovat možnosti pro cyklisty“. K největším úspěchům jeho svěřenců patří zlato z mistrovství světa v roce 1979, bronz družstva ze světového šampionátu v roce 1981 a titul profesionálního mistra světa v bodovacím závodě v Itálii roku 1985. V roce 2016 začal Pavel Vršecký trénovat mladé cyklisty v Příbrami.


Vážení pánové ve spolek,

28.5.2021

1. Máte (máme) krásné starosti, a to díky tomu, že naší srdeční záležitostí jsou kola. Aby se vyskytl motocykl nebo dokonce automobil v původní stavu, takže stroj stačí očistit a jen vyretušovat, je už prakticky vyloučené. V 99 % případů se motocykly/auta staví od základu, čili se nerenovují, a už vůbec ne restaurují, zkrátka se nově vyrábějí, původní bývá (někdy ani to ne) výrobní štítek. Vznikají tak kopie (nikoli repliky). Nic jiného totiž majitelům nezbývá. U kol je to jiné, minimálně základ (rám) je původní (byť třeba pobitý), a dobové komponenty se dají sehnat. Nový lak je otázka. Je-li 50 % původní, nechal bych to být, ALE je to jen můj názor. Každý nechť se rozhodne sám podle své chuti.

2. Kola s příběhem/po někom jsou vždycky radost. Je na každém sběrateli, co se svým kouskem udělá. Pan Rykl, budiž mu země lehká, se rozhodl pro totální renovaci. S původním majitelem/jezdcem konzultoval každý detail a kola podle toho uvedl do stavu, v jakém (snad) byla, když opustila výrobu. Je to špatně nebo dobře? Jak pro koho. Protože se všechna jeho kola rozběhla na nové adresy, je zřejmé, že tento styl má své zastánce.

Pak je jiný přístup - jen čistit, retušovat a varovat se radikálních zákroků. I tento styl má své zastánce a sám bych se k tomu přikláněl, i když mám kolo, které jsem získal po totální renovaci. Asi to nešlo jinak, ale moc jsem ho chtěl. Pak mám favorita ze ZM 1961 jako druhý majitel po účastníkovi, v původním stavu (až na galusky), na který jsem nesáhl ani prachovkou. Takových kol je ale méně.

3. Tedy jak na věc? Každý nechť to dělá tak, jak je mu blízké, jak to cítí, jak mu to dělá radost. Kdo se chce a svůj kousek před zásahem poradit, nech ať vyslechne mudrce. Rozhodnout se nakonec musí sám. Ať jakkoli, kola mají svůj půvab a zájem o ně bude jen růst. Za dvacet let vyfasují majitelé historických automobilů a motocyklů jednou ročně pět litrů benzínu, aby mohli svého miláčka nastartovat a chvílí inhalovat vůni spálené směsi. Pak motor vypnou, zavřou garáž, sednou na kolo a projedou se (budou-li dost chytří a nějaké si už dnes opatří). Za sto let se benzín a nafta už možná ani nebudou vyrábět. Kola nabeton ano.

Ať se všem daří,

Jan Králík


Se souhlasem pana Králíka zveřejňuji vtipný, i pravdivý komentář na téma "co se starým závodním rámem".


www.veloczechoslovakia.cz

Jan Plátek se pustil do modelování dalších věcí

21.5.2021

a zkoušení i jiných materiálů. Bílý materiál se změnil na lehce krémový a díly jsou místo z PLA nakonec z ABS. Povrchová úprava acetonem u přebroušených dílů, je kvůli uzavření materiálu. Plast se lépe čistí. U všech dílů platí možnost tisku jak v lehce krémové barvě, tak v černé barvě ze stejného materiálu. V nabídce jsou tedy tyto díly a ceny: Plast na košík 30 Kč nebroušený, 60 Kč broušený a v případě ABS ošetřený acetonem. Barva krémová ABS, černá ABS, sněhově bílá PLA, šedá PLA, světle modrá PLA. Plastový kryt přesmykače Favorit s logem na jedné straně nebo bez loga. Pokud nebude řečeno, bude s logem. 45 Kč nebroušený, 90 Kč broušený a ošetřený acetonem. Barva krémová ABS, černá ABS. Plast pedálové odrazky starý menší model 30 Kč nebroušený, 60 Kč broušený ošetřený acetonem. Barva krémová ABS, černá ABS. Plast pedálové odrazky nový, větší model 30 Kč nebroušený, 60 Kč broušený ošetřený acetonem. Barva krémová ABS, černá ABS. Plasty jsou bez odrazek.


Poštovné při platbě předem bude českou poštou doporučeně za 70 Kč, zásilkovnou na výdejní místo 79 Kč, PPL za 110 Kč. Osobní převzetí je možné v Praze 5, či Praha 6.

Vznikají první prototypy gum na brzdové páky. Uvidíme, jak to dopadne. Zatím to ale vypadá na poměrně dlouhé ladění.


Replika plastu na košík Favorit

16.5.2021

Vlevo je originál sundaný z košíku, uprostřed černý výtisk, vpravo černý výtisk přebroušený kvůli hladkému povrchu. Na košík jde nasadit tak akorát ztuha a drží velice pěkně. Jedná o PLA především kvůli pružnosti, stálosti a není tak křehké jako PETG. Po dohodě se dokážu domluvit na vzorku, či modelu jiných plastových dílů. Momentálně zkouším model gumy na brzdové páky (peklo!) a to jak tu poloviční, tak celou.

Ceny? Za jeden nebroušený kus bych chtěl 30 Kč, za přebroušený, viz foto 60 Kč. Poštovné při platbě předem bude českou poštou doporučeně za 70 Kč, zásilkovnou na výdejní místo 79 Kč, PPL za 110 Kč. Osobní převzetí je možné v Praze 5, či Praha 6.


Je sobota, sváteční den,

8.5.2021

jarní počasí a to nám říká, že bychom měli jet do lázní. Jak to souvisí s našimi stránkami? Hodlám projet nově zrekonstruovaný speciál z roku 1974. Trasa je následující: ze Slaného mířím na východ směr Velvary, dál na sever, směr Mšené Lázně, pokračovat na západ, Peruc a pak na jih, někudy domů. Je pod 15°C a tak to ještě není na krátké. Podléhám pohodlí a prohazuji pedály. To je však jediné, kam jsem klesl, vše ostatní je dobové. Řazení, brzdy, řídítka, převody, nalepené galusky... vše je tak, jak se jezdilo a závodilo v polovině 70. let. Po obědě plním láhev čajem od snídaně, beru drobné na kafe, pivo, nebo obojí a jedem. Dráty chvíli zvoní, než si sednou, galusky jsou ještě kluzké, sedlo mám asi o cm výš, než je zvykem. A také je slyšet střelba. Né snad z kanónů, či poplašňáků, ale z toho >jak se seznamuje mladý nagelovaný řetěz s velkou starou italskou pilou. Ona chvíli protestuje, dělá fóry, ale pak nadávat přestane a je vlastně ráda, že si zase užije<. Ještě jedna maličkost, nejde mi zařadit největší kolečko 26ka. Jsem odkázaný na nejlehčí převod 42/24. Jinak je snad vše v pořádku. Uff. 45 let starý speciál je tichý a jede velmi lehce, ano zas ta kola. Odbočka Mšené Lázně. Je pěkně, i přes drobné strasti se jede příjemně a tak neodbočuji do leva, ale trasu protahuji na Budyni nad Ohří. Tam je první zastávka, kafíčková. Vše kontroluji, vše drží, nikde žádná vůle, jedeme dál. O kus dál, v Libochovicích je zastávka pivní. U kola se zastavuje muž: "Noné, Favorit, takovýho jsem taky měl. Jen tam nebyla ta italská přehazovačka. A ty brzdy. Hmm a ani ty kliky. Jo takhle, ono to má i jiné... Aha, ono je to celé trochu jiné... Pane jo! Tak tohle jsem teda asi neměl. To je závoďák, že jo?" Chvíli si povídáme. Dopíjím. Jsem na úrovni řeky Ohře, teď se krajina bude zvedat. Pivko a nemožnost zařadit nejlehčí převod mě nutí jet do prudkého kopce krokem. Říkám si, že na těchto převodech zdolávali závodníci i Pyreneje, tak snad já zdolám kopec z Libochovic do Evaně. Přestože to není třítisícovka dává mi zabrat. Kdybych byl profík, dopiji, zahodím bidon a letím do kopce, převody nepřevody. Jenže nejsem, mám se svým starým bidonem sentimentální vztah a "jedu" silou vůle. Svět zkrátka převodově neskutečně zpohodlněl. Ještě jedna drobnost, povoluje se mi pravá páčka. Při řazení na lehčí převod, tedy k sobě, se malinko povolí a je nutno ji dotáhnout. Když si páčka myslí, že už byla dlouho na jednom místě a hne se, právě v kopci, kdy je cyklista v tahu, to je pak moc velká paráda. Fandové myslím vědí. Zde jsem se již poučil a na ostatních kolech mám zakápnutý šroubek modrým loctitem. Pana Tulia obdivuji, jak si s každou součástkou precizně vyhrál a to jak funkčně, tak esteticky. Zde to však opravdu nechápu. Jednoduchá aretace by vyřešila zásadní problém. Peruc, vyplavené endorfiny a vyfoukaná krajina nabízí fantastický výhled. Mířím na Vraný, vítr v zádech, rychlost přes 33 km/h. Projíždím Klobuky, Neprobylice, Lotouš a jsem doma. 70. kiláků v nohách, unavený, hladový, bolavá třísla, zadek a záda, ale spokojený.

Druhý den zjišťuji, že stačilo posunout zadní kolo o 5 mm dozadu a problémy s nejlehčím převodem by byly vyřešeny. Sedlo a představec jsou posunuty o cm níž. Kapka loctitu a už zase řadíme. Tak zase někdy příště a to se těšte!

Fotky a něco o kole samotném na listu kola.


www.veloczechoslovakia.cz

Olympijský vítěz Anton Tkáč měl nedávno sedmdesát: Zlatý sprinter cítil vůni kola

2.5.2021

V jeho éře byla dráhová cyklistika nesmírně populární. Stal se jejím králem. Nejen v Československu, ale i ve světě. Legendární sprinter Anton Tkáč, nejrychlejší muž planety, vybojoval olympijské zlato v Montrealu 1976 a tři tituly mistra světa. Dvakrát ho vyhlásili za Sportovce roku v ČSSR, na Slovensku skončil druhý v anketě o Sportovce století. V předposlední březnový den oslavil sedmdesátku. Slovenský olympijský a sportov výbor významnému jubilantovi srdečně blahopřeje! Aton Tkáč, narodil se 30. března 1951 v Lozorne. Bývalý dráhový cyklista, člen Slovana Bratislava a Dukly Trenčín. Třikrát startoval na olympijských hrách; v Mnichově 1972 skončil 13. na 1 km s pevným startem a byl členem stíhacího kvarteta, které nepostoupilo z kvalifikace, v Montrealu 1976 získal zlato v sprintu, v Moskvě 1980 obsadil 4. místo v sprintu. Jen jako 19 letý si na mistrovstvích světa v Leicestri vybojoval bronz na 1 km s pevným startem. V roce v Montrealu 1974 i na MS v Mnichově 1978 získal zlato v sprintu. OH 1976 bylo zároveň MS, takže je trojnásobný mistr světa. Za uvedené výsledky ho dvakrát vyhlásili za nejúspěšnějšího sportovce roku v ČSSR; v letech 1976 a 1978. V anketě o nejúspěšnějšího slovenského sportovce 20. století obsadil v roce 2000 druhé místo za krasobruslařem Ondrejem Nepelou. Po skončení závodní kariéry působil trenérsky v Dukle Trenčín a třináct let vedl jako reprezentační trenér československých sprinterů. Po roce 1989 začal podnikat. Nejprve byl šéf sportu na ministerstvu obrany SR. V letech 2001 – 2011 vedl Slovenský svaz cyklistiky. Delší čas byl také na čele Slovenské asociace olympioniků a Nadace Slovenského olympijského výboru (SOV). Dvě funkční období byl členem výkonného výboru SOV. V roku 2003 mu Mezinárodní olympijský výbor udělil výroční trofej "Sport a výjimečnost". Je držitelem Zlatých kruhů SOV.

Zde je rozhovor s Antonem Tkáčem, který s ním vedl Michal Zeman. Rozhovor vyšel v časopise OLYMPIC.sk podzim/zima 2020.


Reynolds R531

21.3.2021

Stavíte-li nějakého speciála, nezapomeňte na správné obtisky. Rám, který je pěkně nalakovaný, ale s chybným obtiském nikdy nebude vypadat dobře. Ať se jedná o obtisky rámové, nebo označení trubek. A že se jich v inzercích objevuje hodně. Zde je sken originálu r531 pro rámy vyráběné v letech 1977 - 1982. Vlevo na rám - frame, vpravo na vidlice - forks. Pokud je to jinak, je to špatně.

www.veloczechoslovakia.cz

Rozvoda Otakar,

5.3.2021

mistr ČUJV. v jízdě do vrchu 1942.

Narodil se 30. června 1914, jest členem SK. Slavia Praha. c. o., povolání úředník. V roce 1930 si vyjezdil licenci nováčka za člena ČSS. Olomouc. Seniorem se stal 3. dubna 1937. Jeho první úspěch je zaznamenán 4. dubna 1937 Erlebachově závodě, kde dobyl první cenu. Od té doby získal 80 cen a to: 49 prvních, 17 druhých, 7 třetích, 6 čtvrtých. V mrtvém závodě ve finále závodu Klamovka–Vypich dne 13. září t.r. se rozdělil s Klobásou o I. a II. cenu. Některé významnější úspěchy: 2X startoval v Basileji v závodě na 212 km, kde se v r. 1937 umístil na ze 104 startujících na VII místě v čase 5:30:35.6. Startoval v r. 1937 v Dánsku a v r. 1938 na Mistrovství světa. V Říši stal startoval celkem 8X, kde měl velký úspěch v >>Alpenfahrt<< na 480 km a závod dokončil téměř s vítězem a byl prvním z jezdců zahraničních. 15. srpna 1937 dobyl titul mistra země Moravskoslezské na trati Ostrava–Olomouc a zpět. 1 srpna 1937 první cenu v závodě >>Achilles<< v Sandau 200 km, 5. září 1937 I. cenu Praha-Karlsbad-Praha 261,200 km v čase 8:30:27.6.


Poznámka: ... v Basileji v závodě na 212 km, kde se v r. 1937 umístil na ze 104 startujících na VII místě v čase 5:30:35.6. ... Praha-Karlsbad-Praha 261,200 km v čase 8:30:27.6. Také jste se zarazili na tím fofrem? Ø38 a Ø30 km/h!


www.veloczechoslovakia.cz

Kola mistrů světa

24.2.2021

V dnešní hodině distanční výuky si probereme zajímavou nerovnici, ta zní: (2*rp 28h) + (56*b 1,8/1,5/1,8*305) + (2*sw) + (2*b 57''- 1sd) = 811/963g. Co to znamená? Čím je nerovnice zajímavá?

První závorka znamená 2 vysoké dráhové náby Record Pista. Od silničních se liší plnou osou, absencí mazničky. Zadní nába je širší a má na pravé straně dva závity, první je na jednokolečko a druhý na pojistný kroužek. Obě náby mají 28 děr (hole), logicky pro 28 drátů.

Závorka č. 2, 56 drátů Berg Union, česky čtyřlístků. Zvláštností je velmi tenký průměr a ještě zeslabení. Průměr konců je 1,8mm, tělo zeslabeno na 1,5mm. Délka 305mm. Výplet je třikrát křížený, pro vyšší pevnost jsou křížky omotány tenkým drátem a zaletované.

Třetí závorka, značí 2 ráfky Scheeren, Weltmeister, jejich specialitou je super tenká stěna. Jsou tak tenké, že je německý výrobce musel vypodložit dřevěnými! špalíky, aby dráhař nevytrhal špice.

Dvě tenké dráhové galusky, Gottwaldovské Barumky bez vzorku s označením 57'' - 1 "speciál dráhová", jsou čtvrtým tajemstvím nerovnice. Posledními dvěma čísly v nerovnici je váha.

Špičková dráhová kola patřící do 70. let váží 811/963g, jsou v prvotřídním provozuschopném stavu, všechny etikety v pořádku a nesou označení "KOCEK" :)



www.veloczechoslovakia.cz

Antonín Perič a zakázková kniha

20.1.2021

V těchto dnech důkladně bádám ve výpiscích ze zakázkové knihy nejlepšího rámaře u nás Antonína Periče, které jsou třeba na webu Roberta Štěrby. Po pravdě zpracování je chaotické a i trochu chybné. Proto zakládám otevřenou chronologickou tabulku, do ní vkládám čísla rámů, jména zákazníků a poznámky, tak, jak to dělal on. Poděkuji, když se přidáte, pomůžete, nebo zajímavé informace pošlete. Pár řádků a pár čísel. Antonín Perič se narodil 30. září 1896 v Praze. Fandou dvou kol a pedálů je od malička. Od svých 24 do 35 let získává šestnáct zlatých medailí! V letech 1924 je účastníkem olympijských her v Paříži, v roce 1928 v Amsterodamu. Je spoluzakladatelem závodu Praha - Karlovy Vary - Praha, členem a později sponzorem cyklistického oddílu Sparty Praha. Odmítá jezdit autem, všude dojede na kole. Na jedné obchodní cestě do Itálie, na kole!, se spřátelí s místním výrobcem součástek. Perič vysvětluje své vize, technické postupy a tak si oba mají co vyprávět. Drobný Ital dává Peričovi exkluzivní smlouvu a místo špaget alla carbonara přibaluje na cestu několik nových součástek. Možná ho znáte, je to Tullio Campagnolo.

Své rámy Perič začíná vyrábět v roce 1933. Tajemství špičkových rámů je pochopitelně v použití nejlepšího dostupného materiálu a v přísném dodržení výrobních postupů. Stručně česky, Perič je puntičkář a nic neuspěchává. Většina jeho rámů je očíslovaná a většina začíná magickou matematickou číslovkou 21. Rekordní sezónou je překvapivě rok 1943, kdy vyrábí 127 (143) kusů, tedy v průměru více než 2 ručně zhotovené a v horkém popelu odpočaté rámy týdně! Naopak v roce 1948, kdy jsou komunistickou stranou znárodněny i malé podniky, nevyrábí vůbec. Další zajímavostí jsou roky 1952 a 53. V roce 1952 Perič zhotovuje deset (14) rámů pro závodníky a v roce 1953 kusů sedm. Zde se dokonce podle záznamů dozvídáme jména závodníků, což jsou syn Perič Milan, Veselý, Čapek, Koutný, Kolář, Bína a Puklický. Zajímalo by mě, zda závodníci na Peričích trénovali a Závod míru odjeli na, v tu dobu docela těžkých Favoritech? O závodníkovi z Karlína s jugoslávským jménem vypráví svým francouzským kamarádům i Jaroslav Cihlář. V 50. letech jedna z nejinovativnějších cyklistických firem Clément, pyšnící se nejmodernějšími laboratořemi nakonec souhlasí a Jaroslav jim veze rám na ukázku. Perič jim svou pevností a extra nízkou váhou řádně zamotává hlavu: "Ne, laboratoř, ani rentgen nemá. Má pájku, výheň a mains tchèques dorées, tedy zlaté české ruce" komentuje nevěřícím frantíkům Cihlář. Jeho poslední zaznamenaný rám je z roku 1968 pro Jiřího Dalera, podle něho je však tato informace chybná(?). Za dobu 35 let tvoří Perič více než 1000 špičkových a drahých rámů, jak pro své zákazníky, tak pro vybrané obchodní partnery. Sám Perič zestátnění své firmy nikdy neuznává, nic nepodepisuje a stává terčem různých provokací a posměšků. V roce 1973 jeho syn Milan dostává před hotelem Kotva infarkt a umírá. Pro Periče je to poslední rána. Ještě víc se uzavírá, mluví jen s nejbližším okolím. Československá cyklistická legenda, pokrokový řemeslník s talentem od boha a fešák chlap končí svou pouť zlomený životním osudem 1. dubna 1980 ve věku 83 let.

Měl bych velkou radost z nahlédnutí do jeho knihy. O rámu si nechávám zdát.



www.veloczechoslovakia.cz

Historie cyklistického Závodu míru od 1948 - 1967

15.1.2021

Myšlenka o zorganizování několikadenního silničního mezinárodního závodu, který byl do té doby k vidění pouze v západních zemích, se objevila krátce po skončení druhé světové války. Právě pár nadšenců a příznivců cyklistiky kolem redakce Rudého práva a Glosu Ludu (později také znám jako Trybuna Ludu) a cyklistické svazy Československa a Polska začali spřádat plány. Později se přidaly i deníky Neues Deutschland, Pravda a cyklistická federace Sovětského svazu a Německé demokratické republiky. Záměr se poprvé objevil v létě roku 1947 na stránkách Rudého práva. Tomu všemu předcházel sled diskuzí a jednání, neboť se naše země z dlouhého válečného strádání vracela teprve k normálnímu běžnému životu a nebylo snadné zabezpečit sjízdnost silnic, vhodné stravování a ubytování. Nic však organizátorům nezabránilo v jejich nadšení, a proto na začátku roku 1948 vyšel v Rudém právu článek, který ohlašoval, že 1. května 1948 odstartuje první ročník mezinárodního etapového cyklistického závodu v Praze a ve Varšavě. Myšlenky uspořádání cyklistického závodu mezi dvěma zeměmi se chopil redaktor Rudého práva Jan Blecha a náčelník autobusového nádraží Karel Tocl. Blecha, nadšený sportovec a psavec. Tocl, cyklistický závodník, cyklistický rozhodčí a bývalý výborný atlet A. C. Sparty. Později také turista, který byl znám pro své cesty po celé Evropě. 16. března 1948 byla v Praze schůzka, kde otázky jen létaly. Kolik etap by závod měl mít? Jaký počet závodníků? Jaká města budou cílová? Otázek byly stovky, ale ta nejzásadnější zněla: Kdo vše bude financovat? Právě 1. května 1948 přišlo s odpovědí Rudé právo ve vydání, které bylo věnováno tomuto cyklistickému závodu....



www.veloczechoslovakia.cz

Udělej si sám

15.1.2021

V posledních letech jsme svědky převratných změn v designu mnoha výrobků, podniky se předstihují nejen v kvalitě, ale i ve vzhledu své produkce. To však zřejmě neplatí pro výrobce nového druhu rychloupínacích nábojů (Velamos Skuteč). Je si určitě vědomí nedostatku velo materiálu na našem trhu a tak dodává do prodejen neforemné výrobky, které nás – cyklisty – vůbec nepotěší, přestože cena proti dřívějším nábám stoupla… Je možné, že dvě děti třetiny uživatelů se smíří "s osudem", ale zbývající mají jiný názor. Pro ně předkládám fotografii, jak lze nepohledné náby (vlevo) zlepšit. Vyžádal si to trochu práce na soustruhu a dalšího ručního dopracování. Úpravu (byť snímek zdaleka nevystihuje markantní rozdíl ve vzhledu náboje) jsem provedl kamarádovi v roce 1986. Na upravených nábojích jezdí už dva roky a najel přes 14 000 km – bez jakékoliv deformace! Myslím že i Velamos Skuteč by měl vyvinout větší snahu o lepší vzhled svých výrobků.

Pro časopis Cyklistika, "kouzelník" Bohuslav Boháček, rok 1988. Zaslal Jan Chaluš


www.veloczechoslovakia.cz

BRNĚNSKÁ SNAHA PRO CYKLISTY

12.1.2021

Modeláři a technici vývojového střediska lidového obuvnického družstva SNAHA Brno, družstva XXI. sjezdu KSČ, nositele vyznamenání za vynikající práci, dokončili nedávno komplexní kolekci sportovní obuvi. Nechybí ani cyklistická, jak dokumentují 3 obrázky. Snímek č.1.: Tretry cyklistické silniční – byly vyzkoušeny nejlepšími čs. reprezentanty v Závodu míru i Tour de l'Avenir. Zdvih podpatků je asi 5 cm, obuv je modelována bez podšívky, z nejměkčího povrchového materiálu. Prodírkování dává obuvi vzdušnost. Přední část stejně jako pata je ohebná. Snímek č. 2.: Tretry cyklistické univerzální – >>spolukonstruktéry<< jsou cyklistické Dukly Brno a Favoritu Brno. Obuv je zhotovena na speciálním kopytě, odpovídajícím anatomii nohy. Její přední část je širší, šněrování je dlouhé, podešev z mechové gumy, jazyk je provlékán šněrovadlem, aby se zabraňovalo jeho shrnutí. Snímek č. 3.: Tretry cyklistické dráhové – podobná konstrukce jako už silničních. V v místech malíku je uvnitř obuvi našita záložka a vypolštářovaná vlněná plsť, která slouží ke zpevnění svršků v místech vyšlapování a chrání nohu před úrazem.

Časopis Cyklistika č. 8, rok 1963, zaslal Jan Chaluš

www.veloczechoslovakia.cz

POZOR NA SYSTÉMY

2.1.2020

Bezklínkové středy značky Campagnolo se u nás už běžně používají, cyklisté je řadu let montují na silniční kola F1. Pravá klika z 5 patkou má dva rozměry, týká se to rozteče mezi jednotlivými patkami (viz snímek). Starý systém má rozměr 89 mm, značí C/A, nový systém 85 mm a značí C/N. Systém C/A má převodníky 44, 46, 48, 52, 53 a 54 zubů. Systém C/N má převodníky od 42 do 52 zubů (vždy sudy počet) a od 53 do 57 zubů (všechny po jednom zubů). Takže při koupi nebo při objednávce do zahraničí vždy uvádějte značku systému (případně i rozměr!), abyste se vyvarovali nemilého překvapení, že vám nejdou montovat převodníky na novou kliku nebo nové převodníky nepasují na vaší kliku!


Časopis Cyklistika, zaslal Jan Chaluš

www.veloczechoslovakia.cz

VÝŠKA SEDADLA A VÝKON CYKLISTY

2.1.2020

Vliv výšky sedadla na výkon cyklisty je známý a existují různá pravidla k nastavení této výšky podle postavy závodníka. Před několika lety se pokusil anglický fyzik Vaugham Tthomas, působící na univerzitě v Loughborough, stanovit na vědeckém základě optimální výšku sedadla, při níž závodník podává maximální výkon. Výsledky těchto zkoušek zveřejnil v odborných časopisech, jako je anglický "Cycling", západoněmecký "Radmarkt" aj. Krátký výtah bude jistě zajímat i naše cyklisty. Vaugham Thomas shromáždil skupinu čítající asi 100 závodníků. Byli v ní zastoupení jezdci různé výkonnosti, od začátečníků až po mistra světa (Tom Simpson). Uskutečnil s nimi rozsáhlá měření výkonu při "jízdě" na cyklistickém ergometru, přičemž sedlo bylo postupně nastavováno do 4 různých poloh. Podle svých měření stanovil pravidlo pro nastavení optimální výšky sedadla, známe jako "Vaugham Thomasova formule". V nevědeckém podání zní asi takto: Délka vnitřní strany nohy, měřeno od země, na níž stojíme bosou nohou, až do rozkroku, zvětšené o 10% musí odpovídat vzdálenosti mezi pedálem a horní plochou sedadla. Přitom však pedál není v dolní poloze, ale klika pedálu je prodloužení sedlové trubky. V praxi se mohou vyskytnout drobné korektury. Měření však ukázala, že změnou této výšky již asi o 4% se snížil výkon. Podrobné výsledky měření jsou uloženy v Loughboroughské univerzitní knihovně. Potom znovu testoval 25% zkušebních jezdců. Zjistilo se, že jen u dvou odpovídala výška sedla stanovenému pravidlu. Všichni ostatní měli sedlo níž až o 7 cm, v průměru asi o 3 cm. Vaugham Tthomas doporučuje u začínajících závodníků nastavit sedlo ihned podle jeho pravidla. U starších závodníků, kteří se již navykli na nízký posed, je lépe postupně sedlo zvyšovat asi o 5 mm měsíčně, až optimální hranici.

Uvedené zajímavé poznatky si však vyžádají, dříve než dobudou všeobecné všeobecného uznání, ještě důkladné praktické ověření. // Podle zahraničních parametrů. // Poznámka: V metodice naší cyklistiky používáme způsob francouzské školy trenérů a při seřizování optimálního posedu. Pravidlo francouzské vzniklo podobnou cestou a je téměř totožné s anglickým autorem (týká se výšky sedla).

J. Cihlář