Peloton Závodu míru se přehoupne přes Krušné hory, 

23.5.2023

České středohoří, Doupovské hory a pak už zamíří do Prahy. Již potřinácté oslaví naše hlavní město nejstatečnějšího cyklistu májových dnů. Za třiatřicet ročníků mírových etap o tuto poctu usilovalo více než tři tisíce cyklistů a přesto letošní vítěz bude teprve třicátý v jejich historii. Kolik stránek se už o tomto závodě popsalo, kolik televizních přenosů už bylo odvysíláno, ale přesto zůstaly mnohe smutné i veselé příhody utajeny. Bilance a statistiky nemohou postihnout celkovou atmosféru, nemohou započítat sportovni štěstí i tragédie. První ročník, jehož jedna větev končila v Praze, vyhrál Jugoslavec Prosenik. A přitom ve výsledcích stoji, že i pěti etap vyhrál náš Jan Veselý tři a Prosenik jednu. Neni tam však napsáno, že Veselý unikl pelotonu o patnáct minut, že chtěl vyhrát ještě čtvrtou etapu. Prasklý řetěz byl v té době závadou, která se nedala odstranit. První vitèrstvi jsme v Praze oslavili už v roce 1950. Růžička, benjamínek naši reprezentace, vyhrál tři etapy, Veselý přidal dvě, ale i tak nebylo do poslednich metru silnice rozhodnuto, zda modré trikoty udržíme. Smůla defektů nás ani tentokrát neopustila a pády byly na denním pořádku. Jednu z etap vyhral Růžička dokonce na vypůjčeném kole. Skvělé družstvo Dánů se snažilo těchto okolnosti využit pro sebe, ale boj s nepřízné osudu Čechoslováci vyhráli. Další vítězství přivezlo naše družstvo do Prahy o čtyři roky později. Tehdy poprvé startovalo družstvo Sovětského svazu a kuriozitou závodu byl cyklista z Indie Chokruvarta. Přijel do pražských ulic s několikahodinovou ztrátou a byl jediný z indického družstva, kdo více než dva tisíce kilometrů a třinácti etap dokončil. Teprve v roce 1964 jsme se dočkali preprvního mista v soutěži jednotlivců. Celá naše země sledovala Smolikův boj s reprezentanty NDR. Měli jsme však silné družstvo, které jednadvacetiletého Honzu dokázalo podpořit a k jeho třem vítězným etapám dokázali Heller Karlových Varech a Doležel Českých Budějovicích přidat další. V Praze jsme etapový vavřín nezískali, ale Smolik se tam stal celkovým vítězem. Po čtrnácti letech našel Jan Veselý následovníka. Píše se rok 1980 a naši cyklisté se vracejí domů. V nohou mají už patnáct set kilometrů a v žilách se hromadí únava. Najdou ještě dost sil, aby využili prostředí, které tak dobře znají? Budou to bi odvážní chlapci, kteří to na našich stadionech umějí? Cesta zpátky tak rychle utíká. 

(rek) Snímek JAROSLAV SKÁLA, časopis Stadion, rok 1980 (před 43 lety)

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz  

Ota Pavel - Baroni na kolech

14.4.2023

Chtěl bych vám jako vyprávěč hned na počátku říci, že Christian Battaglia je podle mne jedním z největších sportovců na světě. Zní to fantasticky. Christian totiž nevyhrál ani jeden velký závod. Ani TOUR DE FRANCE, ani TOUR DE BOHEME, ani Praha-Karlovy Vary. Ale: co jestli trénoval víc než ostatní? co jestli musel překonávat víc překážek? co jestli zvítězil tisíckrát nad sebou? Blanka a Christian jsou sourozenci před úřady i Bohem. Tedy sestra a bratr. Pocházejí z šlechtického italského rodu Terme di Battaglia u Padovy. Battagliové byli vojenskou šlechtou a hlavně vojáci tělem i duší. Battaglia také znamená v překladu boj. Válčili za vlast, čest, slávu a za peníze. Část rodu se usídlila v jižních Čechách na zámku v Bratronicích poblíže Blatné. Zavál je sem mír tak, jako sem zavál vítr kdysi květiny a trávu. Přišli sem, aby tu byli šťastni a aby zušlechťovali českou zem. Ve znaku mají modrého rytíře. Otec Quido byl hulánem na koni a pak na traktoru. Stal se nakonec sedlákem a chovatelem kaprů. Svalnatý, černý, střední postavy a přísný na sebe i na děti. Sám se stříhal dohola mašinkou a sám si dělal cigára. Maminka Gizela byla vzdělaná, uměla šest řečí, skládala krásné básně a zpaměti recitovala celého Fausta. Quido jezdil na ryšáku, maminka na valachovi a Blanka a Christian na kole. Jezdilo se v zámecké hale na kamenných dlaždicích. Pořád dokola. V rohu stál paličatý osel Ruppino, postával a koukal. Občas k tomu brnkaly dva hrací obrazy. Jeden byl smutný. Bylo na něm panstvo, k němuž přijde žebrák a prosí je o almužnu, druhý byl veselejší. Byl na něm namalován mlýn; jak se natáhl klíčkem, v trubkách na obrazu tekla umělá voda a po provazech chodily artistky a kývaly kulatými květinovými věnci. Blízko voněla sladce kuchyně. Jedlo se skromně. Většinou se vařila zelenina, maso bylo jen v neděli. Dokud kvete mládí, mějme se vždy rádi. To se říkalo na zámku... 

POVÍDKA OTY PAVLA 

Všední den na strašnické dráze 1959

4.4.2023

BYL TO doopravdy všední den, ale protože se meteorologové čirou náhodou střetli se skutečností a rtuťový sloupec se skutečně vyšplhal až ke druhé desítce čárek v teploměru, přece jen den tak trochu sváteční - protože typicky jarní. Ovšem, mýlil by se každý domněnkou, že náhoda zahrála tak trochu reportérům do ruky a že strašnický ovál oživl více, než tomu bývá v ostatních všedních dnech. Spíše naopak. Chyběli všichni stíhači, kteří využili pěkného počasí k tréninku na silnici. Chlistovský Štěbetákem a Černým se dokonce připravovali na veřejné závody, jež byly součástí kvalifikace našich silničářů pro Závod míru.První, kdo nám padl ve Strašnicích do oka a do ruky, byl trenér Karel Douček. V levé ruce registrační,,lejstra" Věry Procházkové, která se letos s tréninkem trochu opozdila, v pravici nohu talentované Vachutové stěžující si, že ji při usilovném tréninku zmáhá bolestivá křeč v chodidle. O kus dál si připravují tréninkové nádobíčko Jauris s Poživilem, ve vedlejší šatně duní na dřevěné podlaze medicinbaly, sypající se z rukou dynamovců právě končivších ná- cvik spartakiádní skladby. Tolik tedy v zákulisí...Na hlavní scéně - betonovém oválu - sviští desítky párů galusek. To dorostenci, většinou objevení v podzimních náborových závodech a celou zimu poctivě sportovně cepov.ní vedoucím strašnické základny mládeže Jardou Cihlářem, polykají svou denní tréninkovou dávku. Vedeni Cihlářem a Theissigem šlapou kolo za kolem pro zahřátí, potom se vytvářejí dvojice či trojice jezdců, trénující podle předem připravených plánů...,,Tenhle kluk v tom zeleném svetru," ukazuje Cihlář,,,to je talent. Vydrží-li v poctivém tréninku, bude za dva roky třídou." -,,A co ten vedle! V zimě jsem si stále myslel, že to bude chuligán, a podívej se, dnes to dal klukům, kteří jeli už před rokem závody" -libuje si Ivan Theissig. Jarda Cihlář mezi mladými svěřenci s pečlivě vedeným tréninkovým deníkem stanoví denní plán přípravy. A tím se už dostáváme k problému, který doslova hýbe strašnickou drahou k mládeži. Cihlář vzpomíná na návštěvu Moskvy před pěti lety, kdy viděl v šatnách dvě stovky kol připravených k půjčování mládeži.,,Tenkrát jsem pochopil," říká,,,proč nás sovětští cyklisté na dráze tak rychle dostihli i předhonili. My zatím pracujeme ve skrovnějších podmínkách, ale už dnes tu máme 40 strojů, s nimiž se dá něco dělat. Každé odpoledne letos už nás zde nezdržují v přípravě fotbalisté - se na deseti kolech vystřídá v přípravě 20 až 30 chlapců. A to už je základ, z něhož opravdu něco vybereme. Však také máme co dohánět. Brno už je o pěkný kus před námi." Dobrý vzduch vane nad strašnickou drahou všemi proudy. Jistě potěšilo, když mladí jezdci Sokolova, vedení zkušeným závodníkem Poživilem, sami, bez výzvy, brigádnicky uklidili prostory kolem šaten, když chlapci z Tesly obnovili zborcenou informační tabuli, a právě v den naší návštěvy se po dvouletém čekání objevili na dráze i údržbáři, aby opravili betonový ovál a všechno, nač nestačí nadšení cyklistického mládí. Dorostenci, pro něž se plánují tradiční závodní čtvrtky se všemi klasickými disciplinami, pomalu opouštějí dráhu. Nastupuje Theissig, který hned napoprvé dosahuje na posledních 200 m skvělého času 12,1 vt. a radostně mává rukou, Douček volá své svěřence ke čtyřem,,italům" a Cihlář formuje partnery, s nimiž by si ještě trochu zatrénoval po svém. Ještě aspoň pohladíme prototyp nového zlatého tandemu ,,Favorit" a pomalu se loučíme se všedním úterkem na strašnické dráze. Však už také mnoho nechybí do sedmi hodin. A tak to zde jde den za dnem, týden za týdnem. Přijďte se také někdy podívat!

JIŘÍ PECHR

velodrom Třebešín ve Strašnicích funguje do dnes, takže klidně přijďte :) 

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz 

MILAN PERIČ

25.3.20123

In memoriam. 

Narozen: 12. března 1928 v Praze. 

Největší úspěchy: v letech 1945 a 1946 byl silničním dorosteneckým mistrem republiky, na mistrovstvích 1948 a 1949 skončil druhý za Janem Veselým, byl členem družstva ATK, které se stalo v roce 1950 přeborníkem republiky v etapovém závodě, v roce 1953 získal bronzovou medaili ve stíhacím závodě na dráze, družstvu ATK pomohl v téže disciplíně v roce 1950 ke třetímu místu a v roce 1951 ke stříbrné medaili. V roce 1954 oblékl dres mistra republiky za vítězství v závodě za motorovými vodiči. Jeho jméno je pětkrát na prvním místě v tradičním brněnském závodě O pohár vítězství. Jel čtyřikrát Závod míru, z toho byl dvakrát členem vítězného týmu ČSSR. 

Zemřel: 4. května 1967. 

Milanovou sudičkou byl vlastní otec, mnohonásobný cyklistický mistr republiky Antonín Perič. Takže při prvním ročníku Závodu míru stáli na startovní čáře vedle sebe oba dva. Otec ve funkci trenéra, syn jako závodník. 

Perič otec byl jako trenér nesmlouvavý. A snad přísnější na syna než na ostatní. Chtěl z něho mít cyklistické eso. A Milan jako by se ve svém otci zhlédl. Zdědil po něm vzácnou cyklistickou vlastnost umět i v hodiny trvajících bojích na silnici bystře myslet. Síla a chytrá hlava mu pomohly k prvním dorosteneckým titulům hned v poválečných letech, později ho přivedly mezi československou cyklistickou elitu. Uměl jezdit na silnici, kde urputně bojoval s tehdejším idolem naší cyklistiky Janem Veselým, dokázal se prosadit i v závodech na dráze. Měl bleskový nástup, vytrvalost i rychlý závěr. A hlavně věděl, kdy zaútočit. Jeho specialitou byla silnice, ale nevyhnul se ani nejklasičtější cyklistické disciplíně - sprintu. Jeho repertoár tedy obsáhl vše, co v cyklistice existuje. Není možné se ubránit jedné osobní vzpomínce, která mi Milana lidsky přibližuje a uchová v paměti, co budu žít. Bylo to v roce 1958 v Paříži, kde FSGT pořádala sérii závodů na oslavu 50. výročí svého trvání. Do hlavního města Francie tehdy odjeli Opavský, Jursa, Štěbeták a Milan Perič. Milan byl z celé výpravy nejzvídavější. Chtěl co nejvíc vidět, měl u sebe neustále filmovou kameru a na každém kroku točil. Nepromarnil ani chviličku. Na startu závodu za Paříží, jehož trať vedla podél řeky Marny, se sešlo přes 300 jezdců, většinou Francouzů, ale i z Bulharska, Maďarska, Belgie a NDR. Peloton se valil desítky kilometrů po úzkých silnicích jako hřmící mrak. Nástup stíhal nástup, ale peloton jel stále pohromadě. A potom na dlouhé táhlé rovince v lese vyrazil jako blesk Milan. Něco podobného jsem až do dneška neviděl. Pole jezdců bylo nataženo na pravé straně silnice a Milan jel asi sto metrů od špičky. Prudce se vrhl k levému okraji silnice a proletěl jako blesk podél pelotonu a začal se mu rychle vzdalovat. Pro skupinu to byl šok. Vzápětí za ním vyrazil Štěbeták, za ním Opavský a nakonec Jursa. Netrvalo dlouho a celé pole závodníků se rozdrobilo do malých skupinek. Závod jsme díky Milanovi vyhráli. Na tento okamžik si vždycky vzpomenu, když slyším, že ze silného pelotonu se nedá ujet, že se nedá nic podnikat. 

V mých očích stál Milan pro tento okamžik nesmírně vysoko. Dovedl myslet, uměl bojovat... Jeho pohled na věci měl přemýšlivou, někdy až filosofickou hloubku. A docházel k jasným závěrům. Právě v tom měla naše cyklistika v Milanu Peričovi, jako ústředním trenérovi, perspektivu, která byla jeho náhlým a nečekaným odchodem bolestně zasažena. Letošní jubilejní XX. ročník Závodu míru ukázal, jaké hodnoty dovedl dát Milan Perič týmu ČSSR za jediný rok přípravy. Na startu ve Varšavě se naši reprezentanti vydali do boje už bez něho, ale jako by slyšeli jeho slova: „Tak kluci, ať válíte!" A jako by viděli jeho úsměv. Smolík, když pak stál na varšavském stadiónu na stupních vítězů, se ani pro fotoreportéry usmívat nedokázal.

EDMUND KOUKAL 

STADION 

čtenářům do alba

12. března by bylo Milanu Peičovi 95 let  

4. května to bude 56 let, co tragicky zemřel 

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz 

Nejen dobré kolo II. 

14.2.2023

ABC: A jak to vypadá s koly pro reprezentanty na Závod míru? Hašek: postup je zcela stejný – jsou také zakázková. Rozdíl je jen v tom, že je děláme navíc, mimo tu měsíční normu 70 kusů. Děláme to však rádi, protože bez fandovství to nejde. 

Žour: Každý reprezentant Závodu míru má své základní kolo. Pak se veze s sebou 6 až 8 párů ultralehkých kol (ráfků s galuskami) pro časovky a na střeše dopravního žigulíku se vezou ještě 3 náhradní kola s univerzálními rozměry pro postavu velkou, střední a malou. Vezou se pro případ úplného rozbití základního kola. A to bývá někdy po hromadných pádech, nebo při špatném počasí. ABC: Kolikrát jste jel jako mechanik Závodu míru? Jaká je to vůbec práce? Žour: Celkem jsem doprovázel naše reprezentanty sedmkrát a řeknu vám předem, že to žádný med není! Jet celý den s pelotonem, být neustále v pohotovosti, pomáhat svým i cizím závodníkům a po dojetí jezdců do cíle jim odebírat ihned kola a připravovat na další den… To není jen tak! Zatímco závodníci odpočívají v hotelových pokojích, mechanik jede svou "noční" etapu. A podle jeho šikovnost ti, a hlavně podle jeho štěstí, že se ten den žádném kolu nic vážného nestalo, pak jde mechanik spát okolo druhé hodiny v noci. Je-li malér a musí se spravovat příliš poškozená kola, pak se většinou nespí do rána. Nejhorší je práce před časovkami. Ty se jedou na odlehčených kolech. Mění se ráfky, galusky, jiné jsou 5 kolečka, jiné převodníky, řetězy. Je to strašná práce, na kterou je mechanik sám. A po časovce? To je ještě horší! Během 4 hodin musím všech 8 kol dát opět do původního stavu. Leckdy se kola dotahuji těsně před dalším startem. ABC: Kdy tedy vlastně mechanik spí? Žour: Jak kdy, ale mechanik nespí denně víc než 4 hodiny a já se pravidelně na Závodu míru zhubl o 4 až 5 kg. ABC: Co vlastně děláte v té "noční" etapě? Žour: Především všechna kola dokonale myji a čistím. To je vizitka každého mechanika týmu. Nejde však jen o krásu. Pod špínou se mnoho mohou skrývat nebezpečné praskliny vzniklé během dne. Po kontrole rámu pak vždy seřízuji vycentrování kol a středů. Často přeplétám celá kola. Pak pečlivě prohlížím galusky. Každá trhlinka či naseknutí znamená raději vyřadit. A tak se denně spotřebuje v týmu 8 až 10 galusek. Pak ještě kontroluji a seřizuji všechny mechanizmy, jako převody, brzdy, středy… Vše se maže, zbavuje každého smetíčka. Běda když zaprší nebo některý z jezdců spadne. Pak je práce dvojnásobek. ABC: Před chvílí jste říkal, že pomáháte také cizím závodníkům. Žour: Ano! To je specialita Závodu míru. Každý v nouzi pomůže každému. Jak je třeba. My mechanici se nikdy nehádáme, ať jsme z kterékoliv země. O vedoucích týmů, trenérech rozhodčích se to už tak jednoznačně říci nedá. ABC: Takže bez práce výrobního závodu a mechanika by byl závodník zcela vyřízen? Hašek: Není to tak docela pravda. I když se naše práce projevuje na dobrých výsledcích reprezentantů, bez práce a tvrdého tréninku to nejde, i kdybychom mu kolo pozlatili. Kolo není vše. NEJEN DOBRÉ KOLO, ale pevná vůle, ukázněnost, píle, houževnatost. To jsou vlastnosti dobrého reprezentanta. Bez každodenního tréninku to prostě nejde! Žour: Víte, kluci si myslí, že když budou mít také taková kola, my jim říkáme F1, pak se vítězí téměř samo. Vidím to i u začátečníků ve svém oddíle. Touží mít co nejdříve ef jedničku. Vidím ale také, že neumějí jezdit pořádně ani na těch svých obyčejných kolech. S hrůzou také pozoruji kluky a dívky, jak jezdí většinou na špatně nahuštěných pneumatikách, s volnými i vypadanými dráty v kolech, se zatvrdlým, neodskakujícími brzdami, s vrzajícími nenamazanými částmi, volným řetězem, s berany zvednutými kamsi k nebesům… A především s koly zabahněnými ještě od předloňska. ABC: takže chcete chce-li se kluk či dívka stát cyklistickým reprezentace, musí začít u sebe samotného a u svého kola, že? Hašek: Ano cesta na Závod míru je dlouhá a v dnešní době začíná už u malých, třeba desetiletý chlapců. Žour: Protože závodní cyklistika je stále větší dřina a reprezentant se nenarodí za jeden či dva roky. ABC: děkuji Vám za rozhovor a dovolte mi, abych našim čtenářům řekl ještě pár zajímavosti o závodě Favorit Rokycany. Značka Favorit vznikla v roce 1951, 21. května. Závod tady slaví v těchto dnech 25. výročí značky. V roce 1951 se zde vyrobilo 4046 favoritů a letos by by mělo závod opustit 56 000 kol. Zásluhu na tomto počtu má i sedm kolektivu brigád socialistické práce. Současnosti se zde vyrábí 5 typů sportovních kol na pláštích a dva typy závodní výhradně na galuskách. 40% se vyváží do zahraničí, 60% jich putuje do našich obchodů. Velký zájem o favority je nyní v Kanadě a SRN. A na závěr prosba pracovníků závodu. Nepište si o obtisky a nálepky na kolo, ani o firemní odznaky a prospekty! Závod je zásadně nezasílá a na žádosti neodpovídá. Denně jich jsou desítky. Nepomohou vám v dopisech ani takové prosby, jakože jste si přebarvili kolo a původní nálepky jste umazali. Pracovníci ve Favoritu jsou neoblomní, a tak nepřetěžujte naše pošty zbytečně. 

V závodě za ABC hovořil a ve výrobě 

fotografoval Martin Pilný

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz 

Něco zajímavého 

13.2.2023

pro vás mám. Moderní technologie zasáhla i stránky s historickou tematikou.  Díky aplikaci převádím malé a špatné fotky do dvojnásobné velikosti. Zázračný algoritmus a jak se v aplikaci uvádí, také umělá inteligence dopočítají fotku, hlavně tvář, do velmi povedených výsledků. Převod chvíli trvá a tak, zatím, vybírám ty vzácné. Vy se můžete kochat ostrým obličejem pana Periče, mladého Kubrychta, trenéra Haťapky, skupiny reprezentantů ČSSR atd...  

Z pochopitelných důvodů požádám o nešíření dál, fotky jsou v galerii pro každého fandu. 

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz 

Nejen dobré kolo I. 

12.2.2023

Na plácku mezi sídlištními domy se honila na kolech parta kluků a hrála si na Závod míru. Jejich vrzající, snad nikdy nečištěná kola, očesaná o spoustu součástí, vypadala směšně. Tenhle obrázek mě zavedl mezi ty, kteří Závod míru opravdu dělají. Ikdyž ne v pelotonu. V závodě Favorit Rokycany jsem požádal o rozhovor dva z těch, kteří jízdním kolům opravdu rozumějí. Frantu Haška, šéfa dílny, kde se dělají závodní a speciální kola kusově, a Jardu Žoura, mechanika a trenéra, člověka, který okusil několikrát, co je to, být mechanikem Závodu míru. ABC: Jste prý mistrem svého oboru, můžete mi něco bližšího říci o dílně, kde vznikají speciální Favority? Hašek: V závodě Favorit Rokycany se dělají výhradně závodní kola nejrůznějších typů. To vše ostatní, co bývá vidět v obchodech, jsou kola závodů Eska a Valamos. Vedu kolektiv devíti odborníků "ruční dílny". Zatímco v hlavním provoze závodu se dělají kola sériově, pásově, tak my v naší dílně sestavujeme kola kus po kuse ručně. Děláme 70 zakázkových kol měsíčně a jedno kolo představuje 20 hodin práce. ABC: Co to znamená zakázkové kolo? Hašek: Znamená to, že každý cyklistický oddíl či závodník, který si u nás objedná kolo na zakázku, je pozván do závodu. Zde si přesně naměříme jeho paže, nohy, trup, zvážíme jej a podle toho se připraví výkres velikosti rámu a některých dalších částí kola. Kolo pak sestavujeme kus po kuse, zkoušíme je jako krejčí šaty na míru a snažíme se vyhovět přáním závodníka. Někdy rozhodují i milimetry. ABC: Takové kolo je asi pěkně drahé, že? Hašek: Levná věc to opravdu není. Nejlevnějši je 5800 Kčs, avšak běžná cena je i 12 000 korun. Kola titanovým rámem u nás stála dokonce 18 000 korun, ale upouštíme od nich. Ceny jsou dány především tím, že v tak malých sériích se nám nevyplatí vyrábět některé díly a materiál na stavbu. A tak většinu částí dovážíme. Například ocelové trubky na rám jsou od anglické firmy Renolds, převodníky, přehazovačky, brzdy, náboje a další díly jsou z Itálie od Campagnoly, dráty do kol přicházejí z NSR... Výborná jsou však např. česká pětikolečka Velamos, galusky Barum a pro silniční, či terénní závody i naše pevné ráfky.  

Typ na článek z ABC 1976 poslal Ondřej Porker, druhý díl rozhovoru za nedlouho

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz 

Jan Smolík

7.2.2023

Po zbraslavské dálnici mířila v nedělním podvečeru ku Praze skupina cyklistů. Co chvíli z ní někdo vyrazil, ale daleko neujel. Vzápětí měl za sebou někoho ze čtyř jezdců v modrých dresech s červeno–modro–bílým pruhem. To českoslovenští cyklisté zajišťovali čistý vzduch za svým kamarádem Láďou Hellerem, který dávno před Prahou skupině unikl. Do cíle Závodu míru chybělo asi 15 kilometrů a všechno už bylo rozhodnuto. Před Hellerem byli vpředu ještě Belgičan Jacquemin  a Maďar Magyerdi, jistí vítězové této poslední, čtrnácté etapy, kteří však už nemohli změnit celkové pořadí; jejich časový náskok byl příliš malý. A ve skupině byl žlutý dres vedoucího závodníka. Jedenadvacetileté mu Janou Smolíkovi mělo patřit vítězství v XVII. ročníku. Třináctkrát přijel na stadion mezi prvními deseti. Proto urval na soupeřích sedm a třičtvrtě minuty. Teď jede na konci skupiny, gestikuluje s Belgičanem Spruytem, a ví, že mu to kluci nemají za zlé, že by ho stejně vyhnali, kdyby se jel prát na špici skupiny a riskoval tím pád. Má jediný úkol: dojet v pořádku. Vypráví si se Spruytem o letošní Tour de Avenir ve Francii, je na "ocase" a přijíždí tak i na stadion Dynama. Žádný svatý Václav na bílém koni. Silničář, kterému – jak říkají jeho spolujezdci – vyšla forma. A dodejme: vyšla mu i parta. Pět reprezentantů, oba trenéři, mechanik, masér a lékař. Byli čtvrtí v mužstvech vyhráli pět etap a spoustu prémií, bolely je nohy, žaludek a hlava, pomáhali si, někdy se na pár minut pohádali, a nakonec jim to tedy vyšlo. Podle čeho poznáš formu. Etapového cyklistů poznáš především podle zadku. (Páni motoristé buď laskavě prominou, anebo se posadí na závodní kolo s úzkým a tvrdým sedlem a projedou se na něm každý den 180 kilometrů). Zadek nelže, nezakrývá bolest a nepředstírá sílu. Podíváš se a vidíš: hochu, s takovým zadkem pojedeš jednu etapu, víc ne, kdybys zatínal zuby bůhvíjak. Po etapě, když se naši kluci prodrali k autobusu, do hotelu a do sprch, přicházel za nimi lékař Mirek Slavík vyzbrojen mastmi a zásypy. Rychlé ošetřil zadky, kluci si vzali tepláky a sandály a jelo se na večeři. (Jíst a spát ve stejném hotelu – to byla vymoženost pouze několika měst.) Tam se taky vyhlašovaly výsledky a předávaly ceny. Prvním dvaceti jednotlivcům v etapě, prvním třem v prémiových spurtech a nejlepšímu mechanikovi. Kdo co vyhrál, to dal do úschovny a dostal lísteček, aby si to po skončení celého ročníku mohl vyzvednout. Asi kolem půl deváté se jezdilo... 

ČASOPIS MLADÝ SVĚT, ROK 1964, CELÝ, VYNIKAJÍCÍ ČLÁNEK ZDE

naskenoval Radomil Dojiva, díky Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz 

Poslední Favorit 

26.1.2023

mk: Zdravím Vás v novém roce, přeji především pevné zdraví a kvalitní stroje na obzoru. Na konci roku 2022 vznikl "Poslední Favorit". Pro-Míru-na-Miru, v Brně v dílně stavitele kol, který se podílel na vývoji novodobých favoritů. Celkem smutný příběh, pro mne s dobrým, skvělým koncem. Kolo snů na mou velikost byl krásný dárek nejen za 1. místo Špica Favál, ale hlevně pod stromeček. Vůbec netuším jestli tato "Carbonka" zapadá do vašeho okruhu zájmů a už vůbec s "Favorit" logem na rámu. Dnešní majitel značky u tohoto  projektu nebyl. Stavitel ano a dle jeho slov tečka za poslední etapu oživení. Proto "poslední Favorit". A't se Vám letos daří, s díky za stránky, které vždy rád a s nadšením otevírám. Mirek Kalousek Brno 

vcz: Dobrý den, zajímavé. Známe nějaké detaily, materiál, váha, kde byl rám vyroben..?

mk: Ano, docházel jsem do dílny v Brně, kde se rám vyráběl obden, vše fotil a na závěr jsme kolo nafotili i ve studiu. Celé kolo, tak jak je, má 8,2 kg. Samotný rám cca 900g. 

mk: Slova pana Hrubého: "Proč poslední Favorit? Konec Favoritu mě nepřekvapil, ani neohromil, nějak tak do toho konce už delší dobu klopýtal. V době agonie Favoritu jsem s ním už moc nespolupracoval, jen se tak smutně díval kam to vše spěje. A takový začátek to mělo, když jsem do toho projektu nastoupil, ale o tom nechci psát. Už delší dobu mě hlodala myšlenka, že bych chtěl udělat za Favoritem definitivní tečku, abych se rozloučil stylově a už se nemusel nikdy vracet, co by kdyby." Na rozlučku jsem měl novou starší sadu Campagnolo Centaur, stříbrné ráfky Mavic, stříbrnou sedlovku Miche, kožené sedlo Gilles Berthoud, krásnou modrou barvu, v hlavě obrázek, jak by se to vše mělo vypadat, aby to mělo logiku a nebylo to smuteční loučení. A jak se mi to podařilo vidíte.

vzc: Mrknu na to detailněji a zveřejním, souhlas? 

mk: určitě nejsme proti, Favorit je naše srdcovka. Pokud vás tento příběh, počin zaujal jsme rádi. Děkujeme.

FOTO ZDE

drobná korekce a zveřejnění  Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz 

Vyplétáme a centrujeme vintage kola

24.1.2023

Existují tři aspekty geometrie, které musí být sladěny, aby bylo kolo v dokonalé rovnováze. 1. příčné vycentrování - odstranění odchylek ráfku vlevo a vpravo od středu. 2. vertikální vycentrování - odstranění odchylek ráfku nahoru a dolu od středu. 3. souměrnost - levopravé vycentrování ráfku na vnějších koncích náboje. 

U kol s ráfkovou brzdou je vyplet na předním kole symetrický. Vyplet zadního kola asymetrický. Důvodem je logicky více/kolečko po pravé straně. Na nepoháněné straně je výchylka pod větším úhlem než na straně hnací. 

Kromě tří geometrických aspektů centrování je také důležité celkové napětí paprsků. To má význam pro životnost, tuhost a schopnost absorbovat nárazy. Příliš malé napětí vede k tomu, že se ráfek snadno deformuje nárazem do nerovného terénu. K deformaci ráfku může dojít i příliš velkým napětím samotným, to pak znemožní správné nastavení a může velmi snížit životnost paprsků. Přístroje, které změří napětí paprsku se jmenují tenzometry. Existuje i stará běžná metoda, pro hrubý odhad napětí stačí cinknutí do paprsků a poslech tónu. Optimální napnutí výpletů vydává shodný tón. Na internetu jsou k dispozici tabulky, které uvádějí napětí pro každou délku paprsků z hlediska absolutního fyzického napětí, nebo tóny na hudební ladičce. 

Ve reálném světě nebude 100% napětí nikdy, kvůli rozdílům mezi částmi, ze kterých je ráfek vyroben a tím, co má za sebou. Výše uvedené postupy však pomohou přiblížit se ideálu. 

Doporučení - Bezkalíškové galuskové ráfky Favorit zaplétáme, rozplétáme, i centrujeme opatrněji, než ráfky pevnější, kalíškové. Nipl se musí točit hladce, aby paprskem nekroutil a ten měl stejnoměrné torzní napětí. Při centrování můžeme otočit nipl asi o čtvrt otáčky tam a o čtvrt otáčky zpět. Pro dosažení nejlepších a dlouhodobých výsledků by mělo být minimalizováno časté napínání paprsků. 

Při seřizování kol musí být všechny tyto faktory postupně uvedeny do vzájemné rovnováhy, protože NA KOLECH ZÁLEŽÍ. 

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz  

Nová kola pro cyklisty

21.1.2023

Výrobní závod Eska v Chebu dodává sportovní kola Eska vzor Sp 6 s přehazovačkou a trojkolečkem, která naleznou u sportovní mládeže jistě velmi příznivý ohlas. Konstrukce tohoto sportovního kola je úplně shodná se závodním kolem favorit. Liší se v podstatě jenom tím, že sportovní kola Sp 6 nemají  duralové součástky a galusky. Sportovní kolo Eska  Sp 6 je 5730 Kčs, závodní kolo favorit vzor F5 je za 8325 Kčs. I tento značný cenový rozdíl bude mít jistě velmi příznivý vliv u zájemců o dobré sportovní kolo. Přinášíme technický popis kola: Rám: výška 560 mm, je zhotoven z ocelových trubek Ø 28 a 26 mm, vnější letování, spojky vykrajované. Na spodní rámové trubce naletované držáky pro hustilku a naletovaným držákem páčky přehazovačky. Střed klínkový, středový hřídel kratší pro montáž přehazovačky, převodník 48 zubů s naválcováním okrajem. Misky šroubované do středové spojky, levá zajištěna pojistnou maticí, celý střed hliníkem smaltovaný. Hlavové složení s věnečky průměr kuliček 5/32" zinkovaný. Rám barevně smaltovaný s vybarvenou trubkou a hlavovou manžetou na sedlové trubce, dvojitými linkami zdobený. Na spodní rámové trubce obtisky SPORT. Vidlice: přední s hlavicí a rameny ve sportovním provedení, sloupek 25,4 mm. Řídítko: oblouky berany ocelové Ø 22 mm vzor Rokycany jsou uloženy ve svorkovém ocelovém představci chromovaná, gumová držátka. Představec Rokycany. Brzdy: čelisťové ráfkové, ocelové–kované, lesklé pozinkované. Náboje: přední náboj ocelový 36 děr tažený, chromovaný, zadní náboj ocelový pevný 36 děr chromovaný s namontovaným trojkolečkem 16, 18, 20 zubů, čep zadního náboje delší pro montáž přehazovačky. Měnič převodu: s přehazovací páčku na spodní rámové trubce s naletovaným držákem páčky. Bowden upevněn svorkami na rámu. Matice: křídlové, ocelové–zinkované. Šlapky ocelové, 4" dlouhé sportovní pozinkované. Sedlo: BROOKS sportovní zinkované s gumovým potahem, brašna zavěšená na sedlo z téhož materiálu s konusovým a víceděrovým klíčem s olejničkou. Ráfky: 28 mm široké pro pneu 28X1 1/4" X 1 3/4" ocelové, 36 děr, chromované. Blatníky: ocelové, 50 mm široké smaltované v barvě rámu s dvěma barevnými proužky o šířce 50 mm a 4 zlatými linkami. Upevnění vzpěr blatníku maticemi. Řetěz: 1/2X 1/8" Favorit 106 článků. Pneu: 28X1 1/4" X 1 3/4" na drát. Odrazka: kovová montovaná na blatníku. Váha 14,80 kg

Časopis Cyklistika 1957

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz  

Nešťastné kopce

3.1.2022

Technika jízdy do vrchu je velkou slabinou československých závodníků. To, že nemáme u nás dobré vrchaře, je způsobeno hlavně tím, že prakticky nejezdíme u nás závody do vrchu, neboť není možno mluvit o závodníkovi, který vyhraje například "Hřebenka" nebo jiný náš závod do vrchu, jako o vrchaři. Vrchař se projeví v těžkých, 10 – 20 km dlouhých stoupáních. Např. ve Francii a Itálii pořádají závody do vrchu dlouhé až 20 km. Tato okolnost má samozřejmě velký vliv na vyspělost vrchařů obou zemí. V dobách před zavedením měniče převodu byla jízda v kopcích nesrovnatelně obtížnější než nyní, neboť velmi záleželo na správně zvoleném převodu, protože v závodě bylo už pozdě. V této době známa celá řada vynikajících vrchařů například Švýcar Sutter, Italové Bottechia a Martano, Francouzi Barall, Benoa, Faure a Vieto, později Ital Bratali a Španělé Ezguera a bratři Truebové, Belgičané Vissers a S. Maes. Jízda do kopců byla nesmírně těžká práce, neboť v daleko větší míře než nyní rozhodovala fyzická zdatnosti, vůle a technické propočítání vhodných převodu, příprava materiálu a chytrost. Většina závodníků jezdila tím způsobem, že jela ze sedla a pohybovala tělem ze strany na stranu a kolo bylo bez bočního výkyvu, nebo tělo zůstávalo bez výkyvů a kolo se pohybovalo ze strany na stranu. Tento styl nazývali Francouzi "a la danseuse" - tanční tempo, neboť před zavedením převodů, až na malé vyjímky jezdili všichni závodníci ze sedla. Zavedením měniče převodů okamžitě se změnil způsob jízdy do vrchu. Typickým znakem dobrého vrchaře je jízda v sedle... 

CELÝ ČLÁNEK ZDE

časopis Cyklistika 1962, foto: mistrovský tandem Štark a Praveček z Dukly Pardubice

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz  

Fyziologie tréninku II. 

13.11.2022

Řekli jsme si minule, že tělesná námaha klade zvýšené nároky na celý organismus. Vlivem soustavné, opakované a postupně zvyšované tělesné námahy, tedy vlastně vlivem tréninku, dochází v takto trénovaným organismu k různým změnám. Těmi se pak trénovaný organismus značně odlišuje od funkcí organismu netrénovaného. Soustavným tréninkem se v prvé řadě zdokonaluje činnost centrálního nervového systému, především pak mozkové kůry, jehož správná činnost umožňuje, že se tělesná námaha může stále zvyšovat a že se zároveň zvyšují i výsledky této námahy. Centrální nervový systém pomocí vegetativní soustavy zlepšuje i výživu všech orgánů, zlepšuje a zrychluje se odstraňování nežádoucích produktů výměny látek, reparační, obnovené pochody v tkáních jsou daleko rychlejší. Zesílením okysličovacích procesů se zabraňuje nežádoucímu hromadění kyseliny mléčné ve svalech. Markantně se mění i tvar svalů, které zvětšují svůj objem, kosti zvětšují svůj průměr, klouby a šlachy se zpevňují a zároveň se stávají pružnějšími. Výsledkem těchto změn ve stavbě a funkci svalů, kostí, kloubu a šlach je i rovnoměrný, lepší tělesný rozvoj organismu. Po soustavné námaze se objeví i změny v oběhovém aparátu počet červených krvinek a krevního barviva, které váže kyslík a dodává jej buňkám se zvětšuje a tím dochází i k lepšímu zásobení tkání kyslíkem. Známým projevem trénovanosti je i počet tepů, který se už sportovce snižuje až na 40 tepů za minutu. Přes snížený počet pulsů se nesnižuje pracovní schopnost srdce. Svalovina srdce mohutní, jeho stahy se stávají mohutnějšími a produktivnějšími. Celý oběhový aparát získává i další vlastnost, že dovede velmi rychle zesílit svou činnost, stejně jako se dovede velmi rychle uklidit po vykonané práci. Podobné změny nastávají v dýchacím ústrojí. Zvětšuje se objem plic tzv. vitální kapacita 2x až 3x. Zvětšení vitální kapacity souvisí s rozvojem dýchacího svalstva a se zvětšeným objemem hrudníku. Stejně jako oběhový systém dovede se i dýchací systém rychle přizpůsobit zvýšené námaze a opět rychle se vrátit do klidu. Kyslíkový dluh bývá u trénovaných menší, mrtvý bod bývá až na konci svalové práce, jeho projevy nemusí být výrazný a někdy se vůbec nevyskytne. Nutno se zmínit při této příležitosti o tom, co je to kyslíkový dluh, mrtvý bod a druhý dech. Svalová práce je provázena zvýšenou spotřebu kyslíku. Ten je zajišťován tím, že se zvýší počet dechů a dýchání se prohloubí, zvýší se tzv. minutový objem plic, to je množství vydechnutého vzduchu za jednu minutu. Ten bývá v klidu 5 až 8 l, může se zvýšit až 20x. Jestliže však je práce velmi intenzivní, nestačí se ani tímto zvýšeným přívodem krýt potřeba kyslíku v organismu vzniká tzv. kyslíkový dluh, který bývá vyrovnán až po skončení práce. Při dlouhotrvající velmi namáhavé svalové práci a zvláště tam, kde je do ní zapojen větší počet svalů, vzniká v organismu sportovce zvláštní stav, tzv. mrtvý bod, který je charakterizován velkým kyslíkovým dluhem. Ten se projevuje značnými subjektivními potížemi, celkovou nevolnosti, bolestmi ve svalech, hučením v uších, závratěmi, únavou. Dýchání je mělké, povrchní, rychlé. Sportovec je v depresivním stavu, ztrácí chuť k pokračování v práci. Jakmile tento stav svou vůli překoná, ihned tyto obtíže vymizí a objeví se tzv. druhý dech. Příčina mrtvého bodu tkví v narušení činnosti centrálního nervového systému a v poruše jeho souhry s vnitřními orgány. V mozkové kuře převládá útlum. Prohloubením i zesílením výdechu se tato porušená rovnováha obnoví, s organismu se odstraní hromadící se kysličník uhličitý a přivede se více kyslíku, obnoví se normální činnost centrálního nervového systému a odstraní se útlum. Velký význam jako příprava ke svalové práci má rozcvičení. Svalová práce je vždy provázena zvýšenou činností všech orgánů chtěla. Zvláště vegetativní orgány potřebuji určitou dobu – čím je trénovanost vyšší, tím bývá kratší – k tomu, aby se připravili na zvýšenou námahu. Rozcvičením se zvětšuje přívod kyslíku, minutový objem srdce, zlepšuje se krevní oběh urychlují se chemické pochody ve svalech atd. Při rozcvičení rozcvičujeme jednotlivé svalové skupiny, nejdůležitější však je, že současně probíhá v centrálním nervovém systému určitý stav celkového funkčního podráždění. Tím vznikají podmínky k uplatnění dynamického stereotypu. Náplň, intenzita a délka rozcvičení je závislá na stavu trénovanosti i na charakteru svalové práce. Rozcvičení můžeme rozdělit na část všeobecnou, která má za úkol zvýšit funkční připravenost organismu jako celku na co nejvyšší úroveň potřebnou pro sportovní výkon a speciální, která vy tváří nejlepší vzájemné vztahy mezi strukturou nastávajícího pohybu a činnosti centrálního nervového systému. Jde to vlastně o zopakování pohybového dynamického stereotypu před vlastním výkonem. Rozcvičení před prací rychlostního charakteru nemusí být dlouhé, delší bude u cvičení charakteru vytrvalostního. Zásadně však v něm musí být zařazeny prvky, které se vyskytnou pro v provádění vlastního výkonu. To znamená, že rozcvička cyklisty se bude skládat i z jízdy na kole, a nikoliv jen gymnastického cvičení a pod. Čím je sportovec trénovanější, tím může být rozcvičení kratší. Důležité je i časové zařazení rozcvičky. Nesmí být skončena těsně před výkonem, stejně tak jako nesmí končit dlouho před výkonem. Nejlépe se osvědčí rozcvičení 5 až 7 min. před vlastním závoděním či tréninkem. 

Dr. Zdeněk Václavík, časopis Cyklistika 1961

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz  

Fyziologie tréninku I. 

6.11.2022

Při vytvářením dynamického stereotypu má řídící úlohu centrální nervový systém. Pohybový návyk není ovšem jen izolovaným jevem, který se týká pohybového aparátu, svalů a kostí, ale při něm probíhají ve všech orgánech, tzn. jak ve svalech a kostech, taky v srdci, krevním oběhu, dýchacím ústrojí, zažívacích orgánech atd. základní životní pochody – okysličování a výměna látek. Všechny tkáně v těle potřebuji ke své činnosti kyslík a výživné látky a naopak, zplodiny výměny látek musí být opět chtěla odstraňovány. Celá tato činnost, která probíhá u všech lidí, je řízena opět centrálním nervovým systémem pomocí jeho  Vegetativní složky, tzv. vegetativním nervovým systémem, jehož nervová vlákna jsou ve všech orgánech našeho těla. Je jasné, že zvýšenou svalovou činností budou ovlivněny i tyto vegetativní funkce. V průběhu zpracování pohybového návyku při svalové práci se vytvářejí nové dočasné spoje mezi činnosti vnitřních orgánů a mezi podněty, oznamujícími svalovou práci, tedy i tyto vegetativní funkce budou mít charakter podmíněné reflexní. Tím je zajišťován a souhra mezi činností svalů a vnitřní ch orgánů. Reflexy vegetativní ho nervstva se tím stávají důležitou součástí pohybového stereotypu. Svalový pohyb nelze tedy posuzovat jako samostatný jev, ale při zvýšené svalové námaze se mění i charakter a intenzita práce vnitřní ch orgánů. U každého tréninkového zatížení, zvláště pak už zatížení vytrvalostního charakteru, má právě tato koordinace, souhra svalové práce s vegetativními funkcemi, kupř. oběhem krevním, dýcháním a pod., rozhodující význam. Změny, které vznikají v průběhu tréninku v činnosti vegetativních orgánů, jsou podkladem toho, že činnost různých orgánu, dýchacího systému, srdce atd., je jiná u sportovců jak v klidu, tak i při práci, než u lidí netrénujících. Všimněte si, jak se mění při tréninku určité vegetativní funkce. Základním životní m procesem organismu je výměna látek a energie. Rozumíme tím jednak příjem základních živin – bílkovin, tuků a uhlovodanů – jednak vody, solí a vitaminů. Z nich se doplňují látky a energie, které byly vydány při životní činnosti, a nahrazuje se opotřebovaná hmota těla. Nepotřebné látky, vzniklé při těchto procesech se pak z těla vylučují. Sval při práci spotřebuje velké množství energie. Zdrojem této energie ve svalu je hlavně tzv. glykogen, který je normálně obsazen ve svalu. Při práci se však jeho spotřeba zvýší, sval jeho zásobu doplňuje pak z krve, kam jej v podobě uhlovodanů glukózy dodávají játra. Při štěpení glykogenu vzniká ve svalech kyselina mléčná, která se z velké části opět zpět přetváří v glykogen, potřebuji však k tomu velké množství kyslíku. Je-li kyslíku nedostatek, hromadí se kyselina mléčná ve svalech a vyvolává změny, které nepříznivě působí na organismus včetně nervového systému. Tělesný pohyb je Charakterizován velkými výdejem energie. Člověk který nepracuje tělesně, vydá za 24 hodin asi 2500 až 3000 cal. Při svalové práci stoupne tento výdaj asi dvojnásobně, u dlouhotrvající svalové práce, kupříkladu už vytrvaleckých závodu až třínásobné. Svalová práce však ve značné míře nepříznivě ovlivňuje i činnost zažívací ho ústrojí, sekrece šťávy žaludečních, střevních atd. se snižuje, látky dodané během tělesného výkonu nemohou být řádně zpracovány a využity. Proto se má za těchto podmínek dodávat tělu jen potrava snadno stravitelná a rychle vstřebatelná. Nejlépe tyto požadavky splňují uhlovodany, které jsou hlavním zdrojem energie. Z nich pak je nejvýhodnější glukóza, kterou podáme těsně před sportovním výkonem, případně společně s vitaminem C a B, které podporují její řádné využití. Svalovou prací je značně ovlivněny krevní oběh organismu. Krev rozvádí do všech tkání živné látky a kyslík a zároveň odvádí nepotřebné látky k vylučovacím orgánům. Čím více krve svalem proteče, tím více potřebných látek sval dostane. Přitom musí zvýšit svou činnost samozřejmě srdce, ať už zrychlením stahů nebo zvětšením tzv. minutového objemu tj. množství krve, které srdce přečerpá za 1 min. V neposlední řadě je svalová práce závislá i na správné činnosti dýchacího ústrojí. Čím je práce intenzívnější, tím jsou kladeny větší a větší požadavky na množství kyslíku. Většina buněk v těle nemůže řádně bez kyslíku žít a pracovat. Čím je práce větší, tím více kyslíku se spotřebuje. Kyslíky je však nutný i při množství různých chemických reakcí, i u těch, které pomáhají zneškodňovat nežádoucí látky vzniklé ve svalu vlivem tělesné práce. Tak jak se zvyšuje činnost všech orgánů, tak se zvyšuje i jejich látková výměna. To znamená, že se zvyšuje i množství nežádoucích zplodin látkové výměnny, jako kupř. kyselina mléčná, kysličník uhličitý a podobně, které musí být z těla vyloučeny. Zvýšené nároky při tělesné práci jsou tady kladeny i na vylučovací orgány, na ledviny, plíce i potné žlázy. Množství vylučované moče se při svalové práci zvyšuje. Při velkém zatížení se však vlivem některých látek zvýší propustnost ledvin, v moč i se nám pak objevují látky, které za normálních okolností moč neobsahuje, kupř. bílkoviny, cukr a pod. Přitom se množství moče zvětšuje, moč je koncentrovanější, obsahuje méně vody. Voda je totiž při větší svalové práci vylučována z těla potními žlázami v podobě potu a plícemi v podobě vodních pár. Toto zvýšené vylučování vody má svůj význam. Při svalové práci se v těle tvoří velké množství tepla. Aby nedošlo přehradí organismu, musí být nadbytečné teplo z těla odsunuto. Děje se tak pomocí potních žláz na povrchu těla, které při své činnosti odvádějí pomocí vypařování toto přebytečné teplo z těla. 

Dr. Zdeněk Václavík, časopis Cyklistika 1961(!)

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz  

Jak jezdit kopce: v sedle nebo ze sedla?

26.10.2022

V letošním přípravném táboře na závod míru byla uskutečněna řada odborných přednášek na jedné z nich byla rozvedená otázka způsobu jízdy do kopců. Bylo zajímavé sledovat názory trenérů a representantů v této důležité cyklistické otázce. Je sice pravda, že způsob jízdy na kole nezískává závodníkovi vítězství, ale rozhodně k tomuto vítězství přispívá. Je proto důležité, abychom se zabývali všemi způsoby, jak výkon závodníků zlepšovat. Jízda do kopců je pak v našem sportu důležitou složkou a žádný odborník ji nesmí podceňovat. V některých závodech jsou to právě kopce které rozhodují o výsledku. Je nutné si všimnout nejenom prudkosti stoupání a délky kopce, ale také způsobu jízdy k jeho vyjetí. Tím jsme u kořene věci – jak kopce jezdit. Je to otázka, která byla cyklistice mnohokráte opakovaná. Mnoho odborníků tvrdí, že nejlepší a nejspolehlivější způsob jízdy do kopce je v sedle, je však také řada druhých kteří jsou zastánci jízdy ze sedla. Při řešení těchto názoru je třeba si nejprve všimnout kladů a záporů obou způsobu jízdy. Jízda v sedle která je základem cyklistické práce, je ekonomická a výhodná pro pravidelnou jízdu. Cyklistika ji užívá nejenom v jízdě na rovině a při sjíždění kopců, ale velmi často i k samotnému vyjetí kopce. Tento způsob jízdy je pohodlný a k překonání dlouhých stoupání nezbytný. Jezdec může jet na malý převod, při němž využívá plně kmihu. Vrchní část těla je v předklonu a paže závodníka jsou mírně pokrčený. Ruce svírají pevně (ne křečovitě) horní čas řídítek a jízda při tomto způsobu musí být rovná. Jízda ze sedla je v kopcích často používána téměř všemi jezdci, je však nutné si povšimnout kdy a při jaké příležitosti. Tento způsob jízdy na kole je naprosto nepřirozený a proto i namáhavý. Často však vidíme i cyklistu – nezávodníka, jak se namáhá s vypětím všech sil vyšlápnout prudký kopec – právě ze sedlat. Když jsem si řekl že je jízda ze sedla namáhavá a nepřirozená, mám pochopitelně na mysli jízdu trvající delší dobu – od 5 minut výše. Při zdolávání krátkých kopců je právě tento způsob jízdy nejobvyklejší. Je však nutno udělat si k němu po drobnější rozbor. Každý tělesný pohyb, pokud je stereotypně opakován, unaví i dobře připraveného jednotlivce a proto hledá určité uvolnění namáhané ho svalstva. Stačí krátká odchylka od stejného pohybu a sportovec se napraví – uvolní. U cyklisty je jízda ze sedla jednou s odpočinkových fází jeho výkonu. Napomáhá mu jednak lehčímu vyjetí prudkého kopce a může mu současně právě rozložení váhy těla k duševnímu i tělesnému odpočinku. Při jízdě ze sedla se používá většího převodu a závodník šlape ne kmihem, ale pákovým způsobem za pomoci mírného vychylování těla a přitahováním paží v řídítkách. Podle dosavadních zkušeností můžeme rozdělit způsob jízdy ze sedla na 3 části: 1. Jízda ze sedla odpočinková, kterou volí jezdec i na rovině. Je to jen několik šlápnutí mimo sedlo. 2. Jízda že sedla plynulá, s využitím překonání prudkých kopců nebo části (vrchní části) dlouhého kopce. 3. Jízda ze sedla nástupová, která umožní nejrychlejší způsob změny rychlosti. Používá se ve všech fázích cyklistických závodů (start, rovina, kopce, před závěrem závodu a podobně). Tím jsme si řekli základy při jízdě v sedle nebo ze sedla při této příležitosti by však chtěl upozornit na jednu důležitou otázku. Způsob jízdy na kole – styl, šlapání a pod. – je výhradně individuální věcí. Je nutné, aby si každý osvojil dokonalou pozici na kole a využil co nejlépe zákonu šlapání. Jízda do kopce je v cyklistice sice velmi důležitá, ale její způsob je závislý na těžkosti terénu, trénovanosti závodníka, jeho technice a taktice a vůbec na jeho tělesných schopnostech. Proto doporučuji všem cyklistům jezdit do kopce přirozeně. Učit se jezdit v sedle, ale nevyhýbat se ani jízdě ze sedla. 

Karel Kuneš Časopis Cyklistika 1955

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz  

"Dobrý den. Našla  jsem si Váš web 

10.10.2022

na internetu. Co se týče  kol Favorit. Mohla bych poprosit o radu co se týče kostry kola viz příloha? Mohl by to být  Antonín Perič R.v. 1946? Výrobní číslo jsem přečetla jako 21566, i když to třetí číslo není zrovna moc dobře čitelné." Píše paní Petra z Moravy a pokračuje: "Mohl by jste se prosím podívat? A jelikož bych chtěla zpeněžit, poradit jakou má Kostra v tomto stavu hodnotu? Moc děkuji za jakoukoliv odpověď. S pozdravem Petra." 

Tolik email, který přichází do mé redakce (do pokoje na psací stůl 😄) začátkem srpna 2022. Pak následuje vzájemná korespondence, vyjednávání a po drobných peripetiích nakonec vše dobře dopadá. "Kostra" je na správném místě, zde na webu veloczechoslovakia.cz a fandové mohou bádat. Co si tedy můžeme prohlížet? Rám je z roku 1945, výroba proběhla před 77 lety Antonínem Peričem v Praze Karlíně. Jedná se o dráhovku - piste, závodní speciál na ovály, nebo závody do vrchu, ploché dráhy a podobně. Co s rámem dál? Komentáře o výbavě a detailech zase příště. Hezké barevné podzimní chvíle.  

FOTO ZDE

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz  

Firma Cycle Trading Ltd, Horsham Sussex, 

26.9.2022

se zabývá výrobou klínku, který by mohl být po uvolnění matice volně vytažen bez vyrážení a tím bylo zamezeno případnému poškozování závitu a ložiska v misce. Oválnost klínku dovoluje hlubší zasunutí a tím zamezení natáčení klínku v klice. Firma vyrábí i kliky duté, které jsou ve srovnání s běžným párem s klínkem Wedgelock (L 3 3 s) dražší (L 6 6 s), ale stále ještě lacinější než kterákoliv sada klik z lehkých slitin, i včetně připočtení ceny za případnou úpravu běžného hřídele (L 7 15 s)

cycling 1/66 Bab.

Historickou technickou zajímavost poslal Honza Chaluš

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz  

Kdy vznikla přilba pro cyklisty

26.9.2022

Dnes je to již přes 60 roků – přesně 62 let – kdy vznikla ochranná přilba pro cyklisty – závodníky. Přišla k nám z Ameriky, kde v roce 1903 při podzimních cyklistických závodech na závodní dráze v Bostonu se zabil výborný americký vytrvalec v jízdě za motorovými vodiči Harry Elkes. Při závodech vytrvalců Elkes po defektu zadní pneumatiky spadl z kola na cement dráhy a vodič jeho soupeře Stinson, jedoucí těsně za ním, přijel Elkesovi hlavu a doslova mu jí rozmačkal. Elkes byl okamžitě mrtev. Tragická smrt tohoto výborné ho jezdce americké sportovce velmi rozrušila. V důsledku této neblahé události výbor amerického svazu cyklistů nařídil při závodech vytrvalců za motory povinné nošení kožené přilby na ochranu před podobnými tragickými případy. Předpis byl přísně dodržován a převzaly jej později cyklistické svazy v zemích Evropy. Prvním cyklistou který se v Evropě objevil na závodní dráze vyzbrojen ochranou přilbou, byl Ital Bruni, tehdejší držitel světového hodinového rekordů. Bruni startoval na jaře 1904 na pařížské dráze Parc des Prince a svou přilbou vzbudil pozornost nejen obecenstva, ale i svých soupeřů. Po něm jí začali nosit němečtí vytrvalci Kaser, Robl, Smitter a Demeker. Švýcar Ryser, Holanďan Dickentman. Francouzi Contenent a Darragon. Angličané Wiless a Tommy Hall, jakož i v Evropě tehdy startující Američané Walthour Nelson, Butler a Leander. Během doby byla ochranná přilba hodně změněná a i zlepšená a dnes je povinnou vyzbrojí i letounů a jezdců na závodních cyklistických drahách všeobecně. Ochranná přilba je praktickou částí výzbroje závodníka a zachránila již mnoho jezdců před smrtelnými úrazy. 

Podle J. Parubse (1963)

Historickou technickou zajímavost poslal Honza Chaluš

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz  

Dokonalejší kolo?

26.9.2022

Jako starý cyklista a věčný "kutil" snažil jsem se už dlouho o zdokonalení kola a byl jsem také zlákán k pokusům o nový tvar kola. Můj pokus měl též za účel seznat případné výhody tvaru známe "Velociny". Jak obraz ukazuje použil jsem dvou malých kol 20" průměru, velmi lehkého rámu s opěradlem a pneumatickým sedlem. Celek byl kratší a lehčí než obyčejné kolo a zdál se mnoho slibovat. Řízení nebylo obtížnější a nízkost sedla vůbec vylučovala pád. Také odpor vzduchu byl menší, obzvlášť proti větru; sedění bylo velmi pohodlné. Ale do vrchu bylo šlapání obtížnější než na normálním kole, jízda s vrchu za to byla velmi příjemná a bezpečná. Dlouhý řetěz ukázal se nevýhodným. Pneumatické sedlo se velmi osvědčilo. Větší rychlost nebylo docíleno při stejné námaze jako na normálním kole. Byl to zajímavý pokus a nelituji toho. Ale vcelku úplně souhlasím s p. Inž. Pozděnou, že kolo přímo křičí po zdokonalení v podrobnostech, po úsporách na váze, po odstranění všeho zbytečného a neúčelného. Jest třeba vyzkoušeti nejvýhodnější polohu jezdce vůči řídítkám, sedlu a pedálům při nichž může vyvinout nejvyšší sílu svalu nohou i rukou. Původně měl jsem v úmyslu využít síly rukou přímo k pohonu, ale dosud se mi nepodařilo spojit funkce pohonu s řízením ku spokojenosti a bezpečnosti. Je s podivem že dnes kdy technický pokrok válečnými zkušenostmi se tak úžasně rozvinul – naše výroba kol úplně ustrnula na nynějších tvarech – ač každý cyklista přímo cítí veškeré vady – které odstranit, učinilo by jízdu na kole ještě mnohem příjemnější a lehčí, při zvýšené rychlosti a snížené váze. Tedy především snížení váhy až do koleni zdokonalení detailů.

Historickou technickou zajímavost poslal Honza Chaluš

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz  

Proč právě kolo? 

17.9.2022

Nevím, že by se kolo, myšleno kolo samotné a ve velké přesnosti, kdy v přírodě vyskytovalo. To si člověk vymyslel pro svou pohodlnost. Nás však zajímá to kolo, které je výsledkem podivně uspořádaných trubek. Proč je tak oslavováno? Proč je pro skupinu nadšenců tak poutavé? Proč jsou někteří z nás ochotni huntovat svá těla mnoha kilometry a pak si o tom ještě vyprávět? Mám několik odpovědí. 

Na kole se lze naučit snadno a tato dovednost se nezapomíná. Na kole lze jezdit od dětských let, skoro do smrti. Kolo má relativní konstrukční jednoduchost. Dříve zestárne módně, než technicky. I slušné kolo není zvlášť drahé a servis není náročný. 

Do nedávna bylo kolo absolutně mimo obzor elektriky a elektroniky, tedy pouze čistá mechanika. Pochopitelně, i dnes je možné mít plně a perfektně fungující moderní kolo, na kterém není zlomek odporů, diod, tranzistorů, baterek, nebo čipů. Lze si vybrat z různých druhů, materiálů, typů, komu co a jak vyhovuje, kde žije, kam jezdí.. Je možné ho sbalit na cestu autem, vlakem, letadlem. Kolo je zkrátka rychlý, nenáročný dopravní univerzál. 

Jízda na kole je zdraví prospěšná. Chceme zhubnout? Delší časy jsou ideální a krouživé pohyby nedestruktivní pro naše klouby. 30 kilometrů týdně na kole může snížit riziko ischemické choroby srdeční o 50 %. Muži starší 50 let mají o 30 % nižší riziko impotence než ti, kteří na kole nejezdí☝️😑. Když dosáhnete určitého tempa, mozek uvolní všechny ty příjemné chemikálie (víme, známe) a vy se cítíte fantasticky. 

Na kole se dá dopravit do velmi vzdálených míst. Ale možná byste se divili, kolik je toho k vidění na cyklotrasách i kousek kolem vás. Kolik jste toho ze svého auta přehlédli, nebo spatřit vůbec nemohli. Možná najdete potok, o které nevíte, že existoval, kavárnu, která prodává výborné kafe, nebo restauračku s pivem, jako křen. Možná se i seznámíte :) 

Cyklistický rádius je výrazně větší, než rádius chodce, nebo běžce. Kolo je navíc velmi efektivní a rychlé; 3x víc než chůze a 2,5x než běh. Nejrychlejší chodci "jdou" rychlostí 16km/h, běžci běží 20km/h. Nejrychlejší cyklisté však jedou 50km/h. 

V dnešní době je běžné, že mnoho rodin vlastní více než jedno auto, ale třeba žádné kolo. Otázkou je, zda opravdu potřebujeme více aut? Pamatujete si také dobu, kdy bylo mít dvě auta něco jako super luxus? Ovšem potřeba mít dvě a více kol, je nad slunce jasnější :)  

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz  

Pěkný třídílný seriál "Znovuzrození,"

14.8.2022

je o tom, jak se zachraňuje svatý grál československé cyklistiky. Kolo z doby, kdy prý chlapi byli ještě chlapy :). V prvním dílu uvidíte, jak kolo vypadalo a jak bylo odstrojeno. Díl druhý pojednává o rámu a základní proceduře; závity, přesné zarovnání mufen. V díle třetím se kolo strojí. V hlavní roli účinkuje Marek Suchánek. Na pořadu spolupracují Karel Chmelíř a Jiří Bareš. Za povšimnutí stojí sada cyklistické první pomoci Campagnolo, díky ní je možné sledovat precizní i  historickou práci zároveň. Něco mi říká, že složené kolo tímto způsobem přežije další desítky let. Seriál můžete shlédnout na odkazech níž, je to pěkné, mrkněte se.

Díly PRVNÍ, DRUHÝ a TŘETÍ 

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz  

HKL 2022

13.7.2022

"Měli bychom letos najet víc společných kiláků", čtu nedávno v naší skupině. "Je léto, pěkné cyklistické počasí a toho bychom měli využít". "Dobře pánové, příští sobotu dopoledne vyrážíme na HLK." "Výběr kol?" "Klasika Favorit f1." A opravdu, povedlo se. Je sobota dopoledne, my vyrážíme. Start je ve Slaném odtud do Kralup, Mělníka, Roudnice, Velvar a zpět do Slaného, lehce nad 100km. Trasa je známá, jezdím zde často, občas na různých strojích, hledám rozdíly v konstrukcích, charakteristiky, i pocity a ty vám sděluji na těchto stránkách. Počasí hlásí polojasno, přeháňky občasné, 40%, což je nižší pravděpodobnost. Kralupy zdoláváme rychle, zastávka není potřeba a tak pokračujeme přes Vltavu, kolem Veltrus na Mělník. Slunce svítí, trochu se honí mraky, fouká silnější vítr. Fouká do zad a my "letíme". Průměr dosahujeme ke 30 km/h. Jedeme na kolech z doby železné a to není špatné. Tuším však, že je potřeba dostat se nejen tam, ale i zpět. Do Mělníka přijíždíme kolem poledne, máme za sebou asi tak půlku a zastavujeme se "najedno" u známého. Probíráme zásadní světová, i domácí témata, jak jinak. Na trase nenasvědčuje nic, co by znamenalo nějaké problémy. Nasedáme a míříme na oběd. Obědváme u Labe. Přichází drobná přeháňka. Jsme pod plachtou, jíme a říkáme si, jak nám to hezky vyšlo. Něco kolem techniky, jedeme na speciálech f1. První, rok 1970, výbava Campa, Mavic, Cinelli váha kolem 11kg. Převody 52/42 a 24/14, žádný moderní vrchař to tedy není. Podobně druhý, rok 1976 Campa, Super Champion, Cinelli. Třetí speciál 1970 je sestaven z různých speciálních součástek za účelem co nejlehčí váhy, ta činí 8,1kg. Přeháňka je pryč, my platíme a pokračujeme dál. Projíždíme kanál Račice. Krásné vodní sportoviště, kde se konají různé domácí, i mezinárodní, závody. "Před Roudnicí si dáme kafčo, co říkáte?" Souhlasíme - zastavujeme - objednáváme - sedíme pod markýzou - vyprávíme - fotíme... Když v tom to začalo. Labe si přitahuje těžký tmavý mrak, nad řekou se zatáhlo a začíná slejvák. Teplota pěkně klesá. Na radaru to nevypadá vůbec nadějně: "Dvacet minut slejvák velkej a potom slejvák menší, ale zase dlouhej. Pánové, asi se tomu nevyhneme." Po půl hodině rozpaků nasedáme a po první stovce metrů jsme skrz. Nacucané dresy, šortky a kožená sedla. Druhá stovka znamená plné boty. Jsou momenty, kdy se vám nechce do kopce. Nám se naopak chce a honem. V kopci se zahřejete a nacucané studené oblečení prohřejete vlastním teplem. Nic jiného v tu chvíli dělat nejde. Promočený zastavit a čekat je velká chyba. Prochladnete a čas prohřátí se o dost prodlouží. Víc, než překážka fyzická, je velký letní slejvák boj mentální: "Nic nevymyslíme, není kam utéct, volat o pomoc nemá cenu. Je červenec, je to jen voda a za dvě hodiny jsme v suchu." Jedeme dál. Jsou nutné delší rozestupy, voda stříká od galusek do obličeje. Za půl hodiny náladu chmurnou střídá nálada veselá. Radim zpívá. Míjíme Velvary a silný déšť pomalu ustává. Do Slaného je to posledních asi 15 kilometrů. Přestalo pršet. Dresy usychají, jen šortky a boty jsou stále skrz. Dojíždíme do Slaného. Zdolali jsme 111 kilometrů, překonali velký liják a vlastně i trochu samy sebe. Přemýšlím.. občasné sáhnutí na dno vlastních sil není na škodu. Ba naopak! Navíc toto není dno skutečné, nýbrž povrchní, dočasné s vidinou cíle a úlevy. To opravdové je úplně někde jinde, mnohem, mnohem dál. Čaj, zapečené brambory a kousek koláče, vše je rázem zapomenuto. "Bylo to bezvadný, příště jedeme znova", čtu večer ve skupině. A ještě na něco jsem zapomněl. Co že je vlastně to HLK? Hájkovo letní kilo? Nebo Hájkova letní klasika? Zkrátka něco takového, nezapomenutelného :) 

Tak zas příště. 

FOTKY ZDE

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz  

Návštěva v Luhově 2016

11.7.2022

Bylo to v květnu roku 2016, co mě volal mi Radim, kamarád ze stejnou diagnózou, jako já, že je čas zajet se mrknout na zámek Luhov. Karlštejn, nebo Křivoklát jsou mnohem blíž a není nutno jet až někam na sever od Plzně, jenže tam není to, co nás zajímá, na co jsme zvědavi, na co se těšíme. V Luhově je totiž tou dobou výstava sbírky závodních kol Franty Babického, legendárního mechanika Československé cyklistické repre. Dorážíme - platíme vstupné - jdeme se mrknout. Neděle kolem poledního, nikde nikdo a tak je dost času vše si pořádně prohlédnout. Vše je možné z blízka prostudovat a nafotit. Uznáváme, že František toho nasbíral hodně; stroje předválečné, i kola a součástky z počátku rokycanské výroby. Dál dráhové, i silniční, či cyklokrosové speciály, nebo tandemy. Na zdi je pár dresů ze Závodu míru, i z jiných soutěží. Je zde pěkně zastoupena celá éra Československé cyklistické historie. 

Protože jsou kola těsně vedle sebe a my nechceme s exponáty moc hýbat, fotím telefonem s nasazeným rybím okem. Navíc je v místnosti málo světla a telefony před 6 lety ještě neuměly to, co dneska. Čímž chci upozornit, že kvalita není žádná sláva. Je to na vás, máte-li zájem 

FOTKY JSOU ZDE

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz  

Jakou roli hraje štěstí?

4.7.2022

Získal jste loni bronzovou medaili v olympijské Moskvě, stal jste se dvojnásobný mistrem ČSSR, byl vyhlášen nejlepším cyklistou roku, vyhrál závod okolo Slovenská (před olympijským vítězem Sergejem Suchoručenkovem), obsadil 4. místo na Tour de l' Avenir, prosadil jste se mezi 10 nejlepších československých sportovců a k tomu všemu jste se stal 4. nejlepším amatérským cyklistou této planety. Tak úspěšný rok ještě nepamatuje, ale povězte nám, jak dlouho trvá, než se člověk stane špičkovým cyklistou? "Po roce působení mezi muži jsem se dostal do reprezentace, do světové špičky 4. místem na závodě míru v roce 1977." Co je na cyklistice nejtěžší? "Odolávat vlivům počasí." Potřebujete si hodně odříkat? "Oproti některým jiným závodníkům dost. Nepatřím mezi ty, kteří by se stejně jako na kole dokázali prosadit třeba na běžkách. Také bych se jednou chtěl pořádně věnovat rodině, moc se s manželkou a jednoletým synem nevidím." Co si myslíte o manželství? Vrcholový sportovec by se neměl ženit, pokud chce dát svému sportu vše. Sám jsem na to přišel až po svatbě." Co je v životě nejdůležitější? "Rodinné štěstí, povolání, které má budoucnost. A to nemám. Chtěl bych být strojním zámečníkem, jimž jsem se vyučil. Myslím že cyklistice rozumím víc." Na co myslíte po prohrané pro po prohraném závodě? "Na to co jsem dělal před závodem, snažím se odhalit chyby v přípravě. Ale po prohraném závodě na Mistrovství světa myslím na to, že rok sportovního života je nenávratně pryč." Nejhorší vzpomínka? "Na zlomenou nohu, Předloni jsem v tréninku dostal na okraj silnice smyk v písku. Jel jsem pomalu, tak patnáct kilometrů v hodině, ale to je horší, než pád ve velké rychlosti. Od té doby... 

1981 NA SLOVÍČKO S NEJLEPŠÍM ČS. CYKLISTOU JIŘÍM ŠKODOU ZDE

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz  

Jak správně plánovat

25.6.2022

My lidé plánujeme mimo jiné proto, abychom pobavili boha. A tak mi jednoho dne volá Milan, že jeho plán nevyšel a že zítra by to šlo: "Mílo ocel?" "Ano Honzo, vyvětráme ocel." Je květnová sobota ráno; správné tlaky do galusek, voda do bidonů, něco sladkého do kapsy a vyjíždíme. Startujeme z Černošic. Zatím je pod 20'C, tedy cyklistické počasí akorát. Přehoupneme se přes kopec. V této lokalitě jsou obce, které snad všechny končí na ICE. Bubovice, Nenačovice, Drahlečice, Tachlovice, Nučice, chybí snad už jen pšenice. My jedeme do Loděnice, odtud na v Chrustenice, kde je krásný Caravan Camp Valek. Na Chrustenice mám i historické rodinné vzpomínky. Uhýbáme na Chýňavu. Tudy je parádní kopec, kde je potřeba zařadit nejlehčí převod a přestat si vyprávět. Najednou se pěkně oteplilo, uff. Následuje Železná a Chýňava. V dobách map jsem dostal úkol zajet pro něco do Chýně. Kouknu do atlasu a jedu. Cíl. Dlouho projíždím obcí a ptám se domorodců, kde že je ta adresa, až si jeden z místních podnik vybavil a říká: "Pane, tady nejste v Chýni, ale v Chýňavě. Chýně je půl hodiny autem na západ." No kdo se v tom má vyznat. Za Chýňavou začínají křivoklátské lesy a silnice klesá. Krásný sjezd vede lesem až do Nižboru. Nižbor leží na řece Berounce a až do roku 1946 jmenoval Nová Huť. Nižbor mi přijde lepší, co myslíte? Je zde legendární rodinná sklárna Rückl a také dva bezvadné gastro podniky. Hotel Praha, tímto zdravím Kučerovy a Zastávka, srdečný pozdrav Hanákům. Kdo tu ještě nebyl, má mé doporučení. Dnes si dáváme oběd na Zastávce. Povinná foto dokumentace pro příští generace. (Nějak mi ta koncovka "ce" vlezla pod kůži.) Z Nižboru jedeme podél Berounky, jak jinak, do Berouna a dál krásnou rovinatou cyklostezkou kolem Tetína - v právo na kopci, přes Karlštejn a dál Hlásnou Třebáň. O Třebáni zpívá Ivan Mládek, že zde bodají komáři, ale když objímá Máňu, tak to vůbec nevnímá :) Cesta vede až na Prahu západ. Jedu touto stezkou poprvé a musím napsat, tento kraj budiž požehnán. Máte-li plány a něco vám je zhatilo, udělejte si výlet. Trasa je daná, jistě budete nadšeni jako já. Milanovi dík, cyklistice zdar a zase někdy. 

FOTKY ZDE

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz  

Nejtěžší kiláky v životě

12.6.2022

To se tak chlapcům ve středních letech stává, chtějí dokázat, že ještě nepatří do starého železa a tak vymýšlejí různé voloviny; pořídit rychlý vůz, opít se do němoty, nechat "vyložit osud od cikánky"... Je červen, rok 2022, Radim a já se rozhodujeme pokořit nejvýše položenou asfaltku v Čechách. Vrstevnice nám napovídají: "Pozor hoši, tady to není polabská nížina, tady jsme sakra blízko sebe! Krkonoše nejsou žádné kopečky." Jenže rozhodnutí jednou dané na stůl je jasné, neměnné a Máňa říkala, že směroplatné. Vyrážíme autem z Dvoraček, naší základny dolů a necháváme jej ve Vrchlabí, kde je náš start. Kousek po asfaltu, kousek po šotolině, stoupáme podél Kotelského potoka na Tetřeví boudy. Dál kolem Slovanky a boudy Pražské. Pak je kousek sjezd nad jižní stranu Pece pod Sněžkou. Zde se otvírá nádherný výhled právě na Pec a je vidět, co nás ještě čeká. Hory mají nejednu zrádnou vlastnost. Vedle proměnlivého počasí a teplot, jsou vrcholy kolem tak velké, že se vzdálenosti zdají být tak malé. Sjíždíme do Pece na oběd. Jsme si vědomi velké zátěže, dáváme jen polévku, kousek pečiva a sladkou limonádu. Guláš, nebo špekové knedlíky jsou lákavé, ale hrozí, že bychom je daleko nedovezli. Teď nás čeká výjezd přes Čertovy schody a náš cíl se jmenuje velmi příznačně, Památník obětem Krkonoš. No nazdar. Jedeme na nejlehčí převody a krokem. Krokem myslím vážně, protože nejedeme o moc rychleji, než chůze. Po pár kilometrech zastavuji. Musím kolmo ke kopci a sesedám směrem do kopce, jinak to nejde. Omývám si obličej, ruce a krk v potůčku. Stejně tak nasedám, kolmo ke svahu zacvaknu pedály a zatáčím ostře do kopce. Díky ochlazení je dalších několik set metrů o něco "lehčích", ale po pár minutách jsem na tom stejně. S názvem schodů Čertovy souhlasím, ani si nedovedu představit jiný. Dolu kolem jdoucí turistka své dceři: "Podívej se na ty elektrocyklisty, to je ale nápad". Komentář je zbytečný, nechci vypadnout z dechového rytmu, myslím si své. Zastavujeme celkem čtyřikrát. Po déle, než hodině jsme pod vrcholem. Přes 6 kilometrů strmého těžkého stoupání. Kolem jsou zbytky sněhu. Navlékáme větrovky. Ještě asi půl kiláku a jsme v cíli. Vrchol je náš, nejvyšší asfaltka v Čechách, 1500 metrů nad mořem dosažena! O sto metrů výš je vidět Sněžka, kousek vlevo Luční bouda a pod námi Pec. Výhled je fantastický, pocity euforické. Nezbytné fotografie. Sjíždíme na Rozcestí. Obědváme obrovský borůvkový knedlík a limonádu. Dlouhý, dvanácti kilometrový sjezd je odměna za velkou dřinu. Jsme u auta. Apka nám ukazuje 55 kilometrů, 1600m převýšení a já si říkám: "Tebe kolo, nechci dlouho, ale fakt dlouho vidět. Co já na té cyklistice vlastně vidím?" Jenže vy víte, že tyto řeči nemají dlouhého života a již druhý den...  

FOTO ZDE

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz  

Regina Corsa, rozborka a sborka

30.5.2022

Dnes historicko technické okénko. Repasujeme staré 5 kolečko a hned v úvodu je potřeba zmínit důležitou věc, jste-li nerv, tak se do toho nepouštějte :). Má zvědavost je však silná a také pořádně nevím do čeho se vlastně pouštím. Co je potřeba? Za prvé změřit zuby, pokud nemají 3,5mm, kolečka jsou ojetá, řetěz už si řádně nesedne a bude přeskakovat. Součástka je na vyhození. Jsou-li kolečka v pořádku, můžeme pokračovat. Potřebuji povolovák na stará vícekolečka; matice s dvěma čepy, povolovák na kolečka; kus řetězu s násadou, speciální klíč s dvěma trny, (viz obr. č3) nádobku, trochu nějakého rozpouštědla, ocelovový kartáč, nit, vazelínu a pinzetu. Povoluji nejmenší 5. kolečko, lehce pojistnou matku s nápisem Regina. Ta jediná má opačný závit. Pak celé vícekolečko ze zadního kola. Vkládám do nádobky, aby se nepoztrácelo 83 kuliček o velikosti 4,2mm (měřím šuplerou). Pomalu rozlousknu. Vytahuji praporky, perka, tenké vymezovací podložky. Pořádně vyčistím. Nezapomínám na ložiskové dráhy, jsou-li špatné, vytlačené, vyrezlé.. opět nemá cenu dál pokračovat. Zde je vše v pořádku. Nanáším trochu vazelíny na spodní dráhu. Ideálně nikam jinam. Nasázím 49 kuliček, nasadím praporky a pérka, "uzamknu", tedy omotám nití praporky, nit protahuji skrz horní část a přiklopím. Nit vytahuji. Není to nic složitého. Než jsem zjistil jak vycházejí kuličky, dělal jsem to 3x. To samé s horním uložením, tam mi vychází kuliček 34. Vložím zpět vymezovací podložky a dotáhnu. Hotovo a jdeme na kafe:). Takto by mechanika mohla vydržet další stovky, možná tisíce kilometrů. 

Doporučuji dávat vazelínu jen na dráhy, tam patří. Vnitřek by měl být nakonzervovaný, aby nevyrezl, ale ne plný vazelíny. Oba praporky mají svižně odskakovat, zasekávat se do zubů cvak, cvak, cvak... a logicky, utemované ve vazelíně nepracují správně. Musím uznat, že ač má tato italská mechanika víc, než 50 let a princip je ještě starší, je vidět špičková, kvalitní, jednoduchá a přesná práce. Snad se mnou budete souhlasit, když napíši, že je v této 355g vážící mechanice skryto i kus umění. 

FOTO ZDE

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz  

Zajímavá místa v Itálii a Francii

5.5.2022

Vynálezem bicyklu stává se kolo bezkonkurenčním dopravním prostředkem a cyklistika nesmírně populárním sportem. Tu největší historii závodní cyklistiky píší především dvě ikony, dvě země, dva znaky. Červeno modro bílý galský kohout (na víně) a mezi dubem a olivou vykukující bílá hvězda. Vzniká obrovské množství značek. Jak je vidět, nebyl region, kde by nepůsobil nějaký výrobce rámů, součástek, nebo celých kol. Co je ale zajímavé není počet společností, nýbrž kvalita! Tyto značky stojí dlouhá léta za cyklistickým pokrokem a udávají celému světu nejen trendy technické, ale i módní. Některé jsou dnes doslova kultem a sběratelskou vášní. Ani Československá cyklistika není výjimkou a tak i naši nejlepší řemeslníci dostávají výrobní licence. Například, špičková závodní kola Helyett staví firma Štantejský, ulice Vladislavova 10 Praha 2 a v Michli, Táborská 130, probíhá Bóďou Kubrychtem výroba konkurenčních kol Automoto. Některé značky zanikají, kupují je ty silnější, jiné vyrábějí do dnes, ale tak už to v silném konkurenčním prostředí bývá. Jak to skončilo u nás, zda smutně, nebo vesele je o úhlu pohledu a jak je právě nastaven azimut toho, kdo historii zaznamenává :). Část velmi zajímavé československé cyklistické historie lze dohledat i na těchto stránkách. 

Abych v zápalu filozofických myšlenek nezapomněl, pojedete-li do Francie, nebo Itálie pak víte, kam se nesmíte zapomenout podívat :) 

PĚKNĚ ZPRACOVANÉ MAPY ZDE

7.5.2023 přidána mapa Velké Británie

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz  

Jan veselý, A. C. Sparta c.o., nový mistr Čech

1.5.2022

Je to radostný pohled na letošní výsledky nového mistra Čech Jendy Veselého. Všechny závody, kterých se letos zúčastnil, staly se jeho kořistí. Byl to Komárovský a Hradecký okruh, XII. jarní kritérium AC. Sparta. Mezinárodní plošina v Lounech, Hvězdicová jízda kolem Prahy a poslední závod Praha_Ml. Boleslav–Nymburk–Poděbrady–Kolín–Praha, který mu přinesl hrdý titulu mistra Čech, který obhajoval rekordman Chvojka. Do dalších startu přejeme novému mistru mnoho zdaru!

Vilda Moravecký

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz  

Fotíme (nejen) kola a součástky 

16.4.2022

Víme, že zrak je nejdůležitější smysl, důležitější, než například sluch, nebo hmat. Obrázkem lze tedy vyjádřit stejný moment, lépe než slovem, textem, pohybem. Fotka je více faktická a jako důkaz ji obtížněji okecáme. Snímek je zajímavá věc, je možno jím zaznamenat pouze přítomnost a ta se okamžitě stává historií. Tolik filozofické okénko. 

Snímky bych rozdělil do dvou částí. Sociálky, to je nekonečné množství plevele a plívy. Ty nejsou třeba brát vážně a jsou určeny k shlédnutí, smazání a zapomenutí. Ještě jednou, SMAZÁNÍ! Druhá složka, to jsou snímky, které chceme shlédnout, ale mazat nechceme, naopak, chceme je uchovat. Mezi první a druhou hromádkou má být obrovský rozdíl. Jak v KVALITĚ, tak POČTU. V druhé hromádce má být VELKÁ, nekompromisní selekce. Počet nasnímaných snímků může být velký, technika nám to dnes umožňuje, avšak počet uchovaných, by měl zůstat velmi MALÝ. Snadno se může stát, že máme tisíce fotek a hodiny videí, ale nikdy se na ně nepodíváme. Čím méně fotek nám zůstane, čím více digitální alba promažeme, tím budou zachycené momenty vzácnější a následné prohlížení líbivější. Když někdo vymýšlel pořekadlo, že MÉNĚ JE ČASTO VÍCE, měl určitě na mysli právě počet a kvalitu snímků :). Nikoho nebaví probírat se stovkami snímků, v našem případě kol a součástek, které jsou křivé, chybně zaostřené, přepálené bleskem, rozmazané, opakující se, prostě špatné. Na ty archivní je třeba udělat si čas, počkat na dobré světlo, vybírat vhodné prostředí a naučit se základy práce s foťákem, nebo telefonem. Telefony umí čím dál víc a vůbec neodsuzuji fotky vytvořené slušným telefonem. Pro udržení rozumné kvality stránek se i já snažím dodržet výše popsané a každého, kdo mi pošle něco ke zveřejnění žádám o totéž. 

O co tedy? 

A, o neutrální pozadí; kus obýváku, kuchyně, boty, dílny, sousedka(?)... na fotky nepatří. 

B, o správnou ostrost; jak celého kola, samotného rámu nebo součástek, tak jednotlivostí. 

C, o pěkné světlo; správným světlem vyleze více detailů a naopak. Nikam nechvátáme, fotky budou na stránkách viset, dokud bude web existovat a tak je dobré počkat. 

Pozor na zrcadlo, mohou se tam zachytit skutečně zajímavé věci :) 

Fotky jsou deníkem, či kronikou našich životů. Fotkou lze zastavit čas. Je to vlastně takový stroj času. Fotkou si připomeneme moment, který se již nikdy nebude opakovat. Fotky zde mohou zůstat i v dobách, kdy už my nebudeme. Je dobré si toto uvědomit a tak k tomu také přistupovat. 

Na fotce Karel Novák, olymp. fotograf 

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz  

Byl to blázinec, 

5.4.2022

popsal jízdy mezi barikádami cyklista Jaroslav Cihlář. Legenda československé cyklistiky Jaroslav Cihlář se zapojil na konci války do Pražského povstání, které vypuklo v sobotu 5. května. Po celé Praze vyrůstaly barikády a lidé v euforii vyvěšovali do oken československé vlajky. Němci se nevzdávali a stříleli na vše, co se pohnulo, v ulicích i v oknech domů. Jaroslav Cihlář jezdil na kole předávat zprávy mezi barikádami po cele Praze. „Profesor tělocviku Preininger, který měl svoji odbojovou skupinu ve Skautu, potřeboval spojovací službu. Já jsem dal dohromady asi 10 až 15 pražských cyklistů,“ vzpomínal pro Paměť národa Jaroslav Cihlář, který se začal cyklistice věnovat profesionálně v roce 1941. V sedle po zákazu Sokola. Narodil se 7. dubna 1924 v Nuslích, kde před válkou jezdilo jen velmi málo automobilů, a proto mohl od útlého věku vyrážet na výlety po okolí. Za války aut ještě ubylo a kolo se stalo jedním z nejdůležitějších dopravních prostředků. Profesionálně se cyklistice začal věnovat, když nacisté 12. října 1941 zakázali Sokol, kde Jaroslav trávíval většinu volného času atletickým tréninkem. Po úspěchu na náborových závodech SK Slavia Praha zažil sedmnáctiletý Jaroslav první pocity slávy. Během posledních dvou let války vyhrával jeden závod za druhým. „Byl jsem ztracen,“ řekl o svém rychlém vzestupu s tím, že mu tehdy sláva až příliš stoupla do hlavy. Závodní kariéru musel krátce přerušit, když byl pro své znalosti němčiny totálně nasazen  k německým jednotkám civilní obrany Luftschutz v Kolíně nad Rýnem.

Nalezeno na webu, vzpomínky Jaroslava Cihláře zaznamenal necelé tři měsíce před jeho smrtí Tomáš Jungwirth. Celý článek ZDE. 

Jaroslavu Cihlářovi, zakladateli moderní československé cyklistiky, by pozítří, 7.4. bylo 98 let. Spousty jeho článků můžete najít v naskenovaných cyklistikách, na listu časopisy 

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz  

POZNÁMKY O VÝŽIVĚ ZÁVODNÍKA

2.4.2022

Člověk přímá potravu nepřetržitě ke dvěma účelům: 1. K uvolňování energie, kterou organismus potřebuje k látkové přeměně, dýchání práci atd. 2. Ke stavbě svého těla a náhradě opotřebovaných tkání. Lidské tělo je složeno z organických látek, z minerálií a z vody. Tyto látky mu dodává potrava. Přitom je potřeba, aby se z látek dodávaných potravou staly látky v organismu použitelné, aby se přeměnily. Z některých látek se při takové přeměně uvolňuje energie (tzv. spalování). Všechny tyto děje souhrnně nazýváme přeměnou látek. Základní součástí, které přijímáme v potravině, nazýváme živinami. Mezi ně patří bílkoviny, uhlovodany (cukry), tuky, vitamíny, minerální soli a voda. Bílkoviny jsou hlavními nositeli života a jsou nutné pro látkovou přeměnu. Plnohodnotné jsou obsaženy v mase, vejcích, rybách, mléce a mléčných výrobcích. Nemohou být ničím nahrazeny a nejsou li v potravě v určité množství, dochází u závodníka k vyčerpáním a častým onemocněním. Spotřeba má být asi 2 gr na 1 kg lidské váhy. Vážíte-li 70 kg, máte denně spotřebovat 140 g bílkovin. Pro představu několik praktických příkladů znázorňujících kolik je ve 100 g váhy ... 

CELÝ ČLÁNEK ZDE

Časopis cyklistika 1961

Také vás zarazilo, že příkladem je člověk vážící 70 kg? 

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz  

Snížení cen - radost mezi cyklisty

1.4.2022

Páté snížení stáních maloobchodních cen přineslo radostné překvapení též cyklistickému sportu, neboť byla zlevněna jak kola, tak jednotlivé součástky. V průměru byla cestovní kola snížena o 7%, sportovní od 9% a závodní stroje o 17%. Tak například silniční Favorit >F 6< prodává se nyní za 1120 Kčs, dráhový Favorit  >F 22< 1150 Kčs, terénní Favorit >F 7< za 1150 Kčs, silniční Favorit >F 11< za 1245 Kčs. Kolo pro krasojízdu >K 2< je za 690 Kčs a kolo pro kolovou >B 2< za 710 Kčs. 

Smaltovaný rám závodní (metalisé) stojí 220 Kčs, smaltované přední vidlice závodní (metalisé) 48 Kčs, závodní řídítka ve svorkovém představci, včetně vřetena, duralová 58 Kčs, úplné středové složení klínkové závodní, převodník připevněn pěti nebo třemi šrouby k pravé klice, s hřídelí pojistnou maticí a klínky, chromované 75 Kčs, závodní souprava klik a převodníku pro klínkový střed s převodníkem (bez šroubů) chromovaná 56 Kčs, závodní sedlo s koženým povlakem 45,80 Kčs, úplný chromovaný měnič převodů 80 Kčs, hliníková láhev žebrovaná, Zampra 25 Kčs, dvojitý koš na láhve 20 Kč, galusky Ia jakost 70 Kč, jakost B 60 Kčs a pod.

Časopis Cyklistika 1956

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz  

Ze slavných, i poučných stránek historie 75 let

27.3.2022

Začátky organizované cyklistiky

Naše ústřední sekce cyklistiky oslavuje letost sedmdesátipětileté trvání orgán. cyklistiky v českých zemích. Cyklistika, řadí se k nejstarším českým sportovním odvětvím bruslařství a vodáctví, prodělala dlouhý řetěz vývoje. Ve stručné historii Josef Erlebach, učitel ve Slaném, který byl duševním vedoucím české ústřední jednoty velocipedistů (ČÚJV), píše v lednu 1896 jako jednatel tohoto sportovního tělesa, že založení ČÚJV vyplynulo spotřeby sdružit všechny cyklisty, kteří byly příslušníky několika klubu v Čechách. Podnět k založení ČUJV vyšel v roce 1883 od několika vedoucích činovníků tehdejších klubu po vzoru v zahraničí, avšak teprve 27. dubna 1884 se konala ustavující valná hromada ČÚJV v zasedací místnosti pivovaru na Smíchově. Předsedou ČUJV byl zvolen František Kohout, jeho zástupcem Josef Drahokoupil, jednatelem Adolf Paroubek, pokladníkem Robert Tiebel, zapisovatelem J. Schneider, členové výboru: Antonín Cechner, Antonín Jál, náhradníky František Jágr, Emanuel Veselý, revizoři účtů L. Pradl a V. Daněk. Stojí za zmínku že k ČUJV přistoupili z pěti stávajících klubu čtyři, a to Český klub velocipedistů na Smíchově se 68 členy, club velocipedistů Praha se 45 členy, klub velocipedistů západních Čech v Rokycanech se 26 členy a klub bicyklistů Vrdobučických s deseti členy. Teprve 1. července se rozhodl přistoupit klub velocipedistů na královských Vinohradech bez udání počtu členstva. Zatím co cyklistický sport se vyžíval už v letech předcházejících nejen pořádáním cyklistických výletu, nýbrž i závodů, nastala teprve utvořením ČUJV nová éra činnosti, která byla patřičně hodnocena u příležitosti dvacetiletého trvání Českého klubu velocipedistů Smíchov 1880 v bohatě upraveném almanachu, vydaném k jubilejní valné hromadě tohoto klubu dne 26. ledna 1900. Působnost ČÚJV se v prvním roce trvání omezovala pouze na oblast v Čechách, avšak druhém roce se rozšířila i na oblast Moravy a Slezska, přičemž bylo celé území rozděleno na župy a v nich zřizovány stanice za účelem poskytnutí stravy a noclehu při cyklistických výletech klubu, případně cestování skupin a jednotlivců. Stanice byla označena plechovou červenou tabulkou s nápisem ČÚJV. Podle předpisů zřizoval stanice výbor ČÚJV po návrhu vrchního župního dozorce, který měl funkci zprostředkovatele a rádce mezi ČUJV a cyklistickými kluby v jednotlivých župách. Na Slovensku roku 1895 vyvíjelo činnost 5 maďarských klubů, kdežto slovenští cyklisté nebyli organizování. Nicméně udržovaly čeští a moravští cyklisté styky s vynikajícími slovenskými cyklisty–jednotlivci, kteří propagovali tento sport po celé zemi vyjížďkami do turistických vyznačených oblastí. V Martině byly známy Sigm. P. Tóht, Mil. Krčméry, Milan Pictor, dr. Ivan Thurzo-Nosický, v Dolním Kubíně Alexander Kardoš, v Ružomberku Fedor Houdek, v Banské Bistrici MUDr. Ján Kohút, v Tisovci JUDr. Jano Daxner a další

CELÝ, DNES KURIÓZNÍ ČLÁNEK ZDE

Časopis Cyklistika 1958

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz  

Další příspěvek naší cyklistice

27.3.2022

Vývojové středisko čs. veloprůmyslu dokončilo počátkem září letošního roku zhotovení dvou prototypů závodní ho tandemů – dráhovky a provedlo s nimi úspěšné praktické zkoušky. 

Tvůrci tohoto závodního kola mohou být plným právem zcela spokojeni, neboť je vyrobeno z materiálu naší výroby a jak vzhledem tak jízdními vlastnostmi je důstojným konkurentem zahraničním výrobkům. V porovnání s francouzskými dráhovým tandemem Maury je sice náš výrobek od 40 dkg těší, ale jeho šlapátka jsou vyrobená třmeny s řemínky a rukojeti řídítek jsou ovinuty omotávkou, takže můžeme říci, že váhově jsou tyto dva typy rovny. Je to velkým úspěchem jak našich hutí, které zvyšováním kvality materiálu umožňují snižování váhy trubek, tak konstrukčního a dílenského zpracování, provedeného z nevšední péčí a s ohledem na vysoké požadavky, jaké jsou kladeny na sportovní stroje tohoto druhu.

Zavedení tohoto kola na naše cyklistické drahý bude znamenat obohacení našich sportovní činnosti o nový u nás dosud opomíjený obor, který má v cizině jíž dlouholetou tradici a jistě nalezneme mnoho příznivců jako řadách aktivních sportovců, tak mezi milovníky sportovních podniku z řad diváctva. 

Časopis Cyklistika 1955

Cihlář a Fouček testují první tandem

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz  

Opět na "FAVORITECH"

27.3.2022

Kvalitu našich kolo "Favorit" vyzvedne nejlépe do cílená průměrná rychlost v závodě. Podle toho, jak stoupá průměrná rychlost jednotlivých ročníku Závodu míru, tak také stoupá náročnost na kvalitu kola. Kola, vyráběná pro závodníky, byla stavěná na míru podle výšky závodníků. V posledním ročníku bylo použito již některých součástí domácí výroby. Byla připravena kola jen z našeho materiálu. Na těchto kolech "Favorit" byla zajetá na našem území při závěrečném soustředění trať 642 kilometrů a kola nedoznala žádných defektů. 

Po skončení jízdy prohlásili všichni jezdci, že se jim jelo dobře na těchto kolech, stěžovali si pouze na vyšší váhu kompletních kol. Výroba závodních kol je u nás stále ve vývoji oproti zahraniční výrobě, avšak řada součástí tuzemské výroby dosahuje již úrovně zahraniční, jako příkladně stavba rámů, vidlice, ráfku, řídítek, klik a jiných součástí a není daleka doba, kdy je i předčí. 

Zatím se používá některých dovezených detailů, jako sedla, pětikolečka, náboje s vyhazovači, ale současně se dělají pokusy s čs. výrobky a dosahuje se dobrých výsledků. K dokreslení všeho je skutečnost, že naši jezdci měli za celý závod nejméně defektu ze všech zúčastněných jezdců. V letošním ročníku bude opět použito kolo našich osvědčených výrobků "Favorit". 

Mechanik našich cyklistů při závodě míru Hašek pozorně prohlíží favorita

Časopis Cyklistika 1950(51?)

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz  

Král ve sklepě

23.3.2022

PĚTAČTYŘICET LET BÓŽI (V)OŘECHOVSKÉHO V ZAJETÍ GALUSEK

Jeho královstvím je jedna sklepní místnost v Praze 1 na Kozím náměstí. Vězní tam samé štíhlé, křehké a elegantní smaltované krasotinky. Bóža (V)Ořechovský. Mechanik a skladník cyklistického svazu. Je převodovou pákou při kontaktech s rokycanským Favoritem, zajišťuje přes Motokov nákup součástek ze zahraničí. Celá galerie reprezentantů mu vděčí za to, že se jim bedna (neboli stupně vítězů) nevyhnula. 

Bóžo, není to přehnané, když se říká, že naše bicykly mají světový zvuk? "Není, zatím jsme s dodávkami z Favoritu velice spokojeni ikdyž je potřeba vědět, že kolo pro závodníky se ve fabrice jen staví z trubek a surového materiálu. Prostě tam rámy postaví opracují, nasmaltují a dál se to vybavuje do značné míry zahraničními součástkami." 

Majitele normálních favoritů - pokud je sehnali - bude určitě zajímat, na kolik takové kolo přijde. "Kolo, které nám dodávají z Rokycan, myslím pro špičkové závody jako je mistrovství světa, nebo Závod míru, stoji kolem 8600 Kčs a my ho ještě dovybavujeme. Váha se pohybuje kolem 8 kil, normální kolo má 14 kilo." 

Na jakou nejdramatičtější situaci si v souvislosti s cyklistikou vzpomínáte?" To bylo určitě na mistrovství světa 1974 v Montrealu. Tehdy tandemu Vačkář – Vymazal* praskla při finálové jízdě středová osa. Podle řádu UCI musí do patnácti minut nastoupit k opakovanému závodu znova. Jelikož jsme měli jen jeden tandem, muselo se to v tom čase spravit. To znamená rozebrat střed, dát novou osu. Snad nikdy jsem se tak nezapotil, pomáhal mi zástupce firmy Campagnola, všichni nám fandili. A vyšlo to. Na opraveném tandemu naši vybojovali duhové trikoty. Kdyby si místo čekání na opravu půjčili tandem od jiné dvojice - nabídek bylo dost - dopadlo by to asi špatně." 

Bezesporu. Už dávno je známo, že závodní cyklista musí mít kolo takříkajíc šité na míru. "Kola na míru nám dělají v Rokycanech, rozdíly jsou velké. ...

ČLÁNEK  ZDE

*Vladimír Vačkář (vlevo) a Miroslav Vymazal, čtyřikrát mistři světa. 

Časopis Stadion 1983. Výstřižek od pana Kábrta, díky. 

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz  

Pár novinek z MS v 1979

22.3.2022

Na zkvalitňování výkonu se v posledním čase významnou měrou podílí i technické zlepšení vybavení cyklistů. Je to především otázka snižování tření při průchodu prostředím. Markantně se to projevuje ve všech disciplínách jízdy na čas. Samozřejmě, tato vylepšeními tvoří jen velmi malou část špičkové ho výkonu. Netřeba jich přeceňovat, ale ani podceňovat. Například sovětští stíhači, kteří dosáhli výrazného zlepšení právě na mistrovství světa v Amsterodamu, startovali na klasických kolech (družstvo na 4 km obsadilo 2. místo, Makarov se stal mistrem světa v stíhačce jednotlivců). Přesto se podívejme na několik novinek, které jsme v Amsterodamu viděli. Podle mého názoru se nejdále dostali Francouzi, nespali ani v NDR. Náš výrobce kol n.p. Favorit Rokycany taktéž respektoval vývoj a ve spolupráci s trenérem reprezentačního družstva dráhy J. Žákem připravil podobné stroje pro naše vystoupení na Mistrovství světa. A teď už k obrázkům. Obr. 2: Řemeslné provedení francouzského kola je bez kazu, zploštěná je i zadní vidlice. Hlavní trubky jsou kapkovitého tvaru (tyto se nevyskytují u jiného družstva na MS). Obr. 2 - 3: Celkový pohled na Diamant (NDR). Ze záběru je vidět progresivní uchycení zadní vidle k sedlové trubce. Hlavová a horní trubka beze změny, a ráfky Fiame, 28 drátů (ploché). Výplet vzadu jedenkrát křížený, zpevněný vysokými nábami. Vpředu výplet rovný, provedený zvenku. Galusky Clément-speciál 120g č. 3 - úzké (20mm). Obr. 4: Detail přední vidle kola Diamant. Z fotografie je vidět dodržení zásad aerodynamiky a plochost drátů. 

ČLÁNEK  ZDE

Velmi pěkná technická zajímavost je od pana Ivana Sovy, díky.  

Přepsáno a "přeloženo" Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz  

Jaká jsou letos?

17.3.2022

V závodě favorit se každým rokem hodnotí zkušenosti z uplynulé sezony a poznatky se uplatňují v následující. Není to bez obtíží, ale takový už je život, a lidé, kteří se zabývají výrobou kol, jsou ochotni přinést i nějakou oběť. Letošní rok je jubilejní – 15. výročí značky FAVORIT. Proto jsme přípravě věnovali co největší pozornost. Kola mají světle modrou barvou (kovosmalt), stejnou jako před 15 lety. Což je jediné, co zůstává stejné. Ostatní se podstatně změnilo k lepšímu. Smalt je bohatě dekorován obtisky podle návrhu výtvarníka, který dal cyklistice svou duši. Stavba rámu doznala změnu: v délce horní rámové trubky a ve změně úhlu svírajícím dolní a sedlovou trubku. Změna se projeví nejvýrazněji u nižších kol. Ověřovací vzorky zkoušené koncem minulého roku ukázaly, že kolo se lépe vodí a je rychlejší. Pravá zadní koncovka slouží současně svým prodloužením jako držák přehazovačky. Řazení je tím citlivější a stabilnější. Měnič se tím stává méně zranitelný při pádech. Rámové spojky jsou bohatě vykrajované a zeslabené na nejmenší váhu. Řídítka jsou přizpůsobena požadavkům reprezentantů. Jsou duralová s patřičně vyhnutými konci do stran. Závodník si tak může snadno volit libovolné držení, čímž si sníží bolesti v zádech při dlouhých etapách a značných výškových rozdílech. Koše mají nejmodernější tvar a mohou se připevňovat na rám nebo na řídítka. Také láhve zásluhou Plastimatu Liberec mají nový tvar. Přední a zadní náboje, střed, šlapáky a sedlovka jsou s duralu značky Campagnolo nejnovějších a osvědčených tvarů. Sedlo zn. Brooks je model profi. Galuskové ráfky jsou po stranách zdrsněné, takže brzdění bude účinnější. U galusek jsou odstraněny dřívější nedostatky a i barevně jsou dobře sladěny. Nezapomnělo se ani na jejich váhu a tvar, takže podle výškových rozdílů a stavu vozovky se volí ty nejvhodnější. Pro časovky se používají náhradní kola, jsou lehčí dále šesti kolečko tuzemské výroby s v hodným počtem zubů 12, 14, 15, 16, 17, 18. Máme přání, aby nejen tato první kola, ale i ta všechna další, na nichž se bude rozhodovat závod, byla pro naše barvy úspěšná a přivedla další zájemce cyklistiky. 

František Pelikán

Časopis Cyklistika 5. 1966, foto kola f1 1966 ZDE 

Časopis od Radima Klýma

Podobné články: 1950 Výrobou závodních kol... ZDE, 1964 Jaké bude f12 ZDE, 1950 Připravují se čtyřkolečka ZDE, 1968, Redakce se ptá ZDE, 1955 Budeme mít stroj ZDE, 1950 Favorit - chlouba ZDE

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz  

B-P-W 

12.3.2022

18. závod Berlín – Praha – Varšava vyhrál Lebeděv a družstvo SSSR. Pavel Doležel druhý, tým čtvrtý jako loni. Němci měli zimu a lijáky, my teplo a smůlu, Poláci špatné silnice. Schejbal celkově třináctý, 29. Háva, 37. Kvapil, 48. Smolík. Sajdchužin nejaktivnějšími jezdcem, Smolík šestý. Nepovedla se nám opět jen jediná etapa.

Praha. V internacionálu je normální etapový blázinec. Bagážisté tahají po červeném plyši zaprášené celtové pytle s kufry a ostatními zavazadly, chodbami vrčí přehazovačky, mechanici se stěhují ke každodenní mu čištění a mazání a seřizování a obouvání favoritů, gitanů, céencéček a jiných značek. Ve druhém patře už je skoro ticho. Láďa Heller má na pokoji rodiče, Pavel Doležel návštěvu, Jirka Háva polonahého Smolíka. Táta Císař v bílých trenýrkách namáčí prsty do hojivé mastí a masíruje nejhubenější nohy v našem družstvu. Pro všechny je tátou, jen František Hašek, co při našich etapách pomáhá mechanikovi Františku Babickému, říká masérovi strejdo. S rostoucí úlevou ve svalech přibývá slov a masáž vrcholí mazáckým dialogem loňského vítěze s letošním nováčkem: Smolík: Ty si myslíš, že budeme bušit na špici za tebe! Celou dobu jsi byl někde zašitej a jen ses vozil. Háva: Mám přece právo se rozkoukat. Když jsi jel ty první Varšavu, tos byl taky pořád na špici, že jo! Smolík: To teda byl! To jsme tam byli všichni. Vzadu se můžeš akorát snadno vymáznout. Háva: dneska jsem se ale trápil stejně jako ostatní. Smolík: No a co má bejt. Ty si myslíš, že ti nadávám jen proto, že seš bažant. Běda ti, jestli budeš burácet! Táta vzal Smolíka za patu, natřásal mu nohu, aby se všechny svaly zaklepaly a pleskl ho na znamení, že je hotov. Bažant se v posteli otočí na druhou stranu. Vedle v pokoji usíná Pavel Doležel, zlatý věnec si opřel vedle hlavy o postel. Za další stěnou přemítá Kapitán Láďa o tom, zda rozhodčí dají Pavlovi bonifikaci nebo ne. Jestli nedají, bude to normální československé: všude jinde by se že závodníkem, který splete vyznačenou cestu vůbec nebavili – ani v Polsku ani v NDR. Toleďák jel správně, nic nezavinil, byl v cíli první - a bude potrestaný, přijde o minutu. Ale co... raději spát. dole v hale se v tu ještě chvíli baví Jan Smolík s Janem Veselým...

Časopis Mladý Svět 1965, celý výborný článek vystihující atmosféru B-P-W ZDE

nafotil a poslal Milan Moravec

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz  

Na Favoritech do Mexika

8.3.2022

Bylo to někdy v únoru, kdy mi Miroslav Jung důvěrně sdělil, že se možná podaří velká věc. Téměř jsem na ono tajemství zapomněl, až průběhu Závodu míru, právě v Hradci Králové, mi Miloš Restl předal fotografii, kterou uveřejňuji s podotknutím, že už 27. května 1968 zcela určitě se započne velká cesta na kolech z Prahy do Mexika na olympijské hry. Kolotoč Závodu míru mi už nedovolil s Milošem Restlem dále hovořit, a tak bližší informace mi podal jeden ze tří účastníků, Jaroslav Jung, syn otce Miroslava. Jezdce na speciálně upravených kolech F1 díky Františku Haškovi tedy tvoří: Jaroslav Jung, student filmové fakulty – obor umělecká fotografie, Ilija Mařan, student matematicko–fyzikální fakulty, a cyklistický funkcionář Miloš Ressel, významní pracovník ve Sportovních potřebách. Oběma studentům, kteří jsou horolezci II. tř. je jednadvacet let, třetímu šestačtyřicet let. A tak tedy pod patronaci Favoritu (dál kola), Koospolu (vybavuje potravou od města k městu), Motokovu (vysílačky, filmy psací stroj), Textilkombinátu v Liberci (oblečení), Botana Skuteč (tretry) a v USA letecké společnosti Panam a díky pochopení dr. Holubce ze zahraničního odboru ministerstva školství a ÚV ČSTV, zejména Miroslavu Hlaváčkovi a jejich finanční podpoře – vystartovala naše trojce po 10. hodině zmíněného dne ze Staroměstského náměstí do Rokycan k poslední kontrole kol. Odtud před přes Plzeň, Mnichov, Curych, Basilej, Paříž, Brusel do Amsterodamu. Tam naloží sebe i svá kola s bagáží do letadla Panam, které dopraví do New York. Protože se po amerických dálnici nedá jezdit na kolech, přepraví je přes USA dálkové spací autobusy grey–hound the až do San Franciska. Pak zase nasednou na sedla a budou šlapat! Do Los Angeles, Grand Caňon, Las Vegas, až na hranice Mexika – Ciudad Juares a odtud rovnou do Mexico City, aby tam dorazili právě 12. října, v den zahájení I olympijských her. Šťastnou cestu a těšíme se na zážitky z cest které nám trojce slíbila poslat. 

Časopis Cyklistika 1968  

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz  

O používání převodových stupňů

6.3.2022

V moderní době nabývá používání několika různých převodových stupňů pomocí měniče převodu stále většího významu nejen u závodních a sportovních kolo, ale i úkol užitkových a dokonce i kol pro mládež. 

Stává se velmi často, že majitel nového kola nezná výhody, které mu poskytuje měnič převodu a nedovede pak v hodně využít různých převodu. Pod dojmem "převod" jízdního kola rozumíme vzdálenost, ujetou při jednom otočení klik o 360°, měřenou v metrech. Základem správného využití převodu podle nových poznatků je zvolit převod tak, aby pro různé rychlosti jízdy byl počet otáček klik cca stejný (asi stokrát za minutu), přičemž se při rychlostech jízdy pod 30 km/hod. počet otáček klik nepatrně zmenšuje. 

Příklad užití převodu: na kole s pneu 27'' s převodníkem 48 zubů a pastorkovým kolečkem 16 zubů ujedeme při jednom otočení klik 6,46 m. Při pastorku 18 zubů ujedeme 5,74m. Záběry s malým kolečkem 14 zubů, t. j. 7,39m, znamená zvětšení ujeté dráhy, je proto vhodnější pro zvýšenou rychlost. Při jízdě do kopce použijeme většího pastorkového kolečka, neboť jízda je pomalejší v rovině a po větru při větší rychlosti jízdy použijeme menšího pastorku, t. j. většího převodu 

Nejvýhodnější převody pro různé rychlosti jízdy 

(<< viz tabulka)

Časopis Cyklistika 1957 

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz  

Proč není cyklistika masovým sportem? 

5.3.2022

Téhle otázce se nevyhneme. Doléhá na nás dlouho, nyní i v tezích ke II. sjezdu ČSTV. Pokusím se říci svůj názor jako cyklista, který přichází s nováčky a mladými stále do styku. Pohlédneme-li zpět do minulosti, do dob předmnichovské republiky, i do období těsně po válce a srovnáme-li tehdejší naší cyklistiku s dnešní, musíme uznat že udělala velký pokrok. Počet závodníků na našich drahách i silnicích, rozvoj veloprůmyslu, překonání mnoha čs. rekordů a některé mezinárodní úspěchy by nás mohli kolébat v domnění, že je vše v pořádku. Nestačí ovšem jen srovnávat s vlastní minulostí. Poohlédneme-li se po pořádně kolem, zjistíme, že v množství aktivního členstva je mnoho sportů před námi. Šli jsme kupředu ale druzí byli ještě mnohem rychlejší. Příčin, které tento stav způsobují je jistě více a není snadné posoudit, které jsou nejvážnějších. Chci se však zmínit zejména o těch, jejíž odstranění bude pro nás, kolečkáře, těžké. Nemá smysl zastírat že cyklistika je jedním z nejnamáhavější sportu. Závodění a trénink klade velké požadavky na čas, ještě větší na vůli a charakter jezdce. Mnoho mladých adeptů se proto odradí; jejich představa být slavným závodníkem přesáhla vůli se jim skutečně stát. To je překážka nikoli však rozhodující na cestě k masovosti. Vážnější je, že dáváme mladým málo příležitostí závodit. Opravdu závodit u nás může chlapec od 14 let, to je mladší dorostenec. To je trochu pozdě myslím. Tehdy se už většina mládeže rozhodla pěstovat jiný sport – pokud se vůbec rozhodla – a na cyklistiku toho mnoho nezbude. Bylo by tedy správné dopřát i žákům více závodů – samozřejmě přiměřeně snadných – než měli doposud. Dopřát jim to, co je vlastní mládí: závodění. Dobře pořádáme náborové závody, využíváme popularity závodu míru a získáváme řadu mladých cyklistů. Proto, abychom je však už cyklistiky udrželi jsme zatím udělali málo. Letos máme velkou příležitost se v tomto směru polepšit. Cyklistické Sportovní hry mládeže a různé velké podniky nám mohou zajistit příliv mládí. Přivést ho k cyklistice - a co je obtížnější – udržet. Způsobuje více, jeden (závodění) jsme naznačili v Zápisníku. Dobře to dělají v Praze, Brně, Plzni. Bude záležet na všech cyklistických pracovnících, pořadatelích závodu atd. Když uděláme svou práci na tomto poli dobře, nebude v budoucnu masovost cyklistiky ožehavým tématem na stránkách našeho časopisu. 

Milan Perič, ústřední trenér cyklistiky. Časopis Cyklista 1961 

Nemáme náhodou podobné problémy i dnes, o 60 let později? 

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz  

Všechno (u nás) už (dávno) bylo

20.2.2022

aneb, 11 koleček pana profesora 

Mnoho autorů žánru science fiction používá jako hrdiny svých románu zneuznané vědce, kteří v ústraní uskuteční vynálezy, které výrazně předbíhají svoji dobu. Následující řádky ukazují, že takový příběh nemusí být vždy výmyslem. Profesor Antonín Novák učí matematice na berounském gymnáziu. Jeho přístup k cyklistice je ryze vědecký a nezaujatý. Nestará se o to, zda je nová "kampa" tak nádherná a lehká, či zda je lepší GT tak skvělé a božské. Jako kdyby byl vůči všem reklamním vlivům a jiným formám davové psychózy jsi imunní. Má zkrátka svůj pohled na věc. Ke kolu přišel náhodou, dá se říci díky své nezdolné míře idealismu, která ho žene neustále vpřed. Matematika je nejnáročnějších duchovní disciplínou, stejně jako cyklistika sportem. Dokazování nemožného je zde podstatou věci. Jeho první hlubší zkušenosti byla jízda z Prahy přes Hradec králové, Olomouc až do Bánova u Uherského Brodu, odkud pochází. Dlouhá trasa na cestovním kole po celou noc ho stálá mnoho sil a když dojel domů, sotva pletu nohama. Třebaže byl nadšen a okouzlen tímto sportem, který je zároveň tvrdou zkoušku vůle, cestovatelskou horečkou i drogou, něco tady nahrálo. Pro člověka který kouká na svět jako na nekonečnou rovnici, bezmeznou hru čísel, je kolo neodolatelnou fascinaci, nerez zoraným polem, které se musí probádat. Je jen málo ideálních věcí, svět je z hlediska matematiky nedokonalý a je třeba ho neustále vylepšovat. Nejedná se o puntičkářství, ale touhu udělat věc lépe. Z hlediska dálkových jíst to nejsou jen vznešené myšlenky, ale prostá touha se méně nadřít. 

Budiž kolo. 

Psala se sedmdesátá léta, silniční speciály byly na výsluní, koupaly se v chromu a metalíze, štíhlé trubky se zmenšily na minimum, vše ve jménu hmotnosti. Posedlost tehdejších stavitelů "honění gramů! byla až fanatická a často hraničila s únosnou bezpečností. Svět ještě zdaleka neznal to, čím je dnes přesycen.

CELÝ ČLÁNEK ZDE

Vypůjčeno z časopisu Peloton, rok 1997

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz  

Otec a syn

5.2.2022

Ve sklepě pod kupou haraburdí měli Kockovi kolo. Stálo tam hezkých pár let, protože Petr Kocek byl vázán otcovým zákazem. "Až ti bude 14, tak si můžeš jezdit po pražských ulicích. Dřív ti to nedovolím." A tak Petr směl šlapat na kole jen o prázdninách u babičky. Honil se s vesnickými kluky o závod a rychlostí roztočení pedálů jim chtěl dokázat, že Pražáci nejsou žádné padavky. Moc často měl sto chutí porušit tátův zákaz, zvláště když spolužáci proháněli svá kola podél domovních bloků, ale vzor malého Petra – táta, člověk prodchnutý sportovním duchem jak má být – byl silnější; a kolo by mu přece nezakazoval jen pro nic za nic. Kocek senior nikdy nebyl slavným sportovcem, obletovaným tisícovkami fanoušků. Patřil k těm lidem, kteří nenápadnou, všední prací se starají o to, aby to na našich sportovištích klapalo. Rudolf Kocek přišel mezi armádní sportovce třiapadesátém roce. Jako ZVP vedl atlety, plavce, hokejisty a další oddíly a nakonec zakotvil mezi fotbalisty a stal se i jejich předsedou. K kopané měl také nejblíže, protože ji až do odchodu na vojnu sám hrál. Když Petr Kocek trochu vyrostl, ...

CELÝ ČLÁNEK ZE ZÁPISNÍKU "Z" ZDE

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz  

Touto historickou technickou zajímavostí

1.1.2022

začínáme nový rok 2022. Jedná se o závodní představec Favorit z druhé poloviny minulého století. Podle historických fotek to vypadá, že se tento představec dělal od poloviny 50. let do začátku let 60., tedy do doby, než přišel do výroby nám známý ocelovoduralový, který se vyráběl několik dekád. Představec má pro lepší tuhost dva upínací šrouby a delší redukci ze stočeného plechu. Dále jsou v přední a spodní části naletované matky, ty přidržují těžký dvoukošík pro párek duralových bidonů. Protože to nebyla běžná sériová součástka, tak se těchto modelů dochovalo opravu málo. Váha je 450g. 

Máte-li možnosti, zkuste se někdy svézt s ocelovým představcem, dělají se dodnes. Je zajímavé, kolik otřesů je schopna taková drobná součástka odfiltrovat. Zajímavý článek třeba zde

FOTO PŘEDSTAVCE ZDE

a

FOTKY, KDE LZE PŘEDSTAVEC IDENTIFIKOVAT TŘEBA ZDE

Fotky poslal fanda cyklistických 50. let Ondra Slávik. Děkuji a rád přidávám do listu součástky. 

ZAUJME VÁS CYKLOTRIAL?

5.12.2021

Začalo to dopisem, vcelku nenápadným, ležícím uprostřed kupy pošty došlé do redakce. Bylo v něm napsáno: "Vážená redakce, časopis ABC čtu již přes 10 let, nyní i se svým sedmiletým synovcem. Před Vánocemi jste zveřejnili zprávičku o jízdním kole pro triál. Píšete, že tuto disciplínu není zatím možno v Československu vidět. Souhlasím, ale pokud budete chtít, máte možnost, aniž byste museli do ciziny. Jsem československým reprezentantem v klasickém trialu, tedy na motocyklech. Soutěžím na španělském stroj Montesa. Při loňském zájezdu na závody do Belgie se naše mužstvo seznámilo i s cyklotrialem. Je pravda, jak píšete, že kdo to neviděl neuvěří, co lze na takovém jednoduchém kole dělat. Naše výprava byla kolem nadšená a já se rozhodl, že si ho postavím. Měl jsem trochu problémů, které se mi podařilo vyřešit. Kolo je hotové a náklady nepřesáhly 400 Kčs. S kolem vyjedu na téměř 1 m vysoký stupeň, aniž šlápnu na zem, sjedu s ním strmé skalisko, schodiště pro mě není překážkou atd. Protože jsem vše udělal takřka "na koleně", bez velkého dílenského vybavení, mohlo by vás to zajímat. Myslím si, že by cyklotrial mohl mít u nás podobnou popularitu třeba jako minikáry, možná ještě větší. Je totiž poměrně dosažitelný, bezpečný a velice zajímavý. Bude-li zájem, přijďte se podívat zdraví vás Petr Hůla Praha 10 Uhříněves. 

Časopis ABC, zadáno pro techniky, ČTENÍ ZDE, zajímavý článek TADY a třeba TADY

***

Šlapačky, správně cyklotrial, zažil v 80. letech mimořádný zájem, podobně, jako skateboard, snowboard, windsurfing a další alternativní sporty. Přestože výbavy byly velmi, velmi! omezené, elán zkoušet nové sporty byl obrovský. Po garážích se laminovalo, v čékádé svařovalo, v kolech šicích strojích podplácelo, v kočárkárnách stříkalo sprejem. Ehm, vím o čem píši :). Podle zahraničních časáků vše "světově" upravovalo. Doba, která jde jen těžko vysvětlit a asi nejde zažít po druhé. Ach, jak já si trialové kolo tenkrát přál. Dnes je směr opačný, hledáme věci netknuté, moderně "v původním stavu", lidově kutilem nenapadnuté a za to již dokážeme i celkem slušně zaplatit. A jak jsem se rozepsal, napadá mne ještě jeden postřeh. Domnívám se, že není na světě druhý národ, který má obyvatel stejně jako střední světová metropole, zároveň má podobných sportovních disciplínách tak široký rozptyl a přitom pěkné výsledky; kolová, cyklokros, plochá dráha, jachting, různé orienťáky, střelba, nádechové potápění, radioamatérství, závěsné, či akrobatické létání, nebo pití piva :). Jak se objeví nějaký nový sport, v Čechách má okamžitě zelenou. A náš dvouocasý lev je také pověstný tím, že "potřebuje" špičková sportovní nářadí. I když se to nezdá, my Češi jsme zkrátka národ sportovně vytříbený, až furiantský. 

🙂 👍  

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz  

KOLA NA MÍRU

28.11.2021

Zná je oba – závodníka i jeho kolo. Ví přesně, co v každém z nich je, co mohou dokázat, kde jsou silní a kde je třeba je povzbudit, pomoci. Jejich vztah se zrodil u konstrukčního prkna v závodu Favorit Rokycany, který zásobuje závodními koly naše reprezentanty na Závod míru již od roku 1950. Každý náš přední sportovec, ať jezdí silniční, dráhové, cyklokrosové závody nebo třeba krasojízdu, tandemy či kolovou, když, jednoduše řečeno, potřebuje ke svému sportu kolo, sem najde cestu. Nejprve každému "vemou míru" a po rovnají jeho tělesné parametry s optimálními požadavky konstrukce. Nová jména na startovní listinách znamenají i nové karty s tělesnými údaji v archivu závodu a nové výkresy nejvýhodnějších řešení rámů. Každý milimetr je několikrát zvažován, protože může rozhodnout o setině vteřiny, která chybí v cílovém spurtu na stadionu, nebo o gram zbytečné váhy, se kterou se pak závodník mučí na dlouhých nekonečných rovinách.

Z prvního náčrtu vzniká skutečné závodní kolo jen velmi pomalu. Doslova na koleně, protože nic se nemůže svěřit strojů. Jen lidské zkušené ruce dokáží pracovat tak přesně a spolehlivě, jak si žádají podmínky těžký ch závodů. Vždyť například v některých úsecích silničních závodů sjíždějí…

… bez dokonalého speciálu by ani ty nejsilnější nohy vítězí vyšlapat nemohly. A tak se stále zkoušejí nové lehké slitiny, hledají se super pevné materiály, znovu se řeší tvary každé součástky, objevují se nové principy mechanických dílů. Základním požadavkem, který určuje úspěšnost nového řešení je váha. Proto pošilhávají "otcové" silničních závodních kol ke svým kolegům až k letectví. Dural, elektron, titan, odlehčená ocel… to jsou materiály, díky nimž dnes dokonalé kolo váží pouhých 9 kg. Ale vývoj se nezastaví ani na této hranici. Úspěchy našich cyklistů na mezinárodních závodech jen potvrzuji že právě v konstrukci a hledání nových řešení je rokycanský závod na světové špici spolu s nejslavnějším italskými, francouzskými, španělskými a v poslední době ostře finišujícími japonskými firmami. Projevuje se to i na vývozním plánu závodu. Silniční speciály se exportují do Rakouska, NSR, Finská, Švédská, Kanady…

VE STÍNU PELOTONU

"Jel jsem Varšavu dvanáctkrát, poprvé v jednapadesátém" vypráví František Hašek jeden z deseti na dílně speciálů. Jasně že jako mechanik, ale nemyslete si ona to nebyla žádná legrace...

Má-li někdo zbytek zajímavého technického rozhovoru, prosím sem s ním. 

Obrázek: "Bohumil Kasl seřizuje převody na novém typu silničního závodního speciálu." 

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz  

Průkaz cyklisty, roky 1933 - 1946

30.10.2021

Příjmení a jméno - Krampl Rafael

Datum narození a domov. obec - 24. srpna října 1914-Rařištorf

Povolání - t.č. vojín ženij. pluku 4 Bratislava mechanik  

Klub - "K.C. Štefánik Račištorf

L.K.B + B c. o  Bratislava

CK. "Štefanik" Račištorf

Bydliště - Račištorf, Hlavná 224 u nádražia

Číslo licence v roce - 1933 246, 1936 251, 1937 154 270, 1938 81, 1946 346

Nováček od 15.6 1933 

Senior od 1.5. 1937

FOTO ZDE

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz  

Další technická stokilometrová etapa 

24.10.2021

se nevyhnula ani sparťanovi z Karlína. 

Je říjnový víkend, sobota, chladno, ale slunečno. Zeleno žluto hnědé barvy znamenají, že je tu podzim. I v tomto období lze zažít nezapomenutelné cyklistické chvíle. Krátce po obědě vyrážím ze Slaného. Já, i kolo horkotěžko přežíváme děsný tankodrom Zvoleněves > Neuměřice. V Kralupech už je lépe, tepleji a živo, zahrádky plné lidí, most přes Vltavu je ještě vyzdoben květinami. Jedu v klidu, nikam nepospíchám. Před Mělníkem potkávám dvě cyklistky, Lenku a Míšu (pamatuju si to dobře?) z Prahy. Je fajn, že móda silniční cyklistiky zamířila i mezi ženy. Za prvé, je bezvadné, že se sportuje obecně a za druhé...? No je to pěkné, to je jasná věc :). Chvíli vyprávíme. Dostávám školení o sportovních cyklotrendech. Moderní je merino, jemná drahá vlna, která parádně hřeje. Už vím i jaké brýle, velké a jakou helmu, černou. Boty? Jedině s boa systémem. Vidíte, co se dozvíte na stránkách o československé cyklistice. "Dáme cestou jedno malé?" "No jasně." Pivko a cyklistická témata jsou zrádná věc a čas je u nich velmi relativní. Myslím, že si toho všiml už někdo přede mnou. Přesto se po chvíli musím zvednout a jet. Slunce už není tak vysoko, jako v létě, když zajde hodně se ochladí a setmí. Mě čeká ještě asi 60 kiláků a jedu bez blikačky. 

Teď něco méně zajímavého, něco kolem kola :). Skoro 70 let staré kolo, vybaveno dobově nejlepšími součástkami, jede bez nejmenšího zaváhání. Jestli někde vidím změnu, revoluci, zlom, tak to není v geometrii, není to v délce klik, jiném řetězu, nebo třeba v počtu převodů. To jsou drobné evoluční změny. Přechod z 9ky na  11ku běžnému sportovnímu cyklistovi nepřináší nic. Pakliže mám kazetu např. 11-30 a mezi prvním a posledním kolečkem je 7, nebo 9 dalších, nevidím v tom zásadní ne/výhodu. Avšak ta největší změna je řazení. Odborníci a já(!) víme, že index a přechod řazení z rámu na řídítka je absolutně nejzásadnější pokrok v historii cyklistiky 20. století. Do té doby se pereme, předvídáme, pod kopcem zakládáme, odhadujeme i chybujeme. Od té doby, jen jednoduše cvakáme, navíc s rukama na řídítkách. Až si říkám, proč už to nevymyslel, někdo mnohem dříve? Kdyby Cimrman nefušoval do humanitních věd, ale soustředil se na cyklistiku, snad.. Rozdíl, mezi kolem z roku 1965 a třeba 1975 let není tak značný, jako mezi dekádou 1985 a 1995. Sednete-li na kolo ze 70. let; klipsny, nevalné brzdy, absence právě indexu..., technika se s vámi moc nemazlí. Dávat většího bacha, více předvídat, prostě se musíte lecos naučit. Ale na stroji z let 90.? Obrovská zásadní změna. Vše přesně a moderně funguje, i přes to, že je kolu třeba 25, nebo 30 let. Toto se mi honí hlavou cestou z Roudnice kolem Řípu do Velvar. O tyto zásadní myšlenky jsem se s vámi a světem musel podělit :). 

Od Velvar je to do Slaného už jen kousek, ale do mírného kopce. Nejede to a nejede. V delší etapě jsou vždy ty poslední chvíle před cílem, jako chvíle ty skutečně poslední. Grrr! Zapadá slunce... 

O rámu jsem psal ZDE, o kole samotném ZDE. A tak dnes to bylo trochu o zábavě a pocitech, které možná napadají každého z nás. Viva ciclismo! 

FOTO ZDE

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz  

Na Kokoříně s Antonínem

3.10.2021

Kulatý, desátý ročník klasiky si žádá něco hezkého, neobyčejného, až výjimečného. A tak to také je. Projedu legendu československé cyklistiky, legendu, která mi ležela v hlavě od té doby, co jsem se o ni dozvěděl. Jak správně předpokládáte, je to kolo Antonín Perič. Jdeme na to. Napřed zopáknu něco kolem rámu. Podle dochované knihy je to bezmála tisící, ručně vyrobený kousek. Nejlehčí historický ocelový rám, co jsem na vlastní oči viděl. Více o rámu ZDE. Kolo skládáme s Radimem týden před klasikou. Rád bych, aby součástky plus - mínus časově seděly, ale přiznávám, že ne vše je dodrženo. Perič by asi reptal, to on umí, možná by mi řekl, i pár slov, které digitální slovník podtrhává červenou vlnovkou, ale něco mi napovídá, že by nadávání nebylo dlouhé. Vybírám jen ty nejlepší součástky a ve výborném stavu. Přehazka, relativně těžký, bronzový, chromovaný Record první generace. Přesmyk, Gran Sport, s mechanikou schovanou v krabičce. Hlávko, kliky, náby, pedály, sedlovka, kola... vše Campagnolo nejvyšší řada. Ano, pozdější, prozatím. Dále, brzdíme centrálně Francouzsky, držíme se rytířských Cinellek a sedíme professionálně po Anglicku. Ladíme, chvíli to trvá. Vše vypadá, že bude celkem přijatelně fungovat. Teda až na brzdy. Přestože dáváme nové gumové špalíky, asi jsou staré a tvrdé. Kolo si při brždění lehce spletete s hasičským záchranným sborem. Hotovo, výsledek? Kompletní váha kola je 10,4kg! 

Je ráno 25. září, kolo nakládám do kufru a mířím na Mělník. Přivítání s kamarády, příprava, sváča... Nasedáme, startujeme. Kolo je velmi pohodlné, tiché a přesné. Pozice jezdce není ničím odlišná od moderního stroje. Čekal jsem, že legenda pojede sama, ale nejede, musím šlapat. Překvapivě :). Geometrie je relativně krátká, hodně podobná těm nejlepším efjedničkám. Úhly nemám přesně změřeny, ale..., má to jeden háček. Rám je z roku 1954 a v tu dobu jsou závodní rámy delší a skoro o půl kila těžší. Efjedničky podobné tomuto rámu budou vyrobeny o dost později. 

Něco musím napsat. Řídit kolo Perič není o tom, že nasednete, šlápnete do pedálů a užasnete, jak znatelně je rychlejší, než špičková závodní kola ostatní. Tak to opravdu není. Je to o vnímání maličkostí. Řídíte stroj, kde každá součást rámu prochází špinavou rukou zkušeného řemeslníka. Kde ruční práce v každém detailu a pájka s pilníkem jsou víc, než peníze. Kde pokrokové přemýšlení je víc, než fajfka za započatou hodinou. Kde letité zkušenosti, tradice a vítězství jsou víc, než zisk. Kde výběr materiálu prochází pouze jedním kritériem: "Chci jen to nejlepší". V dnešní době "trvalého růstu" je to něco velmi vzácného. Zkrátka řídíte závodní, přes 60 let staré kolo, které je tím nejlepším ve své době a zůstane jím ještě dlouho, dlouho po ní. 

Jestli vás napadá stejná myšlenka jako mě, tedy kde by byla, a jak by vypadala československá cyklistika kdyby... Jenže my víme, že kdyby neplatí. 

Nějaké shrnutí? Obdiv, výjimečnost, mimořádnost, jedinečnost, umění, přitom jednoduchost a pokora. Tato slova patří jak kolu, tak člověku jménem Perič. 

Ještě poznamenám, že připravuji něco pěkného. Jestli to vyjde, bude to velmi zajímavé :) 

FOTO ZDE, nebo v listu KOLA

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz  

Špicové Favál 2021

29.9.2021

Vedle cyklistických kilometrů běžných, jsou i kilometry neběžné. Mezi ty patří třeba právě Kokořín, Tour de Zeleňák, nebo Brněnský Favál. A na ten poslední zmíněný jsme se byli letos podívat. Jak Kokořín, tak Brno se letos odehráli v jednom víkendu a tak to byla sobota, i neděle pěkné cyklistiky opravdu plnááá. Uff! 

Favál je něco jiného, než Kokořín. Je to také o setkání, jak jinak, historických kol a cyklistů, ale dopoledne se trochu závodí; svézt se na betonovém oválu doporučuji každému fandovi cyklistiky. Je to pěkné, je to rychlé, no stojí to za to. Následuje soutěž o nejlepší kolo a pak, pár kilometrová projížďka Brnem kolem řeky Svratky. Akci na Brněnském velodromu organizoval servis Kola Nakládal, konkrétně Nakládal Bořivoj. 

Soutěž o nejlepší kolo vyhrál Milan Moravec, jako hlavní cenu dostal ponožky a dalšího favorita. Jeho radost byla nefalšovaná a bezmezná, hned volal domu :). Jméno nejrychlejšího sprintera mi uteklo, ale vítěz je na videu, odkaz níž. 

Musím zmínit, že Moraváci jsou detailisté a nic jim neunikne. I mě čeká ráčna, ořech a výměna středových šroubů, aby kolo bylo "echt" :). 

Některá kola najdete také na těchto stránkách. Některá historicky, jiná nově a některá časem přidám. 

Nesmím zapomenout na jednu důležitou věc, na oválu jsem zapomněl můj senzační vlněný československý cyklistický svetr. Našel ho Jirka Fiala a putuje ke mně. Jirko fakt díky. 

FOTO A VIDEO Z OVÁLU ZDE

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz  

Kokořínská klasika 2021

27.9.2021

Letos je nutné poděkovat těm, kdo se starali o počasí a organizaci. Poslední zářiový víkend nám fandům historických závoďáků bylo dopřáno setkat a svézt se 55 kilometrů nádherným Kokořínským krajem za slunného letního počasí. Kokořín je krásný za každého počasí, ale když to navíc takto vyšlo, nikdo se nehněval :) Vynikající atmosféra, perfektně zvládnutá organizace, výborné občerstvení, příjemná obsluha. Na desátý ročník jak se patří. 

Jsem rád, že existuje toto setkání, které se stává tradicí. Tradice je vlastně připomínkou, dědictvím něčeho, na co by se nemělo zapomínat. Tedy velký dík a moc se těšíme na další, 11. ročník. 

Technickou zajímavostí je složení značek; převládá domácí značka Favorit, což je jasné a správné, jinak si to ani nedokážu představit. Na druhé místo se dostalo Italské Colnago. Tyto dva výrobci mají u nás takovou popularitu, že to vypadá, jako by ostatní neexistovali. Popularita Colnaga a počet startujících se navíc, každým rokem zvyšuje. Čím se značka zasloužila (Petře Benčíku?) a co komu provedli konstruktéři ostatní, že se na ně zapomíná? Kteří? Třeba De Rosa, Bianchi, Pinarello, Cinelli, Chesini, Wilier, Tomassini, Massi, Raleigh, Koga, Peugeot, Bottecchia... Tak doufejme, že v dalších ročnících na startu uvidíme i legendární značky jiné, či konstrukčně zajímavé. 

Hrdinou byl a bronz ode mně získává každý, kdo kraj plný rybníků a kopců zdolal a že mezi námi byli i cyklisté, kteří už lecos pamatují :). Stříbro, kdo trasu pokořil na kole autentickém, pravém, původním. A zlato získává muž z Mělníka (připomeňte mi prosím jméno), jezdící pravidelně ročník co ročník na kole Favorit z roku 1950. Jeho kolo je bez zásadních úprav a pouze s jedním převodem. Velká gratulace! 

FOTO Z KOKOŘÍNSKÉ KLASIKY ZDE

Abych nezapomněl :), letošní kulatý ročník byl pro mě výjimečný ještě jedou zajímavostí, či srdcovkou, odjel jsem ho na 67 let starém kole A. Perič. O tom za nedlouho v samostatném příspěvku. 

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz  

Kokořínská klasika 2021

18.9.2021

Fandové české Eroicy je tu dobrá zpráva. Pro někoho závod, pro někoho setkání a vyjížďka nádherným krajem. Ať tak, nebo tak, v sobotu 25.9.2021 v 11:00 startuje 10. ročník populární Kokořínské klasiky. Kde? Kokořínský Důl, louka vedle hospody U Grobiána. 

Registrace zde:

http://www.kokorinskaklasika.cz/registrace/

Trasa zde:

http://www.kokorinskaklasika.cz/trasa/

Držme palce, ať nám klapne počasí a nashledanou na Kokoříně. 

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz  

Platím! Dvě kávy, vody a palačinky. 

21.8.2021

Dnes mě čeká dlouhá trasa, z vyhlídky Střekov, kde je fantastický výhled na Labe, do Slaného. Tentokrát jedu na f1 z roku 1976. Něco pro fandy techniky: rám f1 r531, výbava Record + Cinelli + Mavic + Bergy + Michelinky... Na komponentech se nejedná o přísné dodržení historického stavu, na rámu, laku a etiketách ano. Fandové mi odpustí použití spd, na autentický speciál bych je nedal. Oblékám si dres od mistra republiky :) a před polednem vyrážím. Kolem vody se jezdí vždy krásně, zvlášť v tomto srpnovém, pro cyklistiku asi nejhezčím období. Zkouším jet mimo silnici, cyklostezkou kolem Labe, ale zde prorůstají kořeny asfaltem a tak je třeba dávat pozor. Před městem Lovosice je přívoz, to je takové trochu nostalgické, starobylé, ale velmi příjemné zpestření. Kdysi byl i na Mělnicku, ale teď je tam již mostek. Zatím držím velkou pilu, jede se tempem, ale v pohodě. Před Libochovicemi se stalo něco nečekaného. Začal foukat protivítr. To si říkáte jek to dneska odsejpá, najednou stojíme a moc nám to nejede. Velká pila zůstává, ale stehna jdou do výkonu. Směřuji na Křesín, přes řeku Ohři, kopce na Peruc. Zde již řadím a jako by mi chyběly lehčí převody? Z úpatí Peruce šlapu do kopce, v půli zastavuji, fotím 500 let starý památný dub. Podle pověsti zde potkal přemyslovský kníže Oldřich Boženu. Jim se pak narodil syn, pozdější kníže Břetislav I., tolik encyklopedie. Z Peruce mířím na Sulec a Hvížďalku. Od tud je další fantastický výhled a krásná cesta lesem až do obce Bor. Kopec Milý - Bor je vyhlášený svou strmostí. Je dobře, že jedu směrem dolu. Je dobře, až do Kalivod, tam něco podobného musím vyšlapat na karlovarku. Uff! Mířím na Mšec, za ní je houpačka a dál po vrstevnici až do odbočky na Hradečno. Zde již šlapu z posledních sil. Než dorazím do Slaného, musím něco zmínit, možná zopáknout. Cestou si toho všímám velmi často a říkám, že to nesmím opomenout. 45 let starý ručně vyrobený, všude možně odvrtaný, odfrézovaný závodní rám z britských trubek, je neuvěřitelně pohodlný! Opravdu. Pokud si dám spodní úchop, opřu se do přední vidle, zadívám se na ni, je vidět její neustálá práce. Těžko se to popisuje, rám a vidle prostě pruží, žehlí, přitom jedou přesně, předvídatelně a to i ve velkých rychlostech. Je to použitou, dobře navrženou vidlicí, zde je víc zkrácena, lehce strmější a klasickou XX let používanou, do dokonalosti vypilovanou geometrií. Máte-li možnost pořídit si kvalitního oceláka, slovo kvalitního bych zdůraznil, udělejte to, čeká vás krásná cesta při jeho skládání, následně bezvadné svezení. Jsem doma, už mě chytaly křeče do stehen z nedostatku vody,  soli, nebo obojího(?). Jako vždy utahaný, vyšťavený, zmordovaný, avšak šťastný. 

FOTO ZDE

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz  

Stavíme kolo favorit

21.8.2021

z 50. let. Co vlastně potřebujeme a jak to vše jde za sebou? To se dozvíte když se mrknete na vtipnou a pracnou dvouminutovou animaci Míly Moravce. Po Mílovi se již ptají tři bratři, konkrétně Bratři v triku :) No mrněte, stojí to za to. 

ANIMACE ZDE

Z Karlína do Vršovic

5.8.2021

Dneska jsme v Praze utekli pěknému srpnovému slejváku. Máme pozvánku na "pokec" do vývojového centra Festky. Moc se těším! Marek, Jonáš  a já právě vcházíme. Festka je relativně malá česká manufaktura, kde se tvoří špičkové, především karbonové rámy od základu, do konce. Vyrobí zde kolem tří set rámů ročně. Každý rám, který se tvoří má svého zákazníka. Dostali jsme asi hodinovou dávku informací od šéfa Michaela Mourečka o sportu, o práci a především o technologii: "Kolo musí být souhrou, harmonií součástek, váhy, aerodynamiky, i jezdce. To je to nejdůležitější." 

Celé povídání shrnu do několika zásadních bodů. Na prvním místě je lidský faktor, zapálený nadšený člověk. Tento první bod nelze podcenit, vynechat, vyloučit, či přeskočit. Je to to nejdůležitější, nejzásadnější, prostě nejvíc! Na druhém technologický vývoj. Paradoxně zde staré námořnické heslo "kdo chvíli stál, již stojí opodál" sedí jak zadek na hrnec. Na třetím je umění. Umění je široký pojem, ale můžeme to jednoduše a pochopitelně popsat takto: "umělec je ten, kdo umí to, co jiní neumí". Když tyto tři veličiny spojíme (veličina je vůbec moc hezké slovo), okořeníme špetkou štěstí, pak není na světě nic, co by se nedalo zvládnout. No a proč nese článek název Z Karlína do Vršovic? To se dozvíte z fotek, nebo ze staršího článku. Ještě nadšený, plný dojmů vám chci sdělit, že na fotkách můžete spatřit to nejlepší, co se u nás vyrobilo v 50. letech a to nejlepší, co se vyrábí dnes. 

FOTO ZDE 

Technická zajímavost, váha rámu Perič 1874g, váha rámu Festka 770g. Kéž bychom šli my lidé stejným směrem. 

Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz  

Pavel Vršecký (1942) je nejúspěšnější trenér 

22.6.2021