Co nového uvnitř? 👉 2021 1.12 aktualizace odkazů. 14.7 československý štěrkolet. 3.6. CELKOVÁ AKTUALIZACE. 4.4. rám z Karlína. 27. 3. AKTUALIZACE SOUČÁSTEK. 21.3. ocel z Berouna. 12.3. čí je ta dvěstěpětka? 25.2. ocelový kamzík. 12.2. zmrzlé ruce, tvořivé srdce. 1. Aktualizujeme katalogy a návody. 16.1. U Kokořína je Kateřina. 14.1. Z Kopřivnice do Rožnova.2020 20.12. klasa mezi přehazkami. 16.12. favorit za bony. 13.12. klasovo torzo. 9.12. CELKOVÁ AKTUALIZACE. 21.11. 20x mistři světa? 10.8. a co to teda je? 26.7. "značení a modely", přichází 80. léta a drobné korekce. 20.6. CELKOVÁ AKTUALIZACE. 20.6. Co dělat při defektu? Založit firmu. 12.5. cože, nepřišly štítky?. 10.5. první recordmanka, dopis Regině a orloj z Ósaky. 3.4. gramofony z Žižkova. 30.3. jak na kolečka & kladky. 19.3. 2020-1896=124 co to znamená? 17.3. kosmetika od avonu, cože? 5.3. dvojplošník z 90. let. 26.2. kdo vyhubil dinosaury? 21.2. sranda kolem řetízkáčů. 13.2. stará neklidná koza. 9.2. F1 1950. 27.1. poštolka z roku 1935. 26.1. Favorit za 750 liber. 19.1. ploché a duté. 2019 18.12. horem ne, jedině spodem. 24.12 nový list KOLA. 21.12. oranžové devatero a žluté desatero. 20.12. stomatologický kufřík a kuriozita jménem bidon. 10.12. víte, co je Camapgnolo porta catena? 23.11. zajímavosti kolem paprsků. 14.11. přidán naskenovaný kontrolní list Walter a zajímavost kolem klik. 12.11. pěkný komentář Maďarského cyklistického magazínu o kole Favorit ZDE, v listu zahraničí něco o sadě Dura Ace. 10.11. nový list "BAZAR" a komentář o polském rámu PWB. 6.11 jak vypadá rozebraný pákový přesmyk 1.G. 5.11. jak přehazka PWB. 11.10. něco málo o sponkách Favorit a Campagnolo...

Hajek Ⓒ

ZAUJME VÁS CYKLOTRIAL?

5.12.2021

Začalo to dopisem, vcelku nenápadným, ležícím uprostřed kupy pošty došlé do redakce. Bylo v něm napsáno: "Vážená redakce, časopis ABC čtu již přes 10 let, nyní i se svým sedmiletým synovcem. Před Vánocemi jste zveřejnili zprávičku o jízdním kole pro triál. Píšete, že tuto disciplínu není zatím možno v Československu vidět. Souhlasím, ale pokud budete chtít, máte možnost, aniž byste museli do ciziny. Jsem československým reprezentantem v klasickém trialu, tedy na motocyklech. Soutěžím na španělském stroj Montesa. Při loňském zájezdu na závody do Belgie se naše mužstvo seznámilo i s cyklotrialem. Je pravda, jak píšete, že kdo to neviděl neuvěří, co lze na takovém jednoduchém kole dělat. Naše výprava byla kolem nadšená a já se rozhodl, že si ho postavím. Měl jsem trochu problémů, které se mi podařilo vyřešit. Kolo je hotové a náklady nepřesáhly 400 Kčs. S kolem vyjedu na téměř 1 m vysoký stupeň, aniž šlápnu na zem, sjedu s ním strmé skalisko, schodiště pro mě není překážkou atd. Protože jsem vše udělal takřka "na koleně", bez velkého dílenského vybavení, mohlo by vás to zajímat. Myslím si, že by cyklotrial mohl mít u nás podobnou popularitu třeba jako minikáry, možná ještě větší. Je totiž poměrně dosažitelný, bezpečný a velice zajímavý. Bude-li zájem, přijďte se podívat zdraví vás Petr Hůla Praha 10 Uhříněves.

Časopis ABC, zadáno pro techniky, ČTENÍ ZDE

***

Šlapačky, správně cyklotrial, zažil v 80. letech mimořádný zájem, podobně, jako skateboard, snowboard, windsurfing a další alternativní sporty. Přestože výbavy byly velmi, velmi! omezené, elán zkoušet nové sporty byl obrovský. Po garážích se laminovalo, v čékádé svařovalo, v kolech šicích strojích podplácelo, v kočárkárnách stříkalo sprejem. Ehm, vím o čem píši :). Podle zahraničních časáků vše "světově" upravovalo. Doba, která jde jen těžko vysvětlit a asi nejde zažít po druhé. Ach, jak já si trialové kolo tenkrát přál. Dnes je směr opačný, hledáme věci netknuté, moderně "v původním stavu", lidově kutilem nenapadnuté a za to již dokážeme i celkem slušně zaplatit. A jak jsem se rozepsal, napadá mne ještě jeden postřeh. Domnívám se, že není na světě druhý národ, který má obyvatel stejně jako střední světová metropole, zároveň má podobných sportovních disciplínách tak široký rozptyl a přitom pěkné výsledky; kolová, cyklokros, plochá dráha, jachting, různé orienťáky, střelba, nádechové potápění, radioamatérství, závěsné, či akrobatické létání, nebo pití piva :). Jak se objeví nějaký nový sport, v Čechách má okamžitě zelenou. A náš dvouocasý lev je také pověstný tím, že "potřebuje" špičková sportovní nářadí. I když se to nezdá, my Češi jsme zkrátka národ sportovně vytříbený, až furiantský.

🙂 👍

KOLA NA MÍRU

28.11.2021

Zná je oba – závodníka i jeho kolo. Ví přesně, co v každém z nich je, co mohou dokázat, kde jsou silní a kde je třeba je povzbudit, pomoci. Jejich vztah se zrodil u konstrukčního prkna v závodu Favorit Rokycany, který zásobuje závodními koly naše reprezentanty na Závod míru již od roku 1950. Každý náš přední sportovec, ať jezdí silniční, dráhové, cyklokrosové závody nebo třeba krasojízdu, tandemy či kolovou, když, jednoduše řečeno, potřebuje ke svému sportu kolo, sem najde cestu. Nejprve každému "vemou míru" a po rovnají jeho tělesné parametry s optimálními požadavky konstrukce. Nová jména na startovní listinách znamenají i nové karty s tělesnými údaji v archivu závodu a nové výkresy nejvýhodnějších řešení rámů. Každý milimetr je několikrát zvažován, protože může rozhodnout o setině vteřiny, která chybí v cílovém spurtu na stadionu, nebo o gram zbytečné váhy, se kterou se pak závodník mučí na dlouhých nekonečných rovinách.

Z prvního náčrtu vzniká skutečné závodní kolo jen velmi pomalu. Doslova na koleně, protože nic se nemůže svěřit strojů. Jen lidské zkušené ruce dokáží pracovat tak přesně a spolehlivě, jak si žádají podmínky těžký ch závodů. Vždyť například v některých úsecích silničních závodů sjíždějí…

… bez dokonalého speciálu by ani ty nejsilnější nohy vítězí vyšlapat nemohly. A tak se stále zkoušejí nové lehké slitiny, hledají se super pevné materiály, znovu se řeší tvary každé součástky, objevují se nové principy mechanických dílů. Základním požadavkem, který určuje úspěšnost nového řešení je váha. Proto pošilhávají "otcové" silničních závodních kol ke svým kolegům až k letectví. Dural, elektron, titan, odlehčená ocel… to jsou materiály, díky nimž dnes dokonalé kolo váží pouhých 9 kg. Ale vývoj se nezastaví ani na této hranici. Úspěchy našich cyklistů na mezinárodních závodech jen potvrzuji že právě v konstrukci a hledání nových řešení je rokycanský závod na světové špici spolu s nejslavnějším italskými, francouzskými, španělskými a v poslední době ostře finišujícími japonskými firmami. Projevuje se to i na vývozním plánu závodu. Silniční speciály se exportují do Rakouska, NSR, Finská, Švédská, Kanady…

VE STÍNU PELOTONU

"Jel jsem Varšavu dvanáctkrát, poprvé v jednapadesátém" vypráví František Hašek jeden z deseti na dílně speciálů. Jasně že jako mechanik, ale nemyslete si ona to nebyla žádná legrace...


Má-li někdo zbytek zajímavého technického rozhovoru, prosím sem s ním.

Obrázek: "Bohumil Kasl seřizuje převody na novém typu silničního závodního speciálu."

Průkaz cyklisty, roky 1933 - 1946

30.10.2021

Příjmení a jméno - Krampl Rafael

Datum narození a domov. obec - 24. srpna října 1914-Rařištorf

Povolání - t.č. vojín ženij. pluku 4 Bratislava mechanik

Klub - "K.C. Štefánik Račištorf

L.K.B + B c. o Bratislava

CK. "Štefanik" Račištorf

Bydliště - Račištorf, Hlavná 224 u nádražia


Číslo licence v roce - 1933 246, 1936 251, 1937 154 270, 1938 81, 1946 346

Nováček od 15.6 1933

Senior od 1.5. 1937


Další technická stokilometrová etapa

24.10.2021

se nevyhnula ani sparťanovi z Karlína.

Je říjnový víkend, sobota, chladno, ale slunečno. Zeleno žluto hnědé barvy znamenají, že je tu podzim. I v tomto období lze zažít nezapomenutelné cyklistické chvíle. Krátce po obědě vyrážím ze Slaného. Já, i kolo horkotěžko přežíváme děsný tankodrom Zvoleněves > Neuměřice. V Kralupech už je lépe, tepleji a živo, zahrádky plné lidí, most přes Vltavu je ještě vyzdoben květinami. Jedu v klidu, nikam nepospíchám. Před Mělníkem potkávám dvě cyklistky, Lenku a Míšu (pamatuju si to dobře?) z Prahy. Je fajn, že móda silniční cyklistiky zamířila i mezi ženy. Za prvé, je bezvadné, že se sportuje obecně a za druhé...? No je to pěkné, to je jasná věc :). Chvíli vyprávíme. Dostávám školení o sportovních cyklotrendech. Moderní je merino, jemná drahá vlna, která parádně hřeje. Už vím i jaké brýle, velké a jakou helmu, černou. Boty? Jedině s boa systémem. Vidíte, co se dozvíte na stránkách o československé cyklistice. "Dáme cestou jedno malé?" "No jasně." Pivko a cyklistická témata jsou zrádná věc a čas je u nich velmi relativní. Myslím, že si toho všiml už někdo přede mnou. Přesto se po chvíli musím zvednout a jet. Slunce už není tak vysoko, jako v létě, když zajde hodně se ochladí a setmí. Mě čeká ještě asi 60 kiláků a jedu bez blikačky.

Teď něco méně zajímavého, něco kolem kola :). Skoro 70 let staré kolo, vybaveno dobově nejlepšími součástkami, jede bez nejmenšího zaváhání. Jestli někde vidím změnu, revoluci, zlom, tak to není v geometrii, není to v délce klik, jiném řetězu, nebo třeba v počtu převodů. To jsou drobné evoluční změny. Přechod z 9ky na 11ku běžnému sportovnímu cyklistovi nepřináší nic. Pakliže mám kazetu např. 11-30 a mezi prvním a posledním kolečkem je 7, nebo 9 dalších, nevidím v tom zásadní ne/výhodu. Avšak ta největší změna je řazení. Odborníci a já(!) víme, že index a přechod řazení z rámu na řídítka je absolutně nejzásadnější pokrok v historii cyklistiky 20. století. Do té doby se pereme, předvídáme, pod kopcem zakládáme, odhadujeme i chybujeme. Od té doby, jen jednoduše cvakáme, navíc s rukama na řídítkách. Až si říkám, proč už to nevymyslel, někdo mnohem dříve? Kdyby Cimrman nefušoval do humanitních věd, ale soustředil se na cyklistiku, snad.. Rozdíl, mezi kolem z roku 1965 a třeba 1975 let není tak značný, jako mezi dekádou 1985 a 1995. Sednete-li na kolo ze 70. let; klipsny, nevalné brzdy, absence právě indexu..., technika se s vámi moc nemazlí. Dávat většího bacha, více předvídat, prostě se musíte lecos naučit. Ale na stroji z let 90.? Obrovská zásadní změna. Vše přesně a moderně funguje, i přes to, že je kolu třeba 25, nebo 30 let. Toto se mi honí hlavou cestou z Roudnice kolem Řípu do Velvar. O tyto zásadní myšlenky jsem se s vámi a světem musel podělit :).

Od Velvar je to do Slaného už jen kousek, ale do mírného kopce. Nejede to a nejede. V delší etapě jsou vždy ty poslední chvíle před cílem, jako chvíle ty skutečně poslední. Grrr! Zapadá slunce...

O rámu jsem psal ZDE, o kole samotném ZDE. A tak dnes to bylo trochu o zábavě a pocitech, které možná napadají každého z nás. Viva ciclismo!


Na Kokoříně s Antonínem

3.10.2021

Kulatý, desátý ročník klasiky si žádá něco hezkého, neobyčejného, až výjimečného. A tak to také je. Projedu legendu československé cyklistiky, legendu, která mi ležela v hlavě od té doby, co jsem se o ni dozvěděl. Jak správně předpokládáte, je to kolo Antonín Perič. Jdeme na to. Napřed zopáknu něco kolem rámu. Podle dochované knihy je to bezmála tisící, ručně vyrobený kousek. Nejlehčí historický ocelový rám, co jsem na vlastní oči viděl. Více o rámu ZDE. Kolo skládáme s Radimem týden před klasikou. Rád bych, aby součástky plus - mínus časově seděly, ale přiznávám, že ne vše je dodrženo. Perič by asi reptal, to on umí, možná by mi řekl, i pár slov, které digitální slovník podtrhává červenou vlnovkou, ale něco mi napovídá, že by nadávání nebylo dlouhé. Vybírám jen ty nejlepší součástky a ve výborném stavu. Přehazka, relativně těžký, bronzový, chromovaný Record první generace. Přesmyk, Gran Sport, s mechanikou schovanou v krabičce. Hlávko, kliky, náby, pedály, sedlovka, kola... vše Campagnolo nejvyšší řada. Ano, pozdější, prozatím. Dále, brzdíme centrálně Francouzsky, držíme se rytířských Cinellek a sedíme professionálně po Anglicku. Ladíme, chvíli to trvá. Vše vypadá, že bude celkem přijatelně fungovat. Teda až na brzdy. Přestože dáváme nové gumové špalíky, asi jsou staré a tvrdé. Kolo si při brždění lehce spletete s hasičským záchranným sborem. Hotovo, výsledek? Kompletní váha kola je 10,4kg!

Je ráno 25. září, kolo nakládám do kufru a mířím na Mělník. Přivítání s kamarády, příprava, sváča... Nasedáme, startujeme. Kolo je velmi pohodlné, tiché a přesné. Pozice jezdce není ničím odlišná od moderního stroje. Čekal jsem, že legenda pojede sama, ale nejede, musím šlapat. Překvapivě :). Geometrie je relativně krátká, hodně podobná těm nejlepším efjedničkám. Úhly nemám přesně změřeny, ale..., má to jeden háček. Rám je z roku 1954 a v tu dobu jsou závodní rámy delší a skoro o půl kila těžší. Efjedničky podobné tomuto rámu budou vyrobeny o dost později.

Něco musím napsat. Řídit kolo Perič není o tom, že nasednete, šlápnete do pedálů a užasnete, jak znatelně je rychlejší, než špičková závodní kola ostatní. Tak to opravdu není. Je to o vnímání maličkostí. Řídíte stroj, kde každá součást rámu prochází špinavou rukou zkušeného řemeslníka. Kde ruční práce v každém detailu a pájka s pilníkem jsou víc, než peníze. Kde pokrokové přemýšlení je víc, než fajfka za započatou hodinou. Kde letité zkušenosti, tradice a vítězství jsou víc, než zisk. Kde výběr materiálu prochází pouze jedním kritériem: "Chci jen to nejlepší". V dnešní době "trvalého růstu" je to něco velmi vzácného. Zkrátka řídíte závodní, přes 60 let staré kolo, které je tím nejlepším ve své době a zůstane jím ještě dlouho, dlouho po ní.

Jestli vás napadá stejná myšlenka jako mě, tedy kde by byla, a jak by vypadala československá cyklistika kdyby... Jenže my víme, že kdyby neplatí.

Nějaké shrnutí? Obdiv, výjimečnost, mimořádnost, jedinečnost, umění, přitom jednoduchost a pokora. Tato slova patří jak kolu, tak člověku jménem Perič.


Ještě poznamenám, že připravuji něco pěkného. Jestli to vyjde, bude to velmi zajímavé :)

Špicové Favál 2021

29.9.2021

Vedle cyklistických kilometrů běžných, jsou i kilometry neběžné. Mezi ty patří třeba právě Kokořín, Tour de Zeleňák, nebo Brněnský Favál. A na ten poslední zmíněný jsme se byli letos podívat. Jak Kokořín, tak Brno se letos odehráli v jednom víkendu a tak to byla sobota, i neděle pěkné cyklistiky opravdu plnááá. Uff!

Favál je něco jiného, než Kokořín. Je to také o setkání, jak jinak, historických kol a cyklistů, ale dopoledne se trochu závodí; svézt se na betonovém oválu doporučuji každému fandovi cyklistiky. Je to pěkné, je to rychlé, no stojí to za to. Následuje soutěž o nejlepší kolo a pak, pár kilometrová projížďka Brnem kolem řeky Svratky. Akci na Brněnském velodromu organizoval servis Kola Nakládal, konkrétně Nakládal Bořivoj.

Soutěž o nejlepší kolo vyhrál Milan Moravec, jako hlavní cenu dostal ponožky a dalšího favorita. Jeho radost byla nefalšovaná a bezmezná, hned volal domu :). Jméno nejrychlejšího sprintera mi uteklo, ale vítěz je na videu, odkaz níž.

Musím zmínit, že Moraváci jsou detailisté a nic jim neunikne. I mě čeká ráčna, ořech a výměna středových šroubů, aby kolo bylo "echt" :).

Některá kola najdete také na těchto stránkách. Některá historicky, jiná nově a některá časem přidám.

Nesmím zapomenout na jednu důležitou věc, na oválu jsem zapomněl můj senzační vlněný československý cyklistický svetr. Našel ho Jirka Fiala a putuje ke mně. Jirko fakt díky.



Kokořínská klasika 2021

27.9.2021

Letos je nutné poděkovat těm, kdo se starali o počasí a organizaci. Poslední zářiový víkend nám fandům historických závoďáků bylo dopřáno setkat a svézt se 55 kilometrů nádherným Kokořínským krajem za slunného letního počasí. Kokořín je krásný za každého počasí, ale když to navíc takto vyšlo, nikdo se nehněval :) Vynikající atmosféra, perfektně zvládnutá organizace, výborné občerstvení, příjemná obsluha. Na desátý ročník jak se patří.

Jsem rád, že existuje toto setkání, které se stává tradicí. Tradice je vlastně připomínkou, dědictvím něčeho, na co by se nemělo zapomínat. Tedy velký dík a moc se těšíme na další, 11. ročník.

Technickou zajímavostí je složení značek; převládá domácí značka Favorit, což je jasné a správné, jinak si to ani nedokážu představit. Na druhé místo se dostalo Italské Colnago. Tyto dva výrobci mají u nás takovou popularitu, že to vypadá, jako by ostatní neexistovali. Popularita Colnaga a počet startujících se navíc, každým rokem zvyšuje. Čím se značka zasloužila (Petře Benčíku?) a co komu provedli konstruktéři ostatní, že se na ně zapomíná? Kteří? Třeba De Rosa, Bianchi, Pinarello, Cinelli, Chesini, Wilier, Tomassini, Massi, Raleigh, Koga, Peugeot, Bottecchia... Tak doufejme, že v dalších ročnících na startu uvidíme i legendární značky jiné, či konstrukčně zajímavé.

Hrdinou byl a bronz ode mně získává každý, kdo kraj plný rybníků a kopců zdolal a že mezi námi byli i cyklisté, kteří už lecos pamatují :). Stříbro, kdo trasu pokořil na kole autentickém, pravém, původním. A zlato získává muž z Mělníka (připomeňte mi prosím jméno), jezdící pravidelně ročník co ročník na kole Favorit z roku 1950. Jeho kolo je bez zásadních úprav a pouze s jedním převodem. Velká gratulace!



Abych nezapomněl :), letošní kulatý ročník byl pro mě výjimečný ještě jedou zajímavostí, či srdcovkou, odjel jsem ho na 67 let starém kole A. Perič. O tom za nedlouho v samostatném příspěvku.


Kokořínská klasika 2021

18.9.2021

Fandové české Eroicy je tu dobrá zpráva. Pro někoho závod, pro někoho setkání a vyjížďka nádherným krajem. Ať tak, nebo tak, v sobotu 25.9.2021 v 11:00 startuje 10. ročník populární Kokořínské klasiky. Kde? Kokořínský Důl, louka vedle hospody U Grobiána.

Registrace zde:

Trasa zde:


Držme palce, ať nám klapne počasí a nashledanou na Kokoříně.

Platím! Dvě kávy, vody a palačinky.

21.8.2021

Dnes mě čeká dlouhá trasa, z vyhlídky Střekov, kde je fantastický výhled na Labe, do Slaného. Tentokrát jedu na f1 z roku 1976. Něco pro fandy techniky: rám f1 r531, výbava Record + Cinelli + Mavic + Bergy + Michelinky... Na komponentech se nejedná o přísné dodržení historického stavu, na rámu, laku a etiketách ano. Fandové mi odpustí použití spd, na autentický speciál bych je nedal. Oblékám si dres od mistra republiky :) a před polednem vyrážím. Kolem vody se jezdí vždy krásně, zvlášť v tomto srpnovém, pro cyklistiku asi nejhezčím období. Zkouším jet mimo silnici, cyklostezkou kolem Labe, ale zde prorůstají kořeny asfaltem a tak je třeba dávat pozor. Před městem Lovosice je přívoz, to je takové trochu nostalgické, starobylé, ale velmi příjemné zpestření. Kdysi byl i na Mělnicku, ale teď je tam již mostek. Zatím držím velkou pilu, jede se tempem, ale v pohodě. Před Libochovicemi se stalo něco nečekaného. Začal foukat protivítr. To si říkáte jek to dneska odsejpá, najednou stojíme a moc nám to nejede. Velká pila zůstává, ale stehna jdou do výkonu. Směřuji na Křesín, přes řeku Ohři, kopce na Peruc. Zde již řadím a jako by mi chyběly lehčí převody? Z úpatí Peruce šlapu do kopce, v půli zastavuji, fotím 500 let starý památný dub. Podle pověsti zde potkal přemyslovský kníže Oldřich Boženu. Jim se pak narodil syn, pozdější kníže Břetislav I., tolik encyklopedie. Z Peruce mířím na Sulec a Hvížďalku. Od tud je další fantastický výhled a krásná cesta lesem až do obce Bor. Kopec Milý - Bor je vyhlášený svou strmostí. Je dobře, že jedu směrem dolu. Je dobře, až do Kalivod, tam něco podobného musím vyšlapat na karlovarku. Uff! Mířím na Mšec, za ní je houpačka a dál po vrstevnici až do odbočky na Hradečno. Zde již šlapu z posledních sil. Než dorazím do Slaného, musím něco zmínit, možná zopáknout. Cestou si toho všímám velmi často a říkám, že to nesmím opomenout. 45 let starý ručně vyrobený, všude možně odvrtaný, odfrézovaný závodní rám z britských trubek, je neuvěřitelně pohodlný! Opravdu. Pokud si dám spodní úchop, opřu se do přední vidle, zadívám se na ni, je vidět její neustálá práce. Těžko se to popisuje, rám a vidle prostě pruží, žehlí, přitom jedou přesně, předvídatelně a to i ve velkých rychlostech. Je to použitou, dobře navrženou vidlicí, zde je víc zkrácena, lehce strmější a klasickou XX let používanou, do dokonalosti vypilovanou geometrií. Máte-li možnost pořídit si kvalitního oceláka, slovo kvalitního bych zdůraznil, udělejte to, čeká vás krásná cesta při jeho skládání, následně bezvadné svezení. Jsem doma, už mě chytaly křeče do stehen z nedostatku vody, soli, nebo obojího(?). Jako vždy utahaný, vyšťavený, zmordovaný, avšak šťastný.


Stavíme kolo favorit

21.8.2021

z 50. let. Co vlastně potřebujeme a jak to vše jde za sebou? To se dozvíte když se mrknete na vtipnou a pracnou dvouminutovou animaci Míly Moravce. Po Mílovi se již ptají tři bratři, konkrétně Bratři v triku :) No mrněte, stojí to za to.


Z Karlína do Vršovic

5.8.2021

Dneska jsme v Praze utekli pěknému srpnovému slejváku. Máme pozvánku na "pokec" do vývojového centra Festky. Moc se těším! Marek, Jonáš a já právě vcházíme. Festka je relativně malá česká manufaktura, kde se tvoří špičkové, především karbonové rámy od základu, do konce. Vyrobí zde kolem tří set rámů ročně. Každý rám, který se tvoří má svého zákazníka. Dostali jsme asi hodinovou dávku informací od šéfa Michaela Mourečka o sportu, o práci a především o technologii: "Kolo musí být souhrou, harmonií součástek, váhy, aerodynamiky, i jezdce. To je to nejdůležitější."

Celé povídání shrnu do několika zásadních bodů. Na prvním místě je lidský faktor, zapálený nadšený člověk. Tento první bod nelze podcenit, vynechat, vyloučit, či přeskočit. Je to to nejdůležitější, nejzásadnější, prostě nejvíc! Na druhém technologický vývoj. Paradoxně zde staré námořnické heslo "kdo chvíli stál, již stojí opodál" sedí jak zadek na hrnec. Na třetím je umění. Umění je široký pojem, ale můžeme to jednoduše a pochopitelně popsat takto: "umělec je ten, kdo umí to, co jiní neumí". Když tyto tři veličiny spojíme (veličina je vůbec moc hezké slovo), okořeníme špetkou štěstí, pak není na světě nic, co by se nedalo zvládnout. No a proč nese článek název Z Karlína do Vršovic? To se dozvíte z fotek, nebo ze staršího článku. Ještě nadšený, plný dojmů vám chci sdělit, že na fotkách můžete spatřit to nejlepší, co se u nás vyrobilo v 50. letech a to nejlepší, co se vyrábí dnes.


Technická zajímavost, váha rámu Perič 1874g, váha rámu Festka 770g. Kéž bychom šli my lidé stejným směrem.


Tak a je to za mnou :-). MORAVIAMAN 2021 je minulostí...

24.6.2021

Poslední dva roky díky téhle nové době postrádám motivaci makat v tréninku tak, jak jsem byl zvyklý. Minulý rok jen Israman a Pilman. Letos o hodně méně tréninku než minulý rok. Jediné, co dokážu natrénovat je plavání a to jen díky tomu, že jsem zimní plavec a do letošního závodu mám natrénováno 140km ve vodách o teplotě od 1°C do 21°C. Na kole díky restrikcím a nevhodným umístěním mého bydliště mám nájezd pouze 950km. Absence jarní přípravy byla znát, běh díky zranění, které přetrvává, jen 550km. Rozhodl jsem se tedy splnit "SEN", který si nechám na plonkový rok, kdy mi o nic nejde. Oprášuji starého Favorita z roku 1957, který je krom výpletu a sedla vystrojen originálními komponenty. Nejmladší díl na kole bude asi 30let starý řetěz. Ráfky staré více jak 35let. Kolo bylo původně koupeno pro mého strýce, který se na kole nikdy nenaučil jezdit. Pak něm jezdil chvilku můj děda a dalším jezdcem a zároveň závodním cyklistou byl můj táta, který na něm jezdil tuším více jak 8let závodně. Další v pořadí byl můj bratr, který na kole jezdil nějaký čas v devadesátých letech. Před pár lety jsem se ke kolu od táty dostal já a některé původní díly musel sehnat na bazarech. Povedlo se :-). A konečně, přišel rok, kdy jsem se odhodlal jet na něm železného muže. Na start dorážím se svým Medvědím bydlíkem a spím dvě noci na Štěrkáči. Pokecávám s kamarády, dávám par pivek s Tomášem Kubínem, řeč je o triatlonu a životě; předzávodní nalejvárna informací :-). Start v 7:00 - klasika, voda kolem 25°C, vzduch předpověď přes 30°C. Byly povoleny mimořádně neopreny, prý kvůli bezpečnosti, protože závodníci nemají přes zimu díky zavřeným bazénům natrénováno. Osobně mi to připadá na palici, nechci se nikoho dotknout, ale pokud člověk není schopen odplavat 3,8km na volné vodě bez gumy, tak na dlouhém triatlonu nemá co dělat. Je to tvrdý názor, ale myslím, že správný. Podle mě člověk může akorát ztratit rychlost, ale plavat přeci nezapomene. No nic, tak gumy povoleny :-). Já jako trénovaný zimní plavec volím plavbu bez neoprenu a jsem rád, že i někteří ELITE závodníci šli též bez. Je to přeci jen železný muž a nejsme přeci srágory. Plavání úplně super, plavu tak, abych doplaval v klidu. Trénink na bazénu samozřejmě chyběl, to se nedá popřít. Čas 1:11:10 ovšem byl milým překvapením a zaplaval jsem zde druhý nejlepší čas (nej čas byl 2016 za 1:08:42 v gumě). To je tedy pro mě velká satisfakce, za to jak jsem makal celou zimu v ledové vodě a poslední dva měsíce ladil styl. Ohromná radost. Kolo. Sedám na Favorita, který nezávodil posledních 50let. Mám respekt. Modlím se, aby přežily všecky původní díly a abych i já to přežil, nevím do čeho jdu, takovou dálku jsem na něm nikdy nejel. Díky skvělému plavání jsem i na mé obvyklé pozici v cyklistice a tak začínám závodit :-). Trošku pozlobím Toma Dvořáka, se kterým se rádi hecejume, i ve slavném "kvasickém stoupání" :-). Taky jednu výměnu s kamarádem Márou Nemcikem ze Slovenska, který zde zajíždí svůj 95x IM. Později došlo i k několika férovým cyklistickým výměnám v pořadí s Jardou Lapešem, včetně sprintu při předjíždění 5 závodníků na ráz :-). Prvních 72km držím průměr kolem 32,8km/h a nic mi nechybí. A asi na 100km mě předjíždí jednička Tomáš Řenč na začátku "kvasického stoupání" z té horší strany, směrem do Otrokovic. Počkám podle nových pravidel, až se vzdálí o 10m a rozhoduji se v nejtěžším bodě stoupání na něj nastoupit a "sprostě ho udělat". Buším jak hluchej do vrat, kdo to tam zná, tak ví, že nahoře u kapličky je to ostré. Předjíždím Toma a mám radost z výkonu na veteránu :-). Dole za křižovatkou do Tlumačova mě Tom vrací úder a vysekává mi poklonu, které si vážím, díky. Při průjezdu přes Štěrkoviště mi všichni stále fandí - krása. Díky moc Radimovi Leciánovi, který mě neuvěřitelně podporoval celý závod. Přichází pomalu největší vedro a já se začínám vařit. Tepy jsou líný a nejdou nahoru, značka zvaření. Na 170km je mi po projetí dvou motorek kolem mě na zvracení, tohle v triatlonu neznám. Přemýšlím co bude dál a jestli to raději nezabalím, ale tohle je myšlenka, kterou taky neznám. Dorážím do depa, rád, že jsem celej a že kolo taky :-). ÚKOL splněn, mám to zajeté na 64letém veteránu. RADOST a zároveň útrapy z přetížení vedrem, které těžko zvládám. Nemám ho rád nikdy, navíc letos je to vedro nějaké jiné. Rozbíhám to aspoň přes depo ven, pak jdu do chůze, cca 8km jsem schopen běžet indiánským stylem, ale nejde běžet více jak 150m. I 120 tepů mi připadá jako tepů 180. Chladím co to jde, přední stehna přetížená jako prase, jdou do křečí, sotva můžu jít, ale valím dál. Kolo si vybralo zřejmě taky své, jiný posed, jiná stavba kola, držet berany skoro 7 hodin nejsem zvyklý, ohnutá záda. Jeden bidon na kole taky málo. Pak už mám druhý v kapse na zádech, ale pozdě. Na 20. km mě předbíhá Pepa Křivánek, který je ve třetím kole, dnes se mu nedařilo. Nakonec ho ještě doběhnu a dáváme spolu chodeckou vložku od občerstvovačky, ke Štěrkáči, tam se rozbíháme pro diváky bok po boku a ještě spolu ven přes kruhák. Tam se s Pepou loučím, dál už běžet nejde a ja už tuším, že abych dokončil, budu to muset odejít do konce pěšky. Do závodu se mi podaří vrátit pár kamarádů, díky mě dokončili, někteří chtěli vzdát. Rád jsem jim pomohl. Mě ale nemá kdo a jak pomoci. Jsem na to sám. 20. km, myslím na to, jak skončím s dlouhým triatlonem. Poznávám tento sport z odvrácené strany. Vydržel, došel a DOKONČIL, něco se povedlo a něco vůbec, ale jsem v cíli svého 13x Železného může (8x Moraviaman). Čas 15:34:38, plavání 1:11:10, kolo 6:37:34, běh/chůze 7:38:26. Ráno ještě na Štěrkáči dávám kávu s Márou Nemcikem, mluvíme o sportu, triatlonu. Lije mi novou mízu do krve, dostávám nový rozměr, ve kterém to chci jezdit dál :-). Budu jezdit jen pro radost, kolem 11-12h a tak, jak to bude chutnat. Ale hlavně maraton chci běhat :-). Musím si doléčit zranění svalu, makat stále na plavání a kolo udržet na pro mě dobré úrovni. Druhý den už plavu 500m na relax a dnes už i 1500m. Dnes už se cítím opět v pohodě, ale v den závodu s tím počasím to nebylo úplně podle mých představ :)


Text Martin Černý, FOTKY Lidka Polišenská ❤


Pavel Vršecký (1942) je nejúspěšnější trenér

22.6.2021

československé dráhové cyklistiky. Vyrůstal v zahrádkářské kolonii na pražském Žižkově, jako malý si četl knihy o Rudé armádě. V páté třídě dostal od otce kolo a začal jezdit. V roce 1956 byl na pražském Staroměstském náměstí uspořádán velký nábor mládeže do cyklistického oddílu, kam byl vybrán. Závodil rád, nejlepší ale nebyl. V roce 1975 dostal od ředitele podniku Kovo, za který jezdil, nabídku zúročit svou houževnatost jako trenér, později trénoval cyklisty Dukly Praha. „Byl jsem důsledný a tvrdý,“ říká. „Kluci se bouřili. Mojí výhodou ale bylo, že jsem byl fyzicky zdatný. Co jsem jim řekl, snažil jsem se dělat do puntíku taky.“ Trenér Vršecký vstoupil do komunistické strany, dnes to vysvětluje tak, že díky tomu se mu dařilo „lépe prosazovat možnosti pro cyklisty“. K největším úspěchům jeho svěřenců patří zlato z mistrovství světa v roce 1979, bronz družstva ze světového šampionátu v roce 1981 a titul profesionálního mistra světa v bodovacím závodě v Itálii roku 1985. V roce 2016 začal Pavel Vršecký trénovat mladé cyklisty v Příbrami.


Vážení pánové ve spolek,

28.5.2021

1. Máte (máme) krásné starosti, a to díky tomu, že naší srdeční záležitostí jsou kola. Aby se vyskytl motocykl nebo dokonce automobil v původní stavu, takže stroj stačí očistit a jen vyretušovat, je už prakticky vyloučené. V 99 % případů se motocykly/auta staví od základu, čili se nerenovují, a už vůbec ne restaurují, zkrátka se nově vyrábějí, původní bývá (někdy ani to ne) výrobní štítek. Vznikají tak kopie (nikoli repliky). Nic jiného totiž majitelům nezbývá. U kol je to jiné, minimálně základ (rám) je původní (byť třeba pobitý), a dobové komponenty se dají sehnat. Nový lak je otázka. Je-li 50 % původní, nechal bych to být, ALE je to jen můj názor. Každý nechť se rozhodne sám podle své chuti.

2. Kola s příběhem/po někom jsou vždycky radost. Je na každém sběrateli, co se svým kouskem udělá. Pan Rykl, budiž mu země lehká, se rozhodl pro totální renovaci. S původním majitelem/jezdcem konzultoval každý detail a kola podle toho uvedl do stavu, v jakém (snad) byla, když opustila výrobu. Je to špatně nebo dobře? Jak pro koho. Protože se všechna jeho kola rozběhla na nové adresy, je zřejmé, že tento styl má své zastánce.

Pak je jiný přístup - jen čistit, retušovat a varovat se radikálních zákroků. I tento styl má své zastánce a sám bych se k tomu přikláněl, i když mám kolo, které jsem získal po totální renovaci. Asi to nešlo jinak, ale moc jsem ho chtěl. Pak mám favorita ze ZM 1961 jako druhý majitel po účastníkovi, v původním stavu (až na galusky), na který jsem nesáhl ani prachovkou. Takových kol je ale méně.

3. Tedy jak na věc? Každý nechť to dělá tak, jak je mu blízké, jak to cítí, jak mu to dělá radost. Kdo se chce a svůj kousek před zásahem poradit, nech ať vyslechne mudrce. Rozhodnout se nakonec musí sám. Ať jakkoli, kola mají svůj půvab a zájem o ně bude jen růst. Za dvacet let vyfasují majitelé historických automobilů a motocyklů jednou ročně pět litrů benzínu, aby mohli svého miláčka nastartovat a chvílí inhalovat vůni spálené směsi. Pak motor vypnou, zavřou garáž, sednou na kolo a projedou se (budou-li dost chytří a nějaké si už dnes opatří). Za sto let se benzín a nafta už možná ani nebudou vyrábět. Kola nabeton ano.

Ať se všem daří,

Jan Králík


Se souhlasem pana Králíka zveřejňuji vtipný, i pravdivý komentář na téma "co se starým závodním rámem".


www.veloczechoslovakia.cz

Jan Plátek se pustil do modelování dalších věcí

21.5.2021

a zkoušení i jiných materiálů. Bílý materiál se změnil na lehce krémový a díly jsou místo z PLA nakonec z ABS. Povrchová úprava acetonem u přebroušených dílů, je kvůli uzavření materiálu. Plast se lépe čistí. U všech dílů platí možnost tisku jak v lehce krémové barvě, tak v černé barvě ze stejného materiálu. V nabídce jsou tedy tyto díly a ceny: Plast na košík 30 Kč nebroušený, 60 Kč broušený a v případě ABS ošetřený acetonem. Barva krémová ABS, černá ABS, sněhově bílá PLA, šedá PLA, světle modrá PLA. Plastový kryt přesmykače Favorit s logem na jedné straně nebo bez loga. Pokud nebude řečeno, bude s logem. 45 Kč nebroušený, 90 Kč broušený a ošetřený acetonem. Barva krémová ABS, černá ABS. Plast pedálové odrazky starý menší model 30 Kč nebroušený, 60 Kč broušený ošetřený acetonem. Barva krémová ABS, černá ABS. Plast pedálové odrazky nový, větší model 30 Kč nebroušený, 60 Kč broušený ošetřený acetonem. Barva krémová ABS, černá ABS. Plasty jsou bez odrazek.


Poštovné při platbě předem bude českou poštou doporučeně za 70 Kč, zásilkovnou na výdejní místo 79 Kč, PPL za 110 Kč. Osobní převzetí je možné v Praze 5, či Praha 6.

Vznikají první prototypy gum na brzdové páky. Uvidíme, jak to dopadne. Zatím to ale vypadá na poměrně dlouhé ladění.


Replika plastu na košík Favorit

16.5.2021

Vlevo je originál sundaný z košíku, uprostřed černý výtisk, vpravo černý výtisk přebroušený kvůli hladkému povrchu. Na košík jde nasadit tak akorát ztuha a drží velice pěkně. Jedná o PLA především kvůli pružnosti, stálosti a není tak křehké jako PETG. Po dohodě se dokážu domluvit na vzorku, či modelu jiných plastových dílů. Momentálně zkouším model gumy na brzdové páky (peklo!) a to jak tu poloviční, tak celou.

Ceny? Za jeden nebroušený kus bych chtěl 30 Kč, za přebroušený, viz foto 60 Kč. Poštovné při platbě předem bude českou poštou doporučeně za 70 Kč, zásilkovnou na výdejní místo 79 Kč, PPL za 110 Kč. Osobní převzetí je možné v Praze 5, či Praha 6.


Je sobota, sváteční den,

8.5.2021

jarní počasí a to nám říká, že bychom měli jet do lázní. Jak to souvisí s našimi stránkami? Hodlám projet nově zrekonstruovaný speciál z roku 1974. Trasa je následující: ze Slaného mířím na východ směr Velvary, dál na sever, směr Mšené Lázně, pokračovat na západ, Peruc a pak na jih, někudy domů. Je pod 15°C a tak to ještě není na krátké. Podléhám pohodlí a prohazuji pedály. To je však jediné, kam jsem klesl, vše ostatní je dobové. Řazení, brzdy, řídítka, převody, nalepené galusky... vše je tak, jak se jezdilo a závodilo v polovině 70. let. Po obědě plním láhev čajem od snídaně, beru drobné na kafe, pivo, nebo obojí a jedem. Dráty chvíli zvoní, než si sednou, galusky jsou ještě kluzké, sedlo mám asi o cm výš, než je zvykem. A také je slyšet střelba. Né snad z kanónů, či poplašňáků, ale z toho >jak se seznamuje mladý nagelovaný řetěz s velkou starou italskou pilou. Ona chvíli protestuje, dělá fóry, ale pak nadávat přestane a je vlastně ráda, že si zase užije<. Ještě jedna maličkost, nejde mi zařadit největší kolečko 26ka. Jsem odkázaný na nejlehčí převod 42/24. Jinak je snad vše v pořádku. Uff. 45 let starý speciál je tichý a jede velmi lehce, ano zas ta kola. Odbočka Mšené Lázně. Je pěkně, i přes drobné strasti se jede příjemně a tak neodbočuji do leva, ale trasu protahuji na Budyni nad Ohří. Tam je první zastávka, kafíčková. Vše kontroluji, vše drží, nikde žádná vůle, jedeme dál. O kus dál, v Libochovicích je zastávka pivní. U kola se zastavuje muž: "Noné, Favorit, takovýho jsem taky měl. Jen tam nebyla ta italská přehazovačka. A ty brzdy. Hmm a ani ty kliky. Jo takhle, ono to má i jiné... Aha, ono je to celé trochu jiné... Pane jo! Tak tohle jsem teda asi neměl. To je závoďák, že jo?" Chvíli si povídáme. Dopíjím. Jsem na úrovni řeky Ohře, teď se krajina bude zvedat. Pivko a nemožnost zařadit nejlehčí převod mě nutí jet do prudkého kopce krokem. Říkám si, že na těchto převodech zdolávali závodníci i Pyreneje, tak snad já zdolám kopec z Libochovic do Evaně. Přestože to není třítisícovka dává mi zabrat. Kdybych byl profík, dopiji, zahodím bidon a letím do kopce, převody nepřevody. Jenže nejsem, mám se svým starým bidonem sentimentální vztah a "jedu" silou vůle. Svět zkrátka převodově neskutečně zpohodlněl. Ještě jedna drobnost, povoluje se mi pravá páčka. Při řazení na lehčí převod, tedy k sobě, se malinko povolí a je nutno ji dotáhnout. Když si páčka myslí, že už byla dlouho na jednom místě a hne se, právě v kopci, kdy je cyklista v tahu, to je pak moc velká paráda. Fandové myslím vědí. Zde jsem se již poučil a na ostatních kolech mám zakápnutý šroubek modrým loctitem. Pana Tulia obdivuji, jak si s každou součástkou precizně vyhrál a to jak funkčně, tak esteticky. Zde to však opravdu nechápu. Jednoduchá aretace by vyřešila zásadní problém. Peruc, vyplavené endorfiny a vyfoukaná krajina nabízí fantastický výhled. Mířím na Vraný, vítr v zádech, rychlost přes 33 km/h. Projíždím Klobuky, Neprobylice, Lotouš a jsem doma. 70. kiláků v nohách, unavený, hladový, bolavá třísla, zadek a záda, ale spokojený.

Druhý den zjišťuji, že stačilo posunout zadní kolo o 5 mm dozadu a problémy s nejlehčím převodem by byly vyřešeny. Sedlo a představec jsou posunuty o cm níž. Kapka loctitu a už zase řadíme. Tak zase někdy příště a to se těšte!

Fotky a něco o kole samotném na listu kola.


www.veloczechoslovakia.cz

Olympijský vítěz Anton Tkáč měl nedávno sedmdesát: Zlatý sprinter cítil vůni kola

2.5.2021

V jeho éře byla dráhová cyklistika nesmírně populární. Stal se jejím králem. Nejen v Československu, ale i ve světě. Legendární sprinter Anton Tkáč, nejrychlejší muž planety, vybojoval olympijské zlato v Montrealu 1976 a tři tituly mistra světa. Dvakrát ho vyhlásili za Sportovce roku v ČSSR, na Slovensku skončil druhý v anketě o Sportovce století. V předposlední březnový den oslavil sedmdesátku. Slovenský olympijský a sportov výbor významnému jubilantovi srdečně blahopřeje! Aton Tkáč, narodil se 30. března 1951 v Lozorne. Bývalý dráhový cyklista, člen Slovana Bratislava a Dukly Trenčín. Třikrát startoval na olympijských hrách; v Mnichově 1972 skončil 13. na 1 km s pevným startem a byl členem stíhacího kvarteta, které nepostoupilo z kvalifikace, v Montrealu 1976 získal zlato v sprintu, v Moskvě 1980 obsadil 4. místo v sprintu. Jen jako 19 letý si na mistrovstvích světa v Leicestri vybojoval bronz na 1 km s pevným startem. V roce v Montrealu 1974 i na MS v Mnichově 1978 získal zlato v sprintu. OH 1976 bylo zároveň MS, takže je trojnásobný mistr světa. Za uvedené výsledky ho dvakrát vyhlásili za nejúspěšnějšího sportovce roku v ČSSR; v letech 1976 a 1978. V anketě o nejúspěšnějšího slovenského sportovce 20. století obsadil v roce 2000 druhé místo za krasobruslařem Ondrejem Nepelou. Po skončení závodní kariéry působil trenérsky v Dukle Trenčín a třináct let vedl jako reprezentační trenér československých sprinterů. Po roce 1989 začal podnikat. Nejprve byl šéf sportu na ministerstvu obrany SR. V letech 2001 – 2011 vedl Slovenský svaz cyklistiky. Delší čas byl také na čele Slovenské asociace olympioniků a Nadace Slovenského olympijského výboru (SOV). Dvě funkční období byl členem výkonného výboru SOV. V roku 2003 mu Mezinárodní olympijský výbor udělil výroční trofej "Sport a výjimečnost". Je držitelem Zlatých kruhů SOV.

Zde je rozhovor s Antonem Tkáčem, který s ním vedl Michal Zeman. Rozhovor vyšel v časopise OLYMPIC.sk podzim/zima 2020.


Reynolds R531

21.3.2021

Stavíte-li nějakého speciála, nezapomeňte na správné obtisky. Rám, který je pěkně nalakovaný, ale s chybným obtiském nikdy nebude vypadat dobře. Ať se jedná o obtisky rámové, nebo označení trubek. A že se jich v inzercích objevuje hodně. Zde je sken originálu r531 pro rámy vyráběné v letech 1977 - 1982. Vlevo na rám - frame, vpravo na vidlice - forks. Pokud je to jinak, je to špatně.

www.veloczechoslovakia.cz

Rozvoda Otakar,

5.3.2021

mistr ČUJV. v jízdě do vrchu 1942.

Narodil se 30. června 1914, jest členem SK. Slavia Praha. c. o., povolání úředník. V roce 1930 si vyjezdil licenci nováčka za člena ČSS. Olomouc. Seniorem se stal 3. dubna 1937. Jeho první úspěch je zaznamenán 4. dubna 1937 Erlebachově závodě, kde dobyl první cenu. Od té doby získal 80 cen a to: 49 prvních, 17 druhých, 7 třetích, 6 čtvrtých. V mrtvém závodě ve finále závodu Klamovka–Vypich dne 13. září t.r. se rozdělil s Klobásou o I. a II. cenu. Některé významnější úspěchy: 2X startoval v Basileji v závodě na 212 km, kde se v r. 1937 umístil na ze 104 startujících na VII místě v čase 5:30:35.6. Startoval v r. 1937 v Dánsku a v r. 1938 na Mistrovství světa. V Říši stal startoval celkem 8X, kde měl velký úspěch v >>Alpenfahrt<< na 480 km a závod dokončil téměř s vítězem a byl prvním z jezdců zahraničních. 15. srpna 1937 dobyl titul mistra země Moravskoslezské na trati Ostrava–Olomouc a zpět. 1 srpna 1937 první cenu v závodě >>Achilles<< v Sandau 200 km, 5. září 1937 I. cenu Praha-Karlsbad-Praha 261,200 km v čase 8:30:27.6.


Poznámka: ... v Basileji v závodě na 212 km, kde se v r. 1937 umístil na ze 104 startujících na VII místě v čase 5:30:35.6. ... Praha-Karlsbad-Praha 261,200 km v čase 8:30:27.6. Také jste se zarazili na tím fofrem? Ø38 a Ø30 km/h!


www.veloczechoslovakia.cz

Kola mistrů světa

24.2.2021

V dnešní hodině distanční výuky si probereme zajímavou nerovnici, ta zní: (2*rp 28h) + (56*b 1,8/1,5/1,8*305) + (2*sw) + (2*b 57''- 1sd) = 811/963g. Co to znamená? Čím je nerovnice zajímavá?

První závorka znamená 2 vysoké dráhové náby Record Pista. Od silničních se liší plnou osou, absencí mazničky. Zadní nába je širší a má na pravé straně dva závity, první je na jednokolečko a druhý na pojistný kroužek. Obě náby mají 28 děr (hole), logicky pro 28 drátů.

Závorka č. 2, 56 drátů Berg Union, česky čtyřlístků. Zvláštností je velmi tenký průměr a ještě zeslabení. Průměr konců je 1,8mm, tělo zeslabeno na 1,5mm. Délka 305mm. Výplet je třikrát křížený, pro vyšší pevnost jsou křížky omotány tenkým drátem a zaletované.

Třetí závorka, značí 2 ráfky Scheeren, Weltmeister, jejich specialitou je super tenká stěna. Jsou tak tenké, že je německý výrobce musel vypodložit dřevěnými! špalíky, aby dráhař nevytrhal špice.

Dvě tenké dráhové galusky, Gottwaldovské Barumky bez vzorku s označením 57'' - 1 "speciál dráhová", jsou čtvrtým tajemstvím nerovnice. Posledními dvěma čísly v nerovnici je váha.

Špičková dráhová kola patřící do 70. let váží 811/963g, jsou v prvotřídním provozuschopném stavu, všechny etikety v pořádku a nesou označení "KOCEK" :)



www.veloczechoslovakia.cz

Antonín Perič a zakázková kniha

20.1.2021

V těchto dnech důkladně bádám ve výpiscích ze zakázkové knihy nejlepšího rámaře u nás Antonína Periče, které jsou třeba na webu Roberta Štěrby. Po pravdě zpracování je chaotické a i trochu chybné. Proto zakládám otevřenou chronologickou tabulku, do ní vkládám čísla rámů, jména zákazníků a poznámky, tak, jak to dělal on. Poděkuji, když se přidáte, pomůžete, nebo zajímavé informace pošlete. Pár řádků a pár čísel. Antonín Perič se narodil 30. září 1896 v Praze. Fandou dvou kol a pedálů je od malička. Od svých 24 do 35 let získává šestnáct zlatých medailí! V letech 1924 je účastníkem olympijských her v Paříži, v roce 1928 v Amsterodamu. Je spoluzakladatelem závodu Praha - Karlovy Vary - Praha, členem a později sponzorem cyklistického oddílu Sparty Praha. Odmítá jezdit autem, všude dojede na kole. Na jedné obchodní cestě do Itálie, na kole!, se spřátelí s místním výrobcem součástek. Perič vysvětluje své vize, technické postupy a tak si oba mají co vyprávět. Drobný Ital dává Peričovi exkluzivní smlouvu a místo špaget alla carbonara přibaluje na cestu několik nových součástek. Možná ho znáte, je to Tullio Campagnolo.

Své rámy Perič začíná vyrábět v roce 1933. Tajemství špičkových rámů je pochopitelně v použití nejlepšího dostupného materiálu a v přísném dodržení výrobních postupů. Stručně česky, Perič je puntičkář a nic neuspěchává. Většina jeho rámů je očíslovaná a většina začíná magickou matematickou číslovkou 21. Rekordní sezónou je překvapivě rok 1943, kdy vyrábí 127 kusů, tedy v průměru více než 2 ručně zhotovené a v horkém popelu odpočaté rámy týdně! Naopak v roce 1948, kdy jsou komunistickou stranou znárodněny i malé podniky, nevyrábí vůbec. Další zajímavostí jsou roky 1952 a 53. V roce 1952 Perič zhotovuje deset rámů pro závodníky a v roce 1953 kusů sedm. Zde se dokonce podle záznamů dozvídáme jména závodníků, což jsou syn Perič Milan, Veselý, Čapek, Koutný, Kolář, Bína a Puklický. Zajímalo by mě, zda závodníci na Peričích trénovali a Závod míru odjeli na, v tu dobu docela těžkých Favoritech? O závodníkovi z Karlína s jugoslávským jménem vypráví svým francouzským kamarádům i Jaroslav Cihlář. V 50. letech jedna z nejinovativnějších cyklistických firem Clément, pyšnící se nejmodernějšími laboratořemi nakonec souhlasí a Jaroslav jim veze rám na ukázku. Perič jim svou pevností a extra nízkou váhou řádně zamotává hlavu: "Ne, laboratoř, ani rentgen nemá. Má pájku, výheň a mains tchèques dorées, tedy zlaté české ruce" komentuje nevěřícím frantíkům Cihlář. Jeho poslední zaznamenaný rám je z roku 1968 pro Jiřího Dalera, podle něho je však tato informace chybná(?). Za dobu 35 let tvoří Perič více než 1000 špičkových a drahých rámů, jak pro své zákazníky, tak pro vybrané obchodní partnery. Sám Perič zestátnění své firmy nikdy neuznává, nic nepodepisuje a stává terčem různých provokací a posměšků. V roce 1973 jeho syn Milan dostává před hotelem Kotva infarkt a umírá. Pro Periče je to poslední rána. Ještě víc se uzavírá, mluví jen s nejbližším okolím. Československá cyklistická legenda, pokrokový řemeslník s talentem od boha a fešák chlap končí svou pouť zlomený životním osudem 1. dubna 1980 ve věku 83 let.

Měl bych velkou radost z nahlédnutí do jeho knihy. O rámu si nechávám zdát.



www.veloczechoslovakia.cz

Historie cyklistického Závodu míru od 1948 - 1967

15.1.2021

Myšlenka o zorganizování několikadenního silničního mezinárodního závodu, který byl do té doby k vidění pouze v západních zemích, se objevila krátce po skončení druhé světové války. Právě pár nadšenců a příznivců cyklistiky kolem redakce Rudého práva a Glosu Ludu (později také znám jako Trybuna Ludu) a cyklistické svazy Československa a Polska začali spřádat plány. Později se přidaly i deníky Neues Deutschland, Pravda a cyklistická federace Sovětského svazu a Německé demokratické republiky. Záměr se poprvé objevil v létě roku 1947 na stránkách Rudého práva. Tomu všemu předcházel sled diskuzí a jednání, neboť se naše země z dlouhého válečného strádání vracela teprve k normálnímu běžnému životu a nebylo snadné zabezpečit sjízdnost silnic, vhodné stravování a ubytování. Nic však organizátorům nezabránilo v jejich nadšení, a proto na začátku roku 1948 vyšel v Rudém právu článek, který ohlašoval, že 1. května 1948 odstartuje první ročník mezinárodního etapového cyklistického závodu v Praze a ve Varšavě. Myšlenky uspořádání cyklistického závodu mezi dvěma zeměmi se chopil redaktor Rudého práva Jan Blecha a náčelník autobusového nádraží Karel Tocl. Blecha, nadšený sportovec a psavec. Tocl, cyklistický závodník, cyklistický rozhodčí a bývalý výborný atlet A. C. Sparty. Později také turista, který byl znám pro své cesty po celé Evropě. 16. března 1948 byla v Praze schůzka, kde otázky jen létaly. Kolik etap by závod měl mít? Jaký počet závodníků? Jaká města budou cílová? Otázek byly stovky, ale ta nejzásadnější zněla: Kdo vše bude financovat? Právě 1. května 1948 přišlo s odpovědí Rudé právo ve vydání, které bylo věnováno tomuto cyklistickému závodu....



www.veloczechoslovakia.cz

Udělej si sám

15.1.2021

V posledních letech jsme svědky převratných změn v designu mnoha výrobků, podniky se předstihují nejen v kvalitě, ale i ve vzhledu své produkce. To však zřejmě neplatí pro výrobce nového druhu rychloupínacích nábojů (Velamos Skuteč). Je si určitě vědomí nedostatku velo materiálu na našem trhu a tak dodává do prodejen neforemné výrobky, které nás – cyklisty – vůbec nepotěší, přestože cena proti dřívějším nábám stoupla… Je možné, že dvě děti třetiny uživatelů se smíří "s osudem", ale zbývající mají jiný názor. Pro ně předkládám fotografii, jak lze nepohledné náby (vlevo) zlepšit. Vyžádal si to trochu práce na soustruhu a dalšího ručního dopracování. Úpravu (byť snímek zdaleka nevystihuje markantní rozdíl ve vzhledu náboje) jsem provedl kamarádovi v roce 1986. Na upravených nábojích jezdí už dva roky a najel přes 14 000 km – bez jakékoliv deformace! Myslím že i Velamos Skuteč by měl vyvinout větší snahu o lepší vzhled svých výrobků.

Pro časopis Cyklistika, "kouzelník" Bohuslav Boháček, rok 1988. Zaslal Jan Chaluš


www.veloczechoslovakia.cz

BRNĚNSKÁ SNAHA PRO CYKLISTY

12.1.2021

Modeláři a technici vývojového střediska lidového obuvnického družstva SNAHA Brno, družstva XXI. sjezdu KSČ, nositele vyznamenání za vynikající práci, dokončili nedávno komplexní kolekci sportovní obuvi. Nechybí ani cyklistická, jak dokumentují 3 obrázky. Snímek č.1.: Tretry cyklistické silniční – byly vyzkoušeny nejlepšími čs. reprezentanty v Závodu míru i Tour de l'Avenir. Zdvih podpatků je asi 5 cm, obuv je modelována bez podšívky, z nejměkčího povrchového materiálu. Prodírkování dává obuvi vzdušnost. Přední část stejně jako pata je ohebná. Snímek č. 2.: Tretry cyklistické univerzální – >>spolukonstruktéry<< jsou cyklistické Dukly Brno a Favoritu Brno. Obuv je zhotovena na speciálním kopytě, odpovídajícím anatomii nohy. Její přední část je širší, šněrování je dlouhé, podešev z mechové gumy, jazyk je provlékán šněrovadlem, aby se zabraňovalo jeho shrnutí. Snímek č. 3.: Tretry cyklistické dráhové – podobná konstrukce jako už silničních. V v místech malíku je uvnitř obuvi našita záložka a vypolštářovaná vlněná plsť, která slouží ke zpevnění svršků v místech vyšlapování a chrání nohu před úrazem.

Časopis Cyklistika č. 8, rok 1963, zaslal Jan Chaluš

www.veloczechoslovakia.cz

Jaká jsou letos?

5.1.2021

V závodě Favorit se každým rokem hodnotí zkušenosti z uplynulé sezony a poznatky se uplatňují v následující. Není to bez obtíží, ale takový už je život a lidé, kteří se zabývají výrobou kolo, jsou ochotni přinést nějakou oběť. Letošní rok je jubilejní – 15. výročí značky FAVORIT. Proto jsme přípravě věnovali co největší pozornost. Kola mají světle modrou barvu (kovosmalt) stejnou jako před 15 lety. Což je jediné co zůstává stejné. Ostatní se podstatně změnilo k lepšímu. Smalt je bohatě dekorován obtisky podle návrhu výtvarníka, který dal cyklistice svou duši. Stavba rámu doznala změnu: v délce horní rámové trubky a ve změně úhlu svírajícího dolní a sedlovou trubku. Změna se projeví výrazněji u nižších kol. Ověřovací vzorky vyzkoušené koncem minulého roku ukázaly že kolo se lépe vodí a je rychlejší. Pravá zadní koncovka slouží současně svým prodloužení jako držák přehazovačky. Řízení je tím citlivější a stabilnější. Měnič se tím stává méně zranitelný případech. Rámové spojky jsou bohatě vykrajované a zeslabované na nejmenší váhu. Řídítka jsou přizpůsobena požadavkům reprezentantů. Jsou duralová s patřičně vyhnutý mi konci do stran. Závodník tak může snadno volit libovolné držení, čím si sníží bolesti v zádech při dlouhých etapách a značných výškových rozdílech. Koše mají nejmodernější tvar a mohou se připevňovat na rám nebo řídítka. Také láhve zásluhou Plastimatu Liberec mají nový tvar. Přední a zadní náboje, střed, šlapáky a sedlovka jsou z duralu značky Campagnolo nejnovějších a osvědčených tvarů. Sedlo značky Brooks je model Profi. Galuskové ráfky jsou po stranách zdrsněné, takže brzdění bude účinnější. U galusek jsou odstraněny dřívější nedostatky a i barevně jsou dobře sladěný. Nezapomnělo se ani na jejich váhu a tovar takže podle výškových rozdílů a stavu vozovky se volí nejvhodnější. Pro časovky se používají náhradní kola, jež jsou lehčí. Dále 6 kolečko tuzemské výroby s vhodným počtem zubů 12, 14, 15, 16, 17 a 18. Máme přání aby nejen tato první kola, ale i ta všechna další, na nichž se bude rozhodovat závod, byla pro naše barvy úspěšná a přivedla další zájemce cyklistiky.



Časopis Cyklistika č.5, rok 1966, zaslal Jan Chaluš


www.veloczechoslovakia.cz

POZOR NA SYSTÉMY

2.1.2020

Bezklínkové středy značky Campagnolo se u nás už běžně používají, cyklisté je řadu let montují na silniční kola F1. Pravá klika z 5 patkou má dva rozměry, týká se to rozteče mezi jednotlivými patkami (viz snímek). Starý systém má rozměr 89 mm, značí C/A, nový systém 85 mm a značí C/N. Systém C/A má převodníky 44, 46, 48, 52, 53 a 54 zubů. Systém C/N má převodníky od 42 do 52 zubů (vždy sudy počet) a od 53 do 57 zubů (všechny po jednom zubů). Takže při koupi nebo při objednávce do zahraničí vždy uvádějte značku systému (případně i rozměr!), abyste se vyvarovali nemilého překvapení, že vám nejdou montovat převodníky na novou kliku nebo nové převodníky nepasují na vaší kliku!


Časopis Cyklistika, zaslal Jan Chaluš

www.veloczechoslovakia.cz

VÝŠKA SEDADLA A VÝKON CYKLISTY

2.1.2020

Vliv výšky sedadla na výkon cyklisty je známý a existují různá pravidla k nastavení této výšky podle postavy závodníka. Před několika lety se pokusil anglický fyzik Vaugham Tthomas, působící na univerzitě v Loughborough, stanovit na vědeckém základě optimální výšku sedadla, při níž závodník podává maximální výkon. Výsledky těchto zkoušek zveřejnil v odborných časopisech, jako je anglický "Cycling", západoněmecký "Radmarkt" aj. Krátký výtah bude jistě zajímat i naše cyklisty. Vaugham Thomas shromáždil skupinu čítající asi 100 závodníků. Byli v ní zastoupení jezdci různé výkonnosti, od začátečníků až po mistra světa (Tom Simpson). Uskutečnil s nimi rozsáhlá měření výkonu při "jízdě" na cyklistickém ergometru, přičemž sedlo bylo postupně nastavováno do 4 různých poloh. Podle svých měření stanovil pravidlo pro nastavení optimální výšky sedadla, známe jako "Vaugham Thomasova formule". V nevědeckém podání zní asi takto: Délka vnitřní strany nohy, měřeno od země, na níž stojíme bosou nohou, až do rozkroku, zvětšené o 10% musí odpovídat vzdálenosti mezi pedálem a horní plochou sedadla. Přitom však pedál není v dolní poloze, ale klika pedálu je prodloužení sedlové trubky. V praxi se mohou vyskytnout drobné korektury. Měření však ukázala, že změnou této výšky již asi o 4% se snížil výkon. Podrobné výsledky měření jsou uloženy v Loughboroughské univerzitní knihovně. Potom znovu testoval 25% zkušebních jezdců. Zjistilo se, že jen u dvou odpovídala výška sedla stanovenému pravidlu. Všichni ostatní měli sedlo níž až o 7 cm, v průměru asi o 3 cm. Vaugham Tthomas doporučuje u začínajících závodníků nastavit sedlo ihned podle jeho pravidla. U starších závodníků, kteří se již navykli na nízký posed, je lépe postupně sedlo zvyšovat asi o 5 mm měsíčně, až optimální hranici.

Uvedené zajímavé poznatky si však vyžádají, dříve než dobudou všeobecné všeobecného uznání, ještě důkladné praktické ověření. // Podle zahraničních parametrů. // Poznámka: V metodice naší cyklistiky používáme způsob francouzské školy trenérů a při seřizování optimálního posedu. Pravidlo francouzské vzniklo podobnou cestou a je téměř totožné s anglickým autorem (týká se výšky sedla).

J. Cihlář


Časopis Cyklistika, zaslal Jan Chaluš

www.veloczechoslovakia.cz

TECHNICKÁ ZAJÍMAVOST

2.1.2020


1. zarážka pro cyklistické kritérium:

kompaktní zarážka vyrobená včetně zářezů z jednoho kusu duralu;


2. zarážka pro dráhovou cyklistiku:

zářez je vytvořen dvěma duralovými díly přinýtovanými na destičku s nerezavějící ho plechu;


3. zarážka pro silniční cyklistiku:

stejné provedení jako pro dráhu, liší se pouze velikostí a rozmístěním otvoru pro hřeby;


4. zarážka pro cyklokros:

z duralu, přerušeným zářezem s dvěma ocelovými bodci;


5. univerzální zarážka typu "Turino":

jednoduchá zarážka, na které je zářez vytvořen dvěma koženými díly připevněnými na ocelový plech.

Časopis Cyklistika, zaslal Jan Chaluš

www.veloczechoslovakia.cz

FAVORIT 12 - NÁSTUP K SVĚTOVOSTI

1.1.2021

Nový favorit 12 se vyrovná všem dosud uznávaným světovým značkám a v sériové výrobě je dokonce předčí. Na ukázku výňatky z popisu: Výška rámu 580 mm (na objednávku i 560 či 600 mm). Vidlice: koncovky zesílené kované. Střed: délky klik 170 mm (6 a 3/4 palce), ze speciální oceli, dvou převodník má 47 a 51 zubů, středová hřídelka je vylehčená. Řetěz (rozměr 1/2 X 3/32 palce) značky Favorit-Super má 110 článků. Brzdy čelisťové ráfkové, duralové, leštěné, páky duralové se širokými držáky opatřenými pryžovými povlaky. Náboje: přední i zadní s 36 otvory, ocelové s duralovými přírubami, zadní pevný s volnoběžným 5 stupňovým pastorkem, který má 14 – 15 – 17 – 19 a 21 zubů. Oba náboje jsou opatřeny rychloupínací mechanizmem. Ráfky: duralové leštěné. Galusky: 27 X 1/4 palce, silniční poloprotektorované. Řídítka: oblouk duralový, leštěný ve svorkovém podstavci délky 100 mm. Speciální rukojeti pod textilním omotávkou zazátkované. Váha kola i s hustilkou – 11 kg. Na trh přijde favorit 12 v tomto čtvrtletí. Cena se bude pohybovat mezi 1400 až 1500 Kč s. A letos jich rokycanský Favorit vyrobí 2500


Časopis Stadion 26.4. 1963, zaslal Jan Chaluš, díky


www.veloczechoslovakia.cz

PF 2021

31.12.2020

Všem čtenářům a fandům československé cyklistiky přeji v roce 2021 mnoho senzačních chvilek. I na kole.

Jan Hájek

Krásné péefko zaslal Milan Moravec. Díky Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz

Můj první Favorit

20.12.2020

"Tati, ta Eska je už na mě fakt malá. Potřeboval bych kolo víc závodní. Spolužák Libor má pologaluskáče, 5kolečko."

"Když se budeš líp učit, tak možná."

"Tati, ale musel by to být ten speciál, ten má i ty závodní brzdy a závodní černý sedlo."

"Nejdřív prospěch, pak se uvidí."

"Tati, myslíš, že se to dá sehnat?"

"Nevím, koukej přidat v matice."

"Libor, když na to šlápne, tak mi hned ujíždí, já mu na té Esce vůbec nestíhám."

"Hmm."

"Já bych si toho Favorita moc přál."

"Neotravuj a uč se!"

"Tati, ten speciál je úplně něco jinýho, chápeš, má to třeba brzdový páky s takovým doštelováním, menší šlapky, gumy kolem řídítek, užší ráfky, závodní pneumatiky, klipsny, bowden k zadní brzdě v celku, závodní sedlo štiku. A tati, nemá motýlky, má takový závodní upínáky a duralovou pum..."

"A dost! Máš úkoly do školy?"

"Ještě ne, ale Libor říkal, že..."

"Žádný ale, švihej!"

Je prosinec roku 1985, jsou vánoce, doma to voní kominíkem, maminka připravuje kapra, venku mrzne a sněží. A já vidím zabalené kolo vedle vánočního stromku. Srdce se mi rozbušilo, řízek jsem ani nekousal. Jenže... hádejte, jakého favorita jsem dostal? Čtyřkolečko, ocelový nosič, kožené sedlo, motýlky, krátkou ocelovou pumpičku, široké ráfky... Stejné, jako na obrázku. Favorit časem dostal odlehčovací kůru, stal se z něho "polozávodní odlehčený stroj" a já na něm jezdil až... až do autoškoly. Tam někde má cyklistická dráha končí.

Ale my víme, že ne na pořád :)

Veselé vánoce přeje Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz

Dnešní historické okénko

13.12.2020

nás zavádí do září roku 1986. Tohoto roku se v USA, Coloradu Springs jde mistrovství světa v dráhové cyklistice. Stane se tam něco velmi zajímavého. Na dráhových kolech soutěží stíhači Pavel Soukup, Aleš Trčka, Svatopluk Buchta, Teodor Černý, do tandemových pedálů šlapají Vítězslav Vobořil, Roman Řehounek. Českoslovenští stíhači už v rozjížďkách zajíždí světový rekord! Finále prohrávají s východními němci. Ale, cílová fotografie, použitá poprvé v historii, posouvá na první místo čechoslováky. Fotka je mmj. vyvolaná až po 30 minutách :). Díky německé drobné taktické chybce vítězíme, o 12 centimetrů a 17 setin! Získáváme tak dvě zlaté medaile v týmové stíhačce na čtyři kilometry a v tandemech. Na ty se můžete podívat níž. Československá cyklistická škola je celkově třetí.

Vedle rozhodně vynikající techniky tandemové, vám asi neunikne také technika filmová. Kamery jsou pochopitelně analogové, ještě bez stabilizátorů a s prapodivným zoomem. No podívejte se sami.

ZDE JE VIDEO Z KVALIFIKACE TANDEMŮ,

ZDE JE FINÁLE A

ZDE VÁM NĚCO POVÍ SÁM ROMAN ŘEHOUNEK

www.veloczechoslovakia.cz

Originál vs. imitace

9.12.2020

Když rozebírám, nebo sestavuji nějakou součástku říkám si, kolik času zabral vývoj? Jak těžké bylo vyvinout něco přesného, zároveň bezporuchového a funkčního, s možností jednoduchého servisu, v ideálním případě ještě krásného? Kolik zmetků se muselo vyhodit, kolika omyly musel konstruktér projít, než mu součástka fungovala jak má? Protože: "Technický vývoj směřuje vždy od primitivního přes komplikované k jednoduchému". Tolik citát.

A pak žasnu ještě víc, když chce někdo součástku napodobit, to znamená, že nemusí nic vyvíjet, to nejtěžší může přeskočit, stačí se jen dobře koukat a nakonec to stejně udělá blbě.

Jedna z věcí je tato malá drobnost. Jedná se o vedení řadícího lanka. Krásný kvalitní designový doplněk vintage ocelového rámu patřící někam do 70. let. Tehdy se lanka smýkala přes středovou mufnu ještě horem. A je to také období, kdy za každou součástkou nestojí jen excelový výpočet profitability, nýbrž i kousek srdce.

Campa smyk je na obrázku první a třetí. Předek rozšířený, lanko tím dobře nabíhá a vzadu elegantně součástku opouští. Součástku lze k rámu dobře přitisknout, protože ohnutí je směrem ven. Lanko lze jednoduše vyháknout, nemusí se nic nikam prostrkávat. Povrchová úprava precizní. Samozřejmostí je razítko výrobce BREV. CAMP. Navíc je esteticky opravdu jednoduchá a krásná. Zkrátka velikost legendy se pozná podle maličkostí.

Spodní je součástka rokycanská. Vpředu je to ... Ohnutí je ... No nemá cenu to popisovat, je to přesně opačně! Když si dáte záležet, trochu součástce pomůžete pilníkem, pak ji dobře vyčistíte a při instalaci nakloníte dopředu, tak účel splní. Když o tom přemýšlím, je tato součástka přesnou výpovědí, přesným obrazem tehdejší doby v Československu.

Dnešní "povedený" fejeton zakončím druhou polovinou citátu: "Ty největší radosti vám totiž přináší právě to, co vám způsobuje nejtěžší utrpení".


Fandy cyklistiky zdraví Antonie Exupery a já :).


www.veloczechoslovakia.cz

Výrobci kol v ČSR

4.12.2020

V první polovině 20. století u nás působilo údajně přes 3500! malých živnostníků, kteří opravovali, vyráběli nebo jen sestavovali jízdní kola. Každé druhé město mělo svého cykloservismana. Ono se není co divit, touto dobou je kolo nejběžnější dopravní prostředek. Mezi velké firmy tak patřily:

1891, Premiér Works, Cheb, pobočka anglické firmy Hillman, Herbert & Cooper (1876)

1892, A. Hanousek, Benátky (Praha Štvanice), Antonín Hanousek, zastoupení Ywes, Ahoj, BSA, Durkop...,

1894, Achilles, Horní Politz, Antonín Schneider, Václav John, 1896 Achilles Schneider

1894, Orion, Slaný, Vilém Michl,

1895, Laurin & Klement, Mladá Boleslav, Slavia, Václav Klement a V. Klement

1898, Štantejský, Praha 2 Purkyňova 6, František Štantejský, kola Štantejský, zastoupení Helyett

1906, Avon, Vinohradská třída 143, Praha Karlín, Augustin Vondřich

1910, Autfit, Praha, Jan Machek

1911, ES-KA, (Elite) Cheb, Kastrup a Swetlik

1915 - 1937, B.Kubrycht, Praha, Bohumil Kubrycht, kola Falcon, zastoupení Automoto

1920 - 1923, EFBE, Bruntál, Franz Brauner

1920 - 1923, J. B. P. Plzeň, Josef Buriánek

1922 - 1935, Tripol a Tudor, Rokycany, Kastrup a Swetlik / Františka Heringa

1922, Stadion, Rakovník

1923, FZK, K. Zlaté Hory, Fuchs

1923, Zbrojovka Brno, Brno

1925 - 1927, Praga, Brno, J. Křivánek

1927 - 1928, Moric Arndt, Čenkov

1929, Česká Zbrojovka, Strakonice

1930, Velamos, Sobotín, bratři Heinzové

1930 - 1932, Kola Šumava, Klatovy, Jaroslav Pichner

1933, Kola Perič, Praha - Karlín, Antonín Perič

1933, Velo Křížek, Petrské náměstí č.4 Praha, Josef Křížek, zastoupení Perry, Saver, Cyklop, Helix, Mars, Merkur...

1934 - 1935, MAS a Baťa, Zlín, Tomáš Baťa

1937, LaS, Skuteč, Lněnička a Moudrý

??? Sezekuj, J. Szekuj, Tusarova 1384, Praha 7 - Holešovice, zastoupení Brampton


(?) Ahoj, (?) Ajax, Jaroslav Krátký Sezemice

(?) Hořejší Opařany

(?) F. Poustka, Divišova 15, Praha - Vinohray

(?) J. Fiala, mechanik Kokory

(?) Lintner Miroslav, Soběslav

(?) Marek, Č.Budějovice

(?) Miked, Eduard Miklas, Břeclav

(?) Monta, Zbrojovka Brno

(?) Neutral

(?) Originál Radiál, První rep. vojenské jízdní kolo, Zbrojovka Brno

(?) Rekord

(?) Robot, Ota Svatoň, Telč

(?) Rousek, Originál

(?) Rychlý, Protivín

(?) Štampach Vodňany

(?) RST, Štásek Karel, Týniště nad Orlicí

(?) Torex

(?) Ywes

Dále Beneš, Benda, Čížek, Huleš, Krása, Kumst, Kroutil, Popela, Slavík atd

...

Máte-li podrobnosti, nebo víte o dalších? Napište, rád doplním, opravím, přidám...

www.veloczechoslovakia.cz

Lakujeme rám favorit a vybíráme odstín

11.2020

Že i horší originální lak je cennější, než lak nový už víme dávno. My dnes ale máme rám, který je třeba přestříkaný sprejem. Co tedy máme dělat?

Při rozborce se občas stává, že na schované trubce vidlice je zbytek barvy a my se tak dozvíme, jaký měl rám barvu, i odstín. Nebo odstín zjistíme, po opatrném odstranění laku v hůř přístupných místech, kde se dříve lakýrníkovi špatně brousilo. Pokud toto selže, mé doporučení je následující. Důležité je, zda máme rám běžný, sériový, nebo závodní speciál. Půjčíme si od lakýrníka vzorník barev a zjistíme si ročník. Běžné modely se lakovaly ve velkých sériích, ale minimálně každá dekáda má odstín trochu jiný. Chybou je lakovat rám např. z roku 1960 odstínem z roku 1980, bude jiný. Zastavíme se třeba v nějaké panelákové kočárkárně, kde tu a tam favorit v org. barvě ještě visí, či stojí, porovnáme si ročníky a když +- sedí, vezmeme kolo na dobré denní světlo a přikládáme odstíny. Je fajn pozvat k tomu ženu, ženy prý vidí více odstínů, než muži (?). Vybírat můžeme z modré, zelené, červené, zlaté, stříbrné... Je také správné kolo do kočárkárny vrátit. Odstíny mají čísla a pakliže to možnosti dovolí, zkusím postupně nějaké popsat.

Hledat pořádek a logiku v odstínech rámů závodních je zbytečné. Pokud zvolíme "univerzální" hezkou, třeba modrou, téměř vždy se trefíme. Na obrázku je vidět náhodný výběr 8 speciálů, všechny jsou modré a ani jeden není stejný. Např. trikolóra, okénko 1 světlá modrá. Speciál silnička, okénko 2 modrá je podobná, ale tmavší. Dráhovka, okénko 3 modrá ještě tmavší. Časovka, okénko 4 je světle modrá, pastelová. Okénka 5, 6, 7, jsou 50. a 60. léta, samy vidíte rozdíly. Poslední okénko je tandem a odstín opět jiný. Speciály byly také červené, rudé, zlaté, modrožluté, modrobílé, ještě kombinace s chromem, nebo stříbrnou atd.

Ještě drobnost závěrem. Nesnažme se vydávat nový lak za původní, dnes to téměř každý pozná. Dříve byly technologie jiné a tak berme nový lak vždy, jako repliku. Nikoli konstrukční, ta zůstává, ale lakýrnickou. Přesto si dejte si záležet, protože kvalitní lak je drahý a čas ukáže, zda byla odvedena dobrá práce.

www.veloczechoslovakia.cz

Technická zajímavost

6.11.2020

Jaký význam má u časovkového speciálu posunutí zadního kola co nejvíce dopředu?

Tato konstrukce není ničím novým, byla vyvinuta už v letech třicátých a má to kořeny v Británii. Čím blíže jsou kola k sobě, tím jede kolo rychleji. V 60. - 80. letech nebyla dominantní časovka jednotlivců, ta se na MS nejezdila, ale časovka 100 km družstev. Kratší kolo znamená kratší vzdálenost závodníků za sebou. Proto se také začátkem 90. let přisol s malým kolem v předu. Kratší zadní stavba také zajišťovala větší tuhost. Při jízdě ze sedla na těžký převod tolik neodlehčovalo kolo zadní. Na dráze to byla velká výhoda v kategorii pevný start. Váha sportovce byla posunuta právě nad kolo zadní. Vše ale má své limity. Časem, se začal zvyšoval počet koleček a při příliš krátké zadní stavbě, se více kříží řetěz. Kolo pak hůře řadí. Proto se zase začaly rámy o trochu prodlužovat, až se došlo k optimálnímu kompromisu. To pochopitelně neplatí pro dráhu, tam převody nejsou. Elegantnější řešení, než konstrukce Favorit, byla sedlová trubka do písmene S. V repre jsme měli takové Colnaga a Daccordi. S používáním lehaček, se začala více pokládat hlava, aby se kolo lepe řídilo. Před tím byla hlava vice kolmo, než sedlová trubka a to se postupně srovnalo.


www.veloczechoslovakia.cz

Jíří Daler

24.10. 2020

„V té době jsem byl zaměstnaný ve škodovce, tehdy Fučíkových závodech, a nemyslel jsem na nic jiného, než na ježdění na kole. Ale samozřejmě mě to neživilo. Jediné úlevy na trénink, co jsem měl, bylo, že jsem dvakrát do týdne pracoval místo do dvou hodin jen do jedenácti. Jinak jsem musel těch osm hodin odpracovat.“ „Jednou se jel závod Znojmo-Brno a já jsem se na kole – to už jsem měl favorita – připletl do té skupiny závodících cyklistů. A nebylo čerta, který by mě z té skupiny dostal. Nakonec to dopadlo tak, že přijel na motorce jeden rozhodčí a vyhnal mě odtud. Ale ten spoluzaměstnanec mého tatínka, kterého jsem znal z prázdninové brigády, mě pozval na schůzi oddílu, tenkrát to byla Slavia Žabovřesky. Já tam přišel a dopadlo to tak, že v pondělí jsem byl na schůzi a v sobotu jsem jel závody. Dostal jsem takový prozatímní průkaz, že mám lékařskou prohlídku a že jsem členem oddílu Slavia Žabovřesky, a jel jsem první závody. A protože moje příprava s kamarády byla dobrá, dokonce jsem ten závod vyhrál. Bylo to v Třebíči a dodnes si to moc dobře pamatuju.“

https://www.pametnaroda.cz/

www.veloczechoslovakia.cz

Měříme rám

17.10.2020

Je docela těžké popsat něco technického, aby se spojila logika, neztratil přehled a zároveň zůstala jednoduchost. Postupuji tak, že napíši větu, slova přeskládám, následně některé nahrazuji a nakonec vyhazuji ta, která tam být nemusí. Z původní věty toho moc nezbyde, ale dostanu se až na definici, které by měl porozumět každý. Aspoň doufáám :). Prví obrázek je 48 let starý plánek rámu Colnago Eddy Merckx Messico, obrázek druhý je plánek Františka Babického.

Takže...

Výšku rámu měříme od středu středové mufny, k přímce vedoucí po hřbetu horní rámové trubky.

Délka rámu je vzdálenost průsečíků os čtyř trubek; hlavové x horní rámové a horní rámové x sedlové.

Délku zadní stavby spodní měříme od středu středové mufny, k průsečíku dvou os vedoucí středem přímky zadní spodní a zadní horní stavby.

Vzdálenost předního kola od středu rámu měříme od středu středové mufny, k středu patek přední vidlice.

Sklon sedlové roury měříme kolmicí k horní rámové trubce, od středu středové mufny k úsečce vedoucí středem sedlové trubky.

Máme naměřeno a můžeme se pustit do práce

www.veloczechoslovakia.cz

Zmapování výroby jízdních kol v České republice

11.10.2020

Tato práce si klade za cíl zmapování v komplexní formě, tj. od nejranějších počátků po současnou situaci, výrobu jízdních kol v České republice. Výroba jízdních kol měla od svého zrození vždy své poměrně stabilní místo a postupem času jsme se staly relativně významnou zemí ve výrobě jízdních kol, avšak v současnosti můžeme na výrobu jízdních kol pohlížet jako na složku hospodářství silně proměnlivou a samotnou výrobu problematicky uchopitelnou a diferenciovanou.

V první části bakalářské práce je cílem retrospektivní prozkoumání historického vývoje jízdního kola k jeho současné moderní podobě někdy na počátku 20. století. Popisujíce jednotlivé kroky vývoje sledujeme obtíže a pokroky mající za výsledek v konečné fázi uspokojivé řešení jízdního kola, které nastartovalo jeho masivní rozšíření mezi široké vrstvy obyvatelstva mnoha zemí a dnes se řadí cyklistika v obecném slova smyslu za jeden z nejrozšířenějších sportů vůbec, jejíž obliba neustupuje. Ne jinak je tomu u nás, neboť dle průzkumu společnosti Mediam se Češi nejvíce věnují právě jízdě na kole, až po ní následují plavání, pěší turistika a fotbal.

Následné dvě kapitoly nabízejí uceleně vývoj nejprve po rok 1945, od prvních objevů kola na našem území, po ustanovení prvních dílen a posléze i tovární výroby a jejich rozvoj během prvních desetiletích v Československu po omezení druhou světovou válkou. Druhá kapitola posléze popisuje vývoj mezi roky 1945 až 1989, kdy došlo k reorganizaci výroby do dvou státních podniků zastřešujících veškerou do tehdy značně roztříštěnou a mnohdy malosériovou výrobu.

V posledních kapitolách jsou popsány nelehké transformační procesy, zánik starých státních podniků a jejich nahrazení zcela jinými společnostmi a stručně nastíněn možný budoucí vývoj v samotném závěru této práce.

nalezeno na webu


www.veloczechoslovakia.cz

Technická zajímavost

10.10.2020

Michal Dorunda mi poslal pár fotek prototypových přehazovaček a přesmyku Favorit. Nedokážu potvrdit autentický stav každé mechaniky, ale technická zajímavost to rozhodně je.

Bádáme:

První model je pravděpodobně předchůdce přehazovaček se třemi dírami. Tělo je duralové, objímky čepů plastové. Spodní mechanika je z běžné přehazovačky favorit, rolny naopak staré ložiskové. Seřizovací šroubky jsou umístěny stejně, jako na nám známe přehazce Favorit. Osičky nepotřebují matky, závit je přímo v ocelové konstrukci. Dobu odhaduji na polovinu 70. let(?)

Druhý prototyp, trochu jiný než máme v oddělení přehazovaček, je ale natolik podobný Walteru, že to bude asi jeho předchůdce. Materiál vypadá stejně, jako ten, z kterého se později Waltery zpracovávaly, DuPont USA. Stejné mechaniky, čepy, závlačky... Model pro provlečení lanka kolem páček, ukončení u přehazky. Hlavičky čepů rolen už i zde jsou oválné, aby se při dotažení neprotáčely, Velmi vtipné!

Přehazovačka třetí je zajímavá tím, že je inverzní, znamená to, že lanko začíná u přehazky a končí u páček. Uchycení rolen je tvarem stejné jako Walter. Ani zde osičky nepotřebují matky, závit je přímo v duralové konstrukci, pěkné. Celá přehazka je celoduralová a taková hrubá, opravdu prototypová.

Posledním prototypem je přesmykač Favorit. Je z plechových výlisků, konstrukce, i úchop je opět podobný Walteru. Všechny tři mechaniky odhaduji na přelom 70. a 80. let.

Díky za fotografie a za případné komentáře, či upřesnění.

www.veloczechoslovakia.cz

Šestidenní pošesté

26.9.2020

V roce 1961 se v Brně uskutečnil zahajovací ročník cyklistické šestidenní dvojic. Opět let později vznikl v brněnském studiu České televize dokument Šestidenní po šesté. Tvůrci tohoto filmu z roku 1966 chtěli zachytit atmosféru na velodromu, i proto se rozhodli pro minimální komentář, který ponechali aktérům a organizátorům závodu. Poslední ročník Šestidenní dvojic uspořádal brněnský velodrom v roce 2000. V listině vítězů populárního závodu byli zapsání i tak slavní závodníci jako např. Jiří Daler, Jiří Mišík, Vladimír Vačkář, Milan Puzrla nebo František Raboň.


www.veloczechoslovakia.cz

O tomto víkendu

18.8.2020

v hospodě „U Čiláka“ v Buzicích odstartoval cyklistický sraz Tour de Battaglia. Vzpomínka na českého amatéra, jenž v sedle kola ujel kolem 935 000 km. Jeho první zahraniční cesta vedla do francouzské Marseille a skončila nehodou. Srazil se s automobilem, hrozila mu amputace nohy, přesto se vlakem vrátil do vlasti, kde se ho podařilo českým lékařům vyléčit. Na setkání se sešel i náš kokořínský tým; Marek, Míla, Radim a já. Počasí vypadalo opravdu hrozivě, bouřky a déšť. Nějakou záhadou se však udělalo krásně a tak společných 50 kiláků bylo povedených. Zdravíme fandy a těšíme se na září, Kokořín 2020


www.veloczechoslovakia.cz

Přejdeme na dráhu, podíváme se na mistry rychlosti a taktiky

26.7.2020

Závody na dráze, to je sport rychlých jízd, sérií rozjížděk, pomalého plíživého pohybu číhajících soupeřů, kte co nejdříve popadne záchvat, nazývaný sprint. A to je doba, kdy z líných plazů se bleskem stanu plnokrevní koně, pádící k cíli. Divák si řekne: "Sprint? To tam jedou dva cyklisté několik minut krokem, pak se začnou chvíli zmítat na kole a za 12 vteřin je po všem?" Proto má jen málo diváků chuť na souboje sprinterů, přestože je to disciplína, která tvoří vrchol technického a taktického umění, spojeného s nadáním a plnou přípravou. Po sprintech ale opanují dráhu další druhy dráhových jezdců, kteří jsou oblíbenější. A tak jak u veřejnosti, taky i u závodníků jsou nejoblíbenější závody rychlé a dlouhé. Dostali jsme se rázem k závodům dvojic a závodům za motorovými vodiči. Sprinter jede sice 60 kilometrovou rychlostí, ale 12 vteřin a je po závodě. Divák se shýbne pro zpadlý kapesník a zmešká rázem finálovou jízdu třeba o mistrovství světa. Proč sprinteři jedou první část závodu pomalu? Sprinterským závodům se sice říká jízda na 1 km, ale délka trati bývá třeba 800 nebo 600 m. A z těch 600 m se opravdovým sprintem jede obyčejně jenom 200 nebo 300 m. Pravidlo na to není a také pro vítězství nerozhoduje čas. Ten se pro kontrolu měří na posledních 200 m sprinterského závodu.

👍 Jaroslav Cihlář - Závodní cyklistika, rok 1952. www.veloczechoslovakia.cz

Technická zajímavost

25.7. 2020

Mnozí si ještě pamatují, jak obtížné bylo něco nafotit, nechat vyvolat, poslat a následně publikovat. Patrik Brenner perfektně zrenovoval kola Favorit, dobře nafotil, poslal, umísťuji je na web a vy si můžete kola prohlédnout. To vše lze během chvíle. Báječné :).

Kola řadím do druhé poloviny 50. let, zajímavostí je rádius ráfku, který vypadá, jako první široký galuskový, ale je plášťový. Šířka ráfku je 25mm, výška 14mm. Nejsem si jistý časovou shodou přední a zadní náby, ale práce je to pěkná a stojí za podívání.


www.veloczechoslovakia.cz

Kolem Řípu na speciálu a něco o kolech

28.6.2020

Abych se neopakoval, tak jen v číslech: 1 kafe, 2 koláče, 1 velké pivo, 1 klobása s křenem, 1 krajíc chleba, 1 malé pivo, 1 limonáda s trochou piva, 28°C, 5 hodin, 3 zastávky, 2 spálené ruce, 2 namožené nohy a ... 1 zničený, hladový cyklista. To je výsledek 100 km na rokycanském speciálu z roku 1984. Pár postřehů: Ráno příjemně, lehký vánek, odpoledne protivítr a pařák. Zpočátku je příjemné, jak to utíká, jak je kolo lehké a jak pěkně jede. Rovinatá trasa znamená téměř celou cestu velkou pilu a minimum přehazování. Posledních 20 kiláků však cítím každou nerovnost, vše mi škrtí, dře a sily jsou na úplném dně.

Je zde jedna zásadní věc a o té mám potřebu napsat pár řádků. To jsou kola. Řada z vás ví a zná, ta dál číst nemusí, ostatní mohou :). Máte-li chuť jezdit, vlastníte dejme tomu kvalitní rám, kolo bezpečně brzdí, obstojně řadí, váš zadek je spokojen se sedlem... a rádi byste kolu i sobě něco dopřáli, nějak si zpříjemnili jízdu? Začněte u kol! Kromě rámu není nic zásadnějšího, než kola. Je o tom hodně dohadů, rovnic a sporů. Správný poměr rám vs. kola; 1:4, či 1:2, zda a o kolik se zvýší rychlost přifouknutím pneumatik, kolik %, gramů, sekund a wattů ušetříte uberete-li na váze vy, nebo vaše kolo(a) atd. Nechci se pouštět do odborností, ale kola svou konstrukcí, materiálem a váhou znamenají velkou zátěž, nebo významné plus a za tím si stojím vlastní zkušeností. Nejdůležitější je obvod, tedy obutí a ráfky, méně pak paprsky a náby. Za tím vším je schovaných několik zatracených veličin; rotační hmota, aerodynamika, valivý odpor, tření... Pamatujte, uberete-li váhu na kolech, nejlépe všude, ale aspoň na obvodu, velmi velmi znatelně pocítíte lehkost s jakou pojedete. Každé šlápnutí bude lehčí, protože neroztáčíte těžký, nýbrž lehký setrvák. Až budete vybírat své kolo, nezapomeňte na tyto "maličkosti": kvalitní lehké galusky, nebo pláště, pokud jsou nutností duše, pak tenké lehké, lehké aero ráfky, na svou váhu správné paprsky a lehké náby s kvalitními ložisky. Máte-li zájem, podělte se o své zkušenosti.


www.veloczechoslovakia.cz

Třebešín

6.6.2020

je jméno táhlého návrší a vilové čtvrti, která se nachází v severní části Strašnic severně od ulice Počernická. V cyklistické komunitě je Třebešín znám hlavně tím, že tam od roku 1941(!) stojí velodrom. Trénovaly a závodily zde Československé hvězdy, na klubovém webu stojí: "Staráme se o malé děti a vedeme je k lásce ke sportu, ale vychováváme i mistry republiky." Moc pěkné. Cyklista a triatlonista Marek občas na oválu trénuje, tak jsem využil pozvánky s možností projet se na dráhovce. Zatáhnout tretry a helmu, uchopit utopená řídítka, dávat pozor, abyste nevjeli do dráhy někomu jinému a zvyknout si na to, že se kliky nepřestávají točit. První momenty jsou provázeny velkým respektem. Náklon dráhy totiž vypadá z lavičky úplně jinak, než když ho poprvé projíždíte. Cítíte silnou práci nohou, plic a také nadledvin. Ty vám do těla naservírují velmi vysokou hladinu adrenalinu. Po chvíli nezvyku musí srdce každého cyklisty zajásat, zážitek je opravdu, opravdu velký. Odstředivá síla mi připomíná rychlé projíždění carvingového oblouku na lyžích. Druhým, neméně velkým zážitkem je to, když se po dráze prožene moskva. To je přezdívka několika speciálů, které byly vyrobeny pro OH v Moskvě. Jedná se o špičkové dráhové rámy Favorit f2, kde bylo použito netradičního a v tu dobu vysoce moderního přístupu. Tenké ploché trubky letované na tupo, tedy bez použití mufen, objímka sedlovky na místo upínacího šroubu, speciální konstrukce vidle, odvrtané campa patky atd. V tu dobu na tyto rámy zíral celý svět. Ne snad, že by nikdo nedokázal postavit špičkový dráhový rám, ale nečekané bylo, že s touto technologii přišli Čechoslováci. Ano, jsme národ, který překvápka umí. Na rámu je vidět, že to v žádném případě není komerční věc. Sváry nejsou začištěny, na zploštělých trubkách je vidět surovost, geometrie je přísná, vše je podřízeno aerodynamice, tedy maximálnímu výkonu. Pozorný čtenář tyto modely najde galerii. Oba momenty ve mě, jako fandovi cyklistiky zanechaly velké stopy. Budete-li mít chvilku, zajeďte se mrknout na tréninky, nebo závody, stojí to za to.


www.veloczechoslovakia.cz

Kratší, nebo delší kliky

23.5.2020

Otázkou převodů, o nichž bylo hovořeno v předešlé kapitole, nejsou vyčerpány všechny problémy mechanického přenášení síly pomocí různých součástí mechanizmu kola. Úlohu hraje také délka klik, především v závodech do vrchu. Delší klika zde znamená výhodu. Normálně používáme klik dlouhých 17 cm, někdy 17,5 cm, je-li jezdec velké postavy. Dlouho byla nejpoužívanější délka 16,5 cm. Pro závody do vrchu přichází v úvahu nejvýše 17,5 cm. Rovněž pro závody na čas je možno použít delších klik, neboť usnadňují použití velkých převodu. Předpokladem je zde ovšem náležitý fyzický fond jezdce. Nebezpečí této kombinace spočíváš však v tom, že únava znamená ztrátu naděje na umístění. Naproti tomu při použití menší převodů je zde vždy možnost, že únava bude překonána. Zajímavé poznatky byly získány při používání kratších klik při závodech na dráze, kde je předepsán převod. Někteří jestli použili kratších klik a výsledky byly překvapující. Jejich kmih byl rychlejší a stejně i jízda. Krajní hranici je zde 16 cm. Je historickou skutečností, že někteří významní závodníci, vynikající rychlým kmihem, používali kratší klik. Také řetěz není tak jednoduchou záležitostí, jak by se zdálo. Pro dráhu se používá blokových řetězů, které usnadňují nástupy. Blokový řetěz také usnadňuje volbu vhodné kombinace počtu zubů převodníku a zadního kolečka, nebo jak známo, lze dosáhnout též převodového poměru různými kombinacemi. Pro nástupy je vždy lepší zadní kolečko s větším obvodem počtem zubů. Je to důsledek známého fyzického jevu, který známe pod pojmem kolo na hřídeli a který má svůj základ ve významu různé délky ramen páky. Avšak naproti tomu délka článků řetězu a tím i vzdálenost zubů zadní ho kolečka může mít tím větší toleranci, čím menší počet zubů zadní kolečko má, nehledě k odporu, vznikajícímu třením řetězu o zuby kolečka. Volí tedy ti závodníci, kteří vkládají mnoho síly do šlapání a nástupů, větší zadní kolečko. Tento problém řeší pak také blokový řetěz. Lehký plynulý kmih je jednou ze základních podmínek hospodaření silami. Vhodné převody hrají zde samozřejmě svojí důležitou roli. Pro získání kmihu je nutno používat při tréninku jen středních převodu. Používání menšího kolečka než 14 hubu by bylo zásadním omylem. Je to také prakticky dolní hranice. Naproti tomu používání příliš velkého kolečka, například více než 24 zuby, nese s sebou nebezpečí, že kolečko se deformuje, nebo dokonce zláme. U převodníků předpokládáme za maximum 52 zuby. Ještě několik poznámek používání převodu. Při stoupání obvykle snižujeme převod ponecháme-li stranou otázky délky klik ne však příliš. Ideální je takové zmenšení převodů, abychom zachovali stejný rytmus šlapání, jaký byl v rovině. Je samozřejmé, že si musí také zvyšovat úsilí při šlapání, jinak by tempo pokleslo. Do šlapání však nesmíme vkládat tolik síly, aby ztratilo svojí pružnost. Křečovitost šlapání, násilné pohyby trupu nebo hlavy, kýváním ze strany na stranu, to vše je škodlivé. Takovéto dodatečné cvičení závodníka nadměrně vysiluje. Měnič převodu byl zkonstruován proto, aby usnadnil jízdu do kopce. Není však správné její nad užívat. Jsou stoupání která překonáváme beze změny převodu, jen zvýšeným úsilím a kmihem. Teprve když nám kopec klade příliš vytrvalý odpor, sáhneme k měniči převodů. Pro zmáhání kopců používáme také jízdy ze sedla. Je možno říci, že při ní šlapeme rukama i nohama. Námaha rukou i zádových svalů je ovšem větší. Dýchání je naproti tomu snažší. Správně by měla být jízda se sedla náhradu za menší převod. Nezapomínejme také, že návrat do sedla je spojím s pocitem úbytku sil. Máme proto jízdu ze sedla volit takový moment stoupání, abychom se vrátili do sedla až na vrcholu kopce. Otázka vhodných převodu zaměstnává závodníky i trenéry neustále. Je možno říci, že řešení je zde nekonečný počet a žádné nebude konečné. Stejně jako kolo samo, zdánlivě jednoduché, ukazuje nám vždy nové a nové možnosti zlepšení svého mechanizmu.


Pokračování vybraných kapitol z knihy R. Chesala "De la Course Cycliste". Cyklistika rok 1957

www.veloczechoslovakia.cz

Nejlehčí Favorit na světě?

18.5.2020

O mnohé věci se nepokoušíme ne proto, že jsou těžké, ale těžké jsou proto, že se o ně nepokoušíme. A Radim je ten, co se pokusil. Pokusil se o nelehkou věc. Ne, on se pokusil o těžkou věc. A ta nelehká, těžká věc je nejlehčí Favorit.

Rozkaz zněl jasně, postavit nejlehčí Favorit jaký kdy svět spatřil, který však splňuje regule retro závodů. Páčky, opratě, klipsny, ocelový rám a ročník starší než sametová revoluce. Rám F1S ve velikosti 58 cm, váha 2100g. Na rámu žádné změny nejsou. Chyběla vidlice. Tu jsem nahradil z F12, zkrátil, vyměnil patky za patky s pojistkami proti vypadnutí výpletu, co šlo, vypiloval a odvrtal, až na 690g. Středové složení přišlo z New Yorku od firmy Omni Racer. Titanová osa, průmyslová ložiska, karbon prachovka a dural misky, včetně šroubů držících kliky 186g. Hlavové složení jednopalcové Javax. Koupit se dá pouze v černém eloxu, takže elox prošel kyselinou, výsledek 86g. Sedlovka no name průměr 26,2 mm. "Těžký" zámek, nahrazen zámkem lehkým dle moderních trendů, kulatina 10 mm AL 7075 a z té jsem vyrobil osičky, použil titanové šrouby, váha 180g. Sedlo je karbonové, dalo by se říct, že to není vhodné na retro závody, ale sedlo je choulostivá věc a mám stejné na silničce na kterém dost jezdím. Sedlo jsem potáhl koženkou, snad vypadá retro :-), 124g. Představec titanový 3TTT o hmotnosti 190g. Berany 3TTT Prima 220g. Omotávky textilní jen tak nalehko, měkoučko a pohodlíčko mi zatím nic neříkají, 25g. Brzdové páky Campa NR, kde to šlo, jsou odvrtány. Hmotnost 215g, obě. Brzdové čelisti Campa NR. Maximun titanových matic, seřizovací šroub bowdenu Alu 310g. Řadící páčky Campa NR, vypilované sytiče, titan matice 58g. Přesmykač Campa NR, titan matice, vodítko řetězu z SR 94g. Přehazovačka, Campa SR, lehké rolny z přehazky Favorit, šrouby držící rolny AL, 170g. Kliky jsou nezměněné Campa NR. Převodníky 52z SR Sakae odvrtaný z výroby 42z Campa SR. Matice držící převodníky dural. Hmotnost klik včetně převodníků 585g. Řetěz KMC gold 9 speed 254g. Vícekolečko Campa dural 7 speed 243g. Lanka a bowdeny 150g. Objímky bowdenu 12g. Pedály dráhové Campa SR titanové osy, celkem 245g. Klipsny Campa SR duralové + řemínky Christophe vysekané na 81g :). Ráfky Nisi 28 děr 290g kus. Špice Sapim aero CX Ray. Nyple Sapim Polyax Secure Alu. V ráfcích nerez podložky 310g. Náboje Campa NR nízké 345g oba. Rychloupínáky Tune se starým systémem zamykání 51g. Šroub sedlovky titan 9g. Galusky Tufo Elite S3 225g kus nalepeny na lepidlo, oboustranné pásky jsou těžké. Barva a polepy lehoučké. Kolo dál vyvíjím, kde to skončí sám nevím. Snad ne nehodou :).

Co Radimovi řeknou na retro závodech nevím, možná tuším kam ho pošlou. Jedno však vím, je dobrým řemeslníkem, rekordmanem, bláznem, i průkopníkem zároveň. Cyklisté, až se budete toulat kolem Přelouče a předjede vás starý ocelový Favorit, neděste se, toto kolo totiž váží 8020g.


www.veloczechoslovakia.cz

FAVORIT VÝROBNÍ ČÍSLA

8.5.2020

Tímto se připojuji k projektu pana Jindy, který píše:

Dal jsem si trochu práce a z několika internetových fotografií výrobních čísel Favoritů jsem sestavil tabulku, kdy a jak se měnil formát výrobních čísel. Některé roky chybí, ale věřím, že pro ilustraci to stačí ... V počátcích to bylo asi jen pořadové číslo v roce. Od roku 1952 se objevuje číslo roku. V letech 1953 - 58 se v čísle opakuje konstantní číslo 63, respektive později jen 3, což má asi vazbu na organizační strukturu a vyčlenění Favoritu z podniku Eska v letech 1953 až 1958. Od roku 1954 je ve výrobním čísle známé f v kroužku.


Máte-li zájem, připojte se také, je to anonymní a dobrovolné. Nikam nic nestahujeme a píšeme rovnou do tabulky. Čím více čísel nasbíráme, tím více bude statistika přesnější a třeba na něco přijdeme :). Návod je maximálně jednoduchý:

A. KOLA FAVORIT, OD ROKU 1950, DO ROKU 1990

B. POUZE SLOUPCE A - F, OZNAČENÉ ŽLUTĚ

C. PŘIPISUJI DOLU (seřadíme a okomentujeme sami)

D. POKUD NENÍ ČÍSLO 100% ČITELNÉ, NEPÍŠI NIC

E. POKUD NEZNÁM MODEL, SLOUPEC F NEVYPLŇUJI

www.veloczechoslovakia.cz

Museum Rykl

2.5.2020

Dnes méně slov, zato více obrázků. Nahlédněte do muzea dnes již nebožtíka, ale hlavně zapáleného cyklistického sběratele pana Václava Rykla. Kola, dresy, literatura, fotografie, plakáty... Nejvíce pochopitelně s Československou cyklistickou tematikou. Pan Rykl na fotce v kraťasech.


www.veloczechoslovakia.cz


Zajímavá konverzace na téma "renovovat, či ne" 3/3

20.4.2020

veloczecho

Souhlasím až do posledního odstavce. Stále bude nepočetná základna lidí, kteří budou držet nálezovky a vévodit jim budou lidé, včele s panem Novákem :). A jim díky. Pak tu ale také bude pan Hájek. A ten bude také výpovědi své doby. A může se klidně stát, že můj syn vezme mého vnuka na půdu a bude říkat: "Brouku, tohle kolo kdysi zachránil děda. Na takových jezdili čechoslovaci třeba v Montrealu vr. 1976. V dukle ho v devadesátých letech chtěli sešrotovat, bylo to nekompletní torzo, chyběla tomu kola, pedály, nemělo to brzdy, kliky se netočily, ložiska zatuhlá... Děda to koupil prý od jednoho vykuka. Půl roku bádal, tenkrát na ještě pomalém internetu, babička s ním nemluvila a klepala si na čelo. Pak to celé rozebral, díly, které chyběly, nebo byly poškozené dokoupil, aby série byla kompletní. To šly ještě sehnat. Hele, děda byl trochu blázen, narezlé chromované dráty máčel do coca coly a ono to vůbec nefungovalo. Nový lak mu dělal fachman Koukal, ten už nežije. Udělal to tak, že to do dnes jezdí, ač je kolu 80 let." Není tohle příběh? Není to také výpověď své doby?

Novák

Je pane Hájek, je. A klobouk dolů. Z mého hlediska je důležitá fotodokumentace a písemná dokumentace toho, co jste s kolem dělal, včetně paragonů a faktur za díly a externí práce, psaný popis získání, uložení sundaných poškozených dílů a částí..... Pak to bude kolo s příběhem (bohužel již nikoli ze závodní éry a jeho strastiplné cesty do kovošrotu) a i muzejní kus se vším všudy. Důležité je přiznat, že to nebyl od výroby kompletní intaktní stav ale skládačka z originálních dílů, tak jak jste to popsal. Chvála za takovýto každý počin než nenávratná ztráta ve šrotu. Doufám, že chápete extrém Vašeho případu, kde je vždy vše lepší než zánik. Otázka renovací – restaurování 100% kompletních nálezových stavů, jak je lze koupit na zahraničních burzách, je trochu jiný případ.

Konverzace z roku 2015, konec třetí a poslední části Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz & https://www.motorestaurovani.cz

50. narozeniny

18.4.2020

Loni jsem psal o tom, jak probíhala stokilometrová trasa na na rokycanském speciálu z roku 1988 a na konci referátu jsem slíbil, že se příště svezeme na 50 let staré campě. Je sobota 18. březen a dnešní pohled na předpověď slibuje pěkný den. Srážky žádné, ideálních 20 stupňů, vítr minimální, navíc kalendář říká, že letos je to právě 50 let, co byl vyroben tento speciál, zkrátka "dneska by to šlo." Trasa je stejná, jako loni, Slaný, Roudnice, kanál Račice, Mělník, Kralupy a zpět do Slaného. Ráno snídám rohlíky, marmeládu a čaj. Do kol pumpuji 6 barů, smotávám náhradní duši. Láhev plním čajem od snídaně. Tedy nic zvláštního. Na boso obouvám speciální kožené tretry s plastovou drážkou. Obouvám se před domem, v tretrách nejde sejít schody😊. Než se zahřeji přes dres oblékám větrovku. Před polednem vyrážím. Žádný index na řazení, spodní úchop nižší a celkově o dost tvrdší, díky starým modelům Cinelli a tuhé plastové omotávce, pedály s klipsnami a mnohém hůře fungující brzdy jsou první pocity oproti loňsku. Naopak obrovskou pochvalu zaslouží sedlo Brooks Pprofessional namazané červenou indulonou😊. Sedlo je něco, co vám cestu dokáže hodně pokazit, anebo vás bolí nohy, máte žízeň, hlad, jste unaveni, ale problémy jak si sednout nejsou. A to umí právě kožená sedla a Brooks asi nejlépe. Kolem druhé hodiny sjíždím do Roudnice. Je tam velký kopec, připadá mi, že nejedu, ale letím. Půl století staré kolo jede neuvěřitelně klidně, víc zvuků vydává v malé rychlosti, než když se pořádně rozjede. Radar hlásí nadlimitní vjezd do obce😊. Jsem u vody a mám hlad, jenže kde bylo loni občerstvení je dnes zavřeno. Karanténa. Fotku kola s lodí říční police si nenechám ujít a jedu dál. Na kanálu Račice otevřeno je. Mají vynikající guláš s chlebem a Plzeň. Cyklistická komunita je orouškovaná a dodržuje odstupy. Žádné drama, všechno jde, když je rozum na svém místě. Chvilka oddychu, čeká mě ještě 60 kiláků. Jedu dál. Zažívám krizi; asi skřípnutý krční obratel, bolest střídá brnění levé ruky. Vzpomínám na slova Pavla Koláře, která jsem někde četl: "Táhne vám na padesát a sportujete? Pak si zvykejte na bolest." Hmm, bezva. Na 70. kilometrů musím zastavit, už nevím jak se chytit. Ve vesnici je otevřené okénko. Birell, oplatka, chvilka klidu a úlevy. Nebude to dlouho trvat a přívoz v Lužci bude asi zrušen, staví se lávka. Škoda, přívoz je něco, co se hned tak nevidí. Kralupy jsou v dohledu a nerv trochu povoluje. Ještě něco musím připomenout a to jsou kola. Co jsem psal o sedle, platí obdobně i o kolech. Byla rozebrána a znovu sestavena, ráfky Mavic, zeslabované dráty Berg, náby Record, i po letech fungují precizně. Kola rozhodně nepodceňovat, protože kola jsou nejvíc, o nich dám zvláštní článek. Z Kralup je to do Slaného dvacet kilometrů, na mapě "kousek", ale přichází únava a nejtěžší část úseku. Doma jsem v podvečer, padám únavou, bolavá záda, mravenčení v levé ruce, dřevěná chodidla od zánovních bot, ale slib splněn.

Za rukáv mi tahá speciál z roku 1966, ale já prohlašuju, že už nikam a na ničem nejedu. Nebo ne? 😊

www.veloczechoslovakia.cz

První kozy aneb československá cyklistická průmyslová špionáž.

3.4.2020

Slíbil jsem, že až najdu jednu fotku z Berlína k tématu dotýkající dráhových koz, tak že ji zveřejním. A při tom hledání jsem našel i fotku průkopníka jízdy na těchto rohatých strojích s otočenými řídítky, takže mám ty začátky těch létajících strojů s obráceným řídítky z mého pohledu a vzpomínek komplet a předkládám je k nakouknutí.

První dráhové kozy si dovezli Švýcaři na MS 1978 v Mnichově, Urs Fleuer měl na ní absolvovat pevný kilometr a Daniel Gisiger stíhačku profíků na 5 km. Na těch kosmických kolech se už těsně před šampionátem na olympijském velodromu rozjížděli, měli jsme tréninkové hodiny spolu s nimi, takže jsme ten dosud nevídaný zázrak techniky viděli z blízka, jak se říká z první ruky a na vlastní oči. Byly to černé rakety, placatý rám a tenká obrácená řídítka na přední vidli, testované v leteckém aerotunelu, který mimo jiných používala i automobilka Porsche.

Den před startem soutěží ale po protestech soupeřů technická komise UCI tato kola zakázala, protože tehdy platilo pravidlo, že na MS nebo OH nemůže být novinka z toho roku, ale maximálně z předcházejícího, aby nebyl nikdo zvýhodněn. Kouč Švýcarů slavný Oscar Plattner pěkně zuřil, ale ani odvolání proti zákazu nepomohlo. A odnesli jsme to taky my.

Měli jsme totiž taky připravenou jednu vychytávku, i když menší, která nebyla ze žádného vývojového střediska, ale z našeho amatérského bádání v pražské Dukle, jak a co nějak v aerodynamice vylepšit. Přilby a kombinézy už měl skoro každý, stejně tak námi vymyšlené a vymazlené návleky na tretry. Ale tohle, to neměl nikdo: francouzské pochromované klipsny Christophe na našich titanových Campagnolo pedálech jsme si vpředu, v místě, kde se rozvětvovaly, zalepili lesklou černou izolepou. A legendární kouč Plattner to prásknul, protože nás při těch společných trénincích s touto inovací viděl, a že prý jde o nepovolenou kapotáž. A tak jsme izolepu odmotávali, jasně, že jsme nadávali, protože jsme ji před tím za marky, samozřejmě ty tvrdý, našetřený z mrzkých diet od ČSTV, koupili v jednom mnichovském hobymarketu.

Na dalším MS v Amsterodamu ´79 už měli Švýcaři ty kozy povolené a jeli na nich, stejně tak závodníci NDR, kteří je od nich krapet okopčili a kilometrář Lothar Thoms i stíhací mančaft na nich dolétli ke zlatu. To jejich kolo jsem si pár týdnů před tím špionážně, tedy jaksi tajně, vyfotil na předolympijských závodech ve Východním Berlíně. A tahle fotka pak taky putovala do rokycanského Favoritu, kde tamní vývojáři a mechanik se zlatýma ručičkama Franta Babický podle ní přes zimu vyrobili první kozy i pro československý dráhový nároďák.

Dlouho jsme se jim ale vyhýbali, byly vratký, špatně se s nimi startovalo, a třeba ve stíhacích mančaftech při střídání v klopení se hůř zapadalo do háku. Ale pokrok prostě nezastavíš. Takže i období československých koz pak vypuklo naplno, ale u toho jsem nebyl, naštěstí jsem už o tom jen psal do novin a časopisů.

A kdyby si někdo myslel, že se tohle vyprávění netýká československé cyklistiky a nepatří to dle daných pravidel sem, tak se mýlí. Nejenže tyhle dvě kozy byly pramáti těch koziček našich, ale navíc ten špionážní snímek fotil čs. cyklista na čs. barevný film FOMACHROM a pak to vyvolal na čs. fotografický papír FOMACOLOR. A jako další důkaz přikládám fotku z toho Mnichova, kde jsem ty první švýcarský kozy v akci na olympijském velodromu pozorně sledoval.

🤓😊👌

pro www.veloczechoslovakia.cz Petr Kocek

Austrálie - jak ji viděl cyklista a jak trénovali cizinci na dráze

1.4.2020

Na jiném místě se dočtete podrobnosti o treningu cyklistů na OH. Bude jistě dobře, když se seznámíte i s prostředím, ve kterém vyrůstají australští cyklisté.

Musíme si přiznat, že i největší odborníci v naší závodní cyklistice jsou na rozpacích, když má řeč přijít na australskou cyklistiku. A přece tento nejmladší světadíl má v cyklistice stejně starou a dobrou tradici jako kterákoliv jiná země na světě. Vychovala už řadu mistrů světa a olympijských vítězů. Nejslavnějších z nich se staly články mezinárodní historie cyklistiky, ať už to byl sprinter Bob Spears (mistr světa 1920), Sydney Tatterson, mistr světa ve sprintu i stíhačce, nebo Mockridge a Cox, olympijští vítězové 1952. Vedle nich se nesmí zapomenout na řadu jiných, kteří po celém světě od vzniku závodní cyklistiky dobývají slávu pro svoji zemi, zvláště na krytých drahách při šestidenní závodech. Austrálie naopak mnoho součástek pro závodění dováží z Evropy. Ceny galusek, nábojů a pod. jsou dosti vysoké. Jak je tedy možné, že dlouhá léta Austrálie produkuje takové mistry světa? Odpověď jsme dostali, když jsme asi 14 dní před zahájením soutěží v cyklistice navštívili místní cyklistickou dráhu. Ne tu, na níž se odehrávaly boje o olympijské medaile. Byla to dřevěná dráha s Essendonu, kde se pořádají závody i třikrát do týdne. Cyklistické stadiony jsou v Austrálii základnu rozvoje cyklistického sportu, podobně, jako je tomu v Dánsku, kde se veškerá činnost soustřeďuje na závodní dráze. Stálý vysoký zájem obecenstva je udržován vysokou sportovní úrovní závodů, nehledě k dokonalému uspořádání, zaměření na dramatický účin a stále udržení napětí diváka.

Jedním z úkolů, které jsem si uložil v Melbourne, bylo poznání způsobu tréninku reprezentantů cizích států. A tak téměř denně i když už naši jezdci byli po tréninku (naší trénovali na dráze většinou dopoledne) a odpočívali ve svých pokojích, byl jsem přítomen na dráze a se stopkami v ruce jsem sledoval přípravu našich konkurentů na OH. Prvého dne (14. 11.) našeho tréninku na dráze setkali jsme se s Francouzi. Jejich trenérem byl mnohonásobný mistr Francie profesionál Gérardin, jezdec světové třídy, který ještě dnes, ve 46 letech, patří mezi sprinterské elitu. Každý den o půl desáté dopoledne začínali Francouzové trénink rozjetím 10-15 min. Pak jak se rozjížděli individuálně po dráze a cvičili správné šlapání, techniku, nástupy a pod. Na pokyn Gérardina jeli Vidal, Gruchet, Colzi a Rosseau sprint. Vždy byl určen některý z jezdců, aby načal spurt. Jeli většinou 250m spurty. Hned po spurtu slezli s kol a odpočívali (20 až 25 min). Pak šli na řadu stíhači. Prvých dnech jezdili jen 2 km, ale ostře...

Více než 60 let starý článek připomíná jedno rčení: "Kdo zapomene na svoji minulost, je odsouzen ji prožít znovu". www.veloczechoslovakia.cz

Zajímavá konverzace na téma "renovovat, či ne" 2/3

30.3.2020

veloczecho

Pane Nováků, perfektně popsané! Rozumím a chápu. Jedna se o špatně definované téma, podobně jako předpověď počasí, nebo boj s lidskou blbosti. Nevěřím tomu, že se jednoho dne stanou veteráni původní populárnější, než veteráni "profi" zrenovovaní/ zrekonstruování(?). Stane se to, že budou firmy, které budou mít renomé, moderně "značkové", podobně, jako např. Sodomka, MTX... Nerenovovaný veterán bude mít hodnotu vždy jen pro toho, kdo tomu bude rozumět. A těchto lidí bude vždy menšina. Bohužel, bohudík? Pokud máte větrána, osobně jsem to pojmenoval "s příběhem", tak to je bez diskuze a dále není třeba se rozepisovat. Pokud ale příběh chybí a veterán je anonymní, není třeba se pohoršovat nad nedestruktivní rekonstrukci. Dokonce bych řekl, že se příběhy přeceňují. Dám jednoduchý příklad, mám indickou restauraci a mám v ní opravdového inda. Mám obdiv a lidé si o moji restauraci vyprávějí. Kde je ovšem záruka, že opravdový ind zvládá indickou kuchyni lépe, než Kanaďan, fanda indické kuchyně? Čím je zajímavý veterán, kterého poopravil technik, možná učeň, o kterém nic nevím, možná ani nebyl zručný, možná udělal na tehdejším stroji víc škody, než užitku a dnes mám pocit, že vlastním něco extra, výpověď tehdejší doby? Obchodně jsem si téměř jistý, že ke každému ortodoxnímu veteránistovi, který přihazuje v aukci "na původního", je X dalších, pseudoveteranistů, kteří chtějí vlastnit veterána "krásného", již hotového a od firmy, která má jméno. Naprosto chápu, že ve vašem okruhu není nikdo, kdo by koupil zrenovovaného veterána. Ani já bych to neudělal. Největší výzva je ta cesta, nikoli výsledek. Ovšem projet se na nepohodlném hůř fungujícím, než současné, ale závodním ultimativním stroji, který sedlali mistři je rozhodně vzrušující :) Otázku o technologií, která napodobí Monu Lisu tak, že nikdo nepozná rozdíl jsem si kladl také. A jsem si jist, že přijde. Velmi prosím, abyste bral mě názory sportovně. Jsem laik a jen se snažím střízlivě uvažovat, uznávám, že možná chybné. Vašeho názoru si velmi vážím.

Novák

Děkuji též za perfektní odpověď. Mám rád lidi, kteří přemýšlí a kterým vrtá hlavou. To, že veterány budou cennější v původním stavu jsem přesvědčen ze dvou důvodů. Pokud sledujete zahraniční prestižní aukce s veterány, již se tato skutečnost začíná projevovat. Máte ale naprostou pravdu v tom, že pokud se veterána ujme prestižní uznávaná firma a la Sodomka kdysi, bude to jistě cenná rarita, ale nikoli z historického a muzejního hlediska. Samozřejmě (a nelze jim to mít za zlé) budou zájemci, kteří budou preferovat takto obnovené stroje a kterým nebude vadit, že stav je tímto daný a není již volby cokoli změnit směrem k návratu. Z muzejního hlediska musí být veškeré zásahy reverzibilní a snadno identifikovatelné – aby šel vždy obnovit stav před zásahem. Máme tu tedy 2 směry přístupu k historickým vozidlům (pomíjím přestavby starých vozidel ve stylu hot-rod, i když mají na světě též tisíce a tisíce příznivců), které obě zastřešuje hnutí veteránismu a tyto dva směry holt musí koexistovat pospolu. Já, jako muzejník, se snažím pouze propagovat ten přístup mně bytostně bližší. Samozřejmě u silničních vozidel tyto 2 směry jde jakž takž skloubit. Něco jiného je to už u letadel a lodí. Tam asi létat nebo plout s původním lakem nelze a tam už si otázka stojí: původní stav oproti možnosti používat. Druhým důvodem je zkušenost s ostatními kategoriemi starožitností. Tam je původní stav oceněn bez vyjímek více. Je to způsobeno zejména tím, že u ostatních starožitností je potlačeno jejich užívání a pokud jo, tak jsou vybírány jen ty, které jsou schopny užívání (renesanční slonovinou vykládanou pušku nebude nikdo nikdy chtít renovovat pro to, aby z ní mohl střílet). Používání všeho jiného totiž není tak masívním fenoménem, jakým je veteránismus. Věřím, že pokud by na soutěž v žehlení žehličkami na dřevěné uhlí přijeli závodníci z celé Evropy a 5000 diváků a novinářů, pak by se i renesanční žehličky renovovaly do nova a i některá firma by se našla. Veteránismem se totiž nezabývají jen srdcaři, kteří díky obnově pár vysněných strojů nikdy nejedou na dovolenou, ale bohužel i takoví, kteří potřebují vyřvat do světa samozřejmě v patřičném lesku a s pompou. Ale ještě k příběhu a neodborným opravám. Stroj bez příběhu není. Existuje stroj a příběh a je uměním toto spojit, stroj najít a ztotožnit s příběhem, který třeba stále leží ve štosu papírů na něčí půdě. A čím je zajímavý veterán, který opravoval neznámý učeň, nebo pan Vedral v Holanech, který to ale vůbec neuměl? Třeba tím, že z těch oprav se můžeme dovědět, že na tom a tom stroji praskalo to a to, tohle se lámalo, tady byla léta konstrukční chyba, o které výrobce nechtěl ani slyšet. Osobně bych radši navštívil muzeum samo domo vyrobených traktůrků a fréz, předělaných motocyklů, dobových tuningů, než muzeum naprosto stejných sterilních motorek tak, jak vyjely z fabriky, které můžu vidět na každém kroku. Naše generace o tomto fenomenu socialistických předělávek ví. Některé lze ještě vidět v provozu. Bohužel další generaci budeme muset vysvětlit, že je bohužel neuvidí, že se všechny vrátili do původních stavů ale ať jim to nevadí, že mají na oplátku od předků o sto muzeí Jaw více. Mějte se.

Konverzace z roku 2015, konec druhé části Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz

Favorit - chlouba naší cyklistiky. Československé závodní kolo z duralu

28.3.2020

Kdyby dnes baron Drais, který téměř před půl druhým stoletím vynalezl takzvanou drasinu, spatřil kolo favorit, učinil by překvapením trojnásobný kotoul nazad. Vůbec by si svůj vynález nepoznal a kdyby na něj sednul, tak by určitě spadl na zem. To je právě proměna jízdního kola od drasiny přes vysoké kolo, velocipéd až po závodní kolo Československé konstrukce, “Favorit”, který názorně ukazuje, co je to vývoj v technice. Základní myšlenka, podstata vynálezu je sice nejdůležitější, ale neméně významné je další zdokonalování, vylepšovány, lepší a účelnější konstrukce. Automobil Laurin a Klement ujel téměř před půl stoletím trať přes polovinu Evropy a přes celou Asii, většinou v terénu, kdy nebyly silnice, a přece dnes je dobrý jen k tomu, aby byl v museu. Nejběžnějším dopravní prostředkem, známým každému z nás, je však jízdní kolo, a právě na něm si můžeme ověřit, co zlepšováni v technice znamená. Závody na kostitřasu. Staletí snili lidé o takovém dopravním prostředku, který by se rychleji než je chůze, pohyboval pouhou lidskou silou. A když úředník Drais přišel s vynálezem jízdního kola, tak se mu nejdříve vysmáli, avšak již za 30 let jezdil na drasině celý svět. Drasina byla v podstatě vyvýšená koloběžka s koly o průměru asi 50 cm. Jezdec seděl obkročmo na pouhém vrchu dřevěného rámu a po rovině jel tak, že se odrážel nohama od země, z kopce nohama brzdil a do kopce svůj stroj tlačil. Drasina byla brzy zdokonalena tím, že dostala primitivní sedlo, zaoblené prkénko, potažené látkou a řídítka, která připomínala uzdu. Dnes se nám zdá neuvěřitelné, že to trvalo mnoho let, než se podařilo mechanikům zlepšit drasínu tak, aby se jezdec nemusel odrážet nohama od země, jak jezdil i náš velký básník Jan Kollár: projel drasinou celé území polabských Slovanů a napsal na drasinu oslavnou báseň, ve které však nepravý, kolik podrážek přijíždět prošoupal. Až Michaux v šedesátých letech zdokonalil drasinu tak, že na osu předního kola namontoval pedály a tak vzniklo prvé jízdní kolo.





Objevil, naskenoval a poslal Ing. Michal Čtrnáctý 👍

Autor článku Jiří Brabenec. Děkujeme Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz

Zajímavá konverzace na téma "renovovat, či ne" 1/3

27.3.2020

veloczecho

Díky za pěkné stránky. Mám otázku. Co vede veteránisty nechávat veterány v nálezovém stavu, kdy např. rez není jen patina, ale poškození, které dál pokračuje? Dokonce jsou extremisté, kteří se bráni veterána umýt. Dokončil jsem závodní kolo a mým cílem bylo co nejvíce se přiblížit originálu se vším všudy. Nelze se ale ubránit tomu, vyjmout náboje a ošetřit ložiska novou vazelínou, protože je-li tam, píší záměrně je-li tam, může být několik desítek let stará a je jen krůček od toho náboj zlikvidovat nevratné. Často jsou vymletá futra, poškozené závity... Pokud není původní lak, je třeba nalakovat; stejný odstín a charakter je samozřejmostí. Pakliže je zahájena nedestruktivní šetrná rekonstrukce, je to podle mého vždy lepší, než veterána nechat zrzavého, ale v "původním stavu", který dál chátrá. Takto veterán přece nevypadal a jakou má vypovídací hodnotu, když ho ani nemohu vyzkoušet? :) Jaký je názor váš?

p. Novák

Zdravím. Je složité stručně odpovědět na Vaši otázku. Především ne veteránisty, ale veteránisty, kteří chápou svého veterána nikoli jen jako dopravní prostředek, ale jako předmět kulturní povahy, technickou památku a pod. Takový člověk si uvědomuje, že takovýto předmět má tzv. komplexní hodnotu. „komplexní hodnota předmětu kulturního dědictví vyjadřuje jeho kvalitu jako nositele souboru všech autentických informací, emocionálních a racionálních, které je možno dnes či v budoucnu identifikovat. Jako taková je hlavním předmětem ochrany u kategorie muzejních sbírkových předmětů. Součástí komplexní hodnoty je i výpovědní hodnota předmětu. Její rozpoznání však závisí na schopnostech zainteresované osoby. „ Vidíte, že součástí komplexní hodnoty nejsou jenom informace z okamžiku vzniku (to slavné uvádění do stavu, jak vyjely z továrny) ale informace, které lze z předmětu vyčíst z opotřebení, oprav, předělávek, to znamená z působení předmětu v čase a působení času na předmět. Tyto informace je možno získat nejen teď ale i v budoucnu. V případě kompletní renovace do fabrického stavu už nikdo nikdy nebude tyto informace moci identifikovat. Toto je jeden aspekt. Vezměte si, pokud byste Vaše závodní kolo sehnal s celou pozůstalostí po slavném závodníkovi – medaile, diplomy, startovní listiny, fotky, novinové zprávy. V jedné ze správ by bylo psáno o nehodě, která zabránila dobrému umístění. A na kole by byla odřenina, spravenina, vyměněný nepůvodní díl. Takováto odřenina má vypovídací hodnotu, která dělá z předmětu unikát. Takovýto předmět se dá i zpětně dohledat, identifikovat, ztotožnit. Pokud ho tedy nějaký Jouda neuvede do stavu, jak vyjel z fabriky. Rád byste našel stroj, který si pamatujete, že na něm děda jezdil a jste na něm ve 3 letech vyfocen? Ten co měl zavařené zlomené řidítko a urvanou přivařenou stupačku? Máte smůlu – renovován. Nikdo nikdy nic nepozná. Chápete? Druhým aspektem je to, že budoucnost přinese technologie a stupeň poznání, které si dnes vůbec nedovedeme představit. Co když bude v budoucnu vyvinuta metoda lasero-plasmatického nanášení barev, svým složením naprosto stejných, jako byly ty původní? Co když bude možno starý zašlý lak sejmout, rozpustit na molekuly a znova nanést? To si vymýšlím, ale je to jen pro příklad. U vašeho kola – zachoval jste vzorky původní barvy pro tyto případné možnosti? Prostě- máme právo vše dělat tak, jak se to líbí nám? Mají islámisti právo ničit ty asyrské sochy, jak můžeme vidět? Podívejte se na stránky na anketu. Dnes tam je 100 hlasujících, takže procenta jsou počet lidí. 95 ze sta si myslí, že by si v budoucnu měli mít možnost sami rozhodnout, jak naloží s tím co po nás zbyde, podle jejich stupně vědomí a možností. To co je dnes běžné za 100 let běžné nebude. Zatřetí, né každý snese na stroji repliky. Tím myslím repliky laku, chromů, obtisků atd. Z muzejního hlediska, každý sebehorší kousek původní barvy je cennější než lak nový. Za čtvrtý, vždy se lépe prodávají stroje nerenovované, než po renovaci. Z okruhu mých známých (motocykly 20 – 30 let. by nikdo nikdy nekoupil renovovaný stroj. Přijde doba, kdy budou renovované za zlomek ceny nerenovovaných v nálezovém stavu. Tak jako u ostatních kategorií starožitností. A nakonec, stránky jsou o postupech, jak rez zastavit a stroj konzervovat tak, aby dále nedegradoval a nechátral. Každý zásah VŽDY snižuje komplexní hodnotu. Komplexní hodnota zůstává, pokud necháme jak je, pouze zamezíme dalšímu chátrání. Šetrná rekonstrukce nezvýší nikterak hodnotu technické památky, možná cenu motorového vozidla. Ať se daří.

Konverzace z roku 2015, konec první části Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz

Spájení mosazí při výrobě kol

25.3.2020

Technika spájení rámů jízdních kol se neustále zdokonaluje. Posledním vývojovým stupněm jest zavedení indukčního ohřívání. Abychom mohli porovnat zkvalitnění uvedené práce, povšimneme si různých způsobů pájení mosazí, jak se postupem doby vyvíjely. Při stavbě jízdních kol jest spájení sestavených rámů a vidlic nejdůležitější prací. Často závisí na dobrém spojí život jezdce. S ohledem na další operace – opilování přebytečné mosazi a vyhlazení – jest tato práce také nejdražší. Proto se neustále zdokonaluje. Nejstarší způsob jest pájení ponorem. Výrobek se ponoří do roztavené mosazné pájky. Mosaz vnikne do volných spár mezi jednotlivými dílci. Přitom se celé pájené místo - například krček rámu - ohřeje na spájecí teplotu, což jest nevýhodné. Obvykle to má za následek změny ve struktuře materiálu a zmenšení jeho pevnosti. Tohoto postupu se dnes již nevyžívá. Novější je pájení v plynové, nebo elektrické peci. Při sestavování rámu se pájka vkládá ve formě plíšků nebo kolíčků do příslušných vybrání či kapsiček spoje. Va to jest ve speciální pícce zahřáto spájené místo až k bodu tání pájky. Kapilárním působením jest pájka vtahována mezi spájené povrchy a tam se rovnoměrně rozděluje. Proto jest důležité, aby mezerka mezi plochami byla všude stejná. K zrychlení práce jest někdy volena vyšší teplota, než jaká je potřebná k tavení pájky. Pájka vytéká podél styčných hran a povrch se pokrývá silnou vrstvou okují. Odstranění přebytečné pájky i okují je zdlouhavé. Ani zde se neubráníme ...


www.veloczechoslovakia.cz

Výživa a výkonnost v silniční cyklistice

24.3.2020

Může systematicky prováděná výživa zlepšit výkonnost závodníka, nebo je nutné zachovati jen nejdůležitější a základní pravidla výživy a soustřeďovati se na tělesnou přípravu na množství kvalitně najetých kilometrů? To jsou otázky které si klade mnoho závodníků a také trenérům a všech sportovců, nejen cyklistů. Dále jsou to otázky stravování před závodem, na začátku a ve druhé polovině závodu. O všeobecně známých faktech o výživě, jídle a pití bych se nechtěl zmiňovat, ale chtěl bych seznámit naše závodníky a hlavně silničáře s novými poznatky ve stravování a s přípravou speciálních jídel užívaných poslední době. Než však začnete číst tento článek odporučuji vás na článek Edmunda Koukala "Jídlo patří k přípravě" v 3. čísle ročníku 1957. Tam najdete základní pravidla a vyjmenování nezbytných doplňků stravy, které musí cyklista-závodník jíst a znát. Tak se vystříhá často se dostavujícího poklesu výkonu nejen v jarních měsících v přípravě, ale někdy i během hlavního období. Tento pokles bývá často mylně potom trenéry zaměňován s přetrénovaností. Ve skutečnosti jde o nesprávnou výživu, chudou bílkovinami živočišného původu, nedostatek vitaminů hlavně C, B a D a někdy o nesprávný poměr uhlovodanů tuků a celkového příjmu vody. Ke zvýšení výkonnosti správnou výživou potřebujeme samozřejmě zachovat zásadní pravidla osobní hygieny a životosprávy. Porušení těchto pravidel by mohlo vést k zmenšení výkonu. Hlavní látkou lidské potravy jsou bílkoviny. A z těchto nejdůležitější jsou bílkoviny plnohodnotné, zvláště aminokyseliny, nezbytné nejen pro normální život, ale tím spíš je pro organismus sportovce podávajícího zvýšenou námahu a tělesnou práci.



Komentář Ⓒ www.veloczechoslovakia.cz,: Osobně tento článek považuji za velmi zajímavý. Připomínám, že jde o rok 1957. O kolik se posunuly vědomosti za 60 let, co se dnes doporučuje a co zakazuje vrcholovým sportovcům? Máte-li nějaký komentář, či námět, sem s tím.

Sága rodu Hanousků

19.3.2020