Sedací kosti dosedají.
Chodidla přijímají zem.
Pánev je usazená
v měkkém základu.
Levá noha se pomalu
opírá do země.
Z hloubky pánve
přichází tlak do stehna,
do nohy,
do chodidla,
do země.
Jen tolik,
kolik pohyb sám unese.
Potom opření povolí.
Noha je přijímána zpět.
Pomalu.
Vlastním tempem.
Když první vlna doznívá,
druhá strana už možná ví.
Nevstupuje podle rytmu.
Nevstupuje stejně.
Rodí se
z téže pánve.
V jedné straně
vlna končí.
V druhé začíná.
Jedna je přijímána tělem.
Druhá přijímá zem.
Dvě vlny.
Jedna pánev.
Dech přichází
ve vlastním rytmu.
Pulsování je pomalejší.
Děje se pod dechem.
Blízko dna těla.
Tam, kde pohyb
ještě nepotřebuje být veden.
Zpočátku je v něm
jemná stopa vůle.
Malá,
aby vlna mohla být čitelná.
Lehká,
aby ji nepřevzala.
Potom nastane okamžik,
který nelze provést.
Podpora pulsování utichá.
Vlna pokračuje.
Tělesnost zůstává
nesená vnitřním pulsem.
Nic se nepřidává.
Nic se neověřuje.
Organismus je nesen dějem,
který už nevyžaduje původce.
Levá strana zůstává levou.
Pravá pravou.
Jejich rozdílnost
a společný tanec
formují tělo.
Pánev nese obě.
Vlna přichází.
Vlna odchází.
Nosná vlna se převaluje
ze strany na stranu.
Bez povelu.
Bez stejnosti.
Bez úsilí pokračovat.
Tělo spočívá
ve vlastním pulsu.