Jak je důležité míti Valtice
Tuhle vzpomínku píšu už asi napočtvrté. Proč? Každá věta, jakmile ji vetknu na papír, jeví se jako klišé. A patos, ach. No považte: „Valtice změnily můj život!“ nebo: „Bez Valtic bych byla někým jiným!“ Nebo: „Moje brána do světa hudby a tance!“ Hrůza, co? Pravda je, že Valtice mohou za spoustu dobrých směřování v mém životě. Vlastně za to hlavní: za moje řemeslo. Tady jsem se dostala ke starému tanci, tady jsem pro něj zahořela, tady se mi zapalovala lýtka, tady jsem protrpěla hodiny v příšerně horké tělocvičně a tady teď tanec sama učím. A stále hořím!
Poprvé jsem na Letní školu přijela s maminkou, když mi bylo dvanáct let. Na podnět Bohunky Cveklové jsme začaly chodit do třídy Evy Kröschlové. A tak to začalo: moje první gagliarda, můj první branle, moje první tančení na dlažebních kostkách zámeckého nádvoří. A ejhle, ona nám k tomu hraje živá hudba... a co to drží za nástroje? Je to violoncello nebo to není violoncello... vždyť to má nějaké struny navíc! A ty děti se tohle všechno naučily hrát za jeden týden? No jo, a my k tomu tanci vždycky potřebujeme předehru... Takové objevy tu na mne čekaly každý rok. Vracela jsem se sem už sama, s kamarády, láskami, příbuznými i rodinou. Pro tože to nebyly jen prázdniny na magickém místě, kterých můžete najít bezpočet. Hnalo mě sem i to setkávání s kvalitním řemeslem a inspirativními lidmi, ať už to byli učitelé nebo spolužáci. Každoroční Valtičtí soukmenovci. A když jsem pak pomalu během let „vrůstala“ do taneční pedagogiky a lektorování zdejších tříd, vždycky mi bylo milé, že tu „neškatulkujeme“, kdo je „ještě amatér“ a kdo je „ už profesionál“. Jsme tu společně, v atmosféře, která je jedinečná.
„Amatér“ znamená svým původem „amateur“, to jest „milovník“, to jest ten, který miluje. A když to takhle vezmete, tak se ve Valticích každoročně setkáváme všichni, kteří jsme v tomto směru „amateuři“. Valtice plné tří stovek milovníků. Nedá se nic dělat, proto pro všechno ty Valtice mám.
Kateřina Klementová 2018 (na cestě do Valtic)