Brian Wright

Pár vzpomínek na rané Valtice

Potěšilo mě, když jste mě vyzvali, abych přispěl k oslavám 30. výročí valtické školy. Učil jsem ve Valticích od roku 1992 a stalo se to významnou součástí mého života. Umožnilo mi to navázat mnohá nová a trvalá přátelství; v Čechách mám možná víc přátel než v Anglii!

Do Valtic mě pozvali dobří přátelé, kteří už bohužel s námi nejsou, David a Michaela Freemanovi. V roce 1991 jsem jim napsal, že jsem nikdy nebyl v Praze, ale že bych ji rád poznal. Obratem mi zorganizovali několik koncertů a navrhli mi, abych přijel učit na letní školu ve Valticích. Studenti tehdy tvořili zajímavou směsici! Někteří byli ryzí nadšenci pro starou hudbu a z těch se pak stali přední loutnisté v České republice. Ostatní z mé třídy byli mladí lidé, kteří zkrátka hledali nové zážitky, zvlášť po roce 1989. Ty zajímaly víc mé znalosti jazzu a blues, než staré hudby. Vlastně se začalo proslíchat, že po skončení běžných lekcí pořádám jazzové a bluesové jam sessions.

Vzpomínám si na svůj první koncert v konírně; o ten jsme se dělili s Helmutem Franke. Plánoval jsem hrát určité skladby, ale když jsem si poslechl Helmutovy oslnivé vstupní variance na Greensleeves, hrané v takovém tempu a s takovou virtuozitou, rozhodl jsem se pro změnu programu. Helmutově technice jsem nemohl v žádném případě konkutovat, a tak jsem nakonec hrál jenom Fantazie, tak pomalu a tak krásně, jak jsem jen uměl. Koncert jsem nakonec přežil a s Helmutem se z nás stali blízcí přátelé; své žáky poslal do mé třídy, aby si poslechli zvuky, které jsem vyluzoval na loutně, což měl být vzor toho, jak by mělo znít jeho žákům cembalo!

Valtice mi darovaly tolik přátel, že je ani nejsem schopen všechny vyjmenovat, ale z organizátorů například Jaroslav Přikryl, Míla Ruzhová nebo Míla Smetáčková byli vždycky laskaví a velmi mi pomáhali. Míla Ruzhová dokonce přeložila do češtiny mou loutnovou verzi čínské poezie.

Co se žáků týče, je jich příliš mnoho, abych si vzpomněl na všechny, ale někdy jsem měl dojem, že se do mé třídy hlásili, aby se učili anglicky, spíš než kvůli stare hudbě! Všichni si během toho týdne a následujících let velmi zlepšili angličtinu, jen má čeština stale stagnuje a omezuje se na několik výrazů pro pivo a víno.

Od začátku jsem stale učil ve stejné třídě ve staré budově hudební školy na náměstí, v místnostech odkud je možno přehlédnout celé náměstí s sousoším svatých, v dálce je vidět Mikulov a zvenčí je slyšet křik rorýsů; to všechno mi vždycky přinášelo velké potěšení.

Ve třídě jsem vždycky usiloval o uvolněnou a přátelskou atmosféru. Někdy byla tak uvolněná, že to až připomínalo Hlavní nádraží!

Nebylo by dobré, kdybych chtěl vyzdvihnout některého žáka a vlastně jsem nikdy nepotkal žádného, kterého bych neměl rád, ale musím se zmínit o Romanu Listovi, který do Valtic přijížděl už od počátku.

Snad jedinou nevýhodou výuky v této budově je to, že ji užívá ještě spousta jiných lidí, kteří mají své vlastní klíče. A tak jsem se těžce učil, že i já musím mít vždycky svůj klíč sebou, aby mě tam nezamkli! A to se taky jednou stalo. Učil jsem právě Romana, když jsme zjistili, že jsme v budově zamčení. Volali jsme o pomoc z horních oken, až se pod námi na náměstí shromáždil pěkný dav, vytvořila se skoro slavnostní atmosféra a lidé tam postávali, popíjeli pivo a víno. Bylo štěstí, že jsem byl právě s Romanem, který je vždycky vynalézavý. Začali jsme pro shromáždění pod sebou hrát prstové loutkové divadlo, zatímco jsme čekali, až nás vysvobodí.

Ještě se musím zmínit o dvou lidech, se kterými jsem se spřátelil ve Valticích a kteří jsou trochu výjimeční. Kristina Vonková byla poprve v mé třídě jako malá holčička, seděla na podlaze, jedla svačinu a často na zemi i usnula. V mé třídě je i v roce 2018, dospělá, inteligentní, výborná muzikantka. Linda Ringlova přijela poprve jako patnáctiletá kytaristka. V posledních letech je znovu v mé třídě jako dospělá, tentokrát loutnistka. I další mí dětští žáci mě přicházejí navštívit – se svými dětmi.

V počátcích školy nebyly ještě Valtice takovou turistickou atrakcí, jakou jsou v současnosti, a tak jsme večery trávili převážně v mnohých vinných sklípcích; já, Helmut a jeho žáci jsme tam byli vždycky; já mezi posledními, kdo odcházeli! Vzpomínám si, jak jsem jednoho rána před vyučováním šel a nemohl si vzpomenout, ve kterém ze sklípků jsem zapomněl svou loutnu. Obešel jsem jich pěknou řádku, než jsemji našel.

Tehdy se také skoro všude v 10 hodin večer zamykalo. To byl můj velký problém, když jsem po cestě ze sklípku musel přelézat bránu internátu a pomáhat při stejném způsobu návratu také dalším.

V posledních letech se moje třída stabilizovala (možná jsem se stabilizoval já!), mám teď samé seriózní studenty staré kytarové a loutnové hudby a je pro mě potěšením sledovat, jak jejich hudební (a anglické) schopnosti rok od roku rostou.

Na doprovodných fotografiích jsou někteří mí žáci a kolegové hudebníci, se kterými byla velká radost pracovat: Poppy Holden, Helmut Franke, Nancy Hadden a přátelé jako David a Michaela Freemanovi či Mischa Scheer stavitel cembal.

Brian Wright, duben 2018

Some memories of the early years in Valtice

I was delighted to be asked to contribute to the 30th anniversary celebrations of the Valtice summer school. I have taught at the summer school since 1992 and it has become an important part of my life. Through my teaching I have made so many new and lasting friendships; I perhaps have more friends in the Czech Republic than in the U. K.!

I came to Valtice through my good friends, alas no longer with us, David and Michaela Freeman. I had written to them in 1991 saying that I had never visited Prague and would like to see the city. They in turn arranged some concerts for me and suggested that I teach at the summer school in Valtice. The pupils in the early years were an interesting mixture! Some were genuine enthusiasts of early music and these lutenists went on to become some of the leading lutenists in the Czech Republic. The others, in my class were just young people looking for new experiences, especially after 1989. These pupils were as much interested in my knowledge of jazz and blues as in my knowledge of old music. In fact, there were rumours circulating at the time that I was organising jazz and blues jam sessions after the normal lessons had finished.

I can remember my first concert in the horse stables; I shared this concert with Helmut Franke. I had planned to play certain pieces, but after hearing Helmut play his opening set, which were so fast and virtuosic, dazzling variations on Greensleeves, that I decided to change the pieces I had planned to play, there was no way in which I could compete with Helmut's technique, and so I played only Fantasias, slowly and with as much beauty

as I could manage. I survived the concert and Helmut and myself became firm friends; he would often send his pupils to my class to hear the sounds I made on the lute, this was to be the model for the sound his pupils should make on the harpsichord!

I have made too many friends in Valtice to mention them all, but some of the organisers, such as, Jaroslav Prikryl, Mila Ruzhova and Mila Smetackova were always kindly and helpful towards me. Mila Ruzhova in fact translated my lute song settings of some Chinese poetry into Czech. Regarding my pupils, there are too many for me to remember them all, but I sometimes felt that many of them came to my class to learn the English language and not early music! Everyones English improved so much over the week and in subsequent years, but my own command of the Czech language stagnated, consisting only of the Czech words for beer and wine.

From the beginning, I have always taught in the same class, which is located in the old music building in the square. My rooms, which overlook the monument to the saints, Mikulov in the distance and with the bird sounds of the migrant swifts (Rorys) screaming outside, has always given me much pleasure. In the class, I have always tried to achieve a relaxed and friendly atmosphere, but sometimes it was so relaxed it resembled Hlavní nádraží! It would be invidious to pick out any particular pupil and I have never met a pupil which I did not like, but I should mention Roman List who has been coming to Valtice from the earliest years.

Perhaps the only drawback to teaching in this building is that many other people use this building and have their own key, and I have learnt the hard way that I should always have my own key, without it there would be always the chance that I would be locked in! and this happened on one occasion. I was teaching Roman at the time, having realised we were locked in. We called for help from the top windows and soon a large crowd formed beneath the window in the square, there was quite a festive spirit, with people drinking beer and wine. I was lucky being with Roman, as he is always imaginative and we decided to make finger puppets and we entertained the crowd, whilst waiting for our rescuers. I mentioned earlier that I have made so many friends in Valtice, but I should mention just two more who are a bit unique. Kristina Vonkova firstcame to my class as a very little girl who would eat her sandwiches sittingon the floor and would then often fall asleep. She is still in my class in 2018, mature, intelligent and a very good musician. Linda Ringlova first came to my class as a guitar player when she was 15 years old, she rejoined my class in recent years, as a mature women, this time with a lute. Other child pupils have come back to see me as adults, bringing with them their own children.

During the early years Valtice was not a tourist destination that it has become; our evening activities consisted of visiting the many wine cellars; i was always there with Helmut and my pupils, i being one of the last to leave! I remember waking one morning and not being able to find my lute I quickly realised I had left it in one of the wine cellars, before

teaching. I visited a number of cellars until I found my lute. During those early years, the main gates were locked at 22.00h. This was always a problem for me coming from the wine cellars, climbing over the gates and helping others to do likewise.

In recent years my class has stabilised (and perhaps i have!), now I only have serious students of early guitar and lute music and it is a continuing pleasure for me to see how much their musical abilities (and English) develop each year. In the accompanying photographs you will see some of my pupils and some of the musicians that have given me so much pleasure to work with, Poppy Holden, Helmut Franke, Nancy Hadden, and friends, such as David and Michaela Freeman and Misha Scheer, the harpsichord-maker.

Brian Wright, April 2018