Jiří Kotouč

Letní škola staré hudby vznikla z iniciativy prof. Miroslava Venhody jako důsledek ustanovení Společnosti pro starou hudbu začátkem 80. let minulého století. S prof. Venhodou jsem byl po léta v čilém styku, natočil jsem s jeho Madrigalisty i některá středověká díla.

Tenkrát Česká hudební společnost, jejíž předsedkyní byla dlouhá léta Míla Smetáčková, sdružovala mnoho hudebních společností – Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Jarmily Novotné a mnoha dalších. Prof. Venhoda pojal tehdy úmysl s rozkvétajícím zájmem o „starou hudbu“ ustavit i „Společnost pro starou hudbu“. Podařilo se a současně jako jeden z prvních počinů této společnosti bylo zorganizování I. ročníku Letní školy staré hudby, tehdy roku 1985 v Kroměříži. Kromě kurzů se konaly koncerty v zámku, Květné i Podzámecké zahradě, k tomu vzpomínky na úžasnou hudební minulost arcibiskupské kapely, překrásný začátek. Ze zahraničí přijeli houslista Eduard Melkus a James Griffett, pěvec slavného ansámblu „Pro cantione antiqua“, náš Milan Munclinger a mnozí další. Všichni vedli kurzy a koncertně vystoupili. Robert Hugo nastudoval a provedl Michnovy Litanie, já s Janem Krejčím a jeho souborem barokních smyčců „Gioia della Musica“ jsme uvedli části Michnovy Svatováclavské mše, provozovaly se madrigaly, chorál i pestrý program instrumentální.

Dalších ročníků v Kroměříži jsem se pro jiné závazky nezúčastnil, a protože ubytování tam déle nebylo možné (prostory zabrala armáda), našel Jaroslav Přikryl, který po odchodu prof. Venhody z tohoto světa převzal vedení společnosti, ideální možnost pro sídlo Letní školy ve Valticích. Nádherné prostory na zámku, výborné ubytování a stravování účastníků v internátu Vinařské školy. Tedy v roce 1989 bylo tedy zahájeno působení SSH v tomto půvabném jihomoravském městečku. Robert Hugo se rozhodl provést jednu z prvních oper „La Dafne“ (1608), jejímž autorem je Marco da Gagliano. Režii měl tehdy Vojtěch Spurný, dnes významný dirigent. O choreografii se postarala Eva Kröschlová, která v Letní škole dlouhá léta vyučovala historické tance. Na nádvoří zámku vytvořil scénu arch. Daniel Špička ve spolupráci s tehdejším kastelánem zámku, Radomírem Neprašem. Dafne zpívala Lana Lewitová, Apollóna Jiří Kotouč, Amora Lenka Škorničková a Venuši Jitka Koželuhová. Byly tam i menší role, které spolu se sborem a tanečníky vytvořili účastníci Letní školy. Největší ozdobou tohoto zdařilého představení byl nádherně vyvedený drak, chrlící oheň a dým!

Školu vedl po odchodu prof. Venhody Jaroslav Přikryl, cembalista a profesor Pražské konservatoře. Díky jeho známostem začali do Valtic jezdit mnozí zahraniční lektoři – kromě již v Kroměříži zmíněných to byl Helmut Franke, vynikající cembalista a sbormistr, jehož přednášky byly jedinečné. Irmtraud Hubatchek učila barokní violoncello, Siegfried Pank a Michael Brüssing gambu, David Freeman gambové consorty. Ulrike Engelke, později i Petr Zejfart a Marek Špelina zobcové flétny, renesanční příčné flétny Nancy Hadden. Jan Smaczny se věnoval madrigalovým ansámblům. Helmut Franke a Robert Hugo (který vyučoval i varhany) vedli i sbory – jejich programy byly vždy vynikající. Michael Scheer, stavitel cembal, obětavě přivážel překrásné nástroje, které dával k dispozici a nezištně je ladil. Britské kontakty Daniela Špičky a Michaely Freemanové přivedly do Valtic Poppy Holden, pěvkyni sladkého “alžbětinského“ hlasu, loutnu po léta učil Brian Wright, později i Oswald Hebermehl. Chorálu se věnoval Bohumil Korejs, poté i Marcin Bornus Szczycinski, zpěvům z českých kancionálů pak Michal Pospíšil. K českým houslistům, Janu Krejčímu a Dagmar Zárubové, přibyli časem Sonya Monosoff, Catherine Mackintosh, Daniel Hauptmann, Simon Standage a Daniel Deuter. Cembalo učíval Jaroslav Přikryl, Tamara Franzová, Shalev Ad-El, Rudolf Zelenka. Barokní hoboj učil Marek Nedwiedzial, zpěv během let James Griffett, Jiří Kotouč, Irena Troupová a další.

Skvělé a nesmírně záslužné byly dětské třídy – ti větší hráli v orchestru, vedeném Lubomírem Novákem, ty menší a nejmenší vedly dámy Bohumíra Cveklová a Eva Káčerková. Bylo neuvěřitelné, co dětský orchestr dokázal zahrát a vystoupení předškolních dětí bylo rozkošné, až často dojemné. Vzbuzovat lásku k hudbě byla ovšem základní myšlenka Miroslava Venhody, kterou valtické kurzy zcela naplňují. Nemohu opomenout dámy, které se staraly o chod celé školy: PhDr. Miloslava Ruzhová, neobyčejná to žena, později Xenie Leitgebová, Hana Tillmanová a Václava Smetáčková – jim byly velkou oporou dlouhá léta i Václava Cibulcová a Slávka Křemenáková – všem velký dík! Byly tam jistě ještě další osobnosti – omlouvám se těm, na které jsem snad nevzpomněl...

Třídy byly rozsety po celém městě – ve Vinařském učilišti, v Základní škole, v Základní umělecké škole, varhany přirozeně v chrámě. Nezapomenutelné koncerty se odehrávaly na zámeckém nádvoří, ve Španělské konírně, v zámecké kapli, někdy i v rozlehlé jízdárně. Tančilo se před zámkem či v přírodním amfiteátru v parku, tam zaznívaly i madrigaly. Během kurzů měli večerní koncerty zpravidla lektoři nebo pozvané soubory, poslední dva dny byla vystoupení studentů. Velkým přínosem letní školy bylo navazování nových kontaktů mladých účastníků mezi sebou, rovněž i s lektory.

Jakýmsi zákonitým pokračováním byly hudební víkendy, které se v letech 1990, 1992, 1994 a 1995 odehrávaly vždy v srpnu. Tam vystupovali z velké většiny účastníci Letní školy, přijely i hostující ansámbly, tanečníci, byly hostiny v parku, opery a koncerty i ohňostroje a loutkáři, opět ve všech prostorách zámku – byla to vždy exkluzivní přehlídka umělců, zabývajících se historickou hudbou. Tyto akce bylo nutno ovšem sponzorovat (postarali se o to Daniel Špička a Radomír Nepraš) – v dalších letech se už prostředky nenašly.

Jsem vždy potěšen, když vidím na současných koncertech bývalé studenty Valtické školy – mnozí udělali krásnou, i světovou kariéru. Za všechny bych rád jmenoval Hanu Blažíkovou (mou absolventku na Pražské konservatoři), která jen v roce 2017 vystupovala s J. E. Gardinerem ve všech třech Monteverdiho operách jako Euridice, Poppea a Minerva, o Vánocích téhož roku vystoupila v Amsterodamu v Concertgebouw ve Velké mši h-moll, J. S. Bacha za dirigování Ph. Herreweghe. O slávě Magdaleny Kožené, kterou jsem poznal také ve své třídě, se není nutno zvláště šířit...

Zúčastnil jsem se kurzů ve Valticích mezi roky 1989–2012 osmnáctkrát, jeden čas jsem byl i ředitelem této bohulibé instituce.

Přeji Valtické letní škole ještě dlouhá léta a všem hojně úspěchů!

Jiří Kotouč 2018