Na výcviková soustředění jsme byli zváni již Andreou, nabídky přišly i od Lenky, ale pravděpodobně díky pracovnímu vytížení aktivitami na chatičce jsme je odmítali. Nicméně nakonec Kačenka přeci jen neodolala. Nokinka zvládala houpačku a sbírala zkoušku za zkouškou, chtělo to už jen trochu urychlit. Tak došlo nakonec na vyplnění přihlášky na soustředění v Ratenicích, pořádané Monikou z Buštěhradu. Termínem nástupu bylo pondělí 12. srpna 2019. Před tím v pátek jsme si přivezli Alfičku, v sobotu získali zlaté a stříbrné umístění v Pesoparku.
A tak jsme jako úspěšný tým vyjeli s novým překrásným autíčkem Alfa Romeo se dvěma výfuky a nápisem Veloce. Nalézt Ratenice nebyl problém, horší to bylo se samotným areálem. Nakonec se ale zadařilo. Byli jsme ubytováni v pěkné chatičce. Postýlky, světýlko, ale hlavně, to bylo na tomto ubytování nejlepší, před chatičkou byla malá otevřená verandička s plůtkem. Takže se zde pohodlně dalo vysedávat, nebo nechat pejska chviličku čekat venku. Jídlo se podávalo v jídelně, kadilo se poblíž a pisatel na malou chodil za chatičku vedle pekelně zadělané míchačky. Často se ozýval podivný zvuk, pohybující se kolem značnou rychlostí. Nedaleko je zkušební železniční okruh Cerhenice, to je ten, kde Albatros kdysi udělal rychlostní rekord, a ten zvuk bylo nějaké měřící zařízení. Ten zvuk byl takovou charakteristickou kulisou.
První den se k večeru spustil déšť a tak se cvičilo v hale. Táta ve volných chvílích polehávání studoval Vltavskou kaskádu. Druhý den se Nokinka přidala k tátovi, když šel udělat bobek na záchod a také při té příležitosti sama jeden udělala. Po deštivém dni nastalo příjemné rozehřívání a cvičilo se už pěkně venku. Večery patřily opékání buřtů na nějakém plechovém zařízení u jídelny a Martin od Coopera tam exceloval značkovým tábornickým vybavením. Ve středu bylo také hezky, i když ne moc teplo. Večer volala Růža, že se narodil Vítek. Ve čtvrtek se dopoledne cvičilo a po obědě pak přijela Alfička se dvěma výfuky k chatičce, aby byla naložena věcmi, ale především šikovným pejskem.
Naproti byl samostatný trojchatičkový domek. Jednou se na nás přišel podívat Ichifer, aby se podíval jak cvičí cotoni. A v podobě bílého mráčku se objevil právě na tímto domkem.
Okolí tvořilo typické zemědělské Polabí. Všechno přirozené a výtvarně přitažlivé. V dáli pak mezi vysokými topoly vede 110 kV vedení a za ním dokonce i slavné vedení 400 kV od Chvaletické elektrárny. To dost stylově koresponduje se železničním zkušebním okruhem.
Procházky vedly kolem oplocení areálu, za kterým bylo možno se ocitnout na rozlehlé ploše s luční letní květenou. Tam se k nehorázné radosti páníčků vyvedl Nokince nejeden pěkný bobek.
Nejedna vycházka byla doprovázena setkáním s Cooperem. Jednalo se vždy o setkání vřelé a pejskové si náramně porozuměli. Však se znali už ze slavného HafBa a měli za sebou i jedno společné Ondřejovské agilitění.
Otevřený cvičák mezi venkovskými zdmi byl sympatickým venkovským prostorem.
Možnost přijet si autíčkama k naložení jsme samozřejmě uvítali. To je vždycky užitečné.
Pobyt v Ratenicích je poslední fotograficky dokumentovanou agilitní akcí pejska fenky Nokinky v roli jedináčka. Takže tím také končí tato velkolepá stránka. Příští měsíc si Nokinka na cvičáku v Úněticích řekne o ségru a další společné tábory sourozenců jsou již popsány na stránkách v režii pudlíka Kikiny.
Ratenice se ocitly na začátku pravidelných účastí na vícedenních akcích. Toto soustředění jsme již později nezopakovali, ale vydali jsme se sem ještě několikrát na závody, to už ovšem v týmu s Kikinkou.