Sbírání bodů k postupu do vytoužené první výkonnostní třídy Kačenku samozřejmě neopustilo. Po nebodovaném hafbáckém novoročním zlatě se vypravila do Terezína. Pisatel tuto volbu uvítal. Konečně se projede Smažíkem po trase, kterou čtrnáct let jezdil ve služebním autě. Samozřejmě, že o tom, že Nokinka poběží v neděli 28.ledna v Terezíně informoval své kolegy a kolegyně v Litoměřicích. A Jolana s Luckou se skutečně na místo klání dostavily, Lucka dokonce přivedla i manžela. Teď už se jenom s Nokinkou náležitě pochlubit. Terezín, to je historicky záležitost dragounská, čili nemohlo se závodit jinde, než na cvičišti koní. Hala byla obrovská a přehled bylo možno získat z ochozu. Tam se také pisatel uchýlil se svým canonem a pořizoval snímky ze značné výšky. Houpačka rozhodla v obou březích o diskvalifikaci, ale Lucka s Jolanou myslím nelitovaly, bylo to něco nového a zajímavého a obě jsou milovnicemi pejsků i koní. Takže předvedení sportu kolegyním bylo největším úspěchem této akce.
Tak se podívejme na ten první běh. Záběry z ptačí perspektivy jsou zajímavé, světla ve stáji moc nebylo, ale není to až zas tak hrozné.
Druhý běh přinesl stejné nervy na houpačce, ale tak nějak roztomilé nervy. No nic, tento rok budeme trénovat houpačku.
Den předtím Nokinka v noci prudila s kručícím bříškem, ale houpačka se na to nedá svádět. Houpačka se prostě dostala mezi priority a právem jsme věřili, že Nokinka si s tím pomalu ale jistě poradí. Druhý den v pondělí jsme jeli na chatičku a Nokinka tam úspěšně asistovala při rasantní ořezávce velké letní jabloně. To byla také taková tečka za Terezínem. V dalších dnech následovaly cesty po strakonické silnici mezi zemědělské stroje, králíky a prasátka mezi pomeranči. Jmenuje se to tam Řitka.