V neděli 4.listopadu 2018 celý den Nokinka závodila v Berouně a udělala další zkoušku. Dokumentace však chybí, neboť v tomto roce pisatel úporně pracoval na chatičce ještě na podzim, aby zasádroval retro zásuvky a mohl za pracovním rokem udělat šťastnou tečku. Neděle 25. listopadu 2018 připadla na další závody a s doprovodem pisatelovým to také nevypadalo růžově. Již třetí den se kurýroval s klasickou podzimní virózou a vstávání bylo velmi obtížné. Pod paralenovou clonou však nakonec vyjel a udělal dobře. Cestou kolem legendárního Lotouše se dostal na jezdecký statek v Královicích. Parkovat bylo možno s velkým výběrem, zajímavé procházky vedly kolem pěkného potoka a jeho údolního rybníčku. Vzpomínáme také na velkou klobásu, hlavně na to, jak z té její velikosti byl nadšený její prodavač. V Královicích musí být dost hezky, když je hezky. Tehdy ovšem moc hezky nebylo, ale co je důležité, hezky se tam cítila Kačenka, zvláště když se s Nokinkou postavila na stříbrný stupínek.
Při zkouškách Nokinka přetáhla čas pouze o 2,14 vteřiny, čili na trase nebyla houpačka. Nokinka na písek byla zvyklá z Řitky a běžela jako zkušené pouštní zvíře. Ze třetího místa získala další zkoušku. Běžela také dva jumpingy, kde doběhla pokaždé a jednou dokonce čtvrtá.
Závod byl hodnocen součtově a tak se mohla nakonec postavit na druhé místo.
Po návratu se opět dostavila horkost a boj s nemocí ještě pár dní pokračoval, ale návštěva Královic stála za to. Při studiu místa, které jsme navštívili, což děláme vždy, jsme zjistili, že ten překvapivě mohutný potok se jmenuje Bakovský potok a v ústí je ještě mnohem mohutnější. Jeho voda pohání dva historické mlýny a jeho jedinečnost navíc sestává z toho, že je posledním levostranným přítokem matičky Vltavy a vůbec posledním pořádným. A navíc ústí u mostu přes Vltavu, přes který jsme čtrnáct let jezdili do Litoměřic a na jeho ústí se tak celá léta pravidelně dívali. Nevěda, že na jeho březích jednou Nokinka vybojuje v agility druhé místo.