V Cotonlandu nazvala Martina Marková tuto akci jako Seminář poslušnosti a agility pro cotonky. Tak se určitě domluvili s Lídou, která na své narozeniny tuto akci zorganizovala. Popudem bylo jistě loňské bavlněné agilitění. Psala se sobota 15.června 2019. Účast byla vysoká a setkali jsme se s hafbáckými kolegy Lídou a Naďou čili Buníkem, Pipušou, Maxíkem a Deisinou. Přejeli se podívat i Příbramáci, těm se tu vloni jistě líbilo. Přijel taky brácha Krkonošský květ Badík s mámou Pavlínou a během akce přišel i táta Pavel. Nechyběl ani Orsík. Na akci se objevila i těhotná tanečnice s pejsky, se kterou jsme se poprvé setkali na první výstavě. To bylo také tak nějak rozlučkově symbolické. Na přesný program už si nepamatujeme, jenom že bylo dost vedro a všichni se časem přestěhovali do stínu. Stejně jako minule byly lektorkami kurzu agility Nokinka s Kačenkou. Pisatel již zanevřel na fotografování něčeho jiného, než chatičky a výletů a když zjistil, že se akce účastní Martina, ani foťák nebral. Skutečně by to bylo zbytečné, na Cotonlandu a především na Rajčeti bylo brzy z čeho vybírat. Z množství fotek jsme vytáhli dost na vzpomínky do vlastní galerie a udělali jsme to zaplaťpánbůh včas. Použít cizí fotografie však po letech většinou znamená horší orientaci v ději, ale že se jednalo o akci zdařilou zůstává stejně potvrzeno.
Žlutozelené zuřítko bylo použito pro demonstraci pomůcek pro výcvik agility. Tyto demonstrace Nokinku mimořádně bavily a ještě dlouho po jejich ukončení všem tuto pomůcku pyšně ukazovala.
Fotky Nocaimy jsme v souboru Martiny našli v hojném počtu. Je na nich vidět, že pružná Martina si na bobek sedla v pohodě a dlouho na bobku sedět vydržela. Snímky byly provedeny ve výborné kvalitě a popisují Nokinčinu roztomilost z výšky, kterou si pisatel nemohl dovolit. Stojí za to, prohlédnout si celý soubor fotek. Je těžké vybrat jenom nějaké. Ale přece jen sem některé pro orientaci dáváme. Je možné, že právě o tomto horkém dni Nokinku v tunelu napadlo, že by si na další běhání po parkurech měla vychovat nástupce.
Krkonošský květ se cítil na kladině dobře. Však to taky nejsou žádní padavkové.
Nějaké fotky ostatních pejsků jsme ze souboru Martiny vyextrahovali, ovšem za předpokladu, že si je kdykoli budeme moci prohlédnout v jejích velkolepých souborech. Tam už přístup bohužel nemáme, takže alespoň takhle. Hlavně, že máme Fitampita.
Společných fotografií Martina udělala osmnáct. Jednu z nich jsme umístili na úvod této stránky, ještě sem dáme pro zajímavost další dvě. Na první něco pisatel zjistil na Nocaimě a na zbylých fotkách už budeme jenom zjišťovat, co to je. Nějaký strup nebo klíště, snad to nebylo hovno. Asi si už nevzpomeneme co to bylo.
Ke konci akce se již všechno nastěhovalo do stínu, debatovalo se, někdo si něco zkoušel, třeba psí hlavolamy, prostě takový poklid.
Toto setkání cotonů bylo na dlouhou dobu poslední, neboť jejich sérii krutě narušila epidemie. Možná, že cotoni tady později zorganizovali ještě další podobná setkání, to už ale Kačenku agilitně zcela pohltila Kikina. Tedy jednalo se o důstojnou tečku za něčím, co bylo úžasně príma. A navíc v místech, kde jsme se setkali s Lídou a Naďou, s Maxíkem, Buníkem a Dejsinou. Prostě v místech, kde to krásné období života, nazvané cvičení a závodění s pejsky, někdy v zimě roku 2016 začalo.