V parkuru se ocitla houpačka, takže jsme nijaké úžasné výsledky nečekali. Větší šanci každopádně měla Mercedes. Nicméně bylo pořízeno mnoho krásných a optimistických snímků a jarní krajina za nimi uvádí pohledy směrem jednak k Vepří a Čerčanskému chlumu, jednak ke Komornímu Hrádku. Vlastně kdykoli jsme se tak často v životě zasněně dívali z pole či skal nad Sázavou do dálky, dívali jsme se někam sem.

Ve druhém běhu sice Nokinka diskvalifikována nebyla, stejně ale skončila s trestnými body čtvrtá ze čtyř. Každopádně opět při maximální roztomilosti.

Ve třetím běhu opět diskvalifikace, ale opět děsná roztomilost. Roztomilost fofrující, létající, ale i roztomilost zaseklá na houpačce. Nakonec, diskvalifikovala se i Mercedes.

Na tomto klání jsme se setkali se starým hafbáckým známým Dašem s psovodem Jirkou. Foxteriér si tentokrát vybojoval umístění. Ze svého bronzového místa si Jirka potřásl rukou s Olgou Krišinou, která stanula na místě nejvyšším, a to s naším sousedem, velmi pohledným stříbrným špicem. Bylo to docela symbolické, neboť HafBo již ustupovalo Roztokám a blížil se rok Buštěhradu, kde se právě paní Olga bude vyskytovat velmi často. Jednak s tím pěkným špicem, ale později s roztomilým portugalským podengem. Ale to jen tak na okraj. Zatím jsme v Okrouhlicích, na židli narovnáme Nocaimu a Mercedes do týmové fotografie a Sofie se připraví k nástupu na místa vítězů.

Sofie si dvakrát došla pro ocenění stříbrné a Nokinka po jejím návratu měla strašnou až děsnou radost a triumf Mercedesin sledovala s velikým zájmem.  Vzhledem k tomu, že se na stupních vítězů ocitl i Daš, nebylo to v Okrouhlicích pro HafBo žádné fiasko.

Cestou domů jsme si užili milovanou posázavskou krajinu. Naskytl se nám i pohled na bok Trkotínského hřbetu, rozdělený průsekem pro 400 kV vedení. A vedle se samozřejmě ukázal i veleslavný Čerčanský chlum. Smažík a Velký Pikásek se zatím v blízkosti rybníčku neměli špatně.