První body do legitimace Kačenka získala v Mladé Boleslavi koncem května, pak si 10. června dojela ke Hradci Králové pro bramborovou medaili. To jely také bez táty, ten zatím doma poslouchal Rodina slyšit, rodina znajet. O měsíc později si Nokinka parádně zazávodila na HafBu, vyhrála plno cen od Rákosníčka, ale do legitimace žádný záznam nepřišel. Pro další body se jelo i s tátou. Vždyť ten měl nový foťák a bylo by dobré nasekat také pár fotek bodovaných. Psal se 29.červenec 2017. Brzy ráno jsme se stavili pro Sofii a Mercedes a včas se dostavili k zápisu na cvičišti v Mladé Boleslavi. Počasí bylo pěkné, ale předpovědi mluvili o tom, že teploty v příštích dnech porostou. Postavili jsme stan a obě borkyně čekaly na svůj závod každá ve své přenosné kleci.
K prvnímu běhu nastoupila Nokinka s takovým mírně otráveným výrazem. Kačenka dala povel k trysku a ozvalo se písknutí a pak ještě jedno písknutí diskvalifikační. Zkušenosti je třeba nasbírat a tohle byly zkušenost, že se nesmí vyběhnout před řádným akreditovaným odstartováním. Ale podle pravidel stejně dál v běhu pokračovaly. A co je důležité, pomalu, ale jistě překonaly houpačku.
Nesmíme zapomenout na šílenou Mercedes. Mercedes nás provázela ve všech slavných závodech tohoto roku, prostě patří do tohoto období. Tak jí musíme připomenout. Stala se určitě jedním z nejúspěšnějších mopsů všech dob.
Ke druhému startu se už přistupovalo opatrně. Docela to trvalo dost dlouho. Ale nakonec se běželo bez diskvalifikace i když s jedním odmítnutím a jednou chybou. Nokinka byla sedmá z jedenácti a získala ohodnocení D, čili dobrá. Mercedes doběhla, ale bez bodování.
První běh skončil diskvalifikací hned po startu, vlastně ještě před startem, druhý běh doběhnut bez potřebných bodů, ale zbýval ještě běh třetí, běh poslední. Krkonošský květ doběhl bez odmítnutí i bez chyb, šílená Mercedes s jednou chybou a obě s hodnocením V, čili výborně.
Z jedenácti borců se Nokinka v posledním běhu umístila na čtvrtém místě, Mercedes na místě šestém. Získaly každá po jedné zkoušce a spokojeně se vrátily do Prahy. Ještě ten den jsme vyjeli na pracovní nákupy. Zapomněli jsme však platební kartu, tak jsme museli pořídit jen to nenutnější za aktuální hotovost. Takže jsme pořídili jenom kolenátka, vruty, Luxol a především lino. Ještě ten den jsme dojeli na chatičku a připravili se na těžký pracovní týden. Druhý den nás čekala noc na tvrdé zemi u kamen vedle výkopu, v následujících dnech pak jsme jeli pro Gustava. Byly to prostě slavné dny. Dny, na které se nezapomíná.