Tímto soustředěním začala celá řada oblíbených výletů do chatiček u Berouna. Kačenka je začala milovat ihned. Moc místa tam není, ale stačí. Je tam taky lednička a v létě není potřeba se starat o topení. Taky tam neteče. V některých chatičkách je ale plno berušek. Teď ale k tomu výletu prvnímu výletu. Na něj došlo v pátek 9. června 2023 brzy ráno a Kačenka při své nedočkavosti vstávala a budila ještě o hodinu dříve.  Po cvičení v hale došlo na venkovní večírek, Pavel Březina se stal čerstvým prvodědkem, tak si tak nějak zdravě přihnul. Druhý den bylo teplo, docela příjemně, dozvěděli jsme se, že Loterie je z Trebišova, takže jsme tam oba byli v zajetí. Něco se jí ale stalo s plotýnkami nebo co, prostě musela výcvik ukončit a odjet a to byla velká škoda. Prošli jsme se k Berounce, pisatel četl Gasparova, čas příjemně utíkal, večer pisatel vypil u táboráku dva Kozlíky a spal pak spokojeně až do rána. V neděli už jsme vyhledávali stín a sledovali jsme výcvik dřevěných koníků. Po šesté jsme vyjeli na chatičku a tam v pohodě stihli ještě táborák.

Na začátku září pisatel omládl díky návštěvě plicního oddělení a začal dýchat jako maratonec. Bohužel těsně před odjezdem do Berouna v říjnu chytil nějaké svinstvo a ještě v noci před odjezdem se pod peřinou třásl a cvakal zubama. V pátek 13. října vyjel v půl osmé na soustředění pod paralenama. Počasí bylo krásné, tak se mohl na sluníčku pěkně vyhřát a válel se před chatičkou na dece. Kačenka byla moc spokojená a Nokinka běhala jako čert. Táta si četl Machara a zaujala ho část o řece Soča. Večer došlo na táborák a jednoho Kozla. Druhý den bylo hezky jenom dopoledne, večer už se grilovalo pod střechou, opět s jedním Kozlem.

V neděli bylo už dost zima, dalo se občas vyhřát na sluníčku, ale jinak dost prokřehlost. Cestou domů do Prahy se udělalo ještě hnusněji, prostě přišel podzim, ale vzpomínky zůstaly moc pěkné.

Koncem května 2024 bylo hezky, blížila se návštěva berounské chatičky a doufali jsme, že předpověď počasí nevyjde a že se počasí nezkazí. Bohužel, předpověď vyšla. Cesta do Berouna v pátek 30. května proběhla ještě za pěkného počasí, za pěkného počasí jsme se ubytovali, udělali si kafíčko, posadili jsme se s ním na sluníčku před chatičku a stále čekali, že to s těmi dešti nebude tak hrozné. Pejskové se spokojeně váleli na trávě, pokud ovšem neprudil kocour od chaty údržby.  Odpoledne však deště přišly. A jaké! Úvodní fotografie to dokazuje. Kačeny se proháněly na jezírku před halou.

Pisatel si tentokráte vzal s sebou počítač a na místní wifině zpracovával na wikipedii Josefa Šmejkala. Šmejkal se povedl, ale pravý přední roh přístroje to odnesl. Ale počítač funguje spokojeně dál.

V týmu Kikina cvičila s Ryškou a Loterií. V sobotu se grilovalo pod střechou. V neděli deště ubývalo, k večeru se ale cestou na chatičku déšť zase spustil, nicméně na chatičce bylo alespoň pořádně zalito.  A kvetly krásně Ratibořice.

Když jsme se vraceli ze Zachrašťan, ohodnotili jsme tehdejší teploty jako snesitelné, nicméně na Lysou jsme si představili ochlazení. Nevyšlo to.

V neděli 11. srpna bylo ještě snesitelné horko. Po poledni jsme vyjeli do Lysé a večer bylo příjemně. Druhý den bylo příjemně ráno, dopoledne to ještě šlo, ale odpoledne už jsme dění na cvičišti mohli pozorovat pouze ze stínu u potoka. Další den bylo příjemně jenom ráno, odpoledne bylo vysloveně hnusně, 33 stupňů. Ráno a o dopolednách táta studoval návod ke Standovi a plánoval elektrifikaci Ústředních dílen sever.

Poslední den, ve středu 14. srpna teplota opět od rána nepříjemně stoupala, odpoledne byly ale ještě běhy a do auta jsme ve vedru nosili peřiny. Odjeli jsme po čtvrté a doma rovnou do bazénu.

Začátkem října 2024 došlo k závozu NHKG a ke svaření držáku budky. Počasí bylo tehdy pěkné a z radosti jsme si před odjezdem do Berouna ještě pořídili podzimní sněžítko s veverkou. Odjezd nastal v pátek 10. října, ale po příjezdu začalo pršet. Došlo tedy k povalování v chatce a Kikina lítala v hale. Byla tam s námi Loterie, Březinovi a pejsci, co připomínali Štaflíka a Špagetku. Jeden byl rasa Slovenský Hajčiarik, to bylo zajímavé. Byl moc pěkný.

Druhý den, to byla sobota, už nepršelo, ale byla dost zima. Došlo na povalování a poflakování, večer a ráno táta inhaloval Formano, nedýchal úplně špatně a těšil se jak zase omládne s Brimicou. Radost mu udělala nostalgická Bardotka. Večer pisatel strávil v klubovně.  

V neděli, poslední den, vysvitlo sluníčko a vyhřátí před chatkou na stoličce s kafíčkem bylo velepříjemné. Odpoledne jsme odjeli na chatičku a ještě stihli táborák. Povídku malostranskou jsme sice i na chatičce zaspali, ale výraz „konec tlukotu po svatém Vítu“ se nám v paměti usadil.

Do Berouna jsme vyjeli ráno 18. dubna 2025, a to za deštíku. Tátu tehdy dost trápily průdušky. Ubytováni jsme byli v naší chatičce. Dost začalo pršet, táta si četl Gasparova, válel se a často usínal. Noc šla, dýchání docela šlo, ráno jela po trati Bardotka, pak dokonce parní mašinka 434.2186 a pak další Bardotky. Byla to velikonoční sobota a historickými jízdami se to jen hemžilo. Po dešti přišlo sluníčko. Večer pak přišlo na klubovnu, to si Kačenka pěkně popovídala. Večer jsme opět prospali Gogolovu Ženitbu. Spánek byl opět dobrý. S dýcháním to jakž takž šlo. V neděli večer jsme odjeli na velikonoční chatičku.

Soustředění ve dnech 11. až 12. července 2025 bylo již třetím výletem do Lysé nad Labem. Počasí bylo opakem k těm hnusným vedrům před rokem. Vstávali jsme v šest, odjeli v půl osmé a po ubytování pisatel zjistil, že zase zapomněl vestičku. Doklady vem čert, ale co brýle. Tak nastal výlet do Lysé, tam jsme v Tetě pěkné dvoje koupili, ještě Ambrobene a stříkadla, za nedlouho již pisatel studoval komíny, Casio a jiné, prostě príma viděl a navíc spokojeně inhaloval.  Ilona bydlela s námi vzadu, tryskomyši lítaly kolem. Ještě tam byly tety, Dorotka, Denisa, nová paní Jitka s americkými kokry, Maruška a Petra od Havlíčkova Brodu. Pěkně bylo teplo pod mrakem, večer se to ale zkazilo, začalo hřmít a ještě, že se dalo grilovat pod střechou. Večer táta dorazil pivo Proud a dvoje Svijany z Peruce, večer jsme poslouchali dvě Čapkovy povídky s Hogerem a povídky Haška, jedna byla o tasemnici paní kněžny a druhá o bití dětí katechetou za neznalost desatera pozpátku. Dětský smích tam tvořil kulisu, to bylo zajímavé. Spalo se ze začátku dobře, ale ještě za tmy probudilo trávení a nad ránem křeč do lýtka.

Druhý den bylo deštivo a dost zima, ta vestička docela chyběla, ale jako diváka pisatele počasí uspokojovalo. Casio umělo tabulky, dostat se k 1836 byla hračka, inhalace odsejpaly, celý den nebylo potřeba Berodualu. Dozrávaly špendlíky, ty jsme navštívili i s Luckou, která tam přijela na den.

Slyšet byl po všechny dny strnad a taky vidět, časem se ozval kosák, chvíli cilpcalp a jiní, jinak ale zpěv v Polabí už nebyl nic moc.

Poslední den byl moc hezký, ani se moc nechtělo do Prahy. Společná fotografie pak připomíná úspěšnost výletu.   

Den příjezdu na podzimní Beroun v roce 2025 připadl na pátek 10. října, a to na devátou hodinu. Přijeli jsme už v půl deváté, ale chatičky byly již obsazeny Ilonou, která se zmýlila v čase příjezdu a Luckou, kterou tam ráno přivezli rodiče. Tak jsme zkusili novou chatičku, byla to chatička číslo 2 a byla také príma. Občas jsme si zatopili, ale jinak úplně špatné počasí nebylo. Občas vysvitlo i sluníčko, ale opravdu jenom občas. Na trati se také jenom občas vyskytla lokomotiva, ale to byla lokomotiva Strabagu. Takže žádné nostalgické jízdy. Ve družstvu byly holky s Loterií, jinak z lidí nám kromě Lucky a Ilony dělaly společnost Eva, stále rozesmátá Denisa, holky od Havlíčkova Brodu s novou kamarádkou Lenkou, ta také nebyla žádný studený čumák, Maruška bydlela v autě, přijel i Kopejda s dětmi. A samozřejmě Lenka s Terezkou. Kačenka byla moc spokojená, nikdo se nezranil, pisatel studovat Předlitavsko a Cislajtánii. V sobotu jsme obědvali kachní maso s rýží, druhý den hamburger "Turbo". Poslední den jsme si udělali výlet na staré tábořiště Kamarádů Staré řeky, to bylo tedy hodně príma. V neděli jsme odjeli za šera a na chatičku dorazili těsně před setměním.