Na soustředění se máma Kikiny těší strašně děsně. Prostě těší se tak strašně, že je to až děsný. Pejskové se těší také, to je jasné a zdá se, že se těší také děsně strašně. S Kikinkou a Nokinkou jsme ze začátku jezdili do Jižních Čech k Písku, kousek od zlatonosné Otavy na ranč Esadera. Jídlo je tam děsně príma, dá se tam chodit na houby i na ryby. Dá se tam úžasně lítat po jedné mokré louce za ptáky. A když skončí tréningy tak za míčkem na parkuru.
Pak přišly třídenní výcviky v Berouně. Tam jsou chatičky pěkné, ale záchod daleko. Ale tři dny se dají zvládnout v pohodě. Je tam hala, ale i jiné psí akce. Je tam docela psí frmol. Kolem vede násep železnice podél Berounky na Křivoklát. Takže i nostalgické vláčky s Bardotkou a jednou i s parní 434.2186. To jsme si pěkně zamávali.
Letní soustředění v Lysé nad Labem je taky príma, pokud tedy nejsou vedra. Jinak je tam ubytování se záchodem i se sprchou. V Zachrašťanech u Nového Bydžova jsou také pěkné chatičky u lesíka, ale záchod je tam jenom jeden pro pisatele i všechny holky.
První cesta na toto výcvikové klání připadla na pondělí 6. července 2020. Předešlé dny bylo až horko, ale odjezd se odehrával za značné oblačnosti. Tábor jsme hledali v dešti, hledali ho dlouho, jeli jsme nevhodnou cestou jen díky Jeepu Smažíkovi a tábor jsme našli, když už pršet přestávalo. Odpoledne ještě bylo nějaké to cvičení, ale k večeru došlo na to úžasné běhání za drozdy. Večer si táta četl Pana učitele od Boženy Němcové, pak se kouknul do Rudé záře nad Kladnem, ale většinou si večer poseděl s Dudákem. To je strakonické pivo, táta z mámou ten pivovar znají ještě ze zemských kol mažoretek. A po pár Dudácích spal táta jako dudek a jako dudci spali vždycky všichni. Bylo deštivo, chladno, ale nepršelo nijak moc, v podstatě to nebylo na cvičení špatné počasí. A navíc trávník parkuru byl perfektně a pravidelně udržovaný Matesem. V pátek bylo vysloveně krásně a to táta jel na Otavu s Darkem, to je manžel trenérky Lenky. Byly to poslední dny, kdy zpívají ptáci a tak na ty chvíle nabrození do Otavy táta vzpomíná moc rád i když nic nechytil. Ale ta Otava je tam moc krásná a jak krásně zurčila? A ty ptáci, no ráj. Kikina i Nocaima zatím trénovaly až se jim za ušima prášilo. Večer přišli poslední Dudáci, všechno za strašidelné atmosféry blížící se strašné bouřky, ale ta nás nakonec minula. Ráno ale už pršelo a časem začalo lít dost silně. Lilo tak hnusně, že jsme ani nedočkali oběda, který by nám tam jistě chutnal a odjeli domů. Byly to príma dny a mámu na těchto výletech hrozně baví, že nemusí vařit.
Na druhý tábor jsme jeli v úterý 29. června 2021. To bylo hezky, cestu už jsme nehledali a jeli jsme po správné trase. Po ubytování a cvičení jsme se připravili na večerní Dudáky a společenské popovídání, přišla ale bouřka, slejvák a následoval konec elektriky. Tak jsme šli za tmy spát hned po desáté a ráno byli vyspáni do růžova. Druhý den bylo pod mrakem a s pejsky jsme si udělali výlet kolem rybníčků co jsou naproti přes silnici. Nokinka se opět neudržela, stejně jako kdysi v Kališi na návsi, a hupsla do žabince, čert ví, co je to za vášeň. Ale moc jí pochválila servírka za roztomilost. To nám udělalo dobře.
Na Otavu se nejelo, protože byla rozvodněná a kalná, ale pěkně si táta s Darkem zachytal na červíky malé línky. Tak táta zase zavzpomínal na spláveček v žabinci. Mates už trávník neudržoval a ale i tak se běhalo dobře. Poslední den v sobotu se udělalo hezky, udělali jsme si pěknou procházku po silnici a zpátky lesem, odpoledne přišlo závěrečné soustředění. Kikinka byla třetí. Nokinka běžela za úžasné podpory konferenciéra Kuby. Večer patřil i dětským soutěžím, profesionálně vedeným Darkem od Lenky. Taky došlo na táborák a Kikince se dostalo úžasné pochvaly od kynologa s vlčákem, který tvrdil, že Kikina je sportovní narkoman. Balonek tedy určitě droga je. Ale pochvala pudla od vlčáka, to je taky veliký závazek. V neděli jsme si dopoledne ještě zacvičili, pochutnali si na obědě a odjeli akorát za slejváku. Nikde jinde v Čechách prakticky nepršelo, jenom nám na začátku cesty. To bylo určitě pro štěstí.
Před tímto výletem si Kikina něco udělala s pohybovým aparátek během lítání podél plotu na chatičce. A tak cvičila jenom jedno odpoledne a cvičení za ní ke své nechuti musela brát Nokinka. Jinak to byl výlet opět pěkný. Z hlediska počasí se jednalo o změnu od mokra a chladna po sucho a horko. V úterý 28. června 2022 jsme na místo přijeli kolem poledne a den byl provázen občasným drobným deštěm. Táta se na posteli snažil naučit otázky na zbrojní průkaz a moc mu to nešlo. Druhý den bylo od rána všude mokro a ještě se časem rozpršelo. Večer obohatilo promítání Maigreta, byl to ten díl s trpaslíkem v bordelu na Pigallu. Ale druhý den se udělalo moc hezky, tak akorát na výlet. O úžasném výletu do študýrovacího města Písku v době rozdávání vysvědčení jsme se podrobněji rozepsali ve článku Výlet do Písku. Byla to veliká paráda a pejskové tehdy prošli slavnou Putimskou bránou. Písek se jim moc líbil. Jinak Otava byla rozvodněná a o zopakování rybolovu na řece jsme si mohli nechat jenom zdát. Odpoledne si Kikina již za pěkného počasí zacvičila. K večeru jsme objevili cestu kolem rybníků. Večer dorazila zpráva, že na chatě řádilo tornádo. Považovali jsme to za přehánění, ale přehánění to nebylo. Druhý den bylo hezky pod mrakem, dopoledne jsme poseděli pod stanem na cvičáku, odpoledne jsme si udělali větší výlet kolem rybníků se strašnou spoustou kachen. Další den, to byla sobota jsme již dopoledne za pěkného počasí pozorovali cvičák ze stanu. Odpoledne patřilo dětským soutěžím, občas jsme se přišli kouknout na plávky k rybníčku. Při vyhlášení byla děsně dojatá Lucinka, se kterou se dále budeme setkávat s jejími pudlíky pravidelně. V neděli už bylo vysloveně horko. Dopoledne jsme se před sluníčkem ještě schovávali ve stanu, pak se prošli krátce lesíkem za rybníčkem a následně pod slunečníkem čekali na guláš. Po obědě jsme se vydali domů a po návratu hned šup do bazénku. Radost z úspěšného výletu ještě umocňovala informace o úplném osvobození země luhanské.
Tímto soustředěním začala celá řada oblíbených výletů do chatiček u Berouna. Kačenka je začala milovat ihned. Moc místa tam není, ale stačí. Je tam taky lednička a v létě není potřeba se starat o topení. Taky tam neteče. V některých chatičkách je ale plno berušek. Teď ale k tomu výletu prvnímu výletu. Na něj došlo v pátek 9. června 2023 brzy ráno a Kačenka při své nedočkavosti vstávala a budila ještě o hodinu dříve. Po cvičení v hale došlo na venkovní večírek, Pavel Březina se stal čerstvým prvodědkem, tak si tak nějak zdravě přihnul. Druhý den bylo teplo, docela příjemně, dozvěděli jsme se, že Loterie je z Trebišova, takže jsme tam oba byli v zajetí. Něco se jí ale stalo s plotýnkami nebo co, prostě musela výcvik ukončit a odjet a to byla velká škoda. Prošli jsme se k Berounce, pisatel četl Gasparova, čas příjemně utíkal, večer pisatel vypil u táboráku dva Kozlíky a spal pak spokojeně až do rána. V neděli už jsme vyhledávali stín a sledovali jsme výcvik dřevěných koníků. Po šesté jsme vyjeli na chatičku a tam v pohodě stihli ještě táborák.
Když došlo na ukončení návštěv milované Esadery a hledání nové náhrady, zavládla docela nervozita. Dopadlo to ale dobře. Volba padla na Lysou nad Labem, to je tam, jak jsme s Kikinkou poprvé závodili společně s Nokinkou. Píšeme o tom na začátku stránky o závodech a fotkou z té doby vlastně stránku o závodech zahajujeme. Na místo jsme dorazili v neděli 30. července 2023 po poledni. Ubytování okamžitě nadchlo. Prostornost, přihrádky, záchod, sprchový kout, na chodbičce lednička. A východ z bytečku na verandu se spoustou stolků. Pod střechou verandy naprostá nádhera dopoledne, nebo když je oblačno. Odpoledne tam může útočit sluníčko. To jsme poznali další rok, nyní však bylo spíš oblačno, často drobně pršelo, takže pisatel byl s Gasparovem u stolku velmi spokojený.
Pisateli tehdy dost docházelo, že by měl omezit kouření a dělal tehdy rekordy. Druhý den ráno si dal kafíčko bez cigárka a docela v pohodě to vydržel. K obědu byl dovezen guláš, na nákup jsme odpoledne vyjeli do Lysé nad Labem a večer grilovali na přístroji Marušky. Radost udělala denní spotřeba dvanácti cigaret. To byl radostný rekord.
V úterý drobně pršelo, ale Kačenka byla stejně spokojená. K obědu přivezli holandský řízek. Cigaretového rekordu bylo opět dosaženo. Takže zase radost a pýcha.
I ve středu byli všichni spokojení, k obědu měl pisatel uzený jazyk a bramborové šišky se švestkovou omáčkou. I šestnáct cigaret byl tehdy úspěch.
Poslední den přijela ještě na kus výcviku Marta. Odpoledne nastal čas k odjezdu, psi chrápali v autě okamžitě a pisatel ukazoval cestu myšákovi, který to konečně dotáhl od řadící páky k pěknému rozhledu na přístrojové desce.
Na začátku září pisatel omládl díky návštěvě plicního oddělení a začal dýchat jako maratonec. Bohužel těsně před odjezdem do Berouna v říjnu chytil nějaké svinstvo a ještě v noci před odjezdem se pod peřinou třásl a cvakal zubama. V pátek 13. října vyjel v půl osmé na soustředění pod paralenama. Počasí bylo krásné, tak se mohl na sluníčku pěkně vyhřát a válel se před chatičkou na dece. Kačenka byla moc spokojená a Nokinka běhala jako čert. Táta si četl Machara a zaujala ho část o řece Soča. Večer došlo na táborák a jednoho Kozla. Druhý den bylo hezky jenom dopoledne, večer už se grilovalo pod střechou, opět s jedním Kozlem.
V neděli bylo už dost zima, dalo se občas vyhřát na sluníčku, ale jinak dost prokřehlost. Cestou domů do Prahy se udělalo ještě hnusněji, prostě přišel podzim, ale vzpomínky zůstaly moc pěkné.
Koncem května 2024 bylo hezky, blížila se návštěva berounské chatičky a doufali jsme, že předpověď počasí nevyjde a že se počasí nezkazí. Bohužel, předpověď vyšla. Cesta do Berouna v pátek 30. května proběhla ještě za pěkného počasí, za pěkného počasí jsme se ubytovali, udělali si kafíčko, posadili jsme se s ním na sluníčku před chatičku a stále čekali, že to s těmi dešti nebude tak hrozné. Pejskové se spokojeně váleli na trávě, pokud ovšem neprudil kocour od chaty údržby. Odpoledne však deště přišly. A jaké! Úvodní fotografie to dokazuje. Kačeny se proháněly na jezírku před halou.
Pisatel si tentokráte vzal s sebou počítač a na místní wifině zpracovával na wikipedii Josefa Šmejkala. Šmejkal se povedl, ale pravý přední roh přístroje to odnesl. Ale počítač funguje spokojeně dál.
V týmu Kikina cvičila s Ryškou a Loterií. V sobotu se grilovalo pod střechou. V neděli deště ubývalo, k večeru se ale cestou na chatičku déšť zase spustil, nicméně na chatičce bylo alespoň pořádně zalito. A kvetly krásně Ratibořice.
Rok 2024 Kačence již nestačilo jen jedno letní soustředění a ke klasické objednávce do Lysé přidala ještě Zachrašťany, rovněž v Polabí. Na toto soustředění jsme vyjeli ve čtvrtek 11. července v půl osmé ráno a v devět jsme byli na místě. Ubytovali jsme se v pěkné chatičce v lesíku, kde horko nebylo nijak nesnesitelné. Lužní les vybízel k houbařským procházkám, ale za sucha jsme nenašli vůbec nic. Z ptáků občas zazpíval jen cilpcalp. Druhý den jsme navštívili Nový Bydžov při nákupu minerálek. Večer přišla bouřka a zrovna Nový Bydžov hlásil rekord 38 mm. Další den vedra přibyla, ale hlavně přibylo komárů. Co taky čekat od Polabí. Jinak pěkný to byl cvičák a večer bylo kde si posedět. Bylo to v sousedství haly, která byla po lijácích zaplavená. Hlavní nevýhodou byl jediný společný záchod, chtělo to zvolit vhodný okamžik a s opravdu již nutnou potřebou. Na závěr jsme pořídili společné fotografie, je tam hlavní psí novinka, štěně Božena. V neděli dopoledne to v krátké době vypadalo, jako při odjezdu cirkusu Humberto. Počasí bylo docela příjemné a tak jsme s pejsky cestou domů navštívili slavný zámek Karlova koruna v Chlumci nad Cidlinou, dokonce i zámecké interiéry. Takže naše dcerušky se staly princeznami ze zámku. Ale radši byly už venku.
Když jsme se vraceli ze Zachrašťan, ohodnotili jsme tehdejší teploty jako snesitelné, nicméně na Lysou jsme si představili ochlazení. Nevyšlo to.
V neděli 11. srpna bylo ještě snesitelné horko. Po poledni jsme vyjeli do Lysé a večer bylo příjemně. Druhý den bylo příjemně ráno, dopoledne to ještě šlo, ale odpoledne už jsme dění na cvičišti mohli pozorovat pouze ze stínu u potoka. Další den bylo příjemně jenom ráno, odpoledne bylo vysloveně hnusně, 33 stupňů. Ráno a o dopolednách táta studoval návod ke Standovi a plánoval elektrifikaci Ústředních dílen sever.
Poslední den, ve středu 14. srpna teplota opět od rána nepříjemně stoupala, odpoledne byly ale ještě běhy a do auta jsme ve vedru nosili peřiny. Odjeli jsme po čtvrté a doma rovnou do bazénu.
Začátkem října 2024 došlo k závozu NHKG a ke svaření držáku budky. Počasí bylo tehdy pěkné a z radosti jsme si před odjezdem do Berouna ještě pořídili podzimní sněžítko s veverkou. Odjezd nastal v pátek 10. října, ale po příjezdu začalo pršet. Došlo tedy k povalování v chatce a Kikina lítala v hale. Byla tam s námi Loterie, Březinovi a pejsci, co připomínali Štaflíka a Špagetku. Jeden byl rasa Slovenský Hajčiarik, to bylo zajímavé. Byl moc pěkný.
Druhý den, to byla sobota, už nepršelo, ale byla dost zima. Došlo na povalování a poflakování, večer a ráno táta inhaloval Formano, nedýchal úplně špatně a těšil se jak zase omládne s Brimicou. Radost mu udělala nostalgická Bardotka. Večer pisatel strávil v klubovně.
V neděli, poslední den, vysvitlo sluníčko a vyhřátí před chatkou na stoličce s kafíčkem bylo velepříjemné. Odpoledne jsme odjeli na chatičku a ještě stihli táborák. Povídku malostranskou jsme sice i na chatičce zaspali, ale výraz „konec tlukotu po svatém Vítu“ se nám v paměti usadil.
Do Berouna jsme vyjeli ráno 18. dubna 2025, a to za deštíku. Tátu tehdy dost trápily průdušky. Ubytováni jsme byli v naší chatičce. Dost začalo pršet, táta si četl Gasparova, válel se a často usínal. Noc šla, dýchání docela šlo, ráno jela po trati Bardotka, pak dokonce parní mašinka 434.2186 a pak další Bardotky. Byla to velikonoční sobota a historickými jízdami se to jen hemžilo. Po dešti přišlo sluníčko. Večer pak přišlo na klubovnu, to si Kačenka pěkně popovídala. Večer jsme opět prospali Gogolovu Ženitbu. Spánek byl opět dobrý. S dýcháním to jakž takž šlo. V neděli večer jsme odjeli na velikonoční chatičku.
Soustředění ve dnech 11. až 12. července 2025 bylo již třetím výletem do Lysé nad Labem. Počasí bylo opakem k těm hnusným vedrům před rokem. Vstávali jsme v šest, odjeli v půl osmé a po ubytování pisatel zjistil, že zase zapomněl vestičku. Doklady vem čert, ale co brýle. Tak nastal výlet do Lysé, tam jsme v Tetě pěkné dvoje koupili, ještě Ambrobene a stříkadla, za nedlouho již pisatel studoval komíny, Casio a jiné, prostě príma viděl a navíc spokojeně inhaloval. Ilona bydlela s námi vzadu, tryskomyši lítaly kolem. Ještě tam byly tety, Dorotka, Denisa, nová paní Jitka s americkými kokry, Maruška a Petra od Havlíčkova Brodu. Pěkně bylo teplo pod mrakem, večer se to ale zkazilo, začalo hřmít a ještě, že se dalo grilovat pod střechou. Večer táta dorazil pivo Proud a dvoje Svijany z Peruce, večer jsme poslouchali dvě Čapkovy povídky s Hogerem a povídky Haška, jedna byla o tasemnici paní kněžny a druhá o bití dětí katechetou za neznalost desatera pozpátku. Dětský smích tam tvořil kulisu, to bylo zajímavé. Spalo se ze začátku dobře, ale ještě za tmy probudilo trávení a nad ránem křeč do lýtka.
Druhý den bylo deštivo a dost zima, ta vestička docela chyběla, ale jako diváka pisatele počasí uspokojovalo. Casio umělo tabulky, dostat se k 1836 byla hračka, inhalace odsejpaly, celý den nebylo potřeba Berodualu. Dozrávaly špendlíky, ty jsme navštívili i s Luckou, která tam přijela na den.
Slyšet byl po všechny dny strnad a taky vidět, časem se ozval kosák, chvíli cilpcalp a jiní, jinak ale zpěv v Polabí už nebyl nic moc.
Poslední den byl moc hezký, ani se moc nechtělo do Prahy. Společná fotografie pak připomíná úspěšnost výletu.
Den příjezdu na podzimní Beroun v roce 2025 připadl na pátek 10. října, a to na devátou hodinu. Přijeli jsme už v půl deváté, ale chatičky byly již obsazeny Ilonou, která se zmýlila v čase příjezdu a Luckou, kterou tam ráno přivezli rodiče. Tak jsme zkusili novou chatičku, byla to chatička číslo 2 a byla také príma. Občas jsme si zatopili, ale jinak úplně špatné počasí nebylo. Občas vysvitlo i sluníčko, ale opravdu jenom občas. Na trati se také jenom občas vyskytla lokomotiva, ale to byla lokomotiva Strabagu. Takže žádné nostalgické jízdy. Ve družstvu byly holky s Loterií, jinak z lidí nám kromě Lucky a Ilony dělaly společnost Eva, stále rozesmátá Denisa, holky od Havlíčkova Brodu s novou kamarádkou Lenkou, ta také nebyla žádný studený čumák, Maruška bydlela v autě, přijel i Kopejda s dětmi. A samozřejmě Lenka s Terezkou. Kačenka byla moc spokojená, nikdo se nezranil, pisatel studovat Předlitavsko a Cislajtánii. V sobotu jsme obědvali kachní maso s rýží, druhý den hamburger "Turbo". Poslední den jsme si udělali výlet na staré tábořiště Kamarádů Staré řeky, to bylo tedy hodně príma. V neděli jsme odjeli za šera a na chatičku dorazili těsně před setměním.