Domovský cvičák Únětice

Vlastně historicky Kikina do Únětic patří, vždyť právě tam Nokinka tak naštvala mámu tak, že se rozhodla pořídit ještě jednu dcerku, a právě tam mámě trenérka Lenka řekla, že si umí mámu představit s pudlem. První seznámení Kikiny s parkurem proběhlo sice v Buštěhradě, ale to byla zima. Jak se trochu oteplilo, jelo se do Únětic. Je to cestou kolem Suchdola, takže se dá tam i cestou zajet, je tam z Kozích vrchů vidět a jsou odtamtud vidět Kozí vrchy. Kolem jsou pole, takže lze pěkně pozorovat roční období a jsou tam stromy s peckovinami neurčitého botanického zařazení. Ale docela dobré.

Cvičebná plocha je šikmá, takže tam pejsci musí občas běžet do kopce, tedy také i páníčci.  A když je stanné právo a nelze opustit rodný okres, dá se to tam švihnout z pražského Suchdola, těsně před policejní hlídkou a zpátky hlídce tím samým způsobem uniknout.

Na cvičáku lopata, kterou se hovínka hází přes plot do pole a jsou tam vyšisované umělohmotné fialové židle, ale taky lavička, lze si vybrat mezi stínem a sluníčkem.  

Na cvičáku cvičí Kikinka i Nokinka, ale ta občas už vynechá. Ten šedivý pošuk ale cvičí vždycky, ta bílá princezna jenom rozsévá radost z krásy. Čas od času si cvičák pronajmeme jenom pro sebe, to si pak často zacvičí obě ségry společnou sestavičku.

Kikina začíná árie božské Floráns už po zabočení ze silnice, po dojetí na místo huláká strašně. Z auta nevyskakuje ale vylítává. Takže se asi těší.