V sobotu 13.května 2023 jsme vyjeli, dost ráno to bylo, směrem ke Třebízi a Březnu u Loun. Tedy k významným místům, z hlavní jsme odbočili u Třebíze, ani jsme nezahlédli Cífkův statek, ale zato jsme na konci cesty zahlédli Oldřichův dub. Jak tam poprvé uviděl Boženu. Však jsme také jeli na Akci Fimfárum v kempu pod starobylou Perucí. Kousek pod dubem jsme zaparkovali v kempu, samozřejmě jako jedni z prvních, časem se ale objevily Marta s Agátou a Mosíkem, Ilona s Loterií, přijela i Lenka a Denisa. Počasí nebylo nic moc, na fotkách modré nebe nezahlédneme, vidíme naopak bundy stažené až ke krku. Ale nálada byla výborná. Jednalo se o akci Zvanou Fimfárum. Zaběhala si i Nokinka, Denisa naposledy běžela s Bábovkou a Lenka se Sirkou. Hlavní náš favorit ale byla samozřejmě Kikina. Na ploše se furt něco dělo, konferenciérka předváděla úžasné výkony, to by leckterý stroj nedovedl. Pisatel se procházel občas podél potoka, do kterého přitéká potůček, v němž prádlo máchala Božena. Prostředí to bylo pěkné, moc hezké stromy všude kolem. Ptáci samozřejmě v tuto dobu samozřejmě zpívali o překot. Náladu trochu zkazilo, že na nás nevybyl vývar, ten by se pěkně horký hodil. Jinak se také soutěžilo v družstvech o to, co budou dělat obyvatelé nějakého domu pro staré lidi v Podkrkonoší a o to, které zvíře ze zoologických zahrad dostane peníze, vybrané za odmítnutí či diskvalifikace. Soutěžními zvířaty byla panda červená, orlosup bradatý a nějaká želva, asi obrovská. Staříci v Podkrkonoší pak měli zaplacený výlet historickým vláčkem. Kikina a většina našinců bojovala za orlosupa, jenom Loterie závodila za želvu. Kačenka byla nadšená, spokojený byl i pisatel, jenom jsme byli trochu už prochladlí. odjíždělo se dost pozdě, ale ještě za světla. Na Oldřichův dub tak nedošlo, ale dostal se do plánu na příští rok.

Ve čtvrtek 28. září 2023 bylo moc pěkně. Prostě poslední řádění babího léta. Byl svátek, proto závod ve čtvrtek. Jeli jsme nejen na závody, ale na staré známé místo, kde jsme v létě 2019 absolvovali naše první soustředění. To bylo tenkrát s Monikou a Kikina ještě pár týdnů pásla houby. Teď to bylo po čtyřech letech, Kikina tedy houby nepásla čtyři roky, zato se za tu dobu stala agilitním šampiónem. Zaparkovali jsme na starém známém místě, stan ale rozbalili na druhém okraji parkuru. Vedle se ubytovali naháči. Kačenka se proběhla, pisatel měl ještě plnou hlavu Metodějského výletu, Nokinka se rozvalovala, prostě šťastné chvíle. Na závěr si pak Kikina došla pro dárky za nějaké třetí místo, před jídelnou jsme si dali párek a vyšli se podívat k parkovišti, kde nás zaujaly zemědělské stroje. Torzo legendárního tahače Škoda 180, pluhy, balíkovače, rozhrabovače, ale hlavně překrásný traktor CLAAS Axion 810. Podívejme se na obrázky, není to paráda? Je. Byl to moc pěkný den, jeden z nejlepších svatováclavských svátků vůbec.

Na jaře tohoto roku pisatel často vyjížděl na chatičku jenom s Nokinkou. Tak po čerstvém Smažíkově přezutí tomu bylo třeba v sobotu 4. května. Bylo moc hezky, na chatičku přijel Smažík s původními pneumatikami a přivezl legendárního Zbyňka. Večer jsme si s Nokinkou pustili Stirlitze. Nokinka Tichonova má moc ráda, ale prospí ho většinou. Druhý den Ruslana s Marcelou úspěšně připravily dolní boky nístějí NHKG, počasíčko májové opět k sežrání. Už jenom aby z té Roudnice nad Labem přijela ta máma s Kikinou. Úplná rodina je prostě úplná rodina. Přijely Alfičkou po šesté. To bylo vítání, to bylo radosti. Kikina totiž bojovala o postup na Mistrovství republiky. Bojovala spolu s Loterií, s tou také v Roudnici bydlely v jednom pokoji. Loterie na republiku postoupila, Kikina si musela počkat až do příštího roku. Ale nadšení tu bylo. Hlavně ale nadšení, že jsme na chatičce zase všichni spolu a že je Máj.

V polovině září tohoto roku hodně pršelo, pršelo o to víc, o co na začátku září nepršelo. Všechno bylo prostě přehnané. V té době jsme také vyjeli na chaloupku do Klikova, museli jsme objíždět přes pískovny, přes Lužnici v Suchdole to nešlo. Vypadalo to, že už nikdy pršet nepřestane. Ale přestalo, voda začala opadat a na sluníčku začínalo být pěkně. Pár dní po tom, co jsme se vrátili od rozvodněné Lužnice a Dračice jsme vyjeli na Vysočinu. Psala se sobota 21. září, vstávali jsme v půl sedmé do hezkého dne. Cesta byla dlouhá, ale krásnou krajinou, hodně objížděk, projížděli jsme Ledčí nad Sázavou. Ta nás překvapila pěkným hradem i jezem. Nakonec jsme dorazili na louku u fotbalového hřiště v obci Tis u Havlíčkova Brodu. Dorazila také Lenka, Maruška a Denisa. Za tu úmornou cestu to stálo. Kačenka byla nadšená, stejně jako naše klubové kolegyně. Pisatel se obdivoval milované krajině posázavské. Všichni byli spokojení, Kikinka toho hodně vyhrála, radost měly všechny holky hlavně z nějakých bund, které si povyměňovaly. Byl to krásný den po týdnu povodňových dešťů. Zpátky jsme se vrátili na chatičku přes Komorní Hrádek, takže také docela pěkné zavzpomínání. Na chatičku jsme dorazili v půl sedmé, u Růži se loučil bubeník a Dietl II dával večer Stříbrnou pilu. 

Myšlenky na Mistrovství republiky se Kačenka jen tak nevzdá, co se nestalo vloni může se stát skutečností letos. V sobotu 26.dubna 2025 Kikinka odjela do Roudnice nad Labem. I táta brzy vstával, aby se s Nokinkou rozloučili a Kikině popřáli mnoho zdaru. Souboje byly dvoudenní se společným pobytem s Loterií. Táta využil poloprázdného auta k dovozu pracovních kamarádů na chatičku. Ruslana se tak po roce uvelebila ve stojánku, Omelítek se přitulil k Nataše, Zbyšek, Božena, Pavlína, Evelína, Žaneta, Simona, Metabo a Tonda se konečně dostali do Ústředních dílen Gustav. Nokinka byla v těchto dnech mimořádně nasazená, večer si jak se dalo očekávat vyžádal svého miláčka Tichonova a usnula. Ráno bylo na sluníčku hodně pěkně, díky Berodualu a Prednisonu se o tomto víkendu nedýchalo špatně, ale jinak vzduch byl dost studený. To by se holkám mohlo běžet pěkně. Krásně kvetly jabloně, do budky neustále létaly modřinky a Nokinka se opět krutě nasadila s neustálými vyčítavými ksichtíky. Táta měl tehdy svátek a odpovídal na blahopřejné SMSky . Kikinka jela dost pozdě večer rovnou domů do Prahy a následně vyjela I Nokinka s tátou. Doma mezi pejsky proběhlo strašné vítání a táta si konečně odpočinul od toho strašného nasazení. Na republiku tehdy opět postoupila jenom Loterie, ale nakonec se jako náhradnice Kikina na tyto závody stejně dostala.

V sobotu 10. května 2025 jsme se ráno v osm hodin vydali na Fimfárum potřetí. Den to byl chladný, ale bez mraků, čili vyhřívání na sluníčku. Byl to den opět krásný. Dostavili se všichni pudlové, Lenka s Terezkou, Ilona, Denisa a jako fimfárový nováček Dorotka. Kolem prošla Monika se štěňátky šeltií, objevila se i bývalá trenérka z Řitky Aneta. My jsme bydleli spolu s Loterií. A spousta dobrých zákusků a na závěr jako vždy prasátko. Ze zvířat vyhrála hnusná fosa, co žere lemury. Tý bych nasral. To radši jejím sokům strašilce nebo koni Převalského. Běhala tam také ta paní, co je skoro slepá a orientuje se zvonečkem na krku pejska. Jako vždycky na fimfáru, i tentokrát se všem tady dařilo a líbilo. Kolem Oldřichova dubu jsme projeli už jako kolem starého známého.

První letní den roku 2025 jsme se byli opět podívat do Ratenic. Mělo být spíš teplo než horko. Cestou jsme v tunelu jeli za člověkem, který neustále narážel pravým kolem na obrubník. To bylo zajímavé, byli jsme rádi, když jel pak jinam. Jinak cesta nebyla jednoduchá, díky Kačenčině chytrým programům jsme objeli nějakou havárii okreskami. Což se nepodařilo Martě, ta ale volala, že přijde pozdě, ať jí to tam zaregistrují. My jsme rozložili stan opět vedle naháčů a začali sledovat dění na parkuru. Došlo i na procházku kolem historických zemědělských strojů, tahače ŚKODA 180, studovali činnost sazečky brambor a zdáli jsme viděli CLAAS Lexion 8900, krásný kombajn s pásovým pohonem. Prošli jsme se kolem chatičky, kde jsme kdysi pobývali, a nakonec si Kačenka s Kikinou došly pro druhé místo, Bylo to pěkné zavzpomínání na naše první agilitní soustředění. Po návratu bylo na zahrádce už dost horko, dali jsem si kafíčko a ujížděli do stínu dubů na chatičku. 

Ve dnech 15. až 17. srpna 2025 proběhly závody s mezinárodní účastí na chuchelském závodišti. Nokinka odjela s tátou na chatičku a dost ho otravovala, kdy přijede máma s Kikinou. Kikina zaujala i zahraniční účastníky svými bambulemi, ale i výkony. V kategorii XS/S mezi 95 účastníky vybojovala 22., 28., 31. a 38. místo. Tedy vždy v první polovině. V soutěži družstev s dalšími třemi pejsky v souboru HAF získaly neuvěřitelné 5.místo. 

V pátek 5.září se Kačenka byla s pisatelem podívat na Mistrovství světa v orbě (tady jsou fotky). 

A aby těch mistrovství nebylo málo, hned druhý den, v sobotu 6.září odjela s Kikinou závodit do Roudnice nad Labem na Mistrovství republiky v agility. Táta odjel s Nokinkou na chatičku a čekal netrpělivě na zprávy o výsledcích. Byl to hezký den a Nokinka si večer opět musela pustit svého oblíbence Tichonova. Druhý den ráno byla pěkná mlha, ale vyčasilo se. Kikina se vrátila už po poledni, tehdy byla Alfička poprvé až dole u chatičky a moc jí to tam se Smažíkem slušelo. To že přijely tak brzy vypovídá o tom, že na nějaké vyhlášení vítězů nečekaly. Ale stejně. Mistrovsví republiky, to není žádná Okresní přebor, Mistrovství republiky je meta. A Kačenka s Kikinou můžou klidně říct: „Bojovaly jsme na Mistrovství republiky.„ 

Na začátku noci pak tuto slávu oslavil samotný měsíček, svým pěkně pozorovatelným zatměním. Je všechno jenom náhoda?

Poslední dny babího léta se tento rok vyvedly. Stejně jako před rokem i tentokrát nám při výletu na Vysočinu počasí hodně přálo. Bylo slunečno, teplotní pohodu stabilizoval vlahý vítr. Z Prahy jsme vyjeli v sobotu 20. září v osm hodin, cesta byla kratší než loni, bez objížděk a také jinam. Jednalo se p sídlo Herálec. Samozřejmě zase u Havlíčkova Brodu, vždyť ho zase organizovaly naše havlíčkobrodské kamarádky. Tedy Herálec je pěkný městys, zaujme velmi pohledný lesní zámeček a hlavně starobylý kostel u rybníka. Od je tedy starobylý jenom svými základy ze 13. století, neboť po požáru byl znova vystaven jako novogotický. Ale velmi starobyle a zajímavě, povedlo se jim to. Na place s výhledem na kostel, mimochodem svatého Bartoloměje, jsme postavili stan. Přidaly se Maruška, Lenka s Terezkou, Denisa a Ilona. Dali jsme si tam pod stanem i nějaké jídlo, vedle byl pěkný rybníček s drobnými rybkami. Rozhledy do horního Posázaví báječné. Kikina zase něco vyhrála. No líbilo se nám tam. Domů jsme jeli pěkně kolem Ostředku, kudy před několika dny projížděla prostřihovačka plechu Marusja. Spokojeni vrátili jsme se na chatičku zase přes Chocerady, to je vždycky dojemná cesta. A stejně jako loni Dietl dával opět Stříbrnou pilu. Následné dny se ochladilo a bylo po babím létě.