Svatý Petr Mučedník (roz. Pietro Rosini) patřil mezi ten typ lidí, kteří se rodičům příliš nevyvedli (podobně jako svatý Pavel Apoštol nebo Giordano Bruno). Pocházel totiž z rodiny kathariánů a rodiče ho dali na kathariána vyučit. Od slova katharián pochází německé der Katzer a české kacíř. Nu a milý Petr Rosini, vyučený kacířem, se stal svatým patronem inkvizitorů. Stalo se to totiž takhle. Koncem 12. a začátkem 13. století se v severní Itálii a jižní Francii rozmohla neřest posuzovat vlastním rozumem počínání církevních autorit. Lidé se prostě ve větší míře naučili číst a psát a nedělalo to dobrotu. Dneska je už všechno zase v pořádko, lid sedí u televize a nechá si do hlavy vtlouct všechno potřebné, ale tehdy ruku v ruce s chudobou se šířilo čtení a psaní, po krajině se rozléhala kázání o chudobě prvotní církve a v Římě z toho naskakovala husí kůže. A tehdy na stolici svatého Petra Apoštola zjistili, že Petr z Verony je mladý a nadějný kazatel, že umí strhnout na svá kázání pozornost a že už mu chybí jenom ta správná římská výchova. A té se mu dostalo natolik, že se z mladého kathariána stal zanícený římský katolík. Skamarádil se s Domenigem de Guzman pozdějším svatým Dominikem a spolu založili žebravý řád Dominikánů. Žebravý proto, aby svou původní nemajetností získával přízeň nemajetných. Řím vsadil na dobrého koně a obliba kazatele Petra z Verony rostla. Přestože původní představy o šíření pravé víry se opíraly o účinek argumentace, neobešlo se občas přesvědčování bez zápachu krve nebo spáleného lidského masa. Hranice s kacíří začaly plápolat a my v Čechách o tom víme své. Prostě bez přehmatů se politika neobejde, to budí reakci na protistraně a už je z toho ozbrojené přepadení Dominkánů katharskými, a to nedaleko Milána 6.dubna L.P.1252.

Křesťanství jako takové bylo již v Evropě trvale ubytováno a týrání světců starověkými neznabohy již pozbývalo politického účinku. Nyní bylo třeba mučedníků pravé víry zamordovaných krutými kacíři. Petr z Verony s atributem sekery v hlavě a s nožem v hrudi, jako oběť heretiků, přibyl do historie církve v pravý čas. Od jeho smrti po svatořečení uběhl necelý rok, čímž se Svatý Petr Mučedník stal v rychlosti kanonizace nepřekonaným favoritem v celých dějinách katolické církve. S ubývající hegemonii římské církve klesal i význam Petra Mučedníka a v době ekumenického hnutí již pro patrona inkvizitorů nebylo místo v církevním kalendáři. Ze seznamu kalendářních světců byl vyřazen v roce 1967 jako nepříliš povědomý.

Vnitřek kostela

Interiér kostela nijak nepřipomíná tmářství inkvizice, ba právě naopak jedná se o prostory neobyčejně sympatické a světlé. Jakoby jsme se ocitli uvnitř polárkového dortu s jehož čokoládovým vzorkováním si dal cukrář mimořádnou práci. A vše kryto prostým dřevěným stropem se suky a třískami.

Vláda Agostina Barbariga spadá časově do života Giovanniho Belliniho. A na obraze je to znát. S otcovskou něhou představuje Svatý evangelista Marek presidenta republiky jednak Bohorodičce, jednak Barbarigovu jmenovci, svatému Augustýnovi. Pannu Marii dóže až zas tak nezajímá a poněkud nedůvěřivě se na politika a vojevůdce dívá i malý Ježíšek. On ostatně Agostino Barbarigo vůbec významně dost klečel, kolem tří set let klečel na orloji na náměstí San Marco. Byl to vlastně poměrně dost klečící dóže. Jestli se omlouval za vojenské neúspěchy na pevnině nebo u Lepanta, nebo za nějaké politické přehmaty nevíme, jisté je však to, že tento obraz musel jít příšerně na nervy v Římě. Vždyť tento Belliniho kousek je vlastně něco jako soukromé svatořečení benátské politiky. Benátky musely lézt Římu hrozně krkem.

Jediný kostel a takhle se rozepsat. Při příští návštěvě Murana se sem určitě vrátíme, je to nádherná galerie, a to ještě pěkné kousky visí na zadní zdi a spousta je k vidění v sakristii.