Název této městské části pochází od italského canna - rákosí. To už ledaccos napovídá o nadmořské výšce, záplavoodolnosti, komárovitosti, bahnitosti, prostě o atraktivnosti pozemků pro stavební aktivity. Cannaregio skutečně nikdy nebylo nijakou luxusní adresou a podíváme-li se na úvodní obrázek, mohli bychom si při prvním přiblížení zavzpomínat na Karlín či Libeň v srpnu 2002. Jenže v Karlíně ani v Libni nevisí nikde Tizián a tady ho máme hned pár metrů přes kanál. Nedaleko odsud měl svou dílnu Tintoretto, budeme-li ve směru pohledu pokračovat vodní cestou, doplujeme zanedlouho k rodišti Marca Pola a v blízkém kostelíku spatříme svatého Kryštofa od Belliniho. Co nám ale domov připomene zcela jistě, to je socha svatého Jana Nepomuckého. V Benátkách nenajdeme mnoho samostatně stojících soch, ale jeden slavný San Giovanni Nepomuceno stojí na břehu kanálu právě v Cannaregiu. Dva ze tří obrazů slavných benátských mistrů, na nichž je Jan z Nepomuku zobrazen, nalezneme také v této městské části. Uvědomíme-li si pak způsob mučedníkovy fysické likvidace, nemohl získat lepší místo uctívání, než město na vodě.

Cannaregio vystačí bohatě na celý den. My jsme jím jenom nahodile prošli s cílem dostat se nejkratší cestou k Rialtu a máme hodně o čem psát. Začněme třeba tím Tizánem. Je to obrovské plátno s motivem umučení svatého Vavřice. Můžeme se k němu dostat z lodě, viz. snímek vlevo dole, nebo blok obejít a řádně vstoupit čelním portálem, viz. obrázek dole vpravo. Jsme v jezuitském kostele Nanebevstoupení Panny Marie

a stojíme opět v němém úžasu nad lidskou dovedností.

Kostel nanebevzetí Panny Marie u Jezuitů (Chiesa di Santa Maria Assunta - I Gesuiti)

Jako zastánci římské politiky se Jezuité v Benátkách ocitali ve svízelném postavení. Museli se spokojit s pozemky na okraji chudinské čtvrti a v 16. století pro své římské smýšlení byly z města dokonce vyhoštěni. Když se opět vrátili, bylo to v období baroka, a baroko se také spolu s gigantickým finančním zázemím vrhlo na vnitřní výzdobu klášterního kostela Santa Maria Assunta. Je zajímavé, že nejskvělejší kostely v Benátské laguně se jmenují Santa Maria Assunta (Torcello, Frari), neboli jsou zasvěceny aktu nanebevzetí matky boží. Že by nějaký vyšší mariánský záměr?

Je dost možné, že to, co jsme spatřili v interiéru kostela, se nikde jinde spatřit nedá. Dost dobře se to také nedá popsat. Fotografování je zakázáno a tak přikládáme alespoň pohlednice z kostela.

Jezuitský výtvarný boj o přízeň věřících dosáhl fenomenálního výsledku. Při prvním dojmu máme pocit, že Jezuitům kostel daroval mocný perský šách a na výzdobě se podílely tisíce pečlivých a pracovitých otrokyň u tkacích stavů. Když přijdeme blíže, zjistíme, že perské vzory jsou z mramoru, když opět poodstoupíme, začínáme přemýšlet o tom, že z kamene být nemohou a že to jsou přeci jenom koberce, vypadající zblízka jako kámen. Známý anglický šťoural John Ruskin tuto kamennou imitaci koberce, podobně jako sádrovou imitaci mramoru v kostele Scalzi, popisoval jako odnož církevních lží. My se názorově nepřipojujeme. Vnitřek kostela je nádherným dokladem lidské šikovnosti a důmyslu, a když si vzpomeneme na smutnou, obrovskou trhlinu na boční zdi tohoto kostela, máme tendenci Jezuitům ledacos odpustit, a místo na pátera Koniáše vzpomenout radši na jejich bratry Bohuslava Balbína nebo Josefa Dobrovského.

Slavný Canaletto si naštěstí neodpustil návštěvu severu Cannaregia bez barev a plátna. Kostel v barokní podobě se budoval právě za jeho života.

Mostek na obraze z 18.století se klene nad Rio Santa Catarina, kterýžto kanál je kolmý na Rio Gesuiti. Tento kanál se nám později dostal do záběru dvakrát.

První den přes kanál Jezuitů

Druhý den z mostku Jezuitů

Zřejmě nás zaujala budova v pozadí. Později jsem se ji snažili najít na satelitních záběrech Google Maps a jednu chvíli to vypadalo, že na satelitním snímku budova vůbec není, dokonce to časem vypadalo, že jsme vyfotili nějakou halucinaci. Hledali jsme dokonce až v Santa Croce a v San Polo ..... nic.

Rozřešení přineslo obrovskou úlevu. Ty snímky jsme skutečně pořídili v Cannaregiu, v blízkosti Jezuitů, jenže ta budova je tak obrovská, že je ve skutečnosti mnohem dále, než se jeví. Dokonce mezi naším fotoaparátem a budovou je ještě klášterní komplex Santa Catarina (po pravé straně).

Ta budova, to je totiž

Velká scuola milostrdných bratří - Scuola Grande di Misericordia

V tomto případě by Letterini dostal za čtyři světce také slušně zaplaceno. Kteří jsou ti první tři přesně nevíme, ale pro nás je důležitý ten čtvrtý. Již jsme se v úvodním textu této stránky zmiňovali o četnosti výskytu slavného českého světce v Cannaregiu. Bohužel v době naší návštěvy Benátek jsme svého rodáka nepoznali a tak se odkazujeme na snímek z cizí stránky. Všichni Janové Nepomučtí na benátských obrazech vynikají světlostí, danou jednak bílým kněžským šatem, často i osvitem víry či zjevení. Podíváme-li se na tento snímek, je nám jasné, že náš Jan je ten úplně vpravo. Jakým přesně způsobem při ukřižování asistuje nevíme, ale každý student teologie nám to jistě rád vysvětlí.

Díky tomu, že italská výtvarkyně Raffaella Losapiová pochází po mamince z rodu Letterini a dala si tak práci dopravit na internet snímky svého slavného předka a že tento slavný předek si oblíbil, stejně jako mnoho jiných Benátčanů, Jana Nepomuckého, můžeme si prohlédnout i obraz Jana z Nepomuku, který je v inventáři nedalekého kostela San Canziano. V San Canziano Bartolomeo Letterini pracoval a zemřel a k San Giovanni Crisostomo to měl kousek. Díky němu máme našeho Jana ve vysoké koncentraci hnedle kousek od Rialta. Děkujeme, Bartolomeo !!