Daleko na severu Benátské laguny leží souostroví Burano, Mazzorbo a Torcello. První dva ostrovy leží docela blízko sebe a tak lze z jednoho do druhého přejít po mostě. Vaporetto však míří jenom na ostrov Burano, zato spoje sem jsou dost časté. Na Mazzorbo se můžeme dostat pouze pěšky po již zmíněném mostě, zato na Torcello si musíme počkat na loď, a to v hodinových intervalech. Rozhodně nejnavštěvovanější a také nejznámější je Burano. Tak jako Murano je proslaveno sklem je Burano proslavené krajkami. Již pomalu zapomenuté řemeslo se tu opět rozvinulo podle dědičných tradic. Dnes již krajky netkají chudé panny v Le Zittele a vůbec, muzeum krajek je v Brusselu, krajky dnes prodává kdekdo včetně Vietnamců a pojem benátská krajka již nemá příchuť nepřekonatelného monopolu. Ale tradice zavazuje a na Buranu to vědí. Benátská krajka je přeci jenom benátská krajka, zní to ještě stále dobře.

Ale největším lákadlem ostrova pro turisty je barevnost ostrova, daná nátěry místních domků. Ať už se jedná o staré domy s historickou hodnotou nebo novostavby, každý majitel dbá na to, aby jeho domek měl barvu nejen pěknou, ale hlavně jinou než soused.

Barvení domečků v severní Itálii, kde všechno samo o sobě vypadá jako zahrádka a zvláště v malebné laguně benátské by mohlo na první pohled vypadat jako nošení dříví do lesa. Ale není to nošení dříví do lesa. Prostě barvit domečky se vyplatí třeba i v pralese. Ostrov Burano je tak místečkem vskutku kouzelným a jen psychopatický škarohlíd by zde mohl mít nedobrou náladu.

Nejcharakterističtější siluetu ostrova tvoří kostel San Martino. Spíše jeho zvonice, která si se šikmostí nezadá se svou kolegyní v Pise. Kostel svatého Martina stojí zhruba uprostřed ostrova a společenský ruch se děje především v jeho okolí. Je to poměrně starobylý kousek, vybudovaný na základech z 8. století, to na ostrovech nepřekvapí, snad by tam měl být vevnitř nějaký rozměrnější Tintoretto. V době naší návštěvy však svatý Martin sržel siestu, tak to potvrdit nemůžeme, přikládáme pouze dva snímky a na obou je vidět, že si s tou šikmostí věže nijak nevymýšlíme. Na Buranu je ještě jeden menší kostel, San Niobe, ten si nemůžeme vůbec upamatovat, stejně jako nemůžeme podat nijaké svědectví o ostrovu Mazzorbo. Ale mělo by to být místo pohledné, taková trochu jako zahrádka a velmi zajímavý kostel San Caterina, pěkný nejen v externích parametrech, ale i, a to především, zajímavě starobylým vnitřkem.

Procházka po Buranu v příjemném lehce podmračeném poledni za lahodného vánku a s krátkou teplou přeháňkou se nám rozhodně vryla do paměti. Máme i malého krajkového panáčka jako vzpomínku, ale především spousty pěkných fotografií. Nijak se však jejich krásou nechlubíme, Burano se fotí samo. Nejdříve se podívejme na kostel svatého Martina a jeho šikmou zvonici.

Kostel Svatého Martina na ostrově Burano

Tohle je vlastně Náměstí grande di Burano. Kolem jsou krámky, všude sympatické a velepříjemné kašničky a zvonice v nejhorším případě spadne na druhou stranu.

Tady můžeme odhadnout odchylku od svislice nejlépe. Nějaký čas snad ještě vydrží, záleží na poli hustoty a zdiva je přeci jen více vespodu.