Svatý Marek je nejen symbolickým patronem, ale i skutečným politickým ochráncem Benátek. Bylo by smutné kdyby mu Benátčané vybudovali někde na okraji města na malém náměstíčku menší a skromně vybavenou modlitebnu. Název San Marco nesou v Benátkách jenom ta nejvýznačnější místa.

Piazza San Marco

Náměstí Svatého Marka je nejznámější plochou v Benátkách. Plné turistů a holubů umožňuje celkový pohled na baziliku Svatého Marka a na mohutnou téměř stometrovou věž. Je to místo turistických tlačenic a slavných kulturních srazů. Devadesát procent turistů zde tráví přes devadesát procent času.

Piazzetta di San Marco

Náměstíčko svatého Marka je vstupní branou na náměstí svatého Marka. Vstupní branou pro pěší, ale i branou pro pohledy z moře. Vodní plocha před náměstíčkem svatého Marka se nazývá Bacino di San Marco.

Největší poctu svému patronu pak obyvatelé Benátek vzdali stavbou nádherné byzantské baziliky.

Chrám svatého Marka

Původní kaple dóžete byla zasvěcena svatému Teodorovi, který je velice oblíbeným světcem východních církví a na stránce o legendách Benátek se dozvíme, proč byl zastíněn novým patronem. Z hlediska stavebního se dá říci, že Svatý Evangelista Marek svého předchůdce srovnal se zemí. První kostel svatého Marka byl postaven mezi dóžecí kapli Svatého Teodora a Dóžecí palác. Stalo se to ihned po přenesení ostatků evangelisty do laguny. První kostel musel být šit poměrně horkou jehlou, neboť byl hotov za čtyři roky. Dřevo jistě bylo hojně používaným stavebním materiálem a tak zničující požár na sebe nechal čekat jenom nějakých sto padesát let. Následná rekonstrukce ještě s původní kaplí Svatého Teodora počítala, ale další a závěrečné úpravy z druhé poloviny 12. století již milého Teodora zcela pohltily. Dnes můžeme kostel svatého Teodora, skromně schovaný za východním průčelím Markova chrámu, nalézt jako nenápadný a trvale uzavřený kostelík, ale to se jedná o stavbu až z dob vrcholné renesance. Prostě nejvýznamnější památkou na Svatého Theodora je západní sloup na Piazzettě. Bazilika Svatého Marka své základní tvary, rozměry a umístění nemění od konce 12. století, ostatně začátkem století následného přivezli z Konstantinopole do Benátek obrovskou kořist křižáci, kteří pod směšnou záminkou vyrabovali byzantského dobrodince. Tak se bohatství Byzance dostalo do byzantské stavby, cihlové stěny a stropy se začaly pokrývat zlatem a bohatly Benátky a bohatla katedrála. Neexistuje v celém světě velkolepější dílo. Uvnitř si člověk připadá jako blecha pod královskou korunou. Jak asi musely vypadat stavby v byzantské Konstantinopoli, jakým skvostným dílem musela být Hagia Sophia v původní kráse, jakou velkolepou nádherou musela být bazilika svatého Jana v Efesu? V benátské katedrále budeme mít pro takové představy vždy dost dobrou předlohu. Abychom pochopili, že všechny ty gotiky,,baroka, rokoka a všechny ty falešné renesance jsou jenom zoufalé pokusy objevit něco dokonalejšího než je byzantský stavební sloh. Že koule je základní nebeský útvar a bez koule se nikam nedostaneme ani při hledání Pána Boha ve vesmírné pustině.

V chrámu je zakázáno činit fotografické snímky a tak se opět odkazujeme na našeho milého Canaletta. Nutno jen podotknout, že

dnešní interiér je již prost od těch barokních opičáren na ochozech. Dnešní dojem je hladký a některé kaple připomínají pozlacené jeskyně, nejvíce pak propadliště ve filmu Poklad na Stříbrném jezeře.

Piazzetta - pohled od Bacino di San Marco

Pohled z moře je určitě nejkrásnější, poskytuje pohled celistvý a to za ofuku větříku, což v létě je bezesporu plusem. Cesta lodí po Bacino di San Marco je prostě promítání scény takříkajíc jako na dlani. Podívejme se na základní představitele této scény.

Obrázek zleva doprava Mincovna - Knihovna - sloupy - Bazilika San Marco - Dóžecí palác