Sestierií neboli městských šestin je sedm. Na přídích gondol se pohupuje šest zářezů a tradiční název sestieri nám nedovoluje napočítat městských čtvrtí více než šest. Takže musíme spojovat. A nejčastějším spojením je součtvrtí Giudecca a Dorsoduro. Jejich spojujícím prvkem je průliv, právě jehož břehy tvoří a také zvláštní dojem vnímání sakrálních staveb. Vodní plocha o průměrné šíři tři sta metrů, dává čtvrtím úplně jiný ráz než Canal Grande. Zatímco při plavbě kanálem nezískáváme dostatečný odstup a nemůžeme vychutnat stavby, ukryté za hradbou dvoupatrových paláců, na stavby na březích průlivu pohlížíme s takovým odstupem, že vnímáme obraz na desítky metrů vzdálených objektů jako celek. Zatímco v pevninských Benátkách jsme rádi, když si můžeme vyfotit alespoň průčelí, na březích Giudeccy i Dorsodura vyčnívají nad průčelí zcela zřetelně středová kupole a postranní věžičky. Vzniká tak pro tuto oblast zcela charakteristický celek jakýchsi rohatých průčelí. Teprve při studiu konkrétních půdorysů zjistíme, jak rozmanitým způsobem lze se dopracovat jediného efektu. Podívejme se tedy na hlavní představitele této optické konstrukce.

Snímek vlevo je výřezem z úvodního snímku. Ostatně našeho jediného snímku Giudeccy. Je to ta část čtvrti, která se objeví při plavbě zálivem San Marco a dostává se tak do hledáčku přístrojů i těch návštěvníků Benátek, kteří Giudeccu nenavštívili. Jmenuje se celým jménem Santa Maria della Presentazione, ale známa je především pod názvem Le Zitelle. Což by se dalo přeložit jako staré panny, ale také jako svobodná děvčata. Obojí má svůj popisný význam. Jednalo se klášter orientovaný na zaopatření chudých dívek s výukou hudbě a krajkářství , a to s cílem zamezit běžnému vývoji osudů takovýchto smutných případů, to jest cestě k prostituci. Je to tedy budova nanejvýš užitečná.

První pohled na rohaté, či věžičkaté průčelí bylo možno učinit začátkem šestnáctého století z Giudeccy na Dorsoduro na kostel Santa Maria della Visitazione, který ještě bez rohatého záměru vznikl v autorské režii Lombardiho a Codussiho. Stavba Le Zittele již byla uskutečněna s tímto záměrem a autorem je Andrea Palladio. Budova s kopulí i postranní věže jsou ještě dost blízko nejen dojmově, ale i v geometrické skutečnosti.

Monumentálním projektem v tomto stylu je pak nejslavnější stavba Giudeccy, Il Redentore. Kostel byl vybudován jako poděkování Vykupiteli za ukončení morové epidemie v roce 1576. Jedná se o nejrohatější stavbu v Benátkách a také jednu z nejvýznamnějších. Strašák moru vytvořil z této budovy předmět pravidelného uctívání a oslav, spočívajících v děkovných procesích z břehu Dorsodura po pontonovém mostě směrem k chrámu Vykupitele. Každoročně jsou tyto oslavy v červenci jedním ze základních bodů života Benátčanů a taktéž patří mezi nejvýznamnější turistické atrakce. Nejfotografovanější stavbou s pozadím ohňostroje je tak v Benátkách

Il Redentore – Vykupitel. Musíme se jednou podívat.

Naproti Vykupiteli pak na břehu Dorsodura stojí kostel Gesuati, vytvořený rovněž s rohatým záměrem, nicméně již pod taktovkou baroka. Neplést prosím Gesuati s Gesuiti, to jsou dva rozdílné řády.

Během dvoudenního poznávání Benátek musí člověk některé oblasti protě ošidit a my jsme ošidili Giudeccu a Dorsoduro. A přitom na Dorsoduru může člověk strávit celý den jenom obdivem výtvarných děl v La Accademia neboli v Santa Maria della Carita. Na závěr tedy přikládáme dva snímky z Dorsodura, jeden učiněný ze San Polo a jeden z Grand Canale.

Tak to je ten ze San Pola. Chtěli jsme vyfotit cihlovou náladu slavného františkánského Frari a do záběru se nám dostala věžička campanilly, stojící již ve čtvrti Dorsoduro a patřící kostelu San Pantalon. Kostel patří mezi ty, jimž došly peníze na fasádu. Nedošly však na vnitřní výzdobu a tak utrpení Svatého Pantalona můžeme na stropě kostela sledovat spolu s procesem pouti světce do samotných nebes. Jedná se o největší olejomalbu na světě a je jasné, který objekt si při návštěvě Dorsodura nesmíme nechat ujít.