2. Mezi těmi všemi, kteří v laguně hledali bezpečí v dobách neorganizovaného nájezdnictví, byl i patriarcha z Aquiley, tedy činovník říše východořímské. Rybářská osada se tak stává byzantským chráněncem. V dobách, kdy Němci se v Římě nechávají pomazat za nástupce římských císařů a ostatní italská města musí bojovat se Svatou říší římskou národa německého, mají Benátky mocného kamaráda na východě. Jinými slovy zatímco papež pomazává Němce, byzantský císař pomazává Benátčana. Říká se mu dóže (Dux) a je jen otázka času, než se po něm začne nazývat významná měnová jednotka - dukát.

3. Vítězství ve výběrovém řízení na organizaci křižáckých tažení do Palestiny by se dalo srovnat se současným tandemem na výstavbu panevropské dálnice se sítí čerpacích stanic, heren a kasin.

4. Rektor české university skončil v režii Říma v plamenech, benátští vládcové vnímali uvalení klatby jako body v jakési sportovní soutěži. V Benátkách mohl v podstatě hlásat kdokoli cokoli. Viklefovy spisy by Benátčana zajímaly jenom tehdy, kdyby se daly zpeněžit. Také ale dokázali vydat Giordana Bruna, když šlo o zisk.

5. Veliké umění je svému ochránci vyplundrovat hlavní město Konstantinopol, pak se s ním ještě dalších dvě stě padesát let kamarádit a nakonec ho stejně obětovat (je to ostatně semeniště ikon).

Že se Perla laguny musela potýkat s nenávistí konkurence je jasné. Však také horší než všichni Hohenštaufové byli Janované. Nakonec ale, i když to bylo o fous, Benátčané v bitevní soutěži své město před janovskými uchránili. Nicméně byl to nakonec Janovan, který obchodní moci benátské zasadil těžkou ránu (svému rodišti ostatně také). Jmenoval se Kryštof Kolumbus. A bylo po monopolu!

Úpadek moci od 16. století po ztrátu samostatnosti 1797

Zdálo-by se, že ztráta výjimečnosti obchodních uzlů měla zásadní význam na počátku úpadku benátské moci. Ale benátská aristokracie již stejně raději investovala do pozemkových aktivit než do nejistých obchodů. Rozhodně mnohem významnější byly důsledky macešského vztahu

k Východořímské říši. Rostoucí moc Turecka byla daní za obětování Byzance i pro ostatní aktéry, ale Benátská republika pocítila tureckou expanzi nejcitelněji. Ačkoli vítězství nad Turky v námořní bitvě u Lepanta bylo z větší části zásluhou Benátek a její loděnice, smetánku slávy již slízl španělský král. Vyčerpávající boje s Osmanskou říší spojené s neochotou a neschopností aristokratické vlády přizpůsobit své vnitřní problémy nové době způsobily, že na jednání v Požarevaci byli zástupci Benátek povoláni již jenom k podpisu. Výstavba cukrárny Florian na náměstí Svatého Marka tak vlastně byla nevědomky jediným projevem pokusu o nápravu, neboť byla výstavbou centra budoucího odboje proti nadvládě Rakouska. Benátky se tak připravily na změnu velmocenské arogance v podzemní odboj. Napoleon vstoupil do města v podstatě bez boje a následná abdikace posledního dóžete znamenala ukončení tisícileté historie Benátské republiky. To se stalo 12. května 1797. Bonapart se nikdy netajil tím, že bohaté Benátky bohatě prodá.

Z Rakouska do Itálie

Nakonec se veškeré území Veneto stalo v roce 1814 součástí Habsburské říše. Za zmínku stojí statečný odboj Benátčanů v revolučním období 1848-1849. Ten sice skončil kapitulací, ale až po tom, co v období epidemie cholery došly potraviny a rakouské balóny pouštěly na obležené město bomby. Utrpení a statečnost Benátčanů z této doby lze srovnávat se statečností Leningradu. Podobná je i liknavost ostatní Itálie vůči pomoci Benátkám se vztahem Stalina vůči městu na Něvě. Prostě hladový sytému nechce pomáhat ani tehdy, když sytý už sám dávno hladoví.

O dalším osudu Benátek se rozhodlo v Čechách u Hradce Králové. Rakouská prohra s Pruskem v kombinaci s Pruskou podporou sjednocené Itálie, přivedla Benátky do samostatného Italského státu.

Habsburkové měli na Benátky zálusk po mnoho stovek let a získali je jenom na půl století s velikými potížemi. Ostatně na veliké potíže s ujařmenými byli dost zvyklí. Když se jejich říše začala nenávratně řítit do definitivní záhuby, rozhodli se před svou smrtí Benátkám naposledy uškodit. Jako starý mrzák vylévající si vztek na starém sokovi v domově důchodců. Bombardování z balónů v roce 1849 bylo prvním bombardováním města v lidské historii vůbec a tak se Rakušané rozhodli v technickém pokroku pokračovat i jedním z nejvýznačnějších leteckých útoků během 1. světové války. Bomby letadel, startujících v Pule, poničily kostely Scalzi, San Givanni Crisostomo a San Lorenzo. První dva byly opraveny, ten třetí s ostatky Marca Pola dodnes čeká, až se po korupčních skandálech objeví peníze na jeho obnovu. Na peníze, veliké peníze, čekají celé Benátky.

Přehled základních dějinných bodů

828 Evangelista v laguně

1054 Řím versus Konstantinopol

1177 mír s papežem a císařem Fridrichem Barbarossou

1204 Vyrabování Konstantinopole

1261 Obnovení Byzantské říše za podpory Janovanů

1348 Mor

1379 Boj s Janovem

1425 vítězství nad Milánem

1451 patriarcha v Benátkách

1453 dobytí Konstantinopole Turky

1454 mír z Lodi (dočasná italská jednota)

1479 vítězství Turků

1492 objevení Ameriky

1494 uzdravení posedlého relikvií svatého kříže

1509 bitva s ligou z Cambrai (je po italské jednotě)

1571 Bitva u Lepanta

1575 - 1577 Mor

1592 z paláce Mocenigo odveden Giordano Bruno do inkvizičního žaláře

1669 ztráta Kréty

1683 Turci poraženi u Vídně

1683 opětné dobytí Peloponésu

1699 Karlovacký mír

1716-18 poslední turecko-benátská válka

1718 Požarevacký mír

1720 uvedena do provozu první kavárna Florián jako první instituce svého druhu na světě

1797 obsazení Napoleonem, zánik Benátské republiky

1797 Výměna Benátek ve hře s Rakouskem

1807 Napoleon na balkóně paláce Balbi

1814 Benátky opět v rukách Habsburků

1846 Benátky spojeny s pevninou železničním mostem

1848-1849 boj za nezávislost

1866 bitva u Hradce Králové

1866 připojení k Italskému království

1915-1918 při bombardování rakouským letectvem poničeny kostely Scalzi, San Lorenzo a San Giovanni Crisostomo

27.11.2004 Navrácení ostatků Svatého Jana Zlatoústého do Istanbulu

2008 návštěva pisatele těchto řádek s chotí