Talentový model
s mentoringem

Dříve nazýván také "Talentový model minimálních požadavků a maximální podpory", "Komplexně-mentoringový model" a "Model volného trhu". Odpovídá klasickému talentovému programu (gifted program), který nabízejí mnohé školy např. v USA. Nejrozvinutější je zřejmě v Singapuru (do značné míře díky Maureen Neihart).

Žák, u nějž jsou identifikovány potřeby běžně neuspokojované systémem dané školy, vstupuje do mentoringového programu. V řešitelském rozhovoru (možno využít např. systém mBET) se svým mentorem si vytyčuje, co jej zajímá a jakým způsobem chce na svém osobním rozvoji pracovat. Na pravidelných schůzkách s mentorem pak vyhodnocuje svůj postup a hledá další příležitosti. (U žáků, jejichž osobnostní vyzrálost zatím neumožňuje samostatnou volbu, se schůzky účastní také rodiče - jedná se pak v podstatě o klasickou triádu.) Dohoda mentora a žáka je zpravidla vyhotovena písemně - podle organizační náročnosti buď jako plán osobního rozvoje, PLPP nebo IVP - a platí na dané období.

Mentoři mají za úkol řídit celkovou zátěž žáka, řeší tedy i možnosti snížení zátěže ve standardní výuce a alternativní možnosti absolvování předmětů. Učitelé na školách s mentoringovým programem si proto musí stanovit nepodkročitelné minimum, z nějž jsou schopni vyzkoušet žáka i v případě, že neabsolvoval prezenční výuku. (Některé školy nabízejí dokonce i možnost tzv. "předzkoušení", tj. šance splnit požadavky předmětu před začátkem nového období, tj. pololetí, čtvrtletí či tématu.) Předměty, u nichž žák nepodkročitelné minimum nesplní, musí žák opakovat, aniž ale přijde o šanci pokračovat dál v ostatním studiu nebo v programu - pouze se pro daného žáka stává prezenční návštěva předmětu v daném období zcela povinnou (v souladu s Akceleračně-deceleračním modelem). Mentor by měl mít možnost intervenovat ve prospěch žáka i v mimoškolním prostředí (např. žádat trenéra o snížení tréninkové zátěže v době zkoušek - výměnou za snížení školní zátěže v době vrcholného talentového výkonu).

Žáci zařazení v programu mívají v rozvrhu hodiny s vrstevníky, hodiny s kolegy z programu, hodiny online studia i individuální lekce a předepsané samostudium. Tam, kde je talentový program masivnější, může být příliš náročné skloubit rozvrh účastníků programu s ostatními žáky a vzniká samostatná talentová třída, která jede v jiném režimu (škola začne přirozeně pracovat s Modelem paralelních tříd).

Jak začít?

Tento model je vhodný především pro 2. stupeň ZŠ, (víceletá) gymnázia a SŠ. Částečně je uplatňován i na některých VŠ v rámci volby specializace.

Začíná se zpravidla s jedním mentorem pro žáky s nadprůměrnými potřebami (zpravidla koordinátor podpory nadání, kariérový poradce nebo nadšený učitel přírodních věd) a jedním mentorem pro žáky s potřebami plynoucími primárně z handicapů (zpravidla výchovný poradce nebo speciální pedagog). Později si mohou žáci svého mentora sami vybrat ze širší nabídky. (O své mentorské účasti v programu i o počtu mentorovaných žáků rozhoduje každý pracovník školy sám za sebe. Mají-li kolegové pochybnost o své kompetentnosti pro tento úkol, měla by jim škola zajistit možnost mentorského či koučovacího tréninku "výměnou" za jejich závazek k fungování v programu.)

Nejprve jsou do programu zařazeni žáci vytipovaní učiteli, postupně je možné se do programu přihlásit (z popudu žáka, rodiče či jiného důležitého dospělého, např. trenéra). Některé školy začínají tím, že ve sborovně vyvěsí nominační tabulku: "Seznam žáků, kteří asi něco potřebují nebo mají na víc" a teprve postupně otevírají mezi kolegy otázku, co by se pro tyto žáky dalo dělat (aby podnět pro vznik programu vzešel ze sborovny, ne shora).

Součástí nabídky opatření může být i částečná nebo trvalá akcelerace žáka, nicméně nebývá stěžejním bodem programu.

O vstupu vhodnosti programu pro daného žáka rozhoduje (po prvním řešitelském rozhovoru) mentor s vedoucím programu. Ukončení účasti v programu před absolvováním daného stupně může nastat po dohodě žáka s mentorem (žák již nevykazuje potřeby neuspokojované základním programem školy). Ukončení může figurovat i mezi sankcemi za nedodržení vlastních závazků žáka. Nesplnění nepodkročitelného minima v jednotlivém předmětu by nemělo být důvodem pro ukončení účasti v programu.

Výhody

  • Žáci cítí podporu své jedinečnosti, respekt ke své volbě. Motivuje žáky k aktivní volbě nadstavbových (profilových) aktivit.

  • Žák má pevný základ a široký výběr. Může pokračovat v široce pojatém obecném studiu, dokud si nevybere své zaměření. Času a možností k rozvoji vlastního talentu přibývá, místo aby ho (nelogicky) ubývalo. (Koncept T-shaped skills.)

  • Rozhodnutí o vlastní profilaci není finální - může se v průběhu studia měnit či upřesňovat.

  • Dítě si zvyká na zodpovědnost za svou vzdělávací volbu. Žáci jsou lépe připravování na volbu dalších škol, volitelnost předmětů, kurzů, seminářů, odborných a pracovních specializací. (Dobrý mentor dovolí žáku udělat i špatná rozhodnutí a pocítit jejich dopady v bezpečí základní či střední školy "kde ještě o nic nejde". Naučí ho poučit se z vlastních chyb.)

  • I žáci v intenzivním tréningu mají jistotu kmenové třídy (nemusejí do domácího vzdělávání).

  • Stejná služba funguje pro žáky s potřebami plynoucími z handicapu a s potřebami plynoucími z nadprůměrnosti. Nebývá proto pochybnost, zda do programu patří žáci s dvojí výjimečností.

Nevýhody

  • Vyžaduje přípravu minimálního kurikula a velkou osobnostní zralost zapojených učitelů, aby nenutili žáky do dalšího učiva jen proto, že na to tito intelektově mají (což se zatím bohužel často děje, ve jménu „maximálního rozvoje potenciálu“ - viz úvod „Společný cíl: Harmonizace bio-psycho-sociálního vývoje každého dítěte.“).

  • Zvýšené požadavky na kvalitu školního poradenského pracoviště a připravenost mentorů (velmi pokročilé kariérní a talentové poradenství, koučingové kompetence).

  • Někdy je těžké uhlídat, aby žák ve svém osobním rozvoji zohlednil vyrovnaně rozvoj silných stránek a kompenzaci svých handicapů.

  • Žáci si mohou vzájemně závidět mentory nebo prvky programu, jichž je jen omezený počet (oblíbení mentoři, stipendia, elektronika či dražší kurzy a aplikace). Podobné roztržky je třeba řešit (zejm. vysvětlováním, že každý má jiné potřeby), ne přehlížet. Neřešená závist by mohla vést k šikaně žáků se speciálními vzdělávacími potřebami.

Kudy dál - příklady a zdroje

Rozvinutý mentoringový program najdeme na těchto školách:

Vysoká volitelnost nadstavbových a mimoškolních aktivit je součástí programu talentových tříd na ZŠ Masarykova Rychnov nad Kněžnou.

Dobrá praxe využití osobních rozvojových plánů pro žáky s handicapem i žáky s nadáním se zadařila speciální pedagožce ZŠ Praha - Kbely, paní Evě Kulichové.