Finský diferenciační model

Model je vhodný zejména pro velmi malé školy (do 20 žáků v ročníku) a školy rodinného typu - ať už soukromé nebo církevní.

Doporučený postup je tento:

1. Úprava velikosti tříd (maximum je 20 žáků, optimální počet je 14, minimum je 7 - mají-li základní organizační jednotky kolem 7 žáků, se jedná o malé pracovní družinky).

2. Sestavení nejlepších možných tandemů (mnohočetnými pokusy a kombinováním).

3. Stabilizace plného a plnohodnotného školního poradenského pracoviště. Nastavení vztahů s učiteli, žáky, vedením a rodiči.

4. Školení učitelů v respektujícím přístupu a metodách respektujícího leadershipu k harmonickému rozvoji potenciálu každého člena týmu.

5. Příprava funkčních příkladů vnitřně diferenciované výuky (buď se začíná páteřními předměty, nebo naopak od okrajů) - dobrých praxí fungujících v rámci školy, jimiž se budou kolegové inspirovat při vlastní didaktické tvorbě.

6. Nastavení vnitřních měřítek kvality a úspěšnosti. (Především ukazatel: "Jak velkou část školního času dává vykonávaná práce smysl každému jednomu žáku?" nesmí u žádného žáka klesnout pod 50 % . Zároveň hlídáme, aby učitel neinvestoval do aktivit více práce, než kolik jí pak vykonává žák.)

Nejúspěšnější aplikace Finského modelu zpravidla vedou ke zrušení oddělených vyučovacích hodin a úplnému prolnutí předmětů (přechodem na projekty, badatelskou výuku a plným přizpůsobením potřebám žáků).

• Společensky a legislativně preferovaný model.

• Maximální využití času stráveného ve škole.

• Zdravé osobnostní zrání k autonomii a toleranci.

• Mezipředmětové vazby (velká uplatnitelnost poznatků).

• Vlastní projekty (rozvoj tvořivosti a podnikavosti).

• O všechny žáky se postará nejbližší škola - chodí do třídy se sousedy. (Platí ve Finsku, u nás spíše ne - nároky tohoto modelu může splnit jen málo škol, častěji soukromých.)

• Velmi vysoká cena (nutno zajistit značné množství práce vysoce kvalifikovaného dospělého na každého žáka).

• Vysoká náročnost po celou dobu provozování, ne jen při zavádění.

• Velká část pedagogické práce je nepřímá, ale musí být placená.

• Značné prostorové nároky: Mnoho dobře vybavených tříd s dostatkem samostatných a týmových pracovišť .

• V malé třídě je nižší pravděpodobnost, že si žák najde někoho, s kým si bude přirozeně rozumět a nebude se cítit osaměle (vysoké riziko zejm. u velmi odlišných žáků - ať už kvůli neuroatypii, propastnému rozdílu v intelektu nebo kvůli zásadně odlišnému náhledu na život, který má z rodiny).

Dá se říct, že nejlepším příkladem Finského modelu jsou dobré mateřské školy s rozumným vedením a přemýšlivými učiteli, kterých je v ČR opravdu mnoho. Co se vyvážené inkluze týče, má se základní školství od mateřského opravdu hodně čemu naučit.

Velmi dobře se v MŠ i na prvním stupni ZŠ osvědčuje montessori pedagogika.

Vysoce sofistikovanou verzi modelu využitelného na přelomu MŠ a ZŠ pak představuje NTC Learning propagovaný Mensou ČR a praktikovaný např. v MŠ Koníček Pardubice.

Pokročilou podobu Finského modelu využívají zejména

• Malé státní školy - např. ZŠ Jehnědí

• Církevní školy rodinného typu - např. ZŠ sv. Voršily v Praze, NOE - křesťanská ZŠ a MŠ v Pardubicích

• Některé soukromé a komunitní školy

K řešením odpovídajícím Finskému modelu docházejí i někteří učitelé zapojení v Modelech využívajících paralelních tříd. Typickým příkladem plného propojení předmětů a hodin v zájmu uspokojení rozmanitých potřeb žáků je projektová výuka, jak ji představuje paní Monika Delinčáková ze ZŠ Provaznická (Ostrava - Hrabůvka).