Akceleračně-decelerační modely

A) Přes procvičování kompetencí (vhodnější pro 1. stupeň ZŠ)

Žáci se na 2-4 vyučovací hodiny týdně přeskupí podle toho, které klíčové kompetence si podle svých učitelů potřebují nejvíce procvičovat. Např. skupina na čtení s porozuměním, skupina na psaní, skupina na gramatická cvičení, skupina na slovní projev.

U vysoce početných skupin se postupně se dělí skupiny začátečníků a pokročilých v dané kompetenci.

Na konci pololetí umožní učitelé zájemcům složit absolventuru i ze skupin, do kterých nechodili, ale v dané kompetenci si věří.

Teprve když se situace ustálí, začnou učitelé vypisovat i nadstavbové a volitelné celky (podmíněné absolvováním těch základních). Postupně se do tohoto systému dostává celá škola - všichni žáci a všechny předměty.

B) Přes volitelné předměty (vhodnější pro 2. stupeň ZŠ a SŠ)

Volitelné předměty jsou vypisovány pro celý stupeň, a to na úrovni začátečníků a pokročilých. Rok od roku je pak možné volit si úroveň od více a více předmětů.

Ke klasickým volitelným předmětům se postupně přidá volitelnost úrovně u cizích jazyků a u ICT. Začíná zpravidla u 2. cizího jazyka - žák má povinnost si další cizí jazyk zvolit a na své úrovni se mu věnovat. Může si ale sám vybrat (nebo nechat otestovat), jaká úroveň je pro něj vhodná (bez ohledu na kalendářní věk). Druhý jazyk může díky tomu během studia změnit. Stejným postupem se pak přeskupí žáci i dle skutečné úrovně 1. cizího jazyka (zpravidla angličtiny). Následuje vypsání různých úrovní pokročilosti v ICT (od ovládání počítače, přes základní editory až po programování, robotiku a pokročilou grafiku).

U tohoto způsobu zavádění odporučujeme vyhledat školu, která už má zkušenost, jak "čarovat s rozvrhem", aby to vyšlo. (U starších žáků lze vytvořit např. ranní, dopolední a odpolední bloky, s tím, že pokročilí chodí ráno, dopolední výuka je společná a začátečníci pak zůstávají na odpoledne.)

C) Přes testování aktuální úrovně

Žáci vždy na začátku roku absolvují rozřazovací testy do jednotlivých tříd / úrovní podle toho, jakému ročníku odpovídají jejich kompetence dle RVP. Třídy jsou buď celodenně pevné (méně inkluzivní varianta vhodná pro začínající školy) nebo je rozvrh sestaven paralelně, aby žák mohl absolvovat jednotlivé předměty na různých úrovních.

• Všichni žáci se mohou vzdělávat v tom, co je pro ně aktuální.

• Žáci nepokračují dále, dokud si neosvojí zásadní kompetence (např. nepokračují k dělení, dokud neumějí sčítat) - dochází ke skutečnému plnění RVP, ne obcházení (resp. procházení bez osvojení).

• Je v pořádku vrátit se k tématu, které jednotlivci uniklo nebo pro které se rozhodl až později.

• Třídy jsou přirozeně rozmanité - žáci se setkávají nejen s rozmanitými osobnostmi, ale i s různě starými dětmi, stejně jako ve skutečné společnosti.

• Aktuální legislativa počítá s akcelerací i decelerací (opakováním ročníku).

• Jedná se o poměrně radikální změnu organizace školy. Není možné dostat se k ní postupně propracovat přes akcelerace/decelerace jednotlivců. Individuální akcelerace/decelerace bývá nepřípustně náročná na psychiku žáka. Hrozí vyloučení z kolektivu, ostrakizace jedince. Podobně částečná akcelerace (návštěva různých ročníků) je nepřiměřeně náročná na rozvrh školy a organizaci výuky, dá se dělat pouze u jednotlivců, nelze ji proto uplatnit jako inkluzivní opatření, které se postupně rozroste až k pokrytí potřeb všech žáků školy.

• Učitelé si musejí zvyknout na specifika práce s různověkým kolektivem.

• Na vyšších stupních bývá rozvrh "děravější", než v běžné škole. Žáci často nechodí do školy každý den ve stejnou dobu.

• Pokud škola používá pouze jeden typ ověřování znalostí, můžou být dlouhodobě podceňováni žáci, kterým tento typ zkoušení nevyhovuje (např. nepodávají výkon ve stresu).

• Složitější vykazování "absolvování tříd" vzhledem k povinné školní docházce a RVP. (Vykazuje se podobně jako ve speciálních školách - roční pokrok, celkový počet absolvovaných roků a finální úroveň v jednotlivých kompetencích.)

Jednou z podob akceleračně-deceleračního modelu je JENSKÝ PLÁN, který uplatňují (částečně či cele) některé soukromé školy, např. ZŠ Hučák v Hradci Králové. Tato škola provozuje také tzv. Jenský kruh, který má za cíl pomáhat dalším školám ve využití Jenského plánu.

Dalším akceleračně-deceleračním modelem je projekt Scio Škol. Je však třeba upozornit, že realizace programu se na různých školách liší a je třeba doporučovat ke stážování konkrétní Scio Školu.

Nejrozšířenějším provedením akceleračně-deceleračního modelu v ČR je klasický systém ZUŠ a od něj odvozených volnočasových organizací. Pokud žák vstupuje do studia nové kompetence, činí tak dobrovolně (když je na to zralý). Má přitom nastoupit do počátečního ročníku, bez ohledu na to, v jakém věku k rozhodnutí došlo. V další práci je pak kombinována práce s výkonovými vrstevníky, individuální práce s mentorem a velké množství podporovaného domácího nácviku.

Asi nejpropracovanější akceleračně-deceleračním systémem je Khanova škola (Khan Academy), kterou lze do české školní reality částečně promítnout pomocí Atributu Khanova převrácená třída. K pochopení záměru tohoto modelu se hodí shlédnout legendární video tvůrce Khanovy školy - Sala Khana.