Proč máme dva projektové modely?
Na rozdíl od Izraelského projektového modelu, který odděluje dobu věnovanou plnění ŠVP a dobu věnovanou projektům, v Modelu s průběžnou projektovou prací naplňujeme cíle ŠVP přímo při práci na projektech.
Mezi další specifika tohoto Modelu patří:
Projektová činnost je standardním způsobem práce ve třídě, je jí přizpůsoben rozvrh i tematické plány.
Projektové týmy vznikají bez přeskupení v rámci školy - odehrává se ve standardních třídách, studijních skupinách či trojročích.
Jednotlivá provedení tohoto Modelu se od sebe značně liší tím, jaká část cílů (a jaká část školního času) je projektové práci svěřena. Pohybujeme se zde od dvouhodinovky projektové práce za týden až po třídy, kde se jinak než projektově nepracuje.
V prostředí základních a středních škol bývá dosud výuka realizovaná plně projektově považována svým způsobem za extrém. Na druhé straně pro učitele mateřských škol a profesionály v zážitkové pedagogice je propojení všech aktivit a cílů skupiny do zastřešujícího projektu věc naprosto samozřejmá. (Monika Delinčáková uvádí příklad: "Když máme třeba bramborový týden, tak pracujeme s texty o bramborách, počítáme brambory, tvoříme z brambor, jíme brambory, anglicky se bavíme o bramborách, hledáme a kriticky posuzujeme souvislosti v přírodovědě, historii, geografii, chemii nebo třeba ekonomice bramborářství. Kompetence a průřezová témata naplňujeme zcela přirozeně - každý na své úrovni a s plným vědomím co a proč se učí." A dodává: "V tomhle není žádný rozdíl - jestli pracuji s předškoláky, školáky nebo dospělými lidmi. Nové objevy a nové kompetence získává při projektové práci úplně každý.")
Další zajímavou variantou je rozdělení výuky na páteřní předměty vyučované klasicky - jako příprava na zkoušky (zpravidla čeština a matematika, někde též anglická gramatika) a zbývající obsahy naplňované projektově. Učitelé se v hodinách střídají podle potřeb dané třídy/skupiny - po domluvě s třídním učitelem - jakožto specialisté představující různé úhly pohledu na právě probíhající projekt.
Vedení školy začíná zpravidla tím, že vytvoří v ŠVP prostor pro učitele, kteří přeskupení cílů z transmisivní výuky do projektové práce chtějí vyzkoušet. (Plnění cílů je termínově rozvolněno - minimálně v rámci školního roku, optimálně až na úroveň stanovenou termíny pro závazné výstupy RVP.)
Opatrný start z hlediska učitelského zahrnuje zadávání doborovolných a rozšiřujících projektů ke klasicky vyučovaným tématům (často místo domácích úkolů). Například: "Do příštího týdne zpracujte materiál, kterým byste předali informace z hodiny spolužákovi, který se tento týden nemohl zúčastnit." Obdobně funguje zadávání rozšiřujících projektů žákům, kteří byli na úrovni řešeného vzdělávacího cíle již před započetím výuky: "Zatímco ostatní pracují na základech, prozkoumejte a vzájemně nasdílejte rozšíření tohoto tématu."
Na začátku společné práce na zavádění Modelu je dále důležité stanovit si, co je pro naši školu projektem / projektovou prací (a co už není). Ve školním i pracovním prostředí se setkáváme s mnoha různými pojetími projektové práce a je vhodné nastavit ve škole její definici a standard.
Jako příklad a didaktickou pomůcku uvádíme "dárkový pohled na projekt" od Moniky Delinčákové:
Projekt si představme jako dárek. Děti nejvíce zajímá, pro koho to bude. Hlavní motivací je pro ně to, že výsledek potěší obdarovaného. Tím se zvýší jejich pocit užitečnosti a přijímanosti. Děti řeší hlavně formu, obal - aby se výsledek projektu líbil a uplatnil. Učitele na tomtéž projektu zajímá, jak všechny děti do projektu uspokojivě zapojit, které cíle ŠVP se při jeho realizaci naplní, jak se děti rozvinou, jakou budou potřebovat podporu a koordinaci. Na onom výsledném dárku je tedy zajímá obsah a proces. Úkolem učitele plánujícího projekt je propojit důležitý obsah s atraktivním obalem - aby byl projekt zajímavý a smysluplný pro všechny zúčastněné. Přemýšlí přitom samořejmě také nad ekonomikou a efektivitou celé akce - aby byl projekt realistický a jeho prospěšnost byla úměrná vynaložené námaze.
K začátku průběžné práce projektovým způsobem obvykle patří také série zážitkových akcí pro učitele, rodiče, širší rodiny a komunitu, kde se přímým prožitkem práce na společném projektu rozšíří povědomí, jak bude nový způsob plnění ŠVP vypadat.
Zvyšuje se pocit smysluplnosti školní práce - pro žáky, pro učitele a postupně i pro rodiče a komunitu kolem školy.
Žáci se učí kompetence i znalosti v přirozených souvislostech a kontextu užitečném pro další život.
Počítá s přípravou na jednotné zkoušky.
Diametrálně se proměňuje způsob přípravy učitele - část učitelů se může zaleknout změny a části hrozí přetížení vzhledem k rozbujelému perfekcionismu.
Žáky (skupiny a třídy) je třeba na tento způsob práce vybavit důkladnou osobnostně-sociální přípravou (jak se k sobě chovat, kooperovat, nastavit respektující atmosféru a způsob řešení neshod a nedorozumění).
Je třeba počítat s tím, že se významně rozevřou nůžky v tom, jak moc jsou jednotliví žáci jednotlivými cíli ŠVP "dotčeni".
Komplexní systém tohoto Modelu vám může pomoci nainstalovat organizace Škola Můj Projekt.
Svým způsobem "extrémní" provedení můžete vidět ZŠ Provaznická Ostrava - Hrabůvka v práci Moniky Delinčákové (která se nad to týká výběrové třídy zavedené organizací Svět vzdělání - viz Modely využívající paralelních tříd).
V tomto systému funguje zcela běžně naprostá většina mateřských škol a programů zážitkové pedagogiky.