Ve druhé polovině 19. století se bohatnoucí obce snažily o posílení své moci a výhod s tím spojených a obracely se k císaři o povýšení a udělení privilegia na znak. Mohutný hospodářský a průmyslový rozmach starobylé vsi Libně v 80. a 90. letech 19. století a nárůst obyvatelstva, vedl rovněž k podání žádosti. Z pražských předměstských obcí, které byly postupně připojovány ku Praze, byla nejstarší obec Vyšehrad, jako město ustavena snad v roce 1476 (připojena byla v r. 1883 jako VI. část Prahy).
Z dalších těchto obcí povýšených před Libní na město císařským rozhodnutím byly pouze Královské Vinohrady (r. 1879), Žižkov (r. 1881) a Košíře (r. 1895). Smíchov byl sice povýšen císařským reskriptem na předměstí již v roce 1838, ale na město až v roce 1903 spolu s Karlínem. Rovněž tak Vršovice byly roku 1885 povýšeny na městys, ale na město až roku 1902.
Ustálená forma povýšení na město a eventuálně zároveň spojená s udělením znaku procesně probíhala tak, že obec se obrátila se žádostí k císařskému dvoru prostřednictvím místodržitelství. Zde byla věc projednána a připravena pro ministerstvo vnitra ve Vídni, a to v jeho oddělení nazývaném »Šlechtický archiv« nebo »Šlechtický ústav«. Po jejich doporučení císař udělení schválil a věc šla toutéž instanční cestou zpět. Samozřejmě obec musela naplňovat podmínky kvalifikace vážící se k povýšení na město, jako počet obyvatel, výše daně, výstavnost (tj. výstavby) a jiné.
Druhým krokem byla žádost Veleslavnému c. k. místodržitelství pro království České v Praze ze dne 6. září 1894 »za laskavé vymožení, aby obec Libeňská povýšena byla na město s názvem Libeň«. Však přes veškerou snahu obce Libeňské a podpory c. k. okresního hejtmanství a okresního zastupitelstva v Karlíně i zemského výboru v Praze, rozhodlo c. k. místodržitelství výnosem ze dne 16. dubna 1896 o zamítnutí žádosti. V květnu téhož roku nebyla doporučena c. k. místodržitelstvím i žádost městyse Vršovice za povýšení na město a to především z důvodu špatných zdravotních poměrů.
Obci Libeň se vytýkal jednak nedostatek pitné a užitkové vody pro obyvatelstvo a dále nedostatečně zřízené kanalizace, ale nejbolestněji se libeňských dotkla výtka týkající se zlepšení »zdravotnických zájmů« při zařizování škol a chudinských ústavů, neboť na své školství byli oprávněně pyšni. Poslední námitka se týkala požadavku na uspořádané obecní hospodářství. Proti všem důvodům, které vedly k zamítnutí žádosti a »Obec naší do velice nepříznivého světla staví« se libeňští vehementně ohradili ve svém obšírném rozkladu ze dne 1. 5. 1896.
Obec Libeň se však nespoléhala na kladné vyřízení žádosti a ještě v témž roce zahájila jednání o sloučení s Prahou. V roce 1897 však záležitost sloučení s Prahou vázla. Slučovací komise počala usilovně pracovat až v následujícím roce, kdy zasedala celkem 11krát.
Mezi tím byla dne 29. září Libeň povýšena na město. Telegrafická zpráva z Vídně došla v sobotu dne 1. 10. 1898 a téhož dne byla zveřejněna v tisku. Zpráva o povýšení na město byla přijata na schůzi obecní rady dne 19. 10. 1898. Na téže schůzi byla čtena »Zpráva a návrh« komise zvolené ku jednání o sloučení obce Libeňské s Prahou ze dne 18. 10. 1898. Tato zpráva byla předložena dne 21. 10. 1898 na zasedání již městského zastupitelstva v Libni, kde bylo jednomyslně usneseno o připojení Libně k Praze.
Jak vidno, dlouho se libeňští ze svého města netěšili, i když sloučení Libně s Prahou bylo uzákoněno až dne 16. 4. 1901 a slavnostní připojení bylo provedeno 12. září 1901. Libeň byla poslední předměstskou obcí, která byla před první světovou válkou připojena ku Praze jako její VIII. část.
Článek »100 let povýšení Libně na město«, autor Zdeněk K. Kovářík, plné znění v časopisu Osmička 10/98