Libeň Eduarda Štorcha

Četl jsem Lovce mamutů nejspíš ještě dřív, než jsem poprvé spatřil vlastním okem Prahu, a rozhodně dřív, než jsem zjistil, že existuje nějaká Libeň. Došlo mi to až teď, kdy se Libní intenzivněji zabývám: Pátý, závěrečný díl se odehrává právě tady. Bílá skála, kam Eduard Štorch situoval tábor Mamutíkovy lovecké tlupy, je ostroh na nárazovém libeňském břehu holešovického meandru Vltavy, zhruba mezi ulicemi Povltavská, Na Truhlářce a Pod Bulovkou. Ta probíhá po dně rokle, která Bílou skálu odděluje od druhého ostrohu, Korábu. „Tlupa si našla v Libni příhodné stanoviště. Táboří zrovna nad jezerem, na srázném vysokém kopci, z něhož lze daleko dohlédnout. Jsou tu na pokraji rozsáhlých stepí, šířících se k severu a k východu, z nichž zvěř chodívá dolů k vodě po vyšlapaných stezkách. Libeňský člověk je pánem pražského jezera, jehož pahorkovité břehy stěží za den obejde.“ Na krásné ilustraci Zdeňka Buriana plují Mamutík s Kopčemem od Bílé skály k Podbabě ukrást šárecké tlupě oheň.

Vzpomínáte si? Největší vynález v lidských dějinách byl v poslední kapitole Lovců mamutů učiněn také v Libni: Kopčem, náš český Prométheus, s Veverčákovou pomocí vznítil oheň. Bez pazourku a bez ohnivého kamene. „Už nikdy tlupa bez ohně!“ Tak pravil náčelník Mamutík. Kopčemovu metodu se učily i dítky ve Štorchově Dětské farmě, která existovala v severní části Libeňského ostrova mezi léty 1925 – 1934. Věřím, že jeho žáci byli šikovnější než já, jako kluci jsme to mnohokrát zkoušeli marně. Byli jsme uhranuti Štorchovými příběhy a nic na tom neměnil fakt, že Lovci mamutů to dopracovali až k povinné četbě. O autorovi jsme tehdy mnoho nevěděli. A protože se obávám, že nejsem sám, kdo se o jeho život začal zajímat až ve věku povinné školní četbě vzdáleném, dopustím se tu trochy osvěty: Eduard Štorch se narodil 10. dubna 1878 v Ostroměři u Hořic. V letech 1893 – 1897 studoval na c. k. Českém ústavu ku vzdělání učitelů v Hradci Králové a až do roku 1903, kdy získal místo v Praze, učil na školách ve východních Čechách a na Mostecku. V letech 1903 – 1907 působil jako zatímní učitel v Libni, na obecných školách proti zámku a Na Korábě, pak jako zatímní učitel na pomocné škole v Bubnech. V Libni se i oženil, 27. dubna 1907 si vzal Boženu Vávrovou.

I nadále bude dráha Eduarda Štorcha-pedagoga jedním z mnoha kormutlivých příběhů, které je tradičně prožívat učitelům v Čechách: Skrývání před frontami první světové války, poválečné martyrium ředitele státem zanedbávané Dětské ústřední útulny v Praze, neúspěšná snaha získat trvalé místo na Slovensku. Počátkem roku 1921 se vrací do Prahy a začíná učit jako zastupující odborný učitel na měšťanské škole v Jindřišské ulici. Ve školním roce 1922/1923 odjel, u nás jako vůbec první, s dětmi na hory na lyžařský kurs a položil základy formě, fungující dodnes. Stále se rozšiřující lyžařské zájezdy (šestý kurs měl už 394 účastníků) začaly brzy doplňovat letní pobyty českých dětí v Jugoslávii, které Štorch organizoval rovněž bez valné podpory. Neváhal vložit i vlastní finanční prostředky, aby umožnil účast dětem z nemajetných rodin. V roce 1928 se Eduard Štorch z nasazení, do něhož už patřila i Dětská farma, zhroutil a požádal o přeložení do dočasné výslužby. Především jedna věta z jeho žádosti mi stále nejde z mysli: „Těžce na mne také doléhá úplná beznadějnost mé učitelské dráhy.“ Bez dětí ale dlouho nevydržel.