Na fotografie příspěvků této sekce „Akta X” a „Partička 1979” si velmi často vzpomenu, když jdu podél Rokytky z práce. Abych byl přesný, především na jejich protagonisty. Překročím můstek přes říčku, která umí být i veletokem a z Prahy 9 Vysočany se ocitnu v Praze 9 Libni. Rokytka tu vytváří přirozenou hraniční řeku, kterou bez pasu, občanky a povolení z Bruselu můžete denně překročit kolikrát chcete. Ani ty cigaretky s „velbloudem” pro potměšilého pohraničníka malíře nepotřebujete.
A tak si tak kráčím po toku Kolčavky a vidím ty obrazy dávno minulé, když jsme zde nechávali otisky s Honzou, Danem, Michalem, Helenou, Aljošou, Láďou a kdoví s kým ještě. Koukám na rouru obalenou asfaltovou lepenkou, která tu stále spojuje oba břehy a po níž před mnoha desítkami let balancoval Dan. Vidím ty ublácené cestičky, louže a místa, kde stával lihovar a plynový zásobník. Přemostění bývalé železniční trati bylo dávno strženo, ale když zvednu hlavu, na zbytcích pilířů jej stále vidím a slyším sykot páry právě přejíždějící lokomotivy, dusot kol vagónů a štiplavý pach spáleného uhlí…
A pak se mé nohy posunou zas o kousek blíže staré Libni, procházím podél Rokytky naproti domu, v němž bydlel Michal. Hned si vzpomenu na kbelíky piva, které jsme k němu nosili, abychom si vymyli naše mladé duše a zahnali šeď normalizační doby. Hlavou mi pokaždé víří tisíce vzpomínek, každá z nich je ukrytá tuhle, támhle, stačí jen otáčet hlavou a vybírat očima.
👆 Z nabídky „Pohádka mládí” nahoře si vyberte některý z článků této sekce.