Byly to takové malé, privátní Prčice... Někteří z nás, budoucích mužů, už byli na vojně a my, co jsme ještě dleli v civilu kvůli studiím, jsme takto věrni tradici, trávili časoprostor. Faktem je, že stín dvouleté vojenské služby už v tuto dobu vrhal na naše civilní duše dosti velké stíny... Loučili jsme se tak nějak v tomto létě s bezstarostností a pohodovým životem. V říjnu roku 1984 nás už vlaky rozvážely po posádkách v ČSSR. Sloužím socialistické vlasti!