Až do konce 19. století měla Libeň statut předměstské obce; teprve roku 1898 byla povýšena na město. Samostatným městem však zůstala jenom tři roky! Po dalších jednáních mezi představiteli pražské a libeňské radnice bylo posléze dosaženo dohody o připojení Libně ku Praze. Na základě zemského zákona z 16. dubna 1901 se Libeň stávala od 12. září téhož roku osmou částí královského hlavního města – Prahou VIII.
12. září 1901 se Libeňáci probudili do svátečního dne. Od časného rána vyhrávala v ulicích kapela měšťanského sboru granátníků, téměř na všech domech, na stáncích v tržnici i na vozech elektrické dráhy vlály prapory – většinou červenobílé, tedy národní a zemské. Slavnost připojení Libně ku Praze začala ovšem již předchozího dne zvláštním večerním představením historického dramatu J. J. Kolára "Primátor" v divadle U Deutschů. Celé město tonulo toho večera ve slavnostním osvětlení, v němž zvláště vynikal vyzdobený zámek, kde se měl nazítří uskutečnit oficiální akt sloučení. Slavobrána před zámeckou branou nesla na jedné straně nápis „Vítejte nám!“, na druhé straně pak vzletně proklamovala: „Nuž, již rádi spějem, Praho, v náruč tvou, buď nám vždycky za to matkou pečlivou!“
12. září v deset hodin dopoledne přivítal velký zámecký sál významné hosty v čele s místodržitelem Království českého hrabětem Coudenhovem a pražským primátorem dr. Vladimírem Srbem. Mezi hosty byli dále viceprezident zemského finančního ředitelství, tři dvorní radové, francouzský konsul pan Meroux-Valois a také starostové okolních obcí. Po projevech libeňského starosty Voctáře, primátora Srba a místodržitele Coudenhova převzal náměstek primátora dr. Frič agendu – nyní již bývalého – města Libně; oficiální akt pak uzavřely bohoslužby v zámecké kapli.
Veselí v ulicích však pokračovalo až do pozdních večerních hodin. Křižíkova elektrická dráha přivážela po celý den návštěvníky z ostatních částí Prahy, kteří si chtěli prohlédnout nejmladší čtvrť svého města. Nutno podotknout, že výrazně přispěli ke zvýšení obratu libeňských hospodských a trhovkyň. Večer uspořádali členové bývalého obecního zastupitelstva banket v restauraci Na poště.
Tak se Libeň jako v pořadí druhé pražské předměstí (po Holešovicích-Bubnech, připojených roku 1884) stala součástí hlavního města.
A závěrem ještě jeden postřeh z tehdejších poměrů, které jakoby z oka vypadly dnešní době a poplatné jsou i dnes. Neboť, jak praví klasik, historie se opakuje. Tehdy totiž se radní ostatních předměstských obcí obávali, že by připojení ku Praze (po příkladu Libně) znamenalo pro tyto obce zvýšení daní a poplatků, jež by přitom byly použity hlavně ve prospěch centrální části města. A tak mezi Prahou I a Prahou VIII leželo ještě plných 21 let formálně samostatné město Karlín…
Josef Tomeš, Libeňskou minulostí, 1989