Na snímku vidíme trojici korintských hlavic s pozadím svěží zeleně. Trochu připomínají chrám Kastora a Poluka v Římě, ale na rozdíl od věčného města je tu právě ta nádherná zeleň. Procházka ruinami jednoho z nejvýznamnějších antických měst je procházkou v přírodě. Chybí tu metro, silnice, semafory, není obtížné učinit snímek mramorového díla s pozadím zajímavé květeny. Město Efes totiž bylo věky pohřbeno dokonale a jenom jeho obrovský dějinný význam ho vyzvedl do alespoň dnešní podoby. Město v jeho slavné historii navštívilo mnoho významných lidí, byl zde jeden ze sedmi divů světa – Chrám bohyně Artemis, působil zde evangelista Jan, zemřela zde matka Ježíšova....

Mnoho je napsáno a vzpomínáno o tomto sídle a současné zbytky města,ať už jsou to domy, paláce, ulice nebo kašny, nesou jména z historie dostatečně známá. Žádná památka však nenese název po nejslavnějším a nejvýznamnějším rodáku efeském. Nikde nenajdeme ani sloupek či trám Herakleitův. Ale my jsme tuto památku přeci jen objevili a její snímek předkládáme. Jsou to ty nenápadné modré plochy v pozadí, vysychající tůně řeky Kücük Menderes.

Panta Rhei - všechno plyne, čili se mění, chviličko bylo a už není. Hérakleitos nebyl žádný velký cestovatel a výrok: dvakrát nevstoupíš do téhle řeky, ho nejspíš napadl v Efesu. A Efesem protéká právě řeka Kücük Medneres (Malý Meandr), nazývaný v jeho době Kaystros. Není to mohutný tok a když se podíváme na snímek, nemohl snad stát na břehu jiné řeky. Malý Meandr zanesl přístav bahnem, pohřbil větší část města v nánosech naplavenin, přivedl komáry rodu Anopheles a jejich věrnou družkou malárii a vyhnal Efesany na kopec, ze kterého se nyní díváme. Hérakleitos žil v době řecko-perských válek, před jeho očima se měnil svět asijský střídavě ve svět evropský, a tak jak se měnily vlády v jeho rodišti, přizpůsobovali své názory situaci i obyvatelé. Zákonitý oportunismus obyvatel i jeho vlastní rodiny měnil řeckofily v zaryté peršanomilce a za několik málo let se vše vracelo. Jakoby Čechové pocházely z řeckých Efesanů. Dialektická filosofie Hérakleitova připadala místnímu obyvatelstvu tajemná, měli ho za podivína, říkali, že je tak hluboký, že člověk aby mu porozuměl se musí umět potápět, málokdo mu rozuměl a tak mu pro jistotu nabídli funkci tyrana a požádaly o nové zákony. Hérakleitos byl samotář a láskou k lidem netrpěl. „Žádnými zákony vás nelze polepšit“, odpověděl Efesanům, sepsal své dílo do knihy, kterou položil na oltář bohyně Artemis, a zbytek života strávil na schodišti chrámu s malými kluky ve hře v kostky. „Je to stejně užitečné, jako ta vaše politika“, říkal. Byl to moderní člověk.

Státní tržiště, radnice, malé divadlo ..... začátek prohlídky Efesu římského

Po smrti Hérakleitově netrvalo dlouho a řeka, do které nevstoupíš dvakrát, přeměnila nejbližší okolí metropole v močály. Již Alexandr Veliký, když na schodišti velkolepé stavby přemýšlel o tom, že by se chrám místo po Artemidě měl jmenovat po něm, byl obklopen mračny komárů. Jeho nástupce Lýsimachos se rozhodl k radikálnímu kroku v podobě velkolepého projektu, a město přestěhoval do vyšších poloh dále od bažin. Nová čtvrť je oním místem, odkud pochází nejvícé snímků Efesu v turistických průvodcích. Stala se centrem metropole v době římské. Davy turistů navštěvují v Efesu především toto místo a procházejí památky mezi horním a dolním parkovištěm autobusů. Kráčeje pohodlně seshora dol, čtou na informačních cedulích výhradně jména latinská.