Antalya
Je s podivem, že tak krásné místo, jakým je terasa nad mořem, obklopená ze tří stran horami, inspirovalo k založení větší osady až někdy ve 2. století před Kristem. Až následovníci Alexandrovi založili v těchto místech sídlo s mocným opevněním a významným přístavem. Stalo se tak pod vedením krále Pergamského, ten se jmenoval Attalos II. a přístav dostal jméno Attalia. A jelikož bylo toto město vybudováno v Anatolii, je nasnadě vystopovat vývoj jména Antalya.
Dnes je Antalya se svým zhruba miliónovým počtem obyvatel osmým největším městem sedmdesátimiliónového Turecka. Zajímavý je ohromný nárůst obyvatelstva v posledních desetiletích. Do počátků Attaturkovy republiky vstupovala Antalya se zhruba 20 tisící obyvatel, v polovině osmdesátých let se již jednalo o město čtvrtmiliónové, a poslední čtvrtmilión se přistěhoval během posledních pěti let. Při takovémto tempu se Antalya stane největším městem na světě, Istantbul se změní v byzantský skanzen, turecké zemědělství se zhroutí a většina Turků a ohromná část Rusů bude bydlet v Antalyi. Příčinou jsou bezpochyby pracovní příležitosti turistického průmyslu.
Během naší krátké procházky jsme však nijakými fóbiemi z tlačenic netrpěli. Město je vzdušné, v nejasných intervalech se pomalu mezi chodci a válejícími psy prodírají pestré tramvaje a vůbec to vypadalo, že v Antalyii je pohoda a musí tam být vždycky príma.
Starověcí, středověcí a novověcí cestovatelé se nevyjadřovali o městě jinak, než ve chvalozpěvech na jeho krásu a my jsme rádi, že se k nim můžeme klidně přidat a nemusíme vymýšlet nic nového. Počasí bylo příjemné, pod mrakem, umožňovalo nám projít historické centrum bez námahy a nadměrného pocení. Světle šedá oblačnost však nebyla ideální pro to, abychom mohli krásu sídla zachytit v ideálních barvách. Využívat ke snímkům syté modře mořské s coelinovou modří nebeskou, v konturách zdiva a listoví palem nám nebylo umožněno, ale i tak následující snímky o kráse a pohodě města vypovídají dostatečně.
Symbolem města je mohutný minaret, nazývaný flétnový nebo salámový ze 16. století.
Vodopád Büyük Düden není jediná voda padající do moře. Tenhle vodopádek je jeden z mnoha jeho bratříčků.
Prodej zmrzliny je v Turecku veliký folklór.
Při zvětšení si můžeme všimnout, že Turci jsou náramní "vlaječkáři".
Ta stavba vpravo by docela dobře mohla stát na řeckém ostrově. Pro jistotu tu vlaje kromě standardní vlajky i vlajka s Mústafem Kemalem.
Mešita, minaret, panelák. Turecké město na dlani. Před mešitou stojí slepec, je to úplně stejně smutné jako slepec křesťanský.
Stanice tramvaje u římských věžních hodin z 1. století. Na zastávce chrápe tvrdě pes, překračovaný cestujícími.
A jeho kamarád hned vedle. Psi se válejí spokojeně, někdo jim dává žrát, nebo si umějí něco najít, nevypadají vyplašeně a neuroticky.
Každý má zřejmě svoje místo. tenhle si pochrupuje před bankou.
V každém slušném antickém městě je Trajánova nebo Hadriánova brána. Tady je Hadriánova. Peníze za WC vybírá Ivo Pešák (vlevo).
Tohle je zjevně ulička orientální.
To vypadá spíš jako z Benátek, někde vedle domu Goldoniho
Hlavní panoráma č.1
Hlavní panoráma č.2
Z městské zahrady nás nejvíce zaujala opuncie netypického vzrůstu s rozpraskaným tlustým kmenem.
Tlustice z čeledi Mesembryanthemantacae zastřihávaná ve stylu stromů na našich návsích.
Čím je pro českou krajinu Jan Nepomucký, tím je pro Turecko voják.
Voják z roty týlového zabezpečení jako veřejná kašna.
