Deník Paring (Parang, Parâng) - 1.

1.den - 23.srpna 2005 

Starobrno

Máme sraz v Brně v 15:15, rychlík na Budapešť jede nějak po třičtvrtě. Abych se vyhnul EC, IC, SC, vlakům, jakožto šinkanzenu, pendolinu, tégévé a tak podobně, cestuji z východních Čech už od rána. V Brně na vlakáči mám hoďku čas, tak se rozhoduji řádně dodržet pitnej režim. Pivo tu na nádraží točej fakt pod míru. A ani záchody nemaj zadáčo. Před pokladnama stojí sem tam človíček s batohem. Aha, to jsou členové naší výpravy, jen se dosud někteří neznaj. Nějak se slezem dohromady a vyrážíme na nástupiště. Přijíždí rychlík, sedáme do něj, náš vagón nemá kupéčka, ale dělené čtyřsedačky u oken. Celkem pohoda, jen sedíme vedle kuřáckého oddělení:-(

Budapešť

Do Budapšti přijíždíme na čas. A to je asi chyba, tak pro jistotu asi půlhodiny čekáme, než náš vlak pustěj na nádraží. Mezi tím vlakem projdou děcka asi stejně starý jak my a lákaj nás na prohlídku Budapešti. Za tři hodiny toho opravdu stihnem hodně. Ale aspoň nám dávaj zadáčo mapu. Jednu. Z nádraží míříme hlavní cestou až k řece. Děsně daleko. Hlavně s tím, co má člověk na zádech. (asi to váží tunu, no to ne, jen necelých 25 kg). U vody vidíme most, naproti na kopci něco pozoruhodného, už nevím co, na druhé straně hrad či zámek. Za ty sedřený paty to zrovna moc nestálo (blbý nový boty), ale zas lepší než bejt celou dobu na nádraží. Vracíme se zavčasu. Kdosi vymyslel, že doplníme do lahví vodu. Stále pořád někdo hledá kohoutek s vodou. Končí to během na jedenáctou kolej, odkud má odjíždět náš rychlík. Nic tu není, za chvíli něco dorazí. Chcem nastoupit, ale není to ono. Nakonec nás nádražáci poslali přes koleje kamsi jinam. Ještě že nemusíme podchodem, naštěstí tu žádej není.  S trochou zpoždění, ale přeci vyjíždíme. Jedem přes noc, tak se pokoušíme spát. Otravujou nás hraničáři, chtěj pasy, když viděj, že jsme Češi, dávaj pokoj. Jen na hranicích ztvrdneme celou věčnost. Ještě si posunout hodinky na místní čas a dál spát. Kolem šestý vystupujem v Simerii.

následující den