Výzva: Za rovné šance pro nadané
Výzva: Za rovné šance pro nadané
Vážená paní, Vážený pane,
Rádi bychom Vás tímto oslovili s výzvou Za rovné šance pro nadané, zabývající se podmínkami, které mají nadané děti v českých školách a možnostmi jejich zlepšení.
Starost o děti s touto komplexní odlišností je celospolečenským problémem. Vzdělávání nadaných dětí je mnohdy náročnější, protože mají vyšší citlivost a zvýšené potřeby studijního, osobního (emočního) i sociálního rázu. V cestě jejich uspokojení stojí nejen náhoda – zda se dostanou do rukou informovaného profesionála, jichž je v českém školství stále jen několik procent – ale také kapacitní možnosti učitelů a poradenských pracovníků. Rodiče jsou zhusta nuceni suplovat roli školy v oblasti adekvátních vzdělávacích výzev, v uspokojování sociálních potřeb, osobnostním a sociálním rozvoji, i při tvorbě obrazu vnějšího světa jakožto bezpečného prostoru pro učení a zajímavého místa pro život.
V současné době, kdy je jejich situace ve školách často neřešená a oprávněné potřeby zhusta neuspokojené, ztrácí naše společnost mladé lidi s obrovským potenciálem. Pod tíhou nudy, frustrace, nepřijetí a nepochopení nejen že nedosahují optimálního zdravého rozvoje, ale často trpí psychickými a psychosomatickými obtížemi. Namísto podpory mnohdy dostávají kázeňská opatření a psychiatrické diagnózy a prosazují se pak spíše na poli rozvoje sociálně-patologických jevů, než ve vědě, technice, politice, umění či sportu.
Nadané děti si navzdory poměrně rozšířenému přesvědčení opravdu neporadí s nevyhovujícím prostředím samy. Stát v jejich vzdělávání bohužel neplní roli ke které se zavázal. Nadané děti nemají rovný přístup k bezpečnému rozvíjejícímu vzdělávání zdarma. Zákony, které se tohoto tématu týkají, se pro ně v praxi ukazují jako nevymahatelné.
Žádáme Vás proto o podporu této výzvy a pomoc s prosazením konkrétních kroků, které je potřeba učinit, abychom se rovným příležitostem pro nadané začali alespoň přibližovat.
Jaká je současná situace nadaných dětí?
K nerovným šancím nadaných dětí na důstojný život a zdravý harmonický rozvoj přispívá podle našich zjištění především těchto pět skutečností:
Od 1. ledna 2021 nadané děti nepatří mezi žáky se speciálními vzdělávacími potřebami (podle aktualizace vyhlášky č. 27/2016 Sb.).
Vzhledem k vyřazení nadaných dětí ze skupiny žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, přišly tyto o pozornost a podporu ze strany státu. Nadané děti a jejich rodiče jsou ponechány náhodě a pomoci vlastními silami.
Touto změnou byly jejich oprávněné potřeby odsunuty na slepou kolej, až na úplný konec - za všechny ostatní. Do řešení se tak v praxi dostanou až druhotné problémy, které nastávají v důsledku nevhodného prostředí anebo neadekvátní péče.
Podpůrná opatření pro nadané děti byla zúžena na pár konkrétních finančně normovaných pomůcek, které ani zdaleka nepokrývají celou šíři jejich specifických potřeb. Na jiná opatření tyto děti nemají nárok, a to ani když je zjevně a prokazatelně (podle rodičů, školy, poradny i vlastního vyjádření) potřebují. Krajské úřady navíc argumentují, že podle zákona č. 306/1999 Sb. § 1 odst. 2 o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením nemají nadané děti navštěvující soukromé školy nárok ani na výše zmíněné pomůcky.
V případě nadaných dětí nejsou dodržovány zásady rovného přístupu, nejsou zohledňovány jejich vzdělávací potřeby, není respektována jejich vrozená odlišnost a bývají vylučovány z bezplatného vzdělávání.
Podle našich zkušeností, nejčastěji dochází k porušování Školského zákona (č. 561/2004 Sb.), v první řadě §2 odst. 1:
Vzdělávání je založeno na zásadách:
a) rovného přístupu každého státního občana České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie ke vzdělávání bez jakékoli diskriminace z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, víry a náboženství, národnosti, etnického nebo sociálního původu, majetku, rodu a zdravotního stavu nebo jiného postavení občana,
b) zohledňování vzdělávacích potřeb jednotlivce,
c) vzájemné úcty, respektu, názorové snášenlivosti, solidarity a důstojnosti všech účastníků vzdělávání,
d) bezplatného základního a středního vzdělávání státních občanů České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie ve školách, které zřizuje stát, kraj, obec nebo svazek obcí (…)
Tím, že tyto zásady nejsou v praxi dodržovány, dochází k tomu, že bezplatné základní a střední vzdělávání je optimalizováno pro průměrné žáky. Vzdělávací potřeby jednotlivce jsou brány v potaz pouze tehdy, jde-li o žáka s poruchami učení, se zdravotním nebo sociálním znevýhodněním (podle vyhlášky 27/2016 sb.). Učitelé jsou tedy vedeni k tomu, aby postupovali tempem průměru nebo tempem nejpomalejšího. A rodiče jsou motivováni k tomu, aby na svých dětech hledali v první řadě poruchy. Vzdělávací potřeby nadaných nejsou nikde v legislativě specifikovány, takže se většina školství chová, jako by neexistovaly (jak ukazuje i nedávná tematická zpráva České školní inspekce).
Psychické strádání
Neuspokojené základní potřeby vzdělávacího, emočního a sociálního rázu vedou k tomu, že nadané děti psychicky strádají. Školy nejsou připravené řešit důsledky takového stavu. Nejčastěji jen poukazují na projevy jako je deprese, úzkost, tiky, obsedantně-kompulzivní chování, sebepoškozování, podrážděnost či agrese. Vyžadují jejich nápravu (rodiči) a neřeší příčinu problému (neuspokojené potřeby). Tím školy porušují § 29 zákona č. 561/2004 Sb. Školského zákona o bezpečnosti a ochraně zdraví ve školách a školských zařízeních.
Nevymahatelnost podpory, selhání kontroly a nápravných mechanismů
Podle § 16 zákona č. 561/2004 Sb. mohou zákonní zástupci vyhledat pomoc ŠPZ, je-li to v zájmu dítěte (tedy i ve chvíli, kdy škola nespolupracuje na naplňování oprávněných potřeb dítěte). Nicméně pomoc ŠPZ je v praxi těžko dosažitelná, natož vymahatelná. Už ve fázi objednání se rodiče nadaných se často setkávají s odmítnutím – bývá jim sděleno, že se poradny musejí věnovat „potřebnějším“ dětem, nebo že nemají nárok na péči pracovníka, který nadání rozumí atp. Tato praxe je na hraně zákona (dokud rodič nepodá zdokumentovanou žádost, tak vlastně o vyšetření nezažádal a poradna není povinná mu vyhovět). Velká část rodičů nadaných dětí se tím bohužel nechá od diagnostiky a dalšího postupu odradit, jak ukazuje i setrvale nízký záchyt nadaných dětí, žáků a studentů.
I když je dítě úspěšně diagnostikováno jako (mimořádně) nadané a ŠPZ nastaví smysluplná doporučení a opatření, tato často zůstávají pouze na papíře. Realizaci doporučení poradny není možné ve škole vynutit a vytvořit tak nadanému dítěti bezpečné prostředí, vhodné pro jeho rozvoj. Vedení škol a jejich pedagogové ignorancí doporučení a podpůrných opatření ŠPZ přímo porušují § 22b zákona č. 561/2004 Sb. o povinnostech pedagogických pracovníků.
Zákonní zástupci mají v takové chvíli podat podnět České školní inspekci podle § 174 odst. 6, což ale bývá zdrojem prohlubující se neochoty spolupracovat. Ve všech případech, kdy k tomu došlo, byl efekt přesně opačný než ten, o který bylo usilováno: strádání dítěte zůstává stejné, nebo je dokonce prohlubováno a jeho situace je i nadále bezútěšná.
Kterýkoli dospělý, jenž je svědkem dlouhodobého strádání dítěte, má povinnost zpravit o tom orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). I zde se ale setkáváme s hlubokým nepochopením. Úředníci OSPOD nejsou zvyklí na to, že nadané (vysoce citlivé) děti poškozují i běžné školní tahanice, hluky, pachy a ústrky, které nedosahují obecně uznávané úrovně šikany (mluvíme o chronické mikrotraumatizaci). Očekávají, že u zjevně psychicky strádajícího dítěte musí existovat jasný viník, kterého je třeba určit a pak ho stíhat. Nemají nástroje a mechanismy na facilitaci společné tvorby vyhovujícího prostředí pro rozvoj náročného dítěte, k čemuž se stát zavázal ratifikací Úmluvy o právech dítěte (104/1991 Sb.)
Vynucení přechodu na individuální vzdělávání nebo do soukromé školy
Ve chvíli, kdy spolupráce poradenského zařízení a školy selže, zákonný zástupce musí zamezit strádání dítěte vlastními silami. Přitom není zproštěn povinnosti zajistit povinnou školní docházku podle § 22 zákona č. 561/2004 Sb. – je tudíž nucen:
- hledat vzdálenější státní školu (v čemž je silně omezován kapacitou škol, spádovostí, dopravní dostupností i financemi - a čím dál tím populárnějšími "opatřeními proti zápisové turistice"),
- zajistit a zaplatit dítěti soukromou školu,
- nebo přejít do domácího (individuálního) vzdělávání.
Zde je důležité zdůraznit, že individuální vzdělávání je určeno pro rodiče, kteří se vzhledem ke svému přesvědčení a světonázoru rozhodli vzdělávat své děti sami. Individuální vzdělávání by nemělo být zneužíváno jako „odpadkový koš“ na děti, jejichž oprávněné potřeby a vrozené odlišnosti školský systém státu v dané chvíli nezvládá respektovat. Přesto jsou rodiče nadaných dětí často k individuálnímu vzdělávání nuceni, resp. je jim státní pedagogicko-psychologickou poradnou doporučeno jako jediné možné řešení s vysvětlením, že dostupné státní školy nemohou potřebám jejich dítěte vyhovět. Děje se tak přestože se jedná děti zdravé, plně způsobilé absolvovat školní docházku a mají právo na její bezplatné plnění podle článku 14 Listiny základních práv a svobod.
Důležitým aspektem je také to, že podle § 41 zákona č. 561/2004 Sb. výdaje spojené s individuálním vzděláváním hradí zákonný zástupce žáka. Jde o nedobrovolnou finanční zátěž pro rodiče těchto dětí, kteří mnohdy nemají jinou možnost, vzhledem k tomu, že nesmějí své dítě nechávat v prostředí, kde prokazatelně trpí. Obdobně je však nedobrovolnou finanční zátěží i školné soukromé školy, která je dítěti mnohdy ŠPZ i školou doporučována jako náhrada nerespektujícího státního zařízení.
Jaké jsou možnosti řešení?
Školství i společnost jako celek už udělaly řadu kroků k přijetí dětí se zdravotním a sociálním znevýhodněním. Díky tomu ve většině situací stačí tuto podporu zkopírovat – narovnat šance i pro děti, které trpí kvůli vysoké intenzitě fungování svého mozku.
Šest kroků k zajištění rovných šancí pro nadané děti:
Na úrovni MŠMT ČR bude vyhláškou (nebo alespoň veřejným metodickým pokynem) uznáno a potvrzeno, že nadané děti jsou dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP), jejich potřeby jsou oprávněné a mají být uspokojovány stejně jako potřeby ostatních dětí, žáků a studentů se SVP.
Pracovníci ve školství budou informováni o tom, že je zcela nepřípustné, aby se snažili přimět rodinu nadaného dítěte k odchodu ze státního školství kvůli zvýšené náročnosti, která bývá s vysokou mentální intenzitou nadaných dětí spojena. To, že je vzdělávání takového dítěte velmi náročné, není dostatečný důvod pro to, aby se ho státní školství zřeklo – plošné odcházení nadaných dětí do soukromého a domácího vzdělávání tento problém neřeší ani nezmenšuje, nýbrž pouze přesouvá na rodiče. Pokud má být individuální vzdělávání uznáváno jako jeden ze způsobů realizace základního lidského práva na bezplatné vzdělání, musí stát rodičům zajištění této služby adekvátně kompenzovat. Není přípustné, aby se stát zřekl své povinnosti zajistit bezpečné bezplatné vzdělávání pro náročné (mimořádně) nadané děti.
Pracovníci pedagogicko-psychologických poraden a jejich zřizovatelé (zpravidla kraje) budou informováni, že je nepřípustné, aby kvůli úsporám omezovali podporu pro nadané děti, žáky a studenty. I nadané dítě má nárok na podpůrná opatření podle svých skutečných potřeb. Ze všech oblastí a na každém typu školy. Rovný přístup musí fungovat bez výjimek (např. situace, kdy by dítě na soukromé škole nebo v individuálním vzdělávání na podpůrná opatření s normovanou finanční náročností nemělo nárok je zcela nepřípustná). Dítě nesmí být diskriminováno jen proto, že chodí do některé konkrétní školy a nenavštěvuje školu jinou.
Bude řešeno přetížení pedagogicko-psychologických poraden, aby nemusely z kapacitních důvodů od návštěvy odrazovat "méně důležité" děti. Toho by bylo možné docílit i zrušením umělého monopolu v této oblasti. Změní-li se legislativa tak, aby školy mohly uznávat diagnostiku (nadání) realizovanou školními psychology, klinickými a soukromými psychology, problém v této oblasti přestane ohrožovat a omezovat funkčnost celého systému. Zároveň se zásadně zvýší i záchyt diagnostikovaných nadaných a mimořádně nadaných dětí.
Rodiče budou mít reálně na výběr, jestli zapíší své dítě do nejbližší základní školy nebo do státní školy, která se na podporu nadání specializuje. Školám, které prokazatelně zvládají obsloužit i náročné mimořádně nadané žáky, by měla být spádovost regulována tak, aby mohly tyto žáky pojmout ze širšího okolí – stejným způsobem jako se mohou rodiče žáků s jinými vrozenými odlišnostmi obrátit na nejbližší „paragrafovou“ školu.
Stát podpoří vznik speciálně-pedagogického centra specializovaného na podporu nadání a pomoc školám, rodinám a dalším institucím ve zvládání a zajištění rovného přístupu pro děti s vysokou mentální intenzitou (nadáním, overexcitabilitami, vysokou citlivostí).
Jak můžete nadaným dětem pomoci?
Rádi bychom Vás tímto požádali v první řadě o vyjádření k výzvě Za rovné šance pro nadané. Zároveň prosíme o souhlas se zveřejněním Vaší odpovědi na webových stránkách výzvy (tinyurl.com/rovne-sance-nad).
Chceme Vás také požádat o jasnou identifikaci těch složek státního aparátu, na něž se máme obracet s konkrétními případy, v nichž dlouhodobě dochází k porušování Listiny základních práv a svobod, Úmluvy o právech dítěte, zásad dle Školského zákona a návazných vyhlášek. V rámci pomoci nadaným dětem a jejich rodičům potřebujeme mít jasno v tom, kdo je tímto úkolem státem pověřen - kdo má povinnost tyto případy řešit, práva vymáhat a přešlapy napravovat (ne jen konstatovat). V současné době totiž není jasně vymezeno, na koho se lze s touto problematikou obracet (tápající rodiče bývají přesměrováni pouze na osoby organizující vědomostní soutěže, které nemají o skutečných potřebách nadaných dětí a možnostech jejich uspokojování žádné informace).
Velmi bychom ocenili Vaši pomoc při vytyčování oficiálního postupu, kterým se mají řídit rodiče, jimž se i po návštěvě poradny, opatřeních a intervencích stále vrací ze školy zjevně chronicky traumatizované dítě. I takové dítě, tak jako každé jiné, má právo na naplnění základních potřeb a prostředí vhodné pro zdravý rozvoj, aniž by přicházelo o základní lidská práva a zákonem daná práva žáka a dítěte. Státní ani soukromé poradny si v těchto případech bohužel nevědí rady.
Dále Vás prosíme o podepsání, podporu a sdílení této výzvy – za sebe jako občana i veřejně činnou osobu, popřípadě jménem organizace.
Budeme rovněž velmi rádi, navrhnete-li nám termín osobního setkání, při kterém bychom mohli společně projednat další možné cesty, jimiž by bylo možné zastat se práv nadaných dětí a zajistit jim efektivní, smysluplné a motivující vzdělávání.
Za jakýkoli krok k narovnání šancí nadaných dětí Vám předem děkují iniciátoři a petenti této výzvy,
Ing. Kateřina Emer (AFREŠ z.s.)
Filip Kruglov
a kolektiv FB skupiny Malí a velcí (asi) nadaní