Skutečné příběhy

Jarmilka je tišší, klidná, introvertní dívka. Do první třídy se těšila, uměla už plynule číst a počítat. Rodiče spoléhali na školu, která je ujišťovala, že si poradí. Neporadila. Musela se se všemi dětmi učit písmenka od začátku. Opakovat „toto je písmenko A“. Tiše seděla, dívala se hodiny a hodiny do zdi. Při vyvolání byla často „mimo“, protože učivo bylo tak banální, že ji nudilo a přišlo ji zábavnější toulat se myšlenkami. Školu začala nenávidět, uzavírat se do sebe, nazývala ji „mučení nudou, utrpení nudou“. Když ji rodiče vezli do školy, tak plakala, že už tam nechce. Matka ji musela vyzvedávat co nejdříve po vyučování. Jelikož byla uzavřená, byla izolovaná - nikdo s ní nechtěl sedět v lavici nebo u stolu - prý „obsazeno“. Několikrát vrátila celý oběd, protože nenašla místo k sezení. O přestávkách ji děti nechtěly půjčovat společné hračky nebo pustit do hry. V družině seděla sama u stolečku a čekala, až si pro ni někdo přijede. O hodině si nesměla číst knížku, není prý v silách paní učitelky kontrolovat něco jiného. V první třídě šla do poradny, kde byla diagnostikovaná jako mimořádně nadaná. Škola ale doporučení (stran diferenciace výuky i rozvíjení sociálně-emočních dovedností) ignorovala. Vysvobození přišlo až se změnou školy, přešla do malé soukromé, nyní je to veselá slečna.

***

Max (10 let) je učitelkou vnímaný jako slušný, hodný, citlivý, pečlivý, dobře spolupracující, někdy pomalejší v tempu (potřebuje si promyslet všechny možnosti, aby dosáhl skutečně správného řešení). Také jako samotář i introvert. Spolužáci jej berou jako chytrého, slušného, nicméně trochu divného a pomalého.

Rodiče nepředpokládali problémy se školou, chlapec se jim jevil jako bystrý, přesto školu pečlivě vybírali. Při návštěvách dnů otevřených dveří na několika ZŠ, kde se vyptávali, jak pracují v 1. třídě s žáky, kteří už umí číst a počítat, se setkali s reakce jako „podívejte se, já tady mám 28 dětí, na nějakou individuální práci vůbec nemám čas“.

Do poradny šel v první třídě z důvodu zvýšeného nadání, zejména talentu v oblasti matematiky. Četl od 5 let, sám začal počítat násobilku, zpaměti sčítal a odečítal vysoká čísla v řádech stovek, počítal příklady se zápornými čísly. Ve třídě pracoval v učebnici pro 2. ročník, při čtení si četl vlastní knihu, v ostatních předmětech postupoval s ostatními. Zdravotní stav byl dobrý, od nástupu do školy se ale objevily bolesti břicha a další psychosomatické problémy, což bylo potvrzeno jako projev nespokojenosti ve škole. Učivo pro něj bylo příliš snadné, nudil se, hůře si hledal kamarády mezi spolužáky, děti byly podle něj zlobivé a prudké; sám v rozhovoru uvedl, že do školy chodí nerad. Nejradši by měl všechny předměty o hodně těžší, vadilo mu chování ostatních dětí – vyrušovali, strkali ho. Dlouho si nemohl najít kamaráda se stejnými zájmy, velmi po tom toužil a nedávno se mu toto přání splnilo. Stále je velmi citlivý, až přecitlivělý, špatné věci nedokáže jen tak setřást, pamatuje si, co mu kdo kdy řekl ošklivého, spoustu let zpět. Je velký perfekcionista a sám na sebe klade vysoké nároky. Rád má věci naplánované dopředu. Ve třetí třídě se situace, která byla pro rodiče stresující, srovnala díky terapii, dozrání Maxe, snaze rodičů a vstřícnosti školy, což rodiče velmi oceňují jako nadstandard.

Maminka "Jony Rose" (8 let): Jsme z malé vesnice, nejbližší kroužky nebo školy jsou 70 km, chtěli jsme škole zaplatit kurz o práci s nadaným dítětem, ale nemají zájem. Chtěla bych aby zažil alespoň někdy úspěch a pochopení. 

***

Maminka "V": Syn svoje nadáni projevoval od útlého věku. Rád se předvádí, je dominantní, soutěživý, prosociální, nadaný je všestranně. Když nastoupil do první třídy, školu jsem informovala. Chtěli vyšetření v PPP, jinak prý nemohou žádnou podporu poskytnout. Syn byl otestován, přiznali mu podporu druhého stupně, napsali doporučení. 

Škola mne dva roky manipulovala sliby, že budou děcko podporovat, v praxi se to nedělo. Po dvou letech jsem podala podnět ČŠI. Ta ve dvou bodech uznala moji stížnost jako důvodnou, v jednom jako neprokazatelnou. Zprávu z šetření jsem neobdržela. Po delší době mne stručně informoval zřizovatel. Přijatá opatření neměla nápravný potenciál a škola se začala za inspekci mstít. 

Záměr školy byl podle mne dítě "srovnat" nebo ho vyštvat ze školy. Syn je bezproblémový žák, má hezké vztahy se spolužáky a na jinou školu nechce. 

(...) Ředitel školy nařídil zaměstnancům školy, aby mi neodpovídali na žádné dotazy. Moji písemnou komunikaci označil za "nenormální" a vyžadoval pouze osobní kontakt bez ohledu na můj pracovní a rodinný program. (...)

Z výročních zpráv školy jsem zjistila, ze od roku 2016 bylo na škole několik mimořádně nadaných žáků a všichni ze školy záhadně zmizeli, a to i ti, kteří nemohli v daném roce odejít na gymnázia. (...)

Škola vytvořila PLPP a prezentovala krok jako podporu nadání. Obsahově však plán neodpovídal synově situaci. Účelově ho škola popsala jako problémového žáka, kterého je potřeba učit motivaci ke vzdělávání. Tento plán a postup školy měla schvalovat i PPP. Na moje opakované dotazy a volání o pomoc nikdo neodpovídal. (...) Abych zábránila realizaci PLPP, vzala jsem si syna na půl roku do individuálního vzdělávání. Obracela jsem se opakovaně na zřizovatele. Ten ale žádné moje stížnosti neřešil. Vždy se opíral pouze o lživá tvrzení ředitele školy. Škola mne nahlásila na OSPOD. Ten, na základě stížnosti, která nebyla ničím odůvodněná, byla vymyšlená, bez ověření ihned zařadil mého syna do evidence ohrožených dětí. Požádala jsem o nahlédnutí do spisu OSPOD a potvrdilo se, ze PPP byla se školou domluvena a poškozovala tak vzdělávací práva mého syna a významně se podilela na šikaně vůči mně. (...) Když jsem porovnala data ze spisu, zjistila jsem, že i úřednice OSPOD byly navadeny ředitelem školy. 

Nakonec jsem se obrátila na zřizovatele i ředitele školy s žádostí o kontakt na členy školské rady. Ani jeden je nechtěl poskytnout, prý s ohledem na ochranu osobních údajů. Jako rodič žáka školy se tak nemohu obrátit na zástupce rodičů ve školské radě. (...)

A já se ptám, co jsem provedla, co provedlo to dítě. Syn se narodil a já bránila jeho práva. O syna se vzorně starám a ten prospívá fantasticky. (...) Zjistila jsem, ze školský zákon je nevymahatelný a neexistuje efektivní obrana práv dítěte. (...)

Proč nejsou práva dětí hájena zákonem? Je v pořádku, ze se narodí chytré dítě, které je přínosem pro společnost, a už v zárodku se jeho potenciál a život cíleně ničí? 

***

Maminka "Mikuláše" (10 let): Jsem moc ráda, že už se o tomto tématu začíná mluvit, posledních 7 let jsem si připadala jak v džungli s mačetou a musela klestit cestu, není to tak, že bych synovi umetala cestičku, ale chtěla jsem mu vytvořit podmínky, aby škola pro něj byla rájem zvídavosti, nadšením z objeveného, lámáním hlavy nad nějakým úkolem, aby ho škola podporovala v tom, jaký je a neosekávala ho do normálnosti. Po těch letech jsem už unavená a moc si přeju, aby nastoupil do školy, kde bude jedním z mnoha, která ho bude bavit a bude vidět smysl do ní chodit.

Jak je dítě posuzováno ve škole (dospělými)?

Je to člověk od člověka. Člověk s pochopením jinakosti přijímá a je nadšený za našeho syna, jak dokáže propojovat, logicky uvažovat, jaké má znalosti, vede s ním dlouhé rozhovory, bohužel je to jen družinářka (i když bohudík za ni). Pro učitelku je to opruz, vždyť ona tam má děti dis poruchami a ty slabší, pak ty "normální", no a pak náš syn "to si myslíte, že mám tolik času na přípravu? Jestli se nudí, tak mu dám víc příkladů." Ta to bohužel nepochopila. Druhý stupeň změníme. Teď nový obrázek od učitelky na přípravu na příjímací zkoušky. "Kdybych nevěděla, kolik Vašemu synovi je, řekla bych, že mu je o 4-5 let víc, jeho názory, znalosti, jeho mluva,...."

Jak je dítě vnímáno vrstevníky?

Kamaráda má jednoho. Je to křehké. Ostatní děti přijaly jeho jinakost, ví, že projektové hodiny obohatí o různé zajímavosti ("i když mami nemůžu říct všechno, oni by tomu nerozuměli"). Ale od ostatních bývá terčem útoků, setkal se se šikanou. Chodil na turistický kroužek s úmyslem: "mami, já musím poznávat ty ostatní děti, vždyť s takovými budu muset někdy spolupracovat, já se tam chodím sociálně otužovat."

Čím je osobnost dítěte zvláštní podle vás?

Je to hloubavý vědátor, který na sobě nese celou tíhu světa. Je to studnice otázek, jednou mi to vysvětlil následovně: "mami, představ si, že na jednu otázku dostanu jednu odpověď, ale ta odpověď generuje další otázky, a tak dále, je to jako kořenový bal stromu, nahoře kmen, který označuje první otázku a kořeny pod ním odpovědi a další otázky." - to mu bylo 5 let.

Má nějaké originální (v jeho věku neobvyklé) dovednosti nebo zájmy?

To je těžká otázka, co je pro někoho originální, pro nás je normální. Syn háčkuje (pro zklidnění myšlenek v hlavě), sestavuje elektrické obvody - např. funkční rádio, programuje, zajímá se o nekonečno a rád hledá chyby v matematickofyzikálních tabulkách.

Jaký byl stav znalostí a dovedností při nástupu do první třídy?

Z první třídy mám od něj větu zklamání: "mami, my nebudeme mít fyziku ani chemii?" A když zjistil, že matematika bude jen do 20, velké achjo. Při nástupu uměl číst, sčítat, odčítat, násobit, mocnit, chápal procenta, zlomky, psát tiskace.

Sledujete nějaké dosud nezmíněné odlišnosti v chování, emocionálním prožívání, sociálních kontaktech nebo ve vztahu k pravidlům a autoritám?

Pravidla naprosto ctí a dodržuje. Špatně snáší, když je někdo porušuje. Nechápe to. Někdy se dostane do výbuchu vzteku, neubližuje, jen křičí a brečí. Když byl malý (3 roky), zjistil, že ne všichni dospěláci mají pravdu a že porušují pravidla, to byl zděšený. Tiše trpí, nevymezuje se, ale pak si rád s námi o tom povídá a ventiluje svou frustraci, která se sčítá.

Pokud sledujete známky zvýšené smyslové citlivosti, jakého je druhu? 

Už jako mimino strašně brečel, když jsem v autě začala zpívat, když začal mluvit, tak mi vysvětlil, že mu vadí hlasité zvuky. Nemá rád davy lidí, velký hluk.

Jaká opatření realizuje při rozvíjení nadání dítěte škola? Jak na ně dítě reaguje?

Škola je velké zklamání, už při zápisu jsem řekla, že ve fotbale je náš syn nejspíš reprezentovat nebude, ale v matematické, fyzikální a chemické olympiádě by možná mohl. Byl nám slíbený diskuzní kroužek, vědecký kroužek. Nic z toho nebylo. V první 3 letech se škola soustředila na jeho socializaci a vůbec neřešila, že se syn ve škole nudí. Ve 4. třídě nová paní učitelka, to je teprve zkouška. Škola tedy žádné nadání našeho syna nerozvíjí.

Jakou podporu byste dítěti přáli, ale zatím není realizovaná? 

V 6 letech si přál chodit na fyzikální kroužek - nebyl, obecně pro prvostupňové děti je nabídka velmi omezená. Teď chodí na programovací kroužek, ale i tam cítím, že je trochu nuda, protože tam dělají, co už umí, pořád tedy všude čeká ... Takže nedostatek kroužků pro menší děti, nezájem školy o děti na jiném konci Gaussovy křivky nadání. Napadlo mě, že bych přes FB mohla v okolí oslovit nějaké studenty, kteří mají rádi matematiku, fyziku, chemii cokoli a vzali by jako brigádu povídání s naším synem. Museli by si sednout, to je jasné, ale jako vize se mi to líbí.

Viz projekt Přemýšlivec Nadace RSJ a magazínu Reportér:
https://www.nadacersj.com/premyslivec