Potřeby nadaných

Jaké jsou skutečné potřeby nadaných dětí - lidí s vysokou mentální intenzitou?

V první řadě je třeba zdůraznit, že u nadaných nelze automaticky předpokládat, že jsou uspokojeny základní lidské potřeby.

Nejčastěji: V prostředí, které ostatním základní potřeby uspokojí, odlišné dítě uspokojení nedostane.

Co si máme pohlídat?

* potřeba klidu, bezpečí, důvěry, základních životních jistot *

* potřeba socializace, sounáležitosti, přijetí *

* potřeba spánku, smyslového zklidnění, odpočinku *

* potřeba uznání, úcty *

* potřeba životní perspektivy *

Předpokládá se například, že když dítě do třídy dochází, tak se osamělé cítit nemůže. Může. A není to jeho chyba. Osamělost a nepřijetí jsou nejhorší, pokud jste uprostřed davu úplně sami. I když je naučíme komunikovat na úrovni spolužáků, stejně se cítí jako mimozemšťani. Jako někdo, kdo na tenhle svět nepatří. Osamělost automaticky snižuje sebehodnotu a ochotu existovat.

Odkaz: Check-list saturace základních lidských potřeb

Nejlepší způsob, jak zjistit něčí potřeby, je ZEPTAT SE.

Co mi tedy nejčastěji odpovídají?

Chci pochopit, proč jsem jiný. (IDENTIFIKACE)

Mít se rád takový, jaký jsem. (POZITIVNÍ SEBEURČENÍ)

Aby mi ostatní rozuměli. (INFORMOVÁNÍ OKOLÍ)

Poznat lidi, jako jsem já. (SOCIALIZACE)

Rozvinout, co mi jde. (SEBEREALIZACE)

Dohnat, co mi nejde. (OSOBNOSTNĚ-SOCIÁLNÍ VÝCHOVA)

Dávat svoje dary tak, aby byly přijímány. (UPLATNĚNÍ)

Další úroveň, na které se uspokojování potřeb nadaných liší, je intenzita prožívání. Všude, kde běžné dítě cítí nějakou potřebu, nějaký nelad (když mi okolí vnucuje něco jiného, než co potřebuji), jedinec s vysokou intenzitou už znatelně trpí. Zažívá stres. Většinou opakovaný, chronický, gradovaný. Dítě, které se potřebuje hýbat, je nuceno 5 x 45 min. nehnutě sedět. Nebo: "Obyčejná" školní nuda - pokud je člověk násilím držen někde, kde nemůže uspokojovat svoje potřeby - spouští v těle vysoce citlivého člověka psychické i fyziologické reakce jako by byl vězněn. Deset let natvrdo jen proto, že jsme se narodili s intenzivněji fungujícím mozkem? To mi nezní fér.

Uznat, že potřeby odlišného jedince skutečně existují, že jsou neuspokojené a že je dobré o jejich uspokojení usilovat, je úplný základ péče i spolupráce.

Je tu ještě někdo, kdo si myslí, že nadané děti potřebují hlavně předmětové soutěže a těžší příklady v matice?

Pak jsou tu ještě potřeby, které ostatní cítí jen málokdy. (A když, tak až ve zralé dospělosti.) Nadané děti je často prožívají velmi intenzivně. Často intenzivněji, než třeba hlad, žízeň, potřebu spánku ...

* potřeba autenticity *

* potřeba koherence *

* potřeba udržitelné generativity *

* potřeba pozitivní ekologické stopy * - nebýt přírodě a světu na obtíž

Podrobnější informace o těchto specifických potřebách viz https://intergifted.com/conversations-gifted-trauma/

Uspokojením těchto potřeb vzniká to, čemu zahraniční literatura říká "aliveness". Živost. Pocit, že doopravdy žiju (a je to dobře, že žiju). Tento prožitek je indikátorem i zastřešující potřebou.

Je normální, že v životě není všechno růžové. Překážky patří k životu. Naše rezilience - schopnost se s životem poprat - je založená na tom, jsem v sobě a živá (a svět považuji za venkoncem snesitelné místo k životu). Mám přístup ke své vnitřní síle, díky níž dokážu životní výzvy řešit.

Z čehož plyne jasný závěr pro všechny "dospělé od nadaných":

Nejdřív uspokoj potřeby, teprve pak chtěj po dítěti odolnost! 

Ne naopak!