Sport

Jezdíval jsem hodně s kamarády a pak do školy, ať panovalo počasí jaké chce. Hlavně v zimě to bývala sranda na ledovce nebo v závějích. Později jsem si pořídil první celoodpružené kolo na sjezdy, ale kvůli velké poruchovosti jsem se ho zbavil. Tuto neuváženou koupi považuji za velkou chybu a ponaučení. Návratem k hardtrail jsem vybíral opravdu pečlivě od renomované Německé značky kol po samotné komponenty. Trefa do černého a nejlepší volba. Kolo CUBE LTD PRO vlastním dodnes, především značně vylepšený o XT sadu, vidlice Manitou a hliníkový rám je super. S tímhle kolem z roku 2013 jezdím dodnes závodně a momentálně se rozlížím po novém 29" nástupci postaveném na karbonu.

Závodění mě odjakživa hodně lákalo, ale kondička nebyla ideální do té doby, než jsem začal jezdit pořádně, což bylo na konci střední školy. Na výšce jsem se ani neohřál a nastoupil do práce. Kolo je můj druhý život. Přesto první velký závod byl katastrofa, někde na posledních příčkách. Nicméně neodradilo mě to, ale naopak spíše posílilo. Člověk si uvědomí, kam se posunul od rekreačního jezdce po profesionála, který se jen tak ničeho nezalekne. Důkazem toho jsou sjezdy v bikeparcích, kde si rád zaskáču schopen lítat a blbnout celý den :)

Neustále se zlepšuji, postavit se na start znovu a znovu vyvolává ten pocit nadšení a bitvy dokola. Špatné počasí, brod ani pád ten pocit nesmaže a tudíž se těším na další dobrodružství, protože nikdy nevím, co mě na trati potká. Je to zábava a dřina, která stojí za to. Vůbec nejlepší celé na tom je, když se potkáte s kamarády na startu a v cíli. Že jsem kolu opravdu propadl je moje návštěva veletrhu FOR BIKES, kde jsem se cítil jako doma, chápete, mezi svými. Je to vášeň, které jsem propadnul, nenahraditelný pocit života a svobody. Pohltí vás to a nepustí. Koukáte na videa, sledujete filmy jako Life Cycles, čtete knihy typu Škola Kola a jen mě to utvrzuje. To je ta vášeň, které jsem propadl a nutí mě jet dál s respektem k ostatním, kteří jsou mi inspirací.

Je to velká čest a splněný sen poznat osobně mistry cyklistiky a že máme v Česku bohaté zastoupení! Jarda Kulhavý nám dělá dobré jméno nejen ve světě, ale trénuje také doma v Beskydech na místních "vesnických" závodech, kde jsme měli možnost se poznat. Víte, že je sakra vysoký? Mistr Jirka Ježek je bojovník a po vážné nehodě to nevzdává ani s protézou. Občas se potkáme na silnicích nebo závodech.

Vždy mám z něj neobyčejný pocit a cítím se nabitý nekonečnou energií, kterou oplývá. Pavel Boudný, Josef Dressler, Peter Sagan a další jsou opravdovými vzory a ukazují nám, čeho lze dosáhnout. Díky těmto lidem stojí cyklistika za to. Říká se, že ježdění na kole je sport pro samotáře, ale to není pravda. Podívejte se na Tour de France a jiné závody. Je to o spolupráci, respektu a vzájemné pomoci. Kolikrát jsem byl svědkem nehody, kdy jsme se zastavili a snažili pomoci. Kolikrát vidíte peleton, který se utrhne ze řetězu. Cyklistika je kolektivní a těžký sport, takže díky za něj.

Návrat ke kořenům aneb jízda pro zábavu, rekreaci a odpočinek. Občas je zapotřebí vypnout a přepnout se ze závodního tempa do pohodové jízdy s přáteli nebo rodinou. Chvíle, kdy vyrazíme na výlety objevovat nová zákoutí a jen tak plynout s okolím. V tomhle momentě se naplno projevuje duch cyklistiky, který může zažít každý bez ohledu na schopnosti. Nečekané situace, kterým čelíme při bloudění neznámem, řešení technických potíží a výkyvy počasí. Všechny tyhle vzpomínky zůstanou v nás a nesmíme zapomenout nebo dokonce dopustit, aby nám tento smysl života někdo vzal. Až opět usednete do sedla, vzpomeňte si, jak jsme všichni začínali - často jsme padali a stále padáme, protože kdo nepadá, ten nejezdí. Umění ovšem není padat, ale zvednout se a hlavně, když na to nejste sami!