Blog

Kolo poskakuje, protože karbon je pružný a až na pár škrábanců bez známek poškození. Brýle upadly ještě ve vzduchu. Rozhlížím se, jestli někdo nejede, nohy se pádu vůbec neúčastnily, takže se zvedám a kontroluji se. V ten moment žádné extra bolesti, mohu se hýbat a nic se zdánlivě a zázrakem nezlomilo. Jen odřená ruka, která vypadá jako otevřená zlomenina, ale drží pevně. Z dálky mě kontroluje obsluha lanovky, ale řvu, že jsem v pořádku. Kolo stahuji k sobě do příkopy, ať špatně neskončí někdo další. Kontroluji kolo a vidím jen ulomenou páčku zadní brzdy. Deru se zpátky k lanovce a prosím o čistou vodu, abych opláchnul ruku. Ptají se, jestli mají volat záchranu, ale odmítám, tak mi aspoň nabídnou odvoz lanovkou dolů, což teda akceptuji. Bo jinak nevím, jak bych se dolů dostal. Bez brzdy jsem jet nechtěl. Následoval nekonečný sestup a na lávce lanovky si sahám na záda, které jsou pěkně lepivé, ale krvácení to není. No samozřejmě, že mi explodovaly gely.

Operace Horská služba

V dolní stanici směřuji rovnou na horskou službu, kde mě místní doktor prohlíží a rovnou posílá do sprchy. Říká, že tohle ještě neviděl, což mě k povaze místa překvapilo a vyděsilo zároveň. Sám jsem se ze zadu neviděl a doktor se nabídl mě vyfotit. Pro zachování mravnosti a ušetření drama moji krvavou lešej na zádech nepublikuji. Dost se mi ulevilo při shlédnutí fota na mobilu, protože jsem se bál nějakých hlubokých ran nebo kusů masa. Naštěstí jenom odřená kůže, i když místy až do masa, ale nic odchlípnutého. Sprchuji se dezinfekčním mýdlem. Snažím se ze sebe odstranit nečistoty a krev. Nestačí to, takže jdu na lůžko, kde ze mě škrábe prach, což moc dobře nejde. Pak mi docvaklo, že to neusnadňuje onen ulepený gel.

Když už to vypadá slibně, začíná na mě stříkat vrstvu peroxidu s tím, že to bude hodně štípat. Za celou dobu mi dezinfekce a čištění vůbec nevadilo - bez chlubení. Prostě mi to jen přišlo jako nutnost. Navíc jsem byl pod vlivem adrenalinu a dopaminu, takže bolest zaručeně potlačena. V poslední řadě na mě lepí náplasti, ale ani nemá takové velikosti, takže mě zalepuje vrstvu přes vrstvu. Následující den mě ještě čeká dlouhá cesta domů přes celou republiku ze Šumavy do Ostravy. Bohužel cesta byla ještě delší, než jsem si představoval. Ošetřující dělá záznam o vyšetření a bavíme se, o kolech, závodech, Špičáku.. je to nejtěžší bike park v Česku a lépe jsem si nemohl pro XC řádění vybrat. Sarkasmus pokud nebylo pochopeno. Druhý den po nehodě na pohotovosti v Ostravě podstupuji rentgeny a celkovou prohlídku. Naštěstí skutečně vylučují zlomeniny, vnitřní zranění nebo jiné vážné problémy. Koukají nevěřícně, že žiju, když na mě vidí stopy pádu. V podstatě, kdybych neměl za sebou to, co mám, mohl jsem tam skončit s otřesem mozku nebo jeho větším poškozením, polámaný, či při nejhorším mrtvý se zlomeným vazem. Prostě the end of story.. ale zachránilo mě několik věcí, které se jako závodník snažím minimalizovat. Rozeberu je za chvilku, ale byla to taky dávka štěstí.

Každopádně přijímám odpovědnost, byla to zbytečná nehoda a moje blbost. Zkoušel jsem něco, na co není mé kolo stavěno, šel za hranu a překonával "zase" limity. Narazil jsem, ale to již několikrát. Byl jsem v nejlepší formě a zdálo se, že se z toho budu dlouho dostávat. Ovšem nepřipouštěl jsem si to ani na chvíli. Celou dobu jsem to bral jen jako další překážku a zkoušku osudu, přes kterou se přeženu. V hlavě se rodil plán, jak se nejrychleji z toho dostat ven. Zároveň odpovědně a s rozumem. Nevím jak to vysvětlit, ale vím co mám dělat. Druhý den byl samozřejmě stále na nic a strávil jsem ho celý den řízením a sezením za volantem na ranách, takže mokvaly. Naštěstí rychlým zásahem horské služby jsem neměl záněty. Znova jsem ještě podstupoval ošetření a čištění na pohotovosti druhý den. Urychlilo se tak hojení.

Dvakrát měř jednou řež

Určitě to byla připravenost a vybavení. Nejlepší je však vlastní blbosti předcházet. Vyskytnout se v podobné situaci jako nezkušený amatér 7 let zpátky, tak jsou následky nedozírné. Předně hodně práce odvedla helma. Nosil jsem POC s technologií SPIN, dnes alternativně nejrozšířenější univerzální technologie MIPS, která má pohyblivé uchycení s kostrou helmy. Princip je takový, že helma po nárazu pokračuje v trajektorii nárazu, ale hlava zůstává stabilně ve své poloze. Tím se absorbuje velká část rotačních sil a nedochází k přetížení krku a páteře. Díky tomu jsem neměl nic s hlavou a krkem. Navíc helma praskla přesně tak, jak měla. Ostrý kámen nepronikl k hlavě a jen poničil plastovou ochranu. Zbytek síly absorbovala vnitřní pěna. Jakkoliv naraženou helmu, i bez viditelných známek nikdy znova nepoužíváme. Vyhodit a koupit novou. Určitě doporučuji připlatit si za nadstandardní ochranu od renomovaných značek. Každá helma lepší, než nic, ale rozdíl mezi přilbou za 1 500 a 5 000 korun je propastný.

Druhá strana mince tělesná schránka – pevné a zároveň pružné tělo. Tady se odráží dlouhodobý trénink v posilovně a stravování neboli stavební materiál. To, co ve výsledku s cyklistikou na první pohled nesouvisí, má vedlejší efekt v těchto nepříjemných případech. Cvičím proto, abych ustál podobné situace, když se něco pokazí. Třeba pád ze dvou metrů na "beton". Budováním síly člověk zpevňuje a posiluje svalstvo, vazy, šlachy, kosti, fascie, apod. Na všem záleží! Samozřejmostí je podpořit celé úsilí zdravým a pestrým stravováním v podobě bílkovin, vápníku na kosti, gelatiny na klouby, hydratací fascií a dalších podpůrných doplňků zvyšuješ celistvost. Pomyslná třešnička na dortu. To samé platí pro pravidelné protahování, rolování a kompenzační nebo stabilizační cviky. Komplexní příprava jde ruku v ruce pro lepší odolnost a zvládnutí nehod. Nic z toho si nelze podcenit, jelikož pak může být návrat třeba nemožný. Akceptuješ tohle riziko? Teprve tady se uplatní výše zmíněné a ani ne na výkonu samotném.

Poslední části, jenž musím zmínit jsou silné ingredience jako psychika, mentální nastavení (vůle) a schopnost regenerace jako taková. Věřit si, dostatek odpočinku, disciplína a dopřát tělu léčivé procedury jako wellness, saunování, masáže, kryo terapii a fyzioterapie. Nejen v době krizí, ale také preventivně a průběžně. Určitě přijmi pomoc, naslouchej svému tělu a dělej maximum proto, abys byl zpátky. Poučit se a být ještě lepší, než před tím. Po měsíci se cítím na 95% v pořádku a to beru jako obrovský úspěch. Můžu opět závodit a pokračovat na své cestě. Podobné příběhy ze světa cyklistiky slyším často a kluci jsou schopni po těžkých nehodách návratu opravdu rychle. Froome, Bernal, Vakoč, Jakobsen... a pokud děláš sport opravdu s vášní, tak se vždy cesta najde.