Blog

100% bilance pro tento rok je trochu zázrak po peripetiích z minulých sezón, ale splněný cíl. Řekl bych zadostiučinění, tvrdá práce a dobře nastavený trénink kompenzovaný s odpočinkem. V roce 2016 jsem začal opravdově závodit v horských kolech, každý další rok jsem se učil novým věcem, investoval svůj čas, peníze a úsilí pro tyto dlouhodobé výsledky. Těžce jsem dřel a kolikrát měl dva závody o víkendu. Potom trénování s klubem a třeba ještě další závod uprostřed týdne. Věnovat se rodině, práci a jiným projektům. Kolotoč...

Byl to hon a zpětně vnímám, že i když jsem to zvládal a utáhl na mládí, tak jsem se zbytečně přetrénovával a plýtval výkonem. Udupával jsem ho. Přes 30 závodů za rok bylo moc. Neměl jsem ještě dobře zmáknutou stravu, systematický trénink, především regeneraci a kompenzační cvičení. Jediné, co mě táhlo a táhne kupředu je mindset. To je myslím základ a podstata. Odpovědět si, proč takhle člověk žije, a co tím chce sám sobě říct. Mám to hluboce zakořeněné, proč jsem takový, jaký jsem, a co dělám. I když třeba k nevoli některých lidí, kterým po tom nic není. Většina takových reakcí je projev závisti. Vím, proč to vše uskutečňuji, a pak všechno ostatní jde samo - protože posiluješ to své proč a utvrzuješ se v tom. Jen to kormidlo je trochu třeba navést na správnou vlnu. Buď si toho všimneš sám nebo ti něco nakope prdel.

Udělal jsem na přelomu 2019 několik podstatných změn v mnoha oblastech, abych tyhle nešvary napravil. Něco šlo samo, něco mě zamrzelo. Prošel jsem si dosti vypětím a dost mě to stálo. Aby člověk získal, musí se něčeho vzdát.

Možná divné, když jsem se ani jednou tento rok nepodíval na bednu. Proč? Protože souvislosti. Ostatně, o bednu samotnou mi nikdy nešlo a ani nemůže jít. S tím jsem od začátku smířený. Nebyl jsem sportovec a nikdy jsem k tomu nebyl vedený. Je to moje osobní iniciativa, která přišla v dospělém věku. Avšak neznamená to, že ještě nemůžu něco předvést. Samotného mě zajímá, kam až se posunu a co lze ještě dokázat. Znám lidi v oboru, kteří jsou mi příkladem.

Prostor ještě na to mám, akorát léta zpoždění a nevědomí do mých 24 let mě staví do nevýhody. Neměl jsem pořádný pohyb, kvalitní pestrou stravu a zájem. Neznal jsem se. Začal jsem pozdě na to, abych vítězil, ale ne dost pozdě na to, abych rezignoval. Nikdy jsem si nestěžoval, že to mám těžké. Člověk má těžký život jen do takové míry, jak si to sám udělá. Sám musí přijmout odpovědnost a zpytovat sebevědomí. Musíš to mít vyřešené a jít dál. Jestli jsem promrhal 24 let (svým způsobem a ty roky neodsuzuji a ani nezahazuji), tak dalších 50 chci opravdu užitečně rozvíjet a prožít v duchu posledních aktivních let. A to je sakra hodně času! Ber, co je teď a makej na tom, co bude!

Celý rok jsem se vyhýbal zranění, žádná technická závada a pustil jsem se do maratonských distancí s délkou až 90 km, aniž bych se nějak hluboce propadl. Přiznávám, že jsem si musel sáhnout hodně hluboko, ale mám silnou kuráž a nevzdávám se zadarmo. Naopak jsem si kolikrát zlepšil čas a posunul se v žebříčku. V seriálu Kolo pro život, který jezdím pravidelně jsem zaznamenal posun z 329. místa na 10. místo! Vše s vidinou zlepšení v nadcházejících letech, kdy budu závodit v nové kategorii třicátníků a tím pádem pro mě nový start. Nyní mnohem zkušenější a silnější. Příští sezonu 2022 mám vyhlídky jasné a bude to opět jízda!!!