Snad příští rok přinese vytoužené štěstí
Když byly synovi 3 roky a my se s jeho tatínkem konečně vzali, řekli jsme si, že by bylo fajn naši rodinu rozšířit. Zadařilo se okamžitě a já se těšila, jak bude všechno bezproblémové jako u prvního těhotenství.
Měla jsem sice malý hematom, ten se ale nakonec vstřebal, srdíčko miminka krásně tlouklo a já si říkala, jak už bude všechno fajn.
Bohužel, osud tomu chtěl jinak a já se pár dní nato dozvěděla, že srdíčko nebije. Děťátko bylo 7+6. Tehdy jsem poslechla lékaře a šla dva dny nato na revizi. Bohužel po ní jsem měla půl roku problémy - neustále jsem špinila, třeba i celý měsíc od menstruace do té další. Takže o dalším snažení se nemohla být ani řeč.
Po půl roce jsem se dala konečně do pořádku, tak jsme se s manželem pustili do dalšího snažení. Opět se zadařilo téměř hned. Snažila jsem se být optimistická a nepřipouštět si černé myšlenky, říkala jsem si, že ten potrat byl jen blbá náhoda a tentokrát už určitě bude všechno v pořádku. Jednou mě lékař vyděsil - nemohl najít srdíčko. Následně se mi omlouval, že se špatně podíval - no krve by se ve mně nedořezal. Kvůli riziku v práci jsem zůstala doma na PN a věřila, že to zlé už jsem si snad vybrala. Cítila jsem se dobře, kritický týden, kdy jsem minule potratila, se už překlenul, tak nebyl důvod si zoufat. Bohužel na další kontrole nebilo srdíčko...
Scénář jako přes kopírák, nyní ale v 9+4. Tentokrát jsem se ale rozhodla na revizi nejít a počkat na spontánní potrat. Sbírala jsem babské rady, čím ho podpořit, po pár dnech jsem se skutečně rozkrvácela, ale krvácení nebylo nijak silné a potratit se mi stále nedařilo. Lékaři mě neustále tlačili do revize, já se vždycky na ni nechala objednat a v poslední chvíli couvla s tím, že ještě pár dní počkám.
Takhle jsem čekala 4 týdny (ode dne, kdy podle UZ přestalo srdíčko bít). Nakonec jsem se k revizi nechala dotlačit. Tentokrát ji dělal jiný lékař a i pooperační průběh byl zcela jiný - žádné bolesti, žádné velké krvácení, menstruace pak přišla dřív a trvala jen pár dní, další přišla tak jak měla a opět trvala jen běžně dlouhou dobu. Na Štědrý den to budou přesně 3 měsíce od revize a my se právě začínáme snažit znovu. Mezitím jsem prošla několik vyšetření - hematologie, interna, testy na některá onemocnění - všechno dopadlo dobře a podle lékařů jsem naprosto zdravá.
Nezbývá tedy než věřit, že to byla opravdu jen zatraceně hnusná náhoda a napotřetí už to vyjde. Ještě mě lékař bude posílat na genetiku - to jsem si vyřvala a změnila kvůli tomu i gynekologa. Synovi bude v květnu 5 let a pořád mluví jen o miminku.
Nezbývá, než se modlit, abychom se ho brzy dočkali. Strach mám obrovský, ale musím doufat a věřit, že toho zlého už opravdu bylo dost a že nám příští rok přinese vytoužené štěstí.
(štítky: spontánní potrat, kyretáž)