Pocity

Každá ztráta těhotenství je jiná a neexistuje žádný správný či špatný způsob, jak se cítit. Ztráta dítěte může být hrozná a osamělá zkušenost.

Nikdy nezapomenu na své 34. narozeniny, kdy jsem šla před odchodem na narozeninovou večeři do koupelny, zvedla jsem se ze záchodu a uviděla tu krev. Nikdy nezapomenu na to, jak jsem křičela manželovo jméno. Nikdy nezapomenu na to, jak přišel, a uviděl mne krvácející, plačící. Nikdy nezapomenu na to, jak jsme zjistili, že jsme přišli o první miminko, o dva týdny později i o druhé dvojče.

Nikdy nezapomenu tu bolest, vinu, otázky, ty přátele, co mi přišli pomoct a ty ostatní, kteří si neumí představit, jak jejich slova bolela, když se mně snažili konejšit: “To nic, vždyť přece máš dvě děti!” Jako by ta slova mohla nějak ukončit mojí bolest nebo vymazat všechnu tu lásku, kterou jsem cítila k těm miminkům v mém lůně. Takže chci říct matce, která potratila…. Moc mně to mrzí.

Znám to zlomené srdce. Je to tak obrovský, hluboký žal. A vy si jen říkáte, jestli vůbec existuje někdo, kdo by mohl chápat tu bolest, ten vztek, ty okamžiky, kdy necítíte absolutně nic a najednou cítíte úplně všechno. Všechno! Tak moc. Příliš mnoho.

Potřebuji, abyste tohle slyšely, protože já jsem to potřebovala slyšet, když se mi to stalo. Tohle není vaše chyba. Vím, jak snadné je ptát se: “Mohla jsem udělat….?”, “Měla jsem udělat..?” Dost! Takhle ne! Tohle není vaše chyba. Buďte na sebe milé.

A je toho víc, co potřebujete slyšet. Někteří lidé budou nevyhnutelně říkat necitlivé věci. Spousta z nich bude mít dobré úmysly. Ale ignorujte je. Nicméně si všímejte těch lidí, kteří vám nabízí pomoct uklidit, uvařit, pomoct s dalšími dětmi. Je v pořádku být teď sobecká, cítit bezmoc, protože popravdě vy se potřebujete výhradně soustředit na uzdravení vašeho těla a vašeho srdce. Nejste ani sobecká a bezmocná. Staráte se o svou duši a vaše duše vás potřebuje. Všechno ostatní může počkat. Váš smutek je vlastně zdravý. Tak ho nepotlačujte.

Dovolte si plakat, křičet, zírat do prázdna celé hodiny, naříkat, cítit všechno a nic, nadávat, modlit se a spát. Existuje jediný způsob, jak správně truchlit. Váš způsob. Ale v tom smutku a bolesti si pamatujte jedno - čas léčí. Já vím, že vám tohle leze na nervy, protože to říká skoro každý, protože to vypadá jako to nejlepší, co říct někomu, kdo trpí. Nicméně, je to pravdivé a je v tom naděje. Tak, prosím, poslouchejte.

Čas léčí.

Čas nedonutí bolest kouzlem zmizet, ale zmenší ji. Zmenší ten skřípavý zvuk ve vás, který říká, co všechno jste ztratily. Vytvoří zdravou vzdálenost mezi vámi a vaším příšerným žalem, takže ta ztráta nemusí neustále rozhodovat o tom, kdo jste a jaký je váš život, a vy můžete znovu pocítit opravdovou radost. A vy jí budete cítit. Tak buďte k sobě milé.

Není to vaše chyba.

Není to vaše chyba.

Není to vaše chyba.