Ráda bych o sobě příště rozhodla sama

Bylo to moje vysněné první těhotenství. A protože jsem nebyla tolik zkušená jako dnes, neměla jsem žádné zdravotní potíže, cítila jsem se dobře a krásně, navštívila jsem svou gynekoložku poprvé až ve 13. týdnu. Moje empatická lékařka ale bohužel neměla ultrazvuk, takže jsem byla odeslána ještě téhož dne k jejímu nestejně empaticky založenému kolegovi, který mi oznámil, resp. vlastně to ani nebylo mířeno na mě, spíše hlášeno k zápisu sestře, suše prohlásil: "Jeden plod, odumřen". Pak už nic, žádné další slovo nepřišlo, jen nashledanou. A tak se během pár vteřin rozplynul můj malý velký sen.

Přestože se mě hned nato ujala má gynekoložka, která mě ve vícero chvilkách dokázala utěšit, byla to bolest duše a zoufalství. Vysvětlila mi, že sice bych měla být ve 13. týdnu, ale podle velikosti plodu se jeho růst zastavil v 8. týdnu, takže jsem nosila pod srdcem své děťátko 5 týdnů bez známek života, nic jsem nepoznala a žádné krvácení se za tak dlouhou dobu neobjevilo. Ještě ten den mě odeslala k objednání na kyretáž do nemocnice. Druhý den jsem už po zákroku v celkové anestezii byla "prázdná" a přestože jsem měla láskyplný vztah s manželem, také jsem se cítila "sama". Snažila jsem se vše přejít a nelitovat se, proto jsem nenastoupila na neschopenku a druhý den po zákroku již pokračovala v zaměstnání.

Do týdne se však objevily komplikace v podobě opětovného výrazného krvácení, a proto jsem musela opět do nemocnice, kde mi bylo sděleno, že jsem bohužel ten jeden případ ze 100, u něhož se musí kyretáž provést znovu. S vysvětlením, že zákrok se provádí vždy naslepo, tudíž mi lékař nemůže ručit, že se jim na oddělení nevrátím. Takže tak.

V podstatě to jen znovu prohloubilo zranění duše, nepočítaje to fyzické na těle, z něhož jsem se dostávala v podstatě až do dalšího otěhotnění. To přišlo jako velký Boží dar přesně v den očekávaného porodu prvního našeho děťátka.

Ještě k dovysvětlení, příště bych se pro kyretáž v celkové narkóze rozhodla i sama, jen bych si přála, aby to nebylo rozhodnutí lékařů, a aby mi byly vysvětleny možnosti, o nichž jsem neměla ani ponětí. To vše se odehrálo před 6 lety, v roce 2012.

(štítky: kyretáž, kyretáž po kyretáži)

Zpět