Embedded Files
Téměř 5 let jsem mela tělísko a fungovalo bez problémů. Čtyři měsíce před jeho plánovaným vyndáním a zavedením nového jsem otěhotněla. Doma mám už dva zdravé kluky (5 a 7 let), třetí jsme nikdy neplánovali, ale když jsme se tu novinku dověděli, byli jsme v šoku a nechápali, jak se mohlo s tělískem stát. Lékař potvrdil, že tělísko leží správně a je to rarita.
Těhotenství postupovalo a já se začala na miminko neuvěřitelně těšit, manžel byl stále v šoku, nedovedl si třetí dítě představit, ale miminko též začal chtít. Manželovi je 38 let, mně 35 let.
Od začátku jsem špinila, doktor mi vysvětlil, jak se to s těhotenstvím s tělískem má, trochu mne uklidnil.
Občas jsem zašpinila víc, začala jsem být nervózní. Poučil mne, kdy okamžitě k němu či do nemocnice. Tělísko stále drželo na svém místě a nehodlalo se vyvléknout.
7+0 pátek Špiním víc, doktor předepsal ascorutin.
8+0 pátek Zakrvácela jsem silně jasnou krvi. Letěla jsem k doktorovi. Dostala jsem ascorutin ve větší dávce.
8+1 a 8+2 sobota a neděle Super, jen slabě špiním.
8+3 pondělí Silně krvácím, letím k doktorovi. Vypsal neschopenku, klid na lůžku a k ascorutinu předepsal utrogestan.
8+4 úterý Po probuzení jsem kýchla a řinou se proudy krve. Volám k doktorovi. Mám raději přijet nebo ležet? Okamžitě mne chce vidět, ještěže ho mám 6 min od baráku. Motá se mi hlava, jsem vystrašená. U doktora to se mnou seklo, je mi slabo.
Na ultrazvuku plodové vejce ve tvaru přesýpacích hodin, srdíčko nebije. Pociťuji strašnou lítost, beznaděj a vztek. Tělísko vadilo plodovému vejci. Jsem poučena a odeslána domu do klidu samovolné potratit. Večer mam jít na kontrolu do Prahy Podolí, zda plod odešel sám.
V nemocnici se setkávám s velmi arogantním lékařem. Potratila jsem. Manžel mne drží a je mi jedinou oporou.
Následující den ráno mam přijít na kontrolu a na objednání zákroku vyndání tělíska.
Středa
V Podolí je doktorka, myslím si, super! Žena, bude mít pochopeni. Nemá. Tak bude alespoň něžná, není!
Snaží se vyndat to tělísko, nejde to. Dostávám termín na příští týden ve čtvrtek na zákrok pod úplnou narkózou, aby mi ho vyndali. Připadám si jak hrob. Je mi slabo. Pořád jen brečím.
Čtvrtek
Motá se mi hlava, nedojdu skoro ani na WC, stále docela dost krvácím. Mam teplotu 37. Neváháme s manželem a jedu ke svému gynekologovi.
Snaží se vyndat tělísko, nejde to. Domnívá se, že potrat nebyl celý. Píše doporučeni do Podolí na kyretáž a vyndaní tělíska.
Přijeli jsme tam kolem 14 h. Sestra mne zpražila, co že tam dělám, že ještě budu krvácet, že to je normální a že mam přijít na ten plánovaný zákrok. Trvám na prohlédnutím lékařem. Na chodbě brečím. Motá se mi hlava, mám teplotu 37 a stále krvácím. Přišla lékařka. Sděluje mi, že vyndání tělíska mám objednané a že tam má zrovna paní s velkým krvácením, která je důležitější. Plácám se mokrým ručníkem, abych neomdlela. Ptám se, jestli četla zprávu od mého gynekologa, tak je mi velmi špatně. Stále jí opakuji, že se mi motá hlava a tmí se mi před očima, že silně až velmi silně krvácím od pondělí. Trvám na gynekologickém vyšetření.
Vyšetřuje mne, strká do mne různé nástroje. Bolí to. Sděluje mi, že ještě dost krvácím.
Okamžitě mne přijímají na pokoj, dostávám kapačku na zavodnění a ještě téhož dne mi ta sama lékařka provádí kyretáž a vyndání tělíska.
Ošklivý přístup bez omluvy... Kdyby mne nepřijala, jeli jsme do Motola.
Pátek – den po kyretáži Jsem propuštěna domu. Nekrvácím, břicho už jen cítím. Srdce puká. Moje maminka mne v telefonu uklidňuje, vždyť máš dva krásný zdravý kluky... Neslyším, nemohu se uklidnit.
Sobota a neděle Stále brečím, manžel je u mne a drží mne v náručí a nechává mne se vyplakat.
Pondělí Nedokážu se vůbec na nic soustředit, placu, manžel je u mne.
Všechno se ve mně pohnulo a už si dovedu představit naši rodinu se 3 dětmi.
Manžel mne drží, ale vím, že on si svým způsobem oddychl, nedovedl si ještě 3 dítě představit, nestihl si ještě na naše miminko napojit. Ptala jsem se ho, proč má obavy ze třetího. Není to o penězích, má strach, že jeho nervy to nedaj. Je to na něj až příliš velký tlak teď momentálně. Snad za čas povolí....
Ženy to mají jinak, nemám mu to za zlé. Moc se milujeme, podporujeme a věřím, že to nějak zvládneme.
Přeji všem rodinám, které přišly o miminko, hodně síly a empatický zdravotnický personál.
Google Sites
Report abuse